Skip to main content

Text 35

Text 35

Text

Verš

hari-bhakti-vilāsa, āra bhāgavatāmṛta
daśama-ṭippanī, āra daśama-carita
hari-bhakti-vilāsa, āra bhāgavatāmṛta
daśama-ṭippanī, āra daśama-carita

Synonyms

Synonyma

hari-bhakti-vilāsa — the scripture named Hari-bhakti-vilāsa; āra — and; bhāgavatāmṛta — the scripture named Bṛhad-bhāgavatāmṛta; daśama-ṭippanī — comments on the Tenth Canto of Śrīmad-Bhāgavatam; āra — and; daśama-carita — poetry about the Tenth Canto of Śrīmad-Bhāgavatam.

hari-bhakti-vilāsa — kniha nazvaná Hari-bhakti-vilāsa; āra — a; bhāgavatāmṛta — písmo s názvem Bṛhad-bhāgavatāmṛta; daśama-ṭippanī — poznámky k desátému zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu; āra — a; daśama-carita — poezie o desátém zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu.

Translation

Překlad

Some of the books compiled by Śrīla Sanātana Gosvāmī were the Hari-bhakti-vilāsa, Bṛhad-bhāgavatāmṛta, Daśama-ṭippanī and Daśama-carita.

Mezi knihy, které sepsal Śrīla Sanātana Gosvāmī, patří Hari-bhakti-vilāsa, Bṛhad-bhāgavatāmṛta, Daśama-ṭippanī a Daśama-carita.

Purport

Význam

In the First Wave of the book known as the Bhakti-ratnākara, it is said that Sanātana Gosvāmī understood Śrīmad-Bhāgavatam by thorough study and explained it in his commentary known as Vaiṣṇava-toṣaṇī. All the knowledge that Śrī Sanātana Gosvāmī and Rūpa Gosvāmī directly acquired from Śrī Caitanya Mahāprabhu was broadcast all over the world by their expert service. Sanātana Gosvāmī gave his Vaiṣṇava-toṣaṇī commentary to Śrīla Jīva Gosvāmī for editing, and Śrīla Jīva Gosvāmī edited this under the name of Laghu-toṣaṇī. Whatever he immediately put down in writing was finished in the year 1476 Śaka (A.D. 1554). Śrīla Jīva Gosvāmī completed the Laghu-toṣaṇī in the year Śakābda 1504 (A.D. 1582).

V první vlně knihy známé jako Bhakti-ratnākara je řečeno, že Sanātana Gosvāmī pochopil Śrīmad-Bhāgavatam důkladným studiem a vyložil ho ve svém komentáři známém jako Vaiṣṇava-toṣaṇī. Veškeré poznání, které Śrī Sanātana Gosvāmī a Rūpa Gosvāmī získali přímo od Śrī Caitanyi Mahāprabhua, bylo díky jejich prvotřídní službě rozšířeno po celém světě. Sanātana Gosvāmī dal svůj komentář Vaiṣṇava-toṣaṇī k redakci Śrīlovi Jīvovi Gosvāmīmu a ten ho zredigoval pod názvem Laghu-toṣaṇī. Vše, co bezprostředně zapsal, bylo dokončeno v roce 1476 éry Śaka (1554 n.l.). Śrīla Jīva Gosvāmī dokončil Laghu-toṣaṇī v roce 1504 Śakābdy (1582 n.l.).

The subject matter of the Hari-bhakti-vilāsa, by Śrī Sanātana Gosvāmī, was collected by Śrīla Gopāla Bhaṭṭa Gosvāmī and is known as a vaiṣṇava-smṛti. This vaiṣṇava-smṛti-grantha was finished in twenty chapters, known as vilāsas. In the first vilāsa there is a description of how a relationship is established between the spiritual master and the disciple, and mantras are explained. In the second vilāsa, the process of initiation is described. In the third vilāsa, the methods of Vaiṣṇava behavior are given, with emphasis on cleanliness, constant remembrance of the Supreme Personality of Godhead, and the chanting of the mantras given by the initiating spiritual master. In the fourth vilāsa are descriptions of saṁskāra, the reformatory method; tilaka, the application of twelve tilakas on twelve places of the body; mudrā, marks on the body; mālā, chanting with beads; and guru-pūjā, worship of the spiritual master. In the fifth vilāsa, one is instructed on how to make a place to sit for meditation, and there are descriptions of breathing exercises, meditation and worship of the śālagrāma-śilā representation of Lord Viṣṇu. In the sixth vilāsa, the required practices for inviting the transcendental form of the Lord and bathing Him are given. In the seventh vilāsa, one is instructed on how to collect flowers used for the worship of Lord Viṣṇu. In the eighth vilāsa, there is a description of the Deity and instructions on how to set up incense, light lamps, make offerings, dance, play music, beat drums, garland the Deity, offer prayers and obeisances and counteract offenses. In the ninth vilāsa, there are descriptions about collecting tulasī leaves, offering oblations to forefathers according to Vaiṣṇava rituals, and offering food. In the tenth vilāsa there are descriptions of the devotees of the Lord (Vaiṣṇavas, or saintly persons). In the eleventh vilāsa, there are elaborate descriptions of Deity worship and the glories of the holy name of the Lord. One is instructed on how to chant the holy name of the Deity, and there are discussions about offenses committed while chanting the holy name, along with methods for getting relief from such offenses. There are also descriptions of the glories of devotional service and the surrendering process. In the twelfth vilāsa, Ekādaśī is described. In the thirteenth vilāsa, fasting is discussed, as well as observance of the Mahā-dvādaśī ceremony. In the fourteenth vilāsa, different duties for different months are outlined. In the fifteenth vilāsa, there are instructions on how to observe Ekādaśī fasting without even drinking water. There are also descriptions of branding the body with the symbols of Viṣṇu, discussions of Cāturmāsya observations during the rainy season, and discussions of Janmāṣṭamī, Pārśvaikādaśī, Śravaṇā-dvādaśī, Rāma-navamī and Vijayā-daśamī. The sixteenth vilāsa discusses duties to be observed in the month of Kārttika (October-November), or the Dāmodara month, or Ūrja, when lamps are offered in the Deity room or above the temple. There are also descriptions of the Govardhana-pūjā and Ratha-yātrā. The seventeenth vilāsa discusses preparations for Deity worship, mahā-mantra chanting and the process of japa. In the eighteenth vilāsa the different forms of Śrī Viṣṇu are described. The nineteenth vilāsa discusses the establishment of the Deity and the rituals observed in bathing the Deity before installation. The twentieth vilāsa discusses the construction of temples, referring to those constructed by the great devotees.

Obsah Hari-bhakti-vilāsy Śrī Sanātany Gosvāmīho sestavil Śrīla Gopāla Bhaṭṭa Gosvāmī a jedná se o vaiṣṇava-smṛti. Tato vaiṣṇava-smṛti-grantha byla dokončena ve dvaceti kapitolách známých jako vilāsy. V první vilāse je popsáno, jak se navazuje vztah mezi duchovním mistrem a žákem, a jsou tam také vysvětlené mantry. Ve druhé vilāse je popsán proces zasvěcení. Ve třetí vilāse jsou popsány způsoby vaiṣṇavského chování s důrazem na čistotu, neustálé vzpomínání na Nejvyšší Osobnost Božství a pronášení manter daných zasvěcujícím duchovním učitelem. Ve čtvrté vilāse jsou popsány saṁskāry, očistné obřady; tilak neboli nanášení dvanácti tilakových značek na dvanáct míst na těle; mudry, pozice těla; mālā, zpívání na růženci; a guru-pūjā, uctívání duchovního mistra. Pátá vilāsa učí, jak si připravit místo k sezení pro meditaci, a také popisuje dechová cvičení, meditaci a uctívání śālagrāma-śily, která je zastoupením Pána Viṣṇua. V šesté vilāse jsou uvedeny potřebné úkony k pozvání Pánovy transcendentální podoby a Jeho koupání. V sedmé vilāse se nachází poučení o tom, jak připravit květiny pro uctívání Pána Viṣṇua. V osmé vilāse je popis Božstva a pokyny, jak si připravit vonné tyčinky, zažehnout lampy, provádět obětování, jak tančit, hrát hudbu, bubnovat, zdobit Božstvo girlandami, modlit se a klanět a jak se vyhnout přestupkům. V deváté vilāse je popsáno, jak sbírat lístky tulasī, jak vaiṣṇavským způsobem nabízet obětiny předkům a jak obětovat jídlo. V desáté vilāse jsou popsáni oddaní Pána (vaiṣṇavové neboli svaté osoby). V jedenácté vilāse jsou zevrubné popisy uctívání Božstev a slávy svatého jména Pána. Jsou tam pokyny o tom, jak zpívat svaté jméno Božstva, a také se tam pojednává o přestupcích, kterých je možné se dopustit při zpívání svatého jména, a o tom, jak se jich zbavit. Je tam také popsána sláva oddané služby a způsob, jak se odevzdat. Ve dvanácté vilāse je podán popis Ekādaśī. Ve třinácté vilāse se mluví o držení půstu a o průběhu obřadů na Mahā-dvādaśī. Ve čtrnácté vilāse jsou rozvedeny různé povinnosti, které se mají vykonávat v jednotlivých měsících. V patnácté vilāse jsou pokyny o držení půstu na Ekādaśī, a to i bez pití vody, dále značení těla symboly Viṣṇua pomocí cejchování, jak během období dešťů dodržovat Cāturmāsyu, dále Janmāṣṭamī, Pārśvaikādaśī, Śravaṇā-dvādaśī, Rāma-navamī a Vijayā-daśamī. Šestnáctá vilāsa popisuje povinnosti, které se mají plnit v měsíci zvaném Kārtik nebo také Dāmodara či Ūrja (říjen-listopad), kdy se na oltáři nebo nad chrámem obětují ghíové lampičky. Najdeme zde také popisy Govardhana-pūji Ratha-yātry. Sedmnáctá vilāsa rozebírá přípravy pro uctívání Božstev, zpívání mahā-mantry a japu. V osmnácté vilāse jsou popsány různé podoby Śrī Viṣṇua. V devatenácté vilāse se pojednává o instalaci Božstva a obřadech doprovázejících koupání Božstva před instalací. Dvacátá vilāsa probírá stavbu chrámů s odkazem na ty, které postavili velcí oddaní.

The details of the Hari-bhakti-vilāsa-grantha are given by Śrī Kavirāja Gosvāmī in the Madhya-līlā (24.329-345). The descriptions given in those verses by Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī are actually a description of those portions compiled by Gopāla Bhaṭṭa Gosvāmī. According to Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura, the regulative principles of devotional service compiled by Gopāla Bhaṭṭa Gosvāmī do not strictly follow our Vaiṣṇava principles. Actually, Gopāla Bhaṭṭa Gosvāmī collected only a summary of the elaborate descriptions of Vaiṣṇava regulative principles from the Hari-bhakti-vilāsa. It is Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Gosvāmī’s opinion, however, that to follow the Hari-bhakti-vilāsa strictly is to actually follow the Vaiṣṇava rituals in perfect order. He claims that the smārta-samāja, which is strictly followed by caste brāhmaṇas, has influenced portions that Gopāla Bhaṭṭa Gosvāmī collected from the original Hari-bhakti-vilāsa. It is therefore very difficult to find out Vaiṣṇava directions from the book of Gopāla Bhaṭṭa Gosvāmī. It is better to consult the commentary made by Sanātana Gosvāmī himself for the Hari-bhakti-vilāsa under the name of Dig-darśinī-ṭīkā. Some say that the same commentary was compiled by Gopīnātha-pūjā Adhikārī, who was engaged in the service of Śrī Rādhā-ramaṇajī and who happened to be one of the disciples of Gopāla Bhaṭṭa Gosvāmī.

Detaily ohledně Hari-bhakti-vilāsa-granthy uvádí Śrī Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī v Madhya-līle (24.329–345). Popisy od Kṛṣṇadāse Kavirāje Gosvāmīho v těchto verších jsou ve skutečnosti popisy těch částí, které sestavil Gopāla Bhaṭṭa Gosvāmī. Podle Śrīly Bhaktisiddhānty Sarasvatīho Ṭhākura nejsou usměrňující zásady oddané služby sepsané Gopālem Bhaṭṭou Gosvāmīm v přísné shodě s našimi vaiṣṇavskými zásadami. Gopāla Bhaṭṭa Gosvāmī ve skutečnosti sestavil pouze přehled obsáhlých popisů vaiṣṇavských zásad z Hari-bhakti-vilāsy. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura je však toho názoru, že přísně následovat Hari-bhakti-vilāsu znamená dokonale dodržovat vaiṣṇavské obřady. Tvrdí, že části, které Gopāla Bhaṭṭa Gosvāmī vybral z původní Hari-bhakti-vilāsy, ovlivnil smārta-samāj, který přísně následují kastovní brāhmaṇové. Zásady pro vaiṣṇavy je proto v knize Gopāla Bhaṭṭy Gosvāmīho velmi těžké najít. Je lepší obrátit se přímo na komentář k Hari-bhakti-vilāse od samotného Sanātany Gosvāmīho nazvaný Dig-darśinī-ṭikā. Podle některých napsal stejný komentář Gopīnātha-pūjā Adhikārī, který se podílel na službě Śrī Rādhā-ramaṇajīmu a byl jedním ze žáků Gopāla Bhaṭṭy Gosvāmīho.

Regarding the Bṛhad-bhāgavatāmṛta, there are two parts, both of which deal with the discharge of devotional service. The first part is an analytical study of devotional service, in which there is also a description of different planets, including the earth, the heavenly planets, Brahma-loka and Vaikuṇṭha-loka. There are also descriptions of the devotees, including intimate devotees, most intimate devotees and complete devotees. The second part describes the glories of the spiritual world, known as Goloka-māhātmya-nirūpaṇa, as well as the process of renunciation of the material world. It also describes real knowledge, devotional service, the spiritual world, love of Godhead, attainment of life’s destination, and the bliss of the world. In this way there are seven chapters in each part, fourteen chapters in all.

Co se týče Bṛhad-bhāgavatāmṛty, má dvě části a obě pojednávají o vykonávání oddané služby. První část je analytickým studiem oddané služby a obsahuje kromě toho i popisy různých planet včetně Země, nebeských planet, Brahma-loky a Vaikuṇṭha-loky. Zahrnuje také popisy oddaných, včetně důvěrných oddaných, velmi důvěrných oddaných a úplných oddaných. Druhá část podává popisy slávy duchovního světa, známé jako Goloka-māhātmya-nirūpaṇa, a také způsobu zřeknutí se hmotného světa. Dále popisuje skutečné poznání, oddanou službu, duchovní svět, lásku k Bohu, dosažení životního cíle a blaženost světa. V každé části je tedy sedm kapitol, dohromady čtrnáct v celém díle.

The Daśama-ṭippanī is a commentary on the Tenth Canto of Śrīmad-Bhāgavatam. Another name for this commentary is Bṛhad-vaiṣṇava-toṣaṇī-ṭīkā. In the Bhakti-ratnākara, it is said that the Daśama-ṭippanī was finished in 1476 Śakābda (A.D. 1554).

Daśama-ṭippanī je komentář k desátému zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu. Dalším názvem tohoto komentáře je Bṛhad-vaiṣṇava-toṣaṇī-ṭīkā. V Bhakti-ratnākaře je řečeno, že dílo Daśama-ṭippanī bylo dokončeno v roce 1476 Śakābdy (1554 n.l.).