Text 184

Text

Verš

kāhāṅ bahirmukha tārkika-śiṣyagaṇa-saṅge
kāhāṅ ei saṅga-sudhā-samudra-taraṅge

Synonyms

Synonyma

kāhāṅ — whereas; bahir-mukha — nondevotees; tārkika — of logic; śiṣya-gaṇa — disciples; saṅge — with; kāhāṅ — now; ei — this; saṅga — association; sudhā — of nectar; samudra — of the ocean; taraṅge — in the waves.

kāhāṅ — zatímco; bahir-mukha — neoddaní; tārkika — logiky; śiṣya-gaṇa — studenti; saṅge — s; kāhāṅ — nyní; ei — tato; saṅga — společnost; sudhā — nektaru; samudra — oceánu; taraṅge — ve vlnách.

Translation

Překlad

“Whereas I once associated with the disciples of logic, all nondevotees, I am now merged in the waves of the nectarean ocean of the association of devotees.”

„Dříve jsem se sdružoval s neoddanými studenty logiky, ale nyní se nořím do vln oceánu nektaru společnosti oddaných.“

Purport

Význam

As Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura explains, the word bahirmukha refers to a person who is very busy tasting material enjoyment. Such a person always poses himself as an enjoyer of the external energy of the Supreme Personality of Godhead. Being attracted by external opulence, the nondevotee always forgets his intimate relationship with Kṛṣṇa. Such a person does not like the idea of becoming Kṛṣṇa conscious. This is explained by Śrīla Prahlāda Mahārāja in Śrīmad-Bhāgavatam (7.5.30-31):

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura vysvětluje, že slovo bahirmukha označuje člověka, který je velice zaneprázdněný vychutnáváním hmotného požitku. Takový člověk se neustále staví do role toho, kdo si má užívat vnější energie Nejvyšší Osobnosti Božství. Neoddaný je přitahován vnějším bohatstvím, a tak neustále zapomíná na svůj důvěrný vztah s Kṛṣṇou. Myšlenka, že by si měl být vědom Kṛṣṇy, se mu nezamlouvá. To ve Śrīmad-Bhāgavatamu (7.5.30–31) vysvětluje Prahlāda Mahārāja:

matir na kṛṣṇe parataḥ svato vā
mitho ’bhipadyeta gṛha-vratānām
adānta-gobhir viśatāṁ tamisraṁ
punaḥ punaś carvita-carvaṇānām

matir na kṛṣṇe parataḥ svato vā
mitho 'bhipadyeta gṛha-vratānām
adānta-gobhir viśatāṁ tamisraṁ
punaḥ punaś carvita-carvaṇānām

na te viduḥ svārtha-gatiṁ hi viṣṇuṁ
durāśayā ye bahir-artha-māninaḥ
andhā yathāndhair upanīyamānās
te ’pīśa-tantryām uru-dāmni baddhāḥ

Materialists who are overly attracted to the material body, material world and material enjoyment, who cannot control their material senses, are carried to the darkest regions of material existence. Such people cannot become Kṛṣṇa conscious, either by themselves or by congregational effort. Such people do not understand that the goal of life for a human being is to understand the Supreme Personality of Godhead, Viṣṇu. A human life is especially meant for this purpose, and one has to go through all kinds of penances and austerities and set aside the propensity for sense gratification. Materialists always remain blind because they are always guided by blind rascals. A materialistic person considers himself free to act as he likes. He does not know that he is rigidly controlled by the stringent laws of nature, nor does he know that he has to transmigrate from one body to another and perpetually rot in material existence. Such rascals and foolish people are lured by the prayers of their foolish leaders for sense gratification, and they cannot understand what is meant by Kṛṣṇa consciousness. The material world exists outside the spiritual sky, and a foolish materialist cannot estimate the extent of this material sky. What, then, can he know of the spiritual sky? Materialists simply believe their imperfect senses and do not take instructions from the revealed scriptures. According to Vedic civilization, one has to see through the authority of the revealed scriptures. Śāstra-cakṣuḥ: one should see everything through the medium of the Vedic literature. In this way, one can distinguish between the spiritual world and material world. Those who ignore such instructions cannot be convinced of the existence of the spiritual world. Because they have forgotten their spiritual identity, such materialists take this material world as the all in all. They are therefore called bahirmukha.

Materialisté příliš připoutaní k hmotnému tělu, hmotnému světu a hmotnému požitku nedokáží ovládat své hmotné smysly a jsou unášeni do těch nejtemnějších končin hmotné existence. Takoví lidé si nezačnou být vědomi Kṛṣṇy vlastním ani společným úsilím. Nechápou, že cílem života lidské bytosti je porozumět Nejvyšší Osobnosti Božství, Viṣṇuovi. Lidský život je určen zvláště k tomu, a každý proto musí odložit sklon ke smyslovému požitku a podstoupit všemožná odříkání. Materialisté zůstávají vždy slepí, protože je vedou slepí darebáci. Materialista si myslí, že může jednat, jak se mu zlíbí. Neví, že ho přísně ovládají neoblomné přírodní zákony, a neví ani to, že musí přecházet z jednoho těla do druhého a trvale hnít v hmotné existenci. Takoví darebáci a hlupáci jsou svedeni modlitbami svých hloupých vůdců o uspokojování smyslů a nechápou, co vědomí Kṛṣṇy znamená. Hmotný svět se nachází vně světa duchovního a pošetilý materialista není schopen odhadnout ani rozsah tohoto hmotného světa. Co potom může vědět o duchovním nebi? Materialisté pouze věří svým nedokonalým smyslům a pokyny zjevených písem nepřijímají. Podle védské civilizace se má člověk dívat očima autority zjevených písem. Śāstra-cakṣuḥ: na vše je třeba nahlížet prostřednictvím védské literatury. Potom lze rozlišit duchovní svět od hmotného. Ty, kdo tyto pokyny neberou na vědomí, nelze o existenci duchovního světa přesvědčit. Jelikož tito materialisté zapomněli na svoji duchovní totožnost, je pro ně tento svět vším, a proto se jim říká bahirmukha.