CHAPTER TWELVE
KAPITOLA DVANÁCTÁ
The Cleansing of the Guṇḍicā Temple
Čištění chrámu Guṇḍici
In his Amṛta-pravāha-bhāṣya, Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura summarizes this chapter as follows. The King of Orissa, Mahārāja Pratāparudra, tried his best to see Lord Caitanya Mahāprabhu. Śrīla Nityānanda Prabhu and the other devotees informed the Lord about the King’s desire, but Śrī Caitanya Mahāprabhu would not agree to see him. At that time Śrī Nityānanda Prabhu devised a plan, and He sent a piece of the Lord’s outward garment to the King. The next day, when Rāmānanda Rāya again entreated Śrī Caitanya Mahāprabhu to see the King, the Lord, denying the request, asked Rāmānanda Rāya to bring the King’s son before Him. The prince visited the Lord dressed like a Vaiṣṇava, and this awakened remembrance of Kṛṣṇa. Thus Śrī Caitanya Mahāprabhu delivered the son of Mahārāja Pratāparudra.
Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura shrnuje tuto kapitolu ve své Amṛta-pravāha-bhāṣyi takto. Král Urísy, Mahārāja Pratāparudra, všemožně usiloval o setkání s Pánem Caitanyou Mahāprabhuem. Śrīla Nityānanda Prabhu i ostatní oddaní Pánu o králově touze řekli, ale Śrī Caitanya Mahāprabhu se s ním setkat nechtěl. Śrī Nityānanda Prabhu tehdy vymyslel plán a poslal králi kus Pánova oblečení. Když dalšího dne Rāmānanda Rāya znovu Śrī Caitanyu Mahāprabhua snažně prosil, aby se s králem setkal, Pán opět odmítl, ale požádal Rāmānandu Rāye, aby k Němu přivedl králova syna. Princ Pána navštívil ve vaiṣṇavském oblečení, což v Pánu probudilo vzpomínky na Kṛṣṇu. Śrī Caitanya Mahāprabhu tak syna Mahārāje Pratāparudry vysvobodil.
After this, Śrī Caitanya Mahāprabhu washed the Guṇḍicā temple before the Ratha-yātrā took place. He then took His bath at Indradyumna Lake and partook of prasādam in the garden nearby. While Śrī Caitanya Mahāprabhu washed the temple of Guṇḍicā, a Gauḍīya Vaiṣṇava washed the lotus feet of the Lord and drank the water. This incident is very significant, for it awoke within the devotee ecstatic love. Then the son of Advaita Prabhu named Gopāla fainted during kīrtana, and when he did not come to his senses, Śrī Caitanya Mahāprabhu favored him by awakening him. There was also some humorous talk between Nityānanda Prabhu and Advaita Prabhu during prasādam. Advaita Prabhu said that Nityānanda Prabhu was unknown to anyone and that it was not the duty of a householder brāhmaṇa to accept dinner with a person unknown in society. In answer to this humorous statement, Śrī Nityānanda Prabhu replied that Advaita Ācārya was a monist and that one could not know how his mind could be turned by eating with such an impersonalist. The conversation of these two prabhus — Nityānanda Prabhu and Advaita Prabhu — carried a deep meaning that only an intelligent man can understand. After all the Vaiṣṇavas finished their luncheon, Svarūpa Dāmodara and others took their prasādam within the room. Śrī Caitanya Mahāprabhu took great pleasure when He saw the Jagannātha Deity after the period of the Deity’s retirement. At that time Lord Caitanya was accompanied by all the devotees, and all of them were very pleased.
Před Ratha-yātrou Śrī Caitanya Mahāprabhu čistil chrám Guṇḍici. Potom se vykoupal v Indradyumnově jezeře a v nedaleké zahradě přijal prasādam. Při čištění chrámu Guṇḍici jeden gauḍīya-vaiṣṇava Pánovi umyl Jeho lotosové nohy a vodu vypil. Tato událost je velmi významná, protože v tom oddaném probudila extatickou lásku. Dále se stalo, že během kīrtanu omdlel Gopāla, syn Advaity Prabhua, a protože stále nejevil známky života, Śrī Caitanya Mahāprabhu mu požehnal tím, že ho přivedl k vědomí. Při prasādam potom došlo k humorné rozepři mezi Nityānandou Prabhuem a Advaitou Prabhuem. Advaita Prabhu řekl, že Nityānandu Prabhua nikdo nezná a že ženatý brāhmaṇa by neměl obědvat s osobou ve společnosti neznámou. Śrī Nityānanda Prabhu na toto vtipkování odpověděl, že Advaita Ācārya je monista a že nikdo neví, co oběd ve společnosti takového impersonalisty udělá s jeho myslí. Rozhovor těchto dvou prabhuů – Nityānandy Prabhua a Advaity Prabhua – měl hluboký význam, kterému může porozumět pouze inteligentní člověk. Poté, co všichni vaiṣṇavové dojedli, Svarūpa Dāmodara a další přijali své prasādam v místnosti. Śrī Caitanya Mahāprabhu měl velkou radost, že znovu vidí Božstvo Jagannātha, které nějaký čas pobývalo v ústraní. Pána Caitanyu tehdy doprovázeli všichni oddaní a každý z nich byl nesmírně šťastný.
- Text 1:
- Śrī Caitanya Mahāprabhu washed and cleansed the Guṇḍicā temple with His devotees and associates. In this way He made it as cool and bright as His own heart, and thus He made the temple a befitting place for Lord Śrī Kṛṣṇa to sit.
- Text 1:
- Śrī Caitanya Mahāprabhu se svými společníky umyl a vyčistil chrám Guṇḍici a tím jej učinil chladivým a zářícím jako své srdce. Tak se stal chrám místem vhodným k tomu, aby se v něm usadil Pán Śrī Kṛṣṇa.
- Text 3:
- All glories to the devotees of Lord Śrī Caitanya Mahāprabhu, headed by Śrīvāsa Ṭhākura! I beg their power so that I can properly describe Śrī Caitanya Mahāprabhu.
- Text 3:
- Sláva oddaným Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua v čele se Śrīvāsem Ṭhākurem! Prosím je o schopnost, abych mohl správně popsat Śrī Caitanyu Mahāprabhua.
- Text 5:
- The King sent a letter from his capital, Kaṭaka, to Sārvabhauma Bhaṭṭācārya, entreating him to obtain the Lord’s permission so that he could go and see Him.
- Text 5:
- Král ze svého hlavního města Kataku poslal dopis Sārvabhaumovi Bhaṭṭācāryovi, ve kterém ho prosil, aby získal Pánovo svolení přijít Jej navštívit.
- Text 7:
- In this letter the King requested Sārvabhauma Bhaṭṭācārya, “Please appeal to all the devotees associated with Śrī Caitanya Mahāprabhu and submit this petition to them on my behalf.
- Text 7:
- V tomto dopisu král Sārvabhaumu Bhaṭṭācāryu žádal: „Obrať se prosím na všechny oddané v blízkosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua a předlož jim mým jménem tuto prosbu.“
- Text 10:
- “If Gaurahari, Lord Śrī Caitanya Mahāprabhu, will not show mercy to me, I shall give up my kingdom, become a mendicant and beg from door to door.”
- Text 10:
- „Jestliže mi Gaurahari, Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu, neprojeví svou milost, vzdám se svého království, stanu se potulným mnichem a půjdu žebrat ode dveří ke dveřím.“
- Text 15:
- Sārvabhauma Bhaṭṭācārya then said, “We shall go once again to the Lord, but we shall not request Him to meet the King. Rather, we shall simply describe the good behavior of the King.”
- Text 15:
- Sārvabhauma Bhaṭṭācārya tehdy řekl: „Půjdeme ještě jednou za Pánem, ale nebudeme Ho žádat, aby se s králem setkal. Pouze popíšeme královo pěkné chování.“
- Text 16:
- Having thus reached a decision, they all went to the place of Śrī Caitanya Mahāprabhu. There, although ready to speak, they could not even utter a word.
- Text 16:
- Po tomto rozhodnutí se všichni odebrali do domu Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Když tam přišli, byli připraveni hovořit, přesto však ze sebe nemohli dostat ani slovo.
- Text 17:
- After they arrived at Śrī Caitanya Mahāprabhu’s place, the Lord, seeing them, said, “What have you all come here to say? I see that you want to say something, but you do not speak. What is the reason?”
- Text 17:
- Śrī Caitanya Mahāprabhu viděl, že za Ním přišli, a řekl: „Co jste Mi sem všichni přišli povědět? Vidím, že chcete něco říci, ale nemluvíte. Jaký to má důvod?“
- Text 18:
- Nityānanda Prabhu then said, “We want to tell You something. Although we cannot stay without speaking, we are still very much afraid to speak.
- Text 18:
- Nakonec promluvil Nityānanda Prabhu a řekl: „Chceme Ti něco říci. I když tu nemůžeme zůstat, aniž bychom to řekli, velmi se bojíme promluvit.“
- Text 19:
- “We want to submit before You something that may or may not be befitting. The matter is this: unless he sees You, the King of Orissa will become a mendicant.”
- Text 19:
- „Chceme Ti předložit něco, co může, a také nemusí být vhodné. Jedná se o toto: pokud se s Tebou král Urísy nebude moci setkat, stane se žebravým mnichem.“
- Text 20:
- Nityānanda Prabhu continued, “The King has decided to become a mendicant and accept the sign of a mendicant by wearing an ivory earring. He does not want to enjoy his kingdom without seeing the lotus feet of Śrī Caitanya Mahāprabhu.”
- Text 20:
- Nityānanda Prabhu pokračoval: „Král se rozhodl, že se stane žebravým mnichem a bude nosit náušnici ze slonoviny, znak žebravého mnicha. Pokud neuvidí lotosové nohy Śrī Caitanyi Mahāprabhua, nechce si užívat svého království.“
- Text 21:
- Nityānanda Prabhu continued, “The King also expressed his desire to see the moonlike face of Śrī Caitanya Mahāprabhu to his eyes’ full satisfaction. He would like to raise the lotus feet of the Lord to his heart.”
- Text 21:
- Nityānanda Prabhu pokračoval: „Král také vyjádřil svou touhu dívat se na měsíci podobnou tvář Śrī Caitanyi Mahāprabhua tak dlouho, dokud jeho oči nebudou zcela uspokojeny. Chtěl by zvednout lotosové nohy Pána na své srdce.“
- Text 24:
- Śrī Caitanya Mahāprabhu continued, “What to speak of spiritual advancement — all the people will blaspheme Me. And what to speak of all the people — Dāmodara would chastise Me.
- Text 24:
- Śrī Caitanya Mahāprabhu pokračoval: „Ponechme stranou duchovní pokrok, ale vždyť Mě všichni lidé pomluví. Ale co všichni lidé – Dāmodara by Mě káral!“
- Text 26:
- Dāmodara immediately replied, “My Lord, You are the fully independent Supreme Personality of Godhead. Since everything is known to You, You know what is permissible and what is not permissible.
- Text 26:
- Dāmodara okamžitě odpověděl: „Můj Pane, Ty jsi zcela nezávislá Nejvyšší Osobnost Božství, a protože víš vše, víš také, co je dovoleno, a co ne.“
- Text 27:
- “I am merely an insignificant jīva, so what power do I have to give directions to You? By Your own personal choice You will meet with the King. I shall see it.
- Text 27:
- „Já jsem jen nepatrná jīva, tak co Ti mohu přikazovat? Ty se s králem setkáš z vlastního rozhodnutí a já toho budu svědkem.“
- Text 28:
- “The King is very much attached to You, and You are feeling affection and love toward him. Thus I can understand that by virtue of the King’s affection for You, You will touch him.
- Text 28:
- „Král je k Tobě nesmírně připoutaný a Ty k němu cítíš náklonnost a lásku. Je mi proto jasné, že se krále díky jeho náklonnosti k Tobě dotkneš.“
- Text 29:
- “Although You are the Supreme Personality of Godhead and are completely independent, still You are dependent on the love and affection of Your devotees. That is Your nature.”
- Text 29:
- „I když jsi Nejvyšší Osobnost Božství a zcela nezávislý, přesto závisíš na lásce a náklonnosti svých oddaných. To je Tvoje povaha.“
- Text 33:
- Nityānanda Prabhu then submitted one suggestion for the Lord’s consideration. “There is a way,” He suggested, “by which You need not meet the King but which would enable the King to continue living.
- Text 33:
- Nityānanda Prabhu pak předložil Pánovi ke zvážení určitý plán: „Je jeden způsob, jak by ses nemusel s králem setkat, a přitom by mohl zůstat naživu.“
- Text 40:
- When Rāmānanda Rāya requested the King to allow him to stay with the Lord, the King immediately gave him permission with great satisfaction. As for the King himself, he began to solicit Rāmānanda Rāya to make a meeting arrangement.
- Text 40:
- Když Rāmānanda Rāya krále požádal, aby mu dovolil zůstat s Pánem, král mu okamžitě s velkým uspokojením svolení dal a snažně Rāmānandu Rāye prosil, aby mu zařídil setkání.
- Text 41:
- The King told Rāmānanda Rāya, “Śrī Caitanya Mahāprabhu is very, very merciful to you. Therefore please solicit my meeting with Him without fail.”
- Text 41:
- Král řekl Rāmānandovi Rāyovi: „Śrī Caitanya Mahāprabhu je k tobě nesmírně milostivý, tak Ho prosím určitě požádej, aby se se mnou setkal.“
- Text 43:
- At that time, Rāmānanda Rāya informed Śrī Caitanya Mahāprabhu about the ecstatic love of the King. Indeed, as soon as there was some opportunity, he repeatedly informed the Lord about the King.
- Text 43:
- A tehdy Rāmānanda Rāya informoval Śrī Caitanyu Mahāprabhua o králově extatické lásce. Ve skutečnosti o králi před Pánem mluvil znovu a znovu, kdykoliv se k tomu naskytla příležitost.
- Text 44:
- Śrī Rāmānanda Rāya was indeed a diplomatic minister for the King. His general behavior was very expert, and simply by describing the King’s love for Śrī Caitanya Mahāprabhu, he gradually softened the Lord’s mind.
- Text 44:
- Vždyť byl také Śrī Rāmānanda Rāya královým ministrem zběhlým v diplomacii. Jednal velmi obratně a pouhým popisováním královy lásky ke Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi postupně obměkčil Pánovu mysl.
- Text 45:
- Mahārāja Pratāparudra, in great anxiety, could not endure not seeing the Lord; therefore Śrī Rāmānanda Rāya, by his diplomacy, arranged a meeting with the Lord for the King.
- Text 45:
- Mahārāja Pratāparudra žil ve velké úzkosti a nemohl snést, že Pána nevidí. Śrī Rāmānanda Rāya proto prostřednictvím své diplomacie setkání s Pánem pro krále zařídil.
- Text 47:
- Śrī Caitanya Mahāprabhu replied, “My dear Rāmānanda, you should make this request after duly considering whether it is befitting for a sannyāsī to meet a king.
- Text 47:
- Śrī Caitanya Mahāprabhu odpověděl: „Můj milý Rāmānando, tuto žádost bys měl přednést až po zralé úvaze, zdali je pro sannyāsīho vhodné setkat se s králem.“
- Text 48:
- “If a mendicant meets a king, this world and the next world are both destroyed for the mendicant. Indeed, what is there to say of the next world? In this world, people will joke if a sannyāsī meets a king.”
- Text 48:
- „Pokud se žebravý mnich setká s králem, je pro něho tento i příští svět zničen. Co říci o tom příštím, vždyť už v tomto světě si z něho budou lidé tropit žerty!“
- Text 49:
- Rāmānanda Rāya replied, “My Lord, You are the supreme independent personality. You have nothing to fear from anyone because You are not dependent on anyone.”
- Text 49:
- Rāmānanda Rāya odpověděl: „Můj Pane, Ty jsi nanejvýš nezávislá osobnost. Nemusíš se nikoho obávat, protože na nikom nezávisíš.“
- Text 50:
- When Rāmānanda Rāya addressed Śrī Caitanya Mahāprabhu as the Supreme Personality of Godhead, Caitanya Mahāprabhu objected, saying, “I am not the Supreme Personality of Godhead but an ordinary human being. Therefore I must fear public opinion in three ways — with My body, mind and words.
- Text 50:
- Rāmānanda Rāya oslovil Śrī Caitanyu Mahāprabhua jako Nejvyšší Osobnost Božství, ale Caitanya Mahāprabhu se bránil slovy: „Já nejsem Nejvyšší Osobnost Božství. Jsem jen obyčejná lidská bytost, a proto se musím třemi způsoby obávat veřejného mínění – svým tělem, myslí a slovy.“
- Text 51:
- “As soon as the general public finds a little fault in the behavior of a sannyāsī, they advertise it like wildfire. A black spot of ink cannot be hidden on a white cloth. It is always very prominent.”
- Text 51:
- „Jakmile najde veřejnost v chování sannyāsīho nepatrnou chybu, rozšíří to všude jako požár. Černá inkoustová skvrna se na bílé látce neschová a vždy bije do očí.“
- Text 52:
- Rāmānanda Rāya replied, “My dear Lord, You have delivered so many sinful people. This King Pratāparudra, the King of Orissa, is actually a servitor of the Lord and Your devotee.”
- Text 52:
- Rāmānanda Rāya odpověděl: „Můj drahý Pane, osvobodil jsi tolik hříšných lidí. Tento král Pratāparudra, král Urísy, je ve skutečnosti služebník Pána a Tvůj oddaný.“
- Text 56:
- “It is indicated in the revealed scriptures that the son represents the father; therefore the son’s meeting with Me would be just as good as the King’s meeting with Me.”
- Text 56:
- „Zjevená písma naznačují, že syn zastupuje otce, a proto setkání s královým synem bude stejně dobré, jako kdyby se se Mnou setkal samotný král.“
- Text 57:
- Rāmānanda Rāya then went to inform the King about his talks with Śrī Caitanya Mahāprabhu, and, following the Lord’s orders, brought the King’s son to see Him.
- Text 57:
- Rāmānanda Rāya potom šel za králem, aby mu řekl o svém rozhovoru se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem, a na Pánův pokyn k Němu přivedl králova syna.
- Text 61:
- “Here is a great devotee,” Śrī Caitanya Mahāprabhu said. “Upon seeing him, everyone can remember the Supreme Personality of Godhead, Kṛṣṇa, son of Mahārāja Nanda.”
- Text 61:
- „Zde je velký oddaný,“ řekl Śrī Caitanya Mahāprabhu. „Při pohledu na něho si každý vzpomene na Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇu, syna Mahārāje Nandy.“
- Text 62:
- Śrī Caitanya Mahāprabhu continued, “I have become very much obligated just by seeing this boy.” After saying this, the Lord again embraced the prince.
- Text 62:
- Śrī Caitanya Mahāprabhu pokračoval: „Již jen proto, že jsem tohoto chlapce spatřil, se cítím velmi zavázán.“ Potom prince znovu objal.
- Text 63:
- As soon as the prince was touched by Lord Śrī Caitanya Mahāprabhu, symptoms of ecstatic love immediately manifested themselves in his body. These symptoms included perspiration, trembling, tears, being stunned and jubilation.
- Text 63:
- Jakmile se Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu prince dotkl, na chlapcově těle se okamžitě projevily příznaky extatické lásky jako pocení, chvění, slzy, ztuhnutí a jásot.
- Text 64:
- The boy began to cry and dance, and he chanted, “Kṛṣṇa! Kṛṣṇa!” Upon seeing his bodily symptoms and his chanting and dancing, all the devotees praised him for his great spiritual fortune.
- Text 64:
- Chlapec naříkal, tančil a zpíval „Kṛṣṇa! Kṛṣṇa!“ Když oddaní viděli příznaky na jeho těle a jak zpívá a tančí, chválili ho za jeho duchovní štěstí.
- Text 66:
- Rāmānanda Rāya and the boy then departed from Śrī Caitanya Mahāprabhu, and Rāmānanda took him back to the King’s palace. The King was very happy when he heard of his son’s activities.
- Text 66:
- Rāmānanda Rāya potom s chlapcem odešel a odvedl ho zpátky do paláce. Když se král dozvěděl o činnostech svého syna, měl velikou radost.
- Text 70:
- Some of the prominent devotees like Advaita Ācārya used to invite Śrī Caitanya Mahāprabhu to take His meals at their homes. The Lord accepted such invitations accompanied by His devotees.
- Text 70:
- Někteří z předních oddaných jako Advaita Ācārya zvali Śrī Caitanyu Mahāprabhua do svých domovů na oběd. Pán jejich pozvání přijímal v doprovodu svých oddaných.
- Text 74:
- Upon hearing the Lord’s request for permission to wash the Guṇḍicā temple, the paḍichā, the superintendent of the temple, said, “My dear Sir, we are all Your servants. Whatever You desire is our duty to perform.
- Text 74:
- Paḍichā, dozorce chrámu, vyslechl Pánovu prosbu o svolení umýt chrám Guṇḍici a řekl: „Můj drahý Pane, jsme všichni Tvoji služebníci. Naší povinností je vykonat cokoliv, po čem toužíš.“
- Text 82:
- The Lord cleansed everything inside the temple very nicely, including the ceiling. He then took up the sitting place [siṁhāsana], cleansed it and again put it in its original place.
- Text 82:
- Uvnitř chrámu Pán vše, včetně stropu, důkladně vyčistil. Potom vzal sedátko (siṁhāsana), umyl je a postavil zpět na původní místo.
- Text 83:
- Thus the Lord and His companions cleansed and swept all the temple’s buildings, big and small, and finally cleansed the area between the temple and the kīrtana hall.
- Text 83:
- Pán a Jeho společníci tak zametli a umyli všechny velké i malé chrámové budovy a nakonec uklidili prostor mezi chrámem a kīrtanovou halou.
- Text 84:
- Indeed, hundreds of devotees were engaged in cleansing all around the temple, and Śrī Caitanya Mahāprabhu was personally carrying out the operation just to instruct others.
- Text 84:
- Chrám i celé jeho okolí uklízely stovky oddaných a Śrī Caitanya Mahāprabhu se toho osobně účastnil, aby učil ostatní.
- Text 85:
- Śrī Caitanya Mahāprabhu washed and cleansed the temple in great jubilation, chanting the holy name of Lord Kṛṣṇa all the time. Similarly, all the devotees were also chanting and at the same time performing their respective duties.
- Text 85:
- Śrī Caitanya Mahāprabhu chrám umýval a uklízel s velkou radostí a celou dobu zpíval svaté jméno Pána Kṛṣṇy. Oddaní také zpívali a zároveň konali povinnosti, které jim byly svěřeny.
- Text 86:
- The entire beautiful body of the Lord was covered with dust and dirt. In this way it became transcendentally beautiful. At times, when cleansing the temple, the Lord shed tears, and in some places He even cleansed with those tears.
- Text 86:
- Celé Pánovo překrásné tělo bylo pokryté prachem a špínou, a tak nabylo transcendentální krásy. Při čištění chrámu Pán chvílemi ronil slzy, a některá místa těmito slzami dokonce umýval.
- Text 87:
- After this, the place where the Deity’s food was kept [bhoga-mandira] was cleansed. Then the yard was cleansed, and then all the residential quarters, one after the other.
- Text 87:
- Uklizeno bylo také místo, kde se přechovávají potraviny pro Božstva (bhoga-mandira). Potom byl vyčištěn dvůr a po něm jeden za druhým všechny pokoje.
- Text 88:
- After Śrī Caitanya Mahāprabhu collected all the straw, dust and grains of sand in one place, He gathered it all in His cloth and threw it outside.
- Text 88:
- Śrī Caitanya Mahāprabhu shromáždil veškerá stébla trávy, prach a zrnka písku na jednom místě, nahrnul vše do látky svého oděvu a vyhodil ven.
- Text 89:
- Following the example of Śrī Caitanya Mahāprabhu, all the devotees, in great jubilation, began to gather straws and dust with their own cloths and throw them outside the temple.
- Text 89:
- Oddaní potom s velkou radostí po vzoru Śrī Caitanyi Mahāprabhua shromažďovali stébla a prach do látky svého oděvu a pak všechno vyhazovali před chrám.
- Text 90:
- The Lord then told the devotees, “I can tell how much you have labored and how well you have cleansed the temple simply by seeing all the straw and dust you have collected outside.”
- Text 90:
- Pán potom řekl oddaným: „Podle množství stébel a prachu, které vidím před chrámem, vím, jak hodně jste se snažili a jak dobře jste chrám vyčistili.“
- Text 96:
- As soon as Śrī Caitanya Mahāprabhu called for water, all the men immediately brought the hundred waterpots, which were completely filled, and delivered them before the Lord.
- Text 96:
- Jakmile Śrī Caitanya Mahāprabhu požádal o vodu, všichni muži okamžitě přinesli sto po okraj naplněných nádob s vodou a postavili je před Pána.
- Text 97:
- In this way, Śrī Caitanya Mahāprabhu first washed the main temple and then thoroughly washed the ceiling, the walls, the floor, the sitting place [siṁhāsana] and everything else within the room.
- Text 97:
- Śrī Caitanya Mahāprabhu tak nejprve umyl hlavní chrám a potom důkladně umyl strop, zdi, podlahu, sedátko (siṁhāsan) a vše ostatní v místnosti.
- Text 102:
- The water that fell from the lotus feet of Śrī Caitanya Mahāprabhu was drunk by someone who hid himself. Someone else begged for that water, and another person was giving that water in charity.
- Text 102:
- Někdo tuto vodu z lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua nepozorován pil, další o ni prosil a jiný ji rozdával jako milodar.
- Text 107:
- Since hundreds of men were engaged in bringing water from the lake, there was no place to stand on the banks. Consequently someone began to draw water from a well.
- Text 107:
- Protože z jezera nosily vodu stovky mužů, nebylo na břehu žádné volné místo, a tak někteří začali nabírat vodu ze studny.
- Text 109:
- With the exception of Nityānanda Prabhu, Advaita Ācārya, Svarūpa Dāmodara, Brahmānanda Bhāratī and Paramānanda Purī, everyone was engaged in filling the waterpots and bringing them there.
- Text 109:
- Až na Nityānandu Prabhua, Advaitu Ācāryu, Svarūpu Dāmodara, Brahmānandu Bhāratīho a také Paramānandu Purīho, všichni plnili a přinášeli nádoby s vodou.
- Text 113:
- Whenever anyone had to speak, he did so by uttering the holy name of Kṛṣṇa. Consequently, the holy name of Kṛṣṇa became an indication for everyone who wanted something.
- Text 113:
- Kdykoliv musel někdo něco říci, udělal to vyslovením svatého jména Kṛṣṇy. Kṛṣṇovo svaté jméno se tak stalo znamením pro každého, kdo něco chtěl.
- Text 115:
- It appeared as though Śrī Caitanya Mahāprabhu were cleansing and washing with a hundred hands. He approached every devotee just to teach him how to work.
- Text 115:
- Vypadalo to, jako kdyby Śrī Caitanya Mahāprabhu čistil a umýval stovkou rukou. Přistupoval ke každému oddanému, aby mu ukázal, jak má dělat svou práci.
- Text 116:
- When He saw someone doing nicely, the Lord praised him, but if He saw that someone was not working to His satisfaction, He immediately chastised that person, not bearing him any grudge.
- Text 116:
- Když Pán viděl, že někdo dělá svoji práci dobře, pochválil ho. Pokud však viděl, že někdo nepracuje k Jeho spokojenosti, okamžitě tu osobu bez zášti pokáral.
- Text 123:
- The Gauḍīya Vaiṣṇava then took that water and drank it himself. Seeing that, Śrī Caitanya Mahāprabhu felt a little unhappy and was also outwardly angry.
- Text 123:
- Onen gauḍīya-vaiṣṇava potom tuto vodu vzal a sám vypil. Śrī Caitanya Mahāprabhu z toho byl trochu nešťastný a navenek se zlobil.
- Text 128:
- At this point Svarūpa Dāmodara Gosvāmī caught the Gauḍīya Vaiṣṇava by the neck and, giving him a little push, ejected him from the Guṇḍicā Purī temple and made him stay outside.
- Text 128:
- Svarūpa Dāmodara Gosvāmī tehdy tohoto gauḍīya-vaiṣṇavu chytil za krk a s mírným šťouchnutím ho vystrčil před chrám v Gundiča Purí, aby zůstal venku.
- Text 132:
- While Śrī Caitanya Mahāprabhu was picking up the straws and grains of sand, He said, “I shall gather everyone’s collection, and I shall ask whoever has collected less than all the others to pay a fine of sweet cakes and sweet rice.”
- Text 132:
- Śrī Caitanya Mahāprabhu sbíral stébla a zrnka písku se slovy: „Shromáždím to, co jste posbírali, a toho, kdo nasbíral méně než všichni ostatní, požádám o zaplacení pokuty v podobě koláčků a sladké rýže.“
- Text 133:
- In this way all the quarters of the Guṇḍicā temple were completely cleansed and cleared. All quarters were cool and spotless, like one’s cleansed and pacified mind.
- Text 133:
- Všechny místnosti chrámu Guṇḍici tak byly zcela vyčištěny. Byly chladivé a bez poskvrny jako očištěná a uklidněná mysl.
- Text 138:
- As usual, when Caitanya Mahāprabhu danced, there were perspiration, trembling, fading, tears, jubilation and roaring. Indeed, the tears from His eyes washed His body and those before Him.
- Text 138:
- Když Śrī Caitanya Mahāprabhu tančil, projevilo se u Něho jako vždy pocení, chvění, blednutí, slzy, radost a řev. Slzy z Jeho očí omývaly Jeho tělo i ty, kdo stáli před Ním.
- Text 139:
- In this way Śrī Caitanya Mahāprabhu washed the bodies of all the devotees with the tears from His eyes. The tears poured like the rains in the month of Śrāvaṇa.
- Text 139:
- Śrī Caitanya Mahāprabhu tak slzami ze svých očí omýval těla všech oddaných. Jeho slzy se řinuly jako déšť v měsíci Śrāvaṇa.
- Text 141:
- Śrī Caitanya Mahāprabhu always liked the loud chanting of Svarūpa Dāmodara. Therefore when Svarūpa Dāmodara sang, Śrī Caitanya Mahāprabhu danced and jumped high in jubilation.
- Text 141:
- Hlasité zpívání Svarūpy Dāmodara se Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi vždycky líbilo, a tak, když Svarūpa Dāmodara zpíval, Śrī Caitanya Mahāprabhu při svém tanci radostně vyskakoval do výšky.
- Text 146:
- Advaita Ācārya and others began to chant the holy name of Lord Nṛsiṁha and sprinkle water. The roaring of the chant was so great that it seemed to shake the entire universe.
- Text 146:
- Advaita Ācārya začal ještě s dalšími zpívat svaté jméno Pána Nṛsiṁhy a kropil Śrī Gopāla vodou. Řev mantry byl tak silný, že se zdálo, jako by otřásal celým vesmírem.
- Text 149:
- As soon as Gopāla heard the voice of Śrī Caitanya Mahāprabhu, he immediately came to his senses. All the devotees then began to dance, chanting the holy name of Hari.
- Text 149:
- Jakmile Gopāla zaslechl hlas Śrī Caitanyi Mahāprabhua, okamžitě se probral. Všichni oddaní začali tančit a zpívat svaté jméno Hariho.
- Text 152:
- After bathing, the Lord stood on the bank of the lake and put on dry garments. After offering obeisances to Lord Nṛsiṁhadeva, whose temple was nearby, the Lord entered a garden.
- Text 152:
- Pán se po koupeli postavil na břeh jezera a oblékl si suché šaty. Potom se poklonil Pánu Nṛsiṁhadevovi, jehož chrám stál nedaleko, a vstoupil do zahrady.
- Texts 154-155:
- Kāśī Miśra and Tulasī, the superintendent of the temple, brought as much prasādam as five hundred men could eat. Seeing the large quantity of prasādam, which consisted of rice, cakes, sweet rice and a variety of vegetables, Śrī Caitanya Mahāprabhu was very satisfied.
- Text 154-155:
- Kāśī Miśra a Tulasī, dozorce chrámu, přivezli tolik prasādam, kolik by snědlo pět set lidí. Když Śrī Caitanya Mahāprabhu viděl toto obrovské množství prasādam složeného z rýže, koláčků, sladké rýže a různých zeleninových jídel, byl nadmíru spokojený.
- Text 161:
- Haridāsa Ṭhākura said, “Let Lord Śrī Caitanya Mahāprabhu take His lunch with the devotees. Since I am abominable, I cannot sit down among you.
- Text 161:
- Haridāsa Ṭhākura řekl: „Nechť Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu poobědvá ve společnosti oddaných. Já jsem odporný, a nemohu tedy mezi vás usednout.“
- Texts 163-164:
- Svarūpa Dāmodara Gosvāmī, Jagadānanda, Dāmodara Paṇḍita, Kāśīśvara, Gopīnātha, Vāṇīnātha and Śaṅkara distributed prasādam, and the devotees chanted the holy names at intervals.
- Text 163-164:
- Svarūpa Dāmodara Gosvāmī, Jagadānanda, Dāmodara Paṇḍita, Kāśīśvara, Gopīnātha, Vānīnātha a Śaṅkara rozdávali prasādam a oddaní každou chvíli volali svatá jména.
- Text 166:
- Just by remembering the pastimes of Lord Śrī Kṛṣṇa, Śrī Caitanya Mahāprabhu was agitated by ecstatic love. But considering the time and circumstance, He remained somewhat patient.
- Text 166:
- Jen díky vzpomínání na zábavy Pána Śrī Kṛṣṇy Śrī Caitanyu Mahāprabhua rozrušila extatická láska. Zvážil však čas a okolnosti a trochu se uklidnil.
- Text 167:
- Śrī Caitanya Mahāprabhu said, “You can give Me the ordinary vegetable known as lāphrā-vyañjana, and you may deliver to all the devotees better preparations like cakes, sweet rice and amṛta-guṭikā.”
- Text 167:
- Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Mně můžete dát obyčejnou zeleninu zvanou lāphrā-vyañjana a lepší jídla, jako jsou koláčky, sladká rýže a amṛta-guṭikā, rozdejte všem oddaným.“
- Text 168:
- Since Lord Śrī Caitanya Mahāprabhu is omniscient, He knew what types of preparations each person liked. He therefore had Svarūpa Dāmodara deliver these preparations to each devotee to his full satisfaction.
- Text 168:
- Protože je Śrī Caitanya Mahāprabhu vševědoucí, věděl přesně, co komu chutná. Nařídil proto Svarūpovi Dāmodarovi, aby každému oddanému dával to, co má rád, k jeho plné spokojenosti.
- Text 170:
- When such nice prasādam was put on the plate of Śrī Caitanya Mahāprabhu, the Lord was outwardly very angry. Nonetheless, when the preparations were placed on His plate sometimes by tricks and sometimes by force, the Lord was satisfied.
- Text 170:
- Když dostal Śrī Caitanya Mahāprabhu na talíř takové chutné prasādam, naoko se velmi rozzlobil. Přesto však, když byly na Pánův talíř přidávány různé druhy jídel, někdy lstí a někdy silou, byl spokojený.
- Text 172:
- The Lord knew that if He did not eat the food offered by Jagadānanda, Jagadānanda would certainly fast. Being afraid of this, Lord Śrī Caitanya Mahāprabhu ate some of the prasādam he offered.
- Text 172:
- Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu věděl, že kdyby nesnědl to, co mu Jagadānanda dal, Jagadānanda bude držet půst. A protože se toho obával, tak něco z prasādam, které od něho dostal, snědl.
- Text 176:
- Svarūpa Dāmodara and Jagadānanda again and again offered the Lord some food. Thus they behaved affectionately with the Lord. This was very, very uncommon.
- Text 176:
- Svarūpa Dāmodara a Jagadānanda Pánu znovu a znovu nabízeli nějaké jídlo. Jednali tedy s Pánem s velkou náklonností. To bylo něco velice neobvyklého.
- Text 178:
- Lord Śrī Caitanya Mahāprabhu also wanted to offer Sārvabhauma Bhaṭṭācārya first-class food; therefore, out of affection, He had the servers put first-class food on his plate again and again.
- Text 178:
- Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu chtěl, aby Sārvabhauma Bhaṭṭācārya také dostal prvotřídní jídlo, a proto mu s náklonností nechal na talíř nakládat znovu a znovu ta nejlepší jídla.
- Text 180:
- After serving the Bhaṭṭācārya with first-class prasādam, Gopīnātha Ācārya said, “Just consider what the Bhaṭṭācārya’s previous mundane behavior was! Just consider how at present he is enjoying transcendental bliss!”
- Text 180:
- Poté, co dal Bhaṭṭācāryovi to nejlepší jídlo, Gopīnātha Ācārya řekl: „Jen si vzpomeňte, jak světsky se dříve Bhaṭṭācārya choval, a podívejte se, jakou nyní prožívá transcendentální blaženost!“
- Text 181:
- Sārvabhauma Bhaṭṭācārya replied to Gopīnātha Ācārya, “I was simply a less intelligent logician. But by your grace I have received this opulence of perfection.
- Text 181:
- Sārvabhauma Bhaṭṭācārya Gopīnāthovi Ācāryovi odvětil: „Byl jsem jednoduše méně inteligentním logikem. Tvou milostí jsem však získal toto bohatství dokonalosti.“
- Text 182:
- “But for Śrī Caitanya Mahāprabhu,” Sārvabhauma Bhaṭṭācārya continued, “who is so merciful? He has converted a crow into a Garuḍa. Who could be so merciful?
- Text 182:
- Sārvabhauma Bhaṭṭācārya pokračoval: „Kdo je tak milostivý jako Śrī Caitanya Mahāprabhu? Udělal z vrány Garuḍu. Kdo jiný by mohl být tak milostivý?“
- Text 183:
- “In the association of the jackals known as logicians, I simply continued to bark a resounding ‘bheu bheu.’ Now, from the same mouth I am chanting the holy names ‘Kṛṣṇa’ and ‘Hari.’
- Text 183:
- „Ve společnosti šakalů známých jako logikové jsem pouze štěkal ,haf, haf̀. Nyní stejnými ústy zpívám svatá jména ,Kṛṣṇà a ,Harì.“
- Text 185:
- Śrī Caitanya Mahāprabhu said to Sārvabhauma Bhaṭṭācārya, “From your previous birth you have been in Kṛṣṇa consciousness. Thus you love Kṛṣṇa so much that simply by your association we are all developing Kṛṣṇa consciousness.”
- Text 185:
- Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl Sārvabhaumovi Bhaṭṭācāryovi: „Už ve svém minulém životě jsi měl vědomí Kṛṣṇy. Tvoje láska ke Kṛṣṇovi je tak velká, že díky tvé společnosti rozvíjíme vědomí Kṛṣṇy i my.“
- Text 186:
- Thus there is no one within these three worlds — save for Śrī Caitanya Mahāprabhu — who is always so willing to increase the glories of the devotees and give them satisfaction.
- Text 186:
- V těchto třech světech není kromě Śrī Caitanyi Mahāprabhua nikdo jiný, kdo by si neustále tolik přál rozšiřovat slávu oddaných a těšit je.
- Text 187:
- Śrī Caitanya Mahāprabhu then took all the remnants of food offered to Jagannātha, such as cakes and sweet rice, and distributed them to all the other devotees, calling them individually.
- Text 187:
- Śrī Caitanya Mahāprabhu potom vzal veškeré zbytky jídla Pána Jagannātha, jako koláčky a sladkou rýži, a rozdal je všem oddaným, které k sobě jednoho po druhém volal.
- Text 189:
- First Advaita Ācārya said, “I am sitting in line with an unknown mendicant, and because I am eating with Him, I do not know what kind of destination is awaiting Me.
- Text 189:
- Advaita Ācārya nejdříve řekl: „Sedím tu v řadě s neznámým žebravým mnichem, a protože s Ním jím, nevím, jaký osud Mne čeká.“
- Text 190:
- “Śrī Caitanya Mahāprabhu is in the renounced order of life. Consequently He does not recognize discrepancies. As a matter of fact, a sannyāsī is not affected by eating food from anywhere and everywhere.
- Text 190:
- „Śrī Caitanya Mahāprabhu je ve stavu odříkání, a proto nebere nedostatky v úvahu. Ať jídlo pochází odkudkoliv, sannyāsī není jeho jedením ovlivněn.“
- Text 193:
- Nityānanda Prabhu immediately refuted Śrīla Advaita Ācārya, saying, “You are a teacher of impersonal monism, and the monistic conclusion is a great hindrance to progressive, pure devotional service.
- Text 193:
- Nityānanda Prabhu Śrīlovi Advaitovi Ācāryovi okamžitě odvětil: „Ty jsi učitelem neosobního monismu a monistický závěr je velkou překážkou na cestě pokroku v čisté oddané službě.“
- Text 197:
- Thereafter, calling all the Vaiṣṇavas, Śrī Caitanya Mahāprabhu distributed mahā-prasādam as if sprinkling nectar. At that time the mock fight between Advaita Ācārya and Nityānanda Prabhu became more and more delicious.
- Text 197:
- Śrī Caitanya Mahāprabhu potom zavolal všechny vaiṣṇavy a rozdával jim mahā-prasādam, což bylo, jako by je kropil nektarem. Předstíraná hádka mezi Advaitou Ācāryou a Nityānandou Prabhuem přitom nabývala čím dál více na chuti.
- Text 198:
- After taking their lunch, all the Vaiṣṇavas stood up and chanted the holy name of Hari, and the resounding noise filled all the upper and lower planetary systems.
- Text 198:
- Po obědě se všichni vaiṣṇavové zvedli a zpívali svaté jméno Hariho. Jejich zpěv se rozléhal po všech vyšších i nižších planetárních soustavách.
- Text 201:
- Govinda saved some remnants of food left by Śrī Caitanya Mahāprabhu and kept them carefully. Later, one portion of these remnants was delivered to Haridāsa Ṭhākura.
- Text 201:
- Govinda vzal zbytky jídla Śrī Caitanyi Mahāprabhua a pečlivě je uschoval. Jednu jejich část později dostal Haridāsa Ṭhākura.
- Text 202:
- The remnants of food left by Śrī Caitanya Mahāprabhu were later distributed among devotees who begged for them, and finally Govinda personally took the last remnants.
- Text 202:
- Zbytky jídla Śrī Caitanyi Mahāprabhua pak byly rozdány oddaným, kteří o ně prosili, a poslední zbytky nakonec snědl Govinda.
- Text 203:
- The fully independent Supreme Personality of Godhead performs various types of pastimes. The pastime of washing and cleansing the Guṇḍicā temple is but one of them.
- Text 203:
- Zcela nezávislá Nejvyšší Osobnost Božství provádí různé druhy zábav. Zábava mytí a čištění chrámu Guṇḍici je pouze jednou z nich.
- Text 205:
- Everyone was unhappy for a fortnight because they could not see the Deity of Lord Jagannātha. Upon seeing the Lord at the festival, the devotees were very happy.
- Text 205:
- Čtrnáct dní byli všichni nešťastní, protože nemohli vidět Božstvo Pána Jagannātha. Jakmile oddaní při této slavnosti Pána spatřili, pocítili nesmírné štěstí.
- Text 207:
- When Śrī Caitanya Mahāprabhu went to visit the temple, Kāśīśvara walked in front, checking the crowds of people, and Govinda walked in the rear, bringing the sannyāsī’s pitcher filled with water.
- Text 207:
- Cestou do chrámu šel Kāśīśvara před Śrī Caitanyou Mahāprabhuem, aby zadržoval dav lidí. Govinda kráčel vzadu a nesl nádobu, kterou nosívají sannyāsī, naplněnou vodou.
- Text 208:
- When Śrī Caitanya Mahāprabhu went toward the temple, Paramānanda Purī and Brahmānanda Bhāratī walked in front of Him, and at His two sides walked Svarūpa Dāmodara and Advaita Ācārya.
- Text 208:
- Před Śrī Caitanyou Mahāprabhuem šli Paramānanda Purī a Brahmānanda Bhāratī a po Jeho bocích pak Svarūpa Dāmodara a Advaita Ācārya.
- Text 210:
- Out of great eagerness to see the Lord, they all neglected the regulative principles and, just to see the Lord’s face, went to the place where the food was offered.
- Text 210:
- Kvůli velké touze vidět Pána všichni porušili usměrňující zásady a jen proto, aby spatřili Pánovu tvář, vstoupili do míst, kde se Pánovi obětuje jídlo.
- Text 211:
- Śrī Caitanya Mahāprabhu was very thirsty to see the Lord, and His eyes became like two bumblebees drinking the honey from the lotuslike eyes of Lord Jagannātha, who is Kṛṣṇa Himself.
- Text 211:
- Śrī Caitanya Mahāprabhu velmi žíznil spatřit Pána a Jeho oči byly jako dva čmeláci pijící med z lotosům podobných očí Pána Jagannātha, který je samotný Kṛṣṇa.
- Text 213:
- The chin of the Lord, tinged with buff color, conquered the beauty of the bāndhulī flower. This increased the beauty of His mild smiling, which was like lustrous waves of nectar.
- Text 213:
- Pánova brada se žlutohnědým nádechem pokořila krásu květu bāndhulī. To ještě zvětšovalo půvab Jeho jemného úsměvu, který připomínal třpytivé vlny nektaru.
- Text 217:
- As usual, there were transcendental blissful symptoms in Caitanya Mahāprabhu’s body. He perspired and trembled, and a constant flow of tears fell from His eyes. But the Lord checked these tears so they would not disturb His seeing the face of the Lord.
- Text 217:
- Na těle Śrī Caitanyi Mahāprabhua se jako obvykle objevily příznaky transcendentální blaženosti. Potil se a třásl a z Jeho očí tekly nepřetržité proudy slz. Pán však tyto slzy potlačil, aby nerušily Jeho pohled na Pánovu tvář.
- Text 218:
- Their looking at the face of Lord Jagannātha was interrupted only when He was offered food. Afterwards they would again look upon His face. When the food was being offered to the Lord, Śrī Caitanya Mahāprabhu performed His kīrtana.
- Text 218:
- Jejich pohled na tvář Pána Jagannātha byl přerušen pouze při obětování jídla. Potom se na Jeho tvář dívali znovu. Když bylo Pánu obětováno jídlo, Śrī Caitanya Mahāprabhu prováděl svůj kīrtan.
- Text 219:
- Feeling such great pleasure upon seeing the face of Lord Jagannātha, Śrī Caitanya Mahāprabhu forgot everything. The devotees, however, took Him to His lunch at noontime.
- Text 219:
- Śrī Caitanya Mahāprabhu byl z pohledu na tvář Pána Jagannātha tak blažený, že na všechno zapomněl. Oddaní Ho však v poledne odvedli na oběd.
- Text 221:
- I have briefly described the pastimes of the Lord in washing and cleansing the Guṇḍicā temple. By seeing or hearing these pastimes, even sinful men can awaken their Kṛṣṇa consciousness.
- Text 221:
- Krátce jsem popsal zábavy Pána při mytí a čištění chrámu Guṇḍici. Zhlédnutím těchto zábav nebo nasloucháním o nich mohou i hříšní lidé probudit své vědomí Kṛṣṇy.
- Text 222:
- Praying at the lotus feet of Śrī Rūpa and Śrī Raghunātha, always desiring their mercy, I, Kṛṣṇadāsa, narrate Śrī Caitanya-caritāmṛta, following in their footsteps.
- Text 222:
- Já, Kṛṣṇadāsa, vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu po vzoru Śrī Rūpy a Śrī Raghunātha. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.