Skip to main content

Text 23

Text 23

Text

Verš

kāśī-miśra kahe, — āmi baḍa bhāgyavān
mora gṛhe ‘prabhu-pādera’ habe avasthāna
kāśī-miśra kahe, — āmi baḍa bhāgyavān
mora gṛhe ‘prabhu-pādera’ habe avasthāna

Synonyms

Synonyma

kāśī-miśra kahe — Kāśī Miśra said; āmi — I; baḍa — very; bhāgyavān — fortunate; mora gṛhe — in my home; prabhu-pādera — of the Lord of the prabhus; habe — there will be; avasthāna — staying.

kāśī-miśra kahe — Kāśī Miśra řekl; āmi — já; baḍa — velmi; bhāgyavān — požehnaný; mora gṛhe — v mém domě; prabhu-pādera — Pána prabhuů; habe — bude; avasthāna — pobyt.

Translation

Překlad

When Kāśī Miśra heard the proposal, he said, “I am very fortunate that Śrī Caitanya Mahāprabhu, the Lord of all prabhus, will stay at my home.”

Kāśī Miśra si plán vyslechl a řekl: „Mám velké štěstí, že v mém domě bude bydlet Śrī Caitanya Mahāprabhu, Pán všech prabhuů.“

Purport

Význam

In this verse the word prabhupāda, referring to Śrī Caitanya Mahāprabhu, is significant. Regarding this, Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Gosvāmī Prabhupāda comments, “Śrī Caitanya Mahāprabhu is the Supreme Personality of Godhead Himself, Śrī Kṛṣṇa, and all His servants address Him as Prabhupāda. This means that there are many prabhus taking shelter under His lotus feet.” The pure Vaiṣṇava is addressed as prabhu, and this address is an etiquette observed between Vaiṣṇavas. When many prabhus remain under the shelter of the lotus feet of another prabhu, the address Prabhupāda is given. Śrī Nityānanda Prabhu and Śrī Advaita Prabhu are also addressed as Prabhupāda. Śrī Caitanya Mahāprabhu, Śrī Advaita Prabhu and Śrī Nityānanda Prabhu are all viṣṇu-tattva, the Supreme Personality of Godhead, Lord Viṣṇu. Therefore all living entities are under Their lotus feet. Lord Viṣṇu is the eternal Lord of everyone, and the representative of Lord Viṣṇu is the Lord’s confidential servant. Such a person acts as the spiritual master for neophyte Vaiṣṇavas; therefore the spiritual master is as respectable as Śrī Kṛṣṇa Caitanya or Lord Viṣṇu Himself. For this reason the spiritual master is addressed as Oṁ Viṣṇupāda or Prabhupāda. The ācārya, the spiritual master, is generally respected by others as Śrīpāda, and the initiated Vaiṣṇavas are addressed as Prabhu. Prabhu, Prabhupāda and Viṣṇupāda are described in revealed scriptures like Śrīmad-Bhāgavatam, Caitanya-caritāmṛta and Caitanya-bhāgavata. In this regard, these scriptures present evidence accepted by unalloyed devotees.

V tomto verši je důležité slovo prabhupāda označující Śrī Caitanyu Mahāprabhua. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Gosvāmī Prabhupāda k tomu říká: „Śrī Caitanya Mahāprabhu je samotný Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, Śrī Kṛṣṇa, a všichni Jeho služebníci Ho oslovují jako Prabhupádu. To znamená, že je mnoho prabhuů, kteří přijímají útočiště u Jeho lotosových nohou.“ Čistý vaiṣṇava je oslovován jako prabhu a toto oslovení je etiketou používanou mezi vaiṣṇavy. Pokud mnoho prabhuů přijímá útočiště u lotosových nohou jiného prabhua, dostane titul Prabhupāda. Śrī Nityānanda Prabhu a Śrī Advaita Prabhu jsou také oslovováni jako Prabhupāda. Śrī Caitanya Mahāprabhu, Śrī Advaita Prabhu a Śrī Nityānanda Prabhu jsou viṣṇu-tattva, Nejvyšší Osobnost Božství, Pán Viṣṇu. Všechny živé bytosti se proto nacházejí u Jejich lotosových nohou. Pán Viṣṇu je věčný Pán všech a představitel Pána Viṣṇua je Pánův důvěrný služebník. Taková osoba jedná jako duchovní mistr začínajících vaiṣṇavů, a proto je duchovní mistr hodný stejné úcty jako Śrī Kṛṣṇa Caitanya neboli samotný Pán Viṣṇu. Z tohoto důvodu je duchovní mistr oslovován Oṁ Viṣṇupāda nebo Prabhupāda. Ācārya, duchovní mistr, je obvykle ostatními ctěn jako Śrīpāda a zasvěcení vaiṣṇavové jsou oslovováni Prabhu. Prabhu, Prabhupāda a Viṣṇupāda jsou popsáni ve zjevených písmech, jako je Śrīmad-Bhāgavatam, Caitanya-caritāmṛta a Caitanya-bhāgavata. Tato písma v tomto směru přinášejí důkazy, které ryzí oddaní přijímají.

The prākṛta-sahajiyās are not even worthy of being called Vaiṣṇavas. They think that only caste gosvāmīs should be called Prabhupāda. Such ignorant sahajiyās call themselves vaiṣṇava-dāsa-anudāsa, which means the servant of the servant of the Vaiṣṇavas. However, they are opposed to addressing a pure Vaiṣṇava as Prabhupāda. In other words, they are envious of a bona fide spiritual master who is addressed as Prabhupāda, and they commit offenses by considering a bona fide spiritual master an ordinary human being or a member of a certain caste. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura describes such sahajiyās as most unfortunate. Because of their misconceptions, they fall into a hellish condition.

Prākṛta-sahajiyové nejsou hodni ani toho, aby byli nazýváni vaiṣṇavy. Myslí si, že titulem Prabhupāda mohou být nazýváni jedině kastovní gosvāmī. Tito nevědomí sahajiyové si říkají vaiṣṇava-dāsa-anudāsa, což znamená služebník služebníka vaiṣṇavů. Staví se však proti oslovování čistého vaiṣṇavy titulem Prabhupāda. Jinými slovy závidí pravému duchovnímu mistrovi, který je oslovován jako Prabhupāda, a tím, že pravého duchovního mistra považují za obyčejnou lidskou bytost nebo za příslušníka určité kasty, se dopouštějí přestupků. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura tyto sahajiyi popisuje jako nanejvýš nešťastné. Kvůli svým mylným představám padají do pekelných podmínek.