Text 34
Text 34
Text
Verš
vrajera nigūḍha bhakti karila pracāra
vrajera nigūḍha bhakti karila pracāra
Synonyms
Synonyma
Translation
Překlad
The Gosvāmīs carried out the preaching work of devotional service on the basis of an analytical study of all confidential Vedic literatures. This was in compliance with the order of Śrī Caitanya Mahāprabhu. Thus one can understand the most confidential devotional service of Vṛndāvana.
Gosvāmī kázali o oddané službě na základě analytického studia veškerých důvěrných védských textů, což bylo zcela v souladu s pokynem Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Každý tak dostává možnost pochopit nejdůvěrnější oddanou službu, která se vykonává ve Vrindávanu.
Purport
Význam
This proves that bona fide devotional service is based on the conclusions of the Vedic literature. It is not based on the type of sentiment exhibited by the prākṛta-sahajiyās. The prākṛta-sahajiyās do not consult the Vedic literatures, and they are debauchees, woman-hunters and smokers of gañjā. Sometimes they give a theatrical performance and cry for the Lord with tears in their eyes. Of course, all scriptural conclusions are washed off by these tears. The prākṛta-sahajiyās do not realize that they are violating the orders of Śrī Caitanya Mahāprabhu, who specifically said that to understand Vṛndāvana and the pastimes of Vṛndāvana one must have sufficient knowledge of the śāstras (Vedic literatures). As stated in Śrīmad-Bhāgavatam (1.2.12), bhaktyā śruta-gṛhītayā. This means that devotional service is acquired from Vedic knowledge. Tac chraddadhānāḥ munayaḥ. Devotees who are actually serious attain bhakti, scientific devotional service, by hearing Vedic literatures (bhaktyā śruta-gṛhītayā). It is not that one should create something out of sentimentality, become a sahajiyā and advocate such concocted devotional service. However, Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura considered such sahajiyās to be more favorable than the impersonalists, who are hopelessly atheistic. The impersonalists have no idea of the Supreme Personality of Godhead. The position of the sahajiyās is far better than that of the Māyāvādī sannyāsīs. Although the sahajiyās do not think much of Vedic knowledge, they nonetheless have accepted Lord Kṛṣṇa as the Supreme Lord. Unfortunately, they mislead others from authentic devotional service.
Zde je předložen důkaz toho, že pravá oddaná služba je založená na závěrech védské literatury, a nikoliv na sentimentech, jaké předvádějí prākṛta-sahajiyové. Tito prākṛta-sahajiyové se neřídí védskými spisy, jsou to zhýralci a lovci žen, kteří kouří gañju. Někdy hrají divadlo a naříkají pro Pána se slzami v očích. Tyto slzy však samozřejmě odplavují veškeré závěry písem. Prākṛta-sahajiyové si neuvědomují, že porušují nařízení Śrī Caitanyi Mahāprabhua, který zvláště zdůraznil, že k pochopení Vrindávanu a zábav, které se tam odehrávají, je třeba dostatečné poznání śāster (védských textů). Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (1.2.12) je řečeno: bhaktyā śruta-gṛhītayā, což znamená, že oddanou službu lze získat skrze védské poznání. Tac chraddadhānāḥ munayaḥ. Ti oddaní, kteří jsou skutečně vážní, získají bhakti, vědeckou oddanou službu, nasloucháním popisům z védské literatury (bhaktyā śruta-gṛhītayā). Není to tak, že by si měl člověk ze sentimentu něco vytvořit, stát se sahajiyou a potom takovou vymyšlenou oddanou službu obhajovat. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura však takové sahajiyi považoval za lepší než impersonalisty, protože ti jsou beznadějně ateističtí. Impersonalisté nemají o Nejvyšší Osobnosti Božství nejmenší ponětí. Sahajiyové jsou v mnohem lepším postavení než māyāvādští sannyāsī. Ačkoliv védskému poznání nepřikládají velký význam, přesto přijali Pána Kṛṣṇu jako Nejvyššího Pána. Bohužel však odvádějí druhé od pravé oddané služby.