Skip to main content

Text 179

Text 179

Text

Verš

āmi ta’ — sannyāsī, āmāra ‘sama-dṛṣṭi’ dharma
candana-paṅkete āmāra jñāna haya ‘sama’
āmi ta’ — sannyāsī, āmāra ‘sama-dṛṣṭi’ dharma
candana-paṅkete āmāra jñāna haya ‘sama’

Synonyms

Synonyma

āmi — I; ta’ — certainly; sannyāsī — in the renounced order of life; āmāra — My; sama-dṛṣṭi — seeing everything on the same platform; dharma — duty; candana-paṅkete — between sandalwood pulp and mud; āmāra — My; jñāna — knowledge; haya — is; sama — same.

āmi — Já; ta' — zajisté; sannyāsī — ve stavu odříkání; āmāra — Moje; sama-dṛṣṭi — vidění všeho na stejné úrovni; dharma — povinnost; candana-paṅkete — mezi santálovou pastou a blátem; āmāra — Moje; jñāna — poznání; haya — je; sama — stejné.

Translation

Překlad

“Since I am in the renounced order, My duty is to make no distinctions and be equipoised. My knowledge must be equally disposed toward sandalwood pulp and dirty mud.

,  „Jsem ve stavu odříkání, a proto je Mou povinností nerozlišovat a být vyrovnaný. Se svým poznáním musím stejně přistupovat k santálové pastě i špinavému blátu.̀  “

Purport

Význam

It is the duty of a sannyāsī, a person in the renounced order, to be always equipoised, and that is also the duty of a learned man and a Vaiṣṇava. A Vaiṣṇava, a sannyāsī or a learned person has no conception of the material world; in other words, he has no conception of anything materially important. He has no desire to use sandalwood pulp for sense gratification, nor does sense gratification make him hate mud. Acceptance or rejection of material things is not the concern of a sannyāsī, a Vaiṣṇava or a learned person. An advanced devotee has no desire to enjoy or reject anything. His only duty is to accept whatever is favorable for the advancement of Kṛṣṇa consciousness. A Vaiṣṇava should be indifferent to material enjoyment and renunciation and should always hanker for the spiritual life of rendering service to the Lord.

Sannyāsī neboli člověk ve stavu odříkání musí být vždy vyrovnaný, a to je také povinností učeného člověka a vaiṣṇavy. Vaiṣṇava, sannyāsī nebo učený člověk nemá žádné pojetí hmotného světa, což znamená, že pro něho cokoliv hmotného postrádá jakoukoliv důležitost. Netouží po santálové pastě pro svůj požitek, ani ho uspokojování smyslů nevede k tomu, že by nenáviděl bláto. Sannyāsīho, vaiṣṇavu nebo učeného člověka vůbec nezajímá přijímání či odmítání hmotných věcí. Pokročilý oddaný si netouží něčeho užívat a něco odmítat. Jeho jedinou povinností je přijmout cokoliv, co je příznivé pro rozvoj vědomí Kṛṣṇy. Vaiṣṇava by měl být netečný vůči světskému požitku i vůči odříkání a neustále by měl toužit po duchovním životě v podobě služby Pánu.