Text 198

Text

Verš

yadyapi brahmaṇya kare brāhmaṇera sahāya
‘śuddha-vaiṣṇava’ nahe, haye ‘vaiṣṇavera prāya’

yadyapi brahmaṇya kare brāhmaṇera sahāya
śuddha-vaiṣṇava’ nahe, haye ‘vaiṣṇavera prāya’

Synonyms

Synonyma

yadyapi — although; brahmaṇya kare — give charity to the brāhmaṇas; brāhmaṇera sahāya — great helpers to the brāhmaṇas; śuddha-vaiṣṇava — pure Vaiṣṇavas; nahe — not; haye — they are; vaiṣṇavera prāya — almost like Vaiṣṇavas.

yadyapi — i když; brahmaṇya kare — dávají milodary brāhmaṇům; brāhmaṇera sahāya — velcí pomocníci brāhmaṇů; śuddha-vaiṣṇava — čistí vaiṣṇavové; nahe — ne; haye — oni jsou; vaiṣṇavera prāya — téměř jako vaiṣṇavové.

Translation

Překlad

“Although your father and uncle are charitable to brāhmaṇas and greatly help them, they are nevertheless not pure Vaiṣṇavas. However, they are almost like Vaiṣṇavas.

„I když tvůj otec i strýc dávají milodary brāhmaṇům a velmi jim pomáhají, nejsou to čistí vaiṣṇavové. Jsou to však téměř vaiṣṇavové.“

Purport

Význam

As stated by Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura in his Amṛta-pravāha-bhāṣya, some people, usually very rich men, dress like Vaiṣṇavas and give charity to brāhmaṇas. They are also attached to Deity worship, but because of their attachment to material enjoyment, they cannot be pure Vaiṣṇavas. Anyābhilāṣitā-śūnyaṁ jñāna-karmādy-anāvṛtam. The pure Vaiṣṇava has no desire for material enjoyment. That is the basic qualification of a pure Vaiṣṇava. There are men, especially rich men, who regularly worship the Deity, give charity to brāhmaṇas and are pious in every respect, but they cannot be pure Vaiṣṇavas. Despite their outward show of Vaiṣṇavism and charity, their inner desire is to enjoy a higher standard of material life. Raghunātha dāsa’s father, Govardhana, and uncle, Hiraṇya dāsa, were both very charitable to brāhmaṇas. Indeed, the brāhmaṇas from the Gauḍīya district were practically dependent upon them. Thus they were accepted as very pious gentlemen. However, they presented themselves as Vaiṣṇavas to the eyes of people in general, although from a purely spiritual point of view they were ordinary human beings, not pure Vaiṣṇavas. Actual Vaiṣṇavas considered them almost Vaiṣṇavas, not pure Vaiṣṇavas. In other words, they were kaniṣṭha-adhikārīs, for they were ignorant of higher Vaiṣṇava regulative principles. Nevertheless, they could not be called viṣayīs, or blind materialistic enjoyers.

Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura ve své Amṛta-pravāha-bhāṣyi píše, že někteří lidé, obvykle velcí boháči, se oblékají jako vaiṣṇavové a dávají milodary brāhmaṇům. Jsou také připoutaní k uctívání Božstva, ale kvůli své připoutanosti k hmotnému požitku nemohou být čistými vaiṣṇavy. Anyābhilāṣitā-śūnyaṁ jñāna-karmādy-anāvṛtam. Čistý vaiṣṇava netouží po hmotném požitku. To je základní kvalifikace čistého vaiṣṇavy. Jsou lidé, a zvláště bohatí, kteří pravidelně uctívají Božstvo, dávají milodary brāhmaṇům a jsou v každém ohledu zbožní, ale nemohou být čistými vaiṣṇavy. Navenek se sice tváří jako vaiṣṇavové a dobrodinci, ale jejich vnitřní touhou je užívat si vyšší úrovně hmotného života. Otec Raghunātha dāse Govardhana a jeho starší bratr Hiraṇya dāsa dávali brāhmaṇům velké milodary a ve skutečnosti na nich záviseli všichni brāhmaṇové z gaudského kraje, takže byli považováni za velmi zbožné. Před obyčejnými lidmi však vystupovali jako vaiṣṇavové, i když z čistě duchovního hlediska byli obyčejnými lidskými bytostmi a ne čistými vaiṣṇavy. Skuteční vaiṣṇavové je považovali za téměř vaiṣṇavy, nikoliv za čisté vaiṣṇavy. Byli to jinými slovy kaniṣṭha-adhikārī, protože si nebyli vědomi vyšších usměrňujících vaiṣṇavských zásad. Na druhou stranu je však nelze označit za viṣayī neboli slepé materialistické požitkáře.