Text 173

Text

Verš

aprākṛta-deha tomāra ‘prākṛta’ kabhu naya
tathāpi tomāra tāte prākṛta-buddhi haya

Synonyms

Synonyma

aprākṛta — transcendental; deha — body; tomāra — your; prākṛta — material; kabhu naya — is never; tathāpi — still; tomāra — your; tāte — in that; prākṛta-buddhi — conception as material; haya — is.

aprākṛta — transcendentální; deha — tělo; tomāra — tvoje; prākṛta — hmotné; kabhu naya — nikdy není; tathāpi — přesto; tomāra — tvoje; tāte — v tomto; prākṛta-buddhi — hmotné pojetí; haya — je.

Translation

Překlad

“Actually your body is transcendental, never material. You are thinking of it, however, in terms of a material conception.

„Tvé tělo je ve skutečnosti transcendentální, nikdy ne hmotné. Ty však o něm uvažuješ v rámci hmotného pojetí.“

Purport

Význam

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura gives his opinion about how a person completely engaged in the service of the Lord transforms his body from material to transcendental. He says, “A pure devotee engaged in the service of Lord Kṛṣṇa has no desire for his personal sense gratification, and thus he never accepts anything for that purpose. He desires only the happiness of the Supreme Personality of Godhead, Kṛṣṇa, and because of his ecstatic love for Kṛṣṇa, he acts in various ways. Karmīs think that the material body is an instrument for material enjoyment, and that is why they work extremely hard. A devotee, however, has no such desires. A devotee always engages wholeheartedly in the service of the Lord, forgetting about bodily conceptions and bodily activities. The body of a karmī is called material because the karmī, being too absorbed in material activities, is always eager to enjoy material facilities, but the body of a devotee who tries his best to work very hard for the satisfaction of Kṛṣṇa by fully engaging in the Lord’s service must be accepted as transcendental. Whereas karmīs are interested only in the personal satisfaction of their senses, devotees work for the satisfaction of the Supreme Lord. Therefore one who cannot distinguish between devotion and ordinary karma may mistakenly consider the body of a pure devotee material. One who knows does not commit such a mistake. Nondevotees who consider devotional activities and ordinary material activities to be on the same level are offenders to the chanting of the transcendental holy name of the Lord. A pure devotee knows that a devotee’s body, being always transcendental, is just suitable for rendering service to the Lord.

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura předkládá svůj názor ohledně toho, jak někdo, kdo se plně věnuje oddané službě Pánu, přemění své tělo z hmotného na transcendentální. Říká: „Čistý oddaný věnující se službě Pánu Kṛṣṇovi netouží po uspokojení svých smyslů, a tak nikdy nic nepřijímá za tímto účelem. Touží jen po tom, aby byl šťastný Nejvyšší Pán, Osobnost Božství Kṛṣṇa, a tak veden svou extatickou láskou ke Kṛṣṇovi jedná různými způsoby. Karmī si myslí, že hmotné tělo je nástroj pro smyslový požitek, a to je důvod, proč velmi tvrdě pracují. Oddaný však nemá takové touhy. Vždy se celým svým srdcem věnuje službě Pánu a na tělesné pojetí a tělesné činnosti zapomíná. Tělo karmīho se nazývá hmotné, protože je příliš pohroužený do hmotných činností a neustále dychtí užívat si hmotných prostředků, ale tělo oddaného, který se snaží, jak nejlépe umí, tvrdě pracovat pro uspokojení Kṛṣṇy tím, že se plně věnuje oddané službě, musí být přijato jako transcendentální. Karmī se zajímají pouze o uspokojení svých smyslů, kdežto oddaní pracují pro uspokojení Nejvyššího Pána. Ten, kdo nedokáže rozlišit oddanost od obyčejné karmy, proto může chybně považovat tělo čistého oddaného za hmotné. Ten, kdo má poznání, se takové chyby nedopouští. Neoddaní, kteří si myslí, že činnosti oddané služby a obyčejné hmotné činnosti jsou na stejné úrovni, se dopouštějí přestupku proti zpívání transcendentálního svatého jména Pána. Čistý oddaný ví, že tělo oddaného je vždy transcendentální, a je tudíž způsobilé pro službu Pánu.

“A devotee on the topmost platform of devotional service always humbly thinks that he is not rendering any devotional service. He thinks that he is poor in devotional service and that his body is material. On the other hand, those known as the sahajiyās foolishly think that their material bodies are transcendental. Because of this, they are always bereft of the association of pure devotees, and thus they cannot behave like Vaiṣṇavas. Observing the defects of the sahajiyās, Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura has sung as follows in his book Kalyāṇa-kalpataru:

Oddaný na nejvyšší úrovni oddané služby si o sobě vždy pokorně myslí, že žádnou oddanou službu nevykonává. Myslí si, že jeho oddaná služba je nedostatečná a že jeho tělo je hmotné. Sahajiyové si o sobě naopak pošetile myslí, že jejich hmotná těla jsou transcendentální. Tím se navždy připravují o společnost čistých oddaných, a proto se nemohou chovat jako vaiṣṇavové. Když Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura pozoroval chyby sahajiyů a ve své knize Kalyāṇa-kalpataru poté zpíval:

āmi ta’ vaiṣṇava, e-buddhi ha-ile,
amānī nā haba āmi
pratiṣṭhāśā āsi’, hṛdaya dūṣibe,
ha-iba niraya-gāmī
nije śreṣṭha jāni’, ucchiṣṭādi-dāne,
habe abhimāna bhāra
tāi śiṣya tava, thākiyā sarvadā,
nā la-iba pūjā kāra

āmi ta' vaiṣṇava,

e-buddhi ha-ile,
amānī nā haba āmi
pratiṣṭhāśā āsi',

hṛdaya dūṣibe,
ha-iba niraya-gāmī
nije śreṣṭha jāni',

ucchiṣṭādi-dāne,
habe abhimāna bhāra
tāi śiṣya tava,

thākiyā sarvadā,
nā la-iba pūjā kāra

“ ‘If I think I am a Vaiṣṇava, I shall look forward to receiving respect from others. And if the desire for fame and reputation pollutes my heart, certainly I shall go to hell. By giving others the remnants of my food, I shall consider myself superior and shall be burdened with the weight of false pride. Therefore, always remaining your surrendered disciple, I shall not accept worship from anyone else.’ Śrīla Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī has written (Antya-līlā 20.28):

,Když si budu myslet, že jsem vaiṣṇava, budu vyhlížet projevy úcty od druhých. A jakmile touha po slávě a váženosti znečistí mé srdce, půjdu jistě do pekla. Budu dávat druhým zbytky svého jídla, a tak se budu považovat za nadřazeného a budu zatížen břemenem falešné pýchy. Proto nebudu od nikoho přijímat jakékoliv uctívání a zůstanu vždy tvým odevzdaným žákem.̀ Śrīla Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī napsal (Antya-līlā 20.28):

premera svabhāva — yāhāṅ premera sambandha
sei māne, — ‘kṛṣṇe mora nāhi prema-gandha’

premera svabhāva — yāhāṅ premera sambandha
sei māne, —`kṛṣṇe mora nāhi prema-gandha'

“ ‘Wherever there is a relationship of love of Godhead, the natural symptoms are that the devotee does not think himself a devotee, but always thinks that he has not even a drop of love for Kṛṣṇa.’ ”

„ ,Tam, kde existuje vztah lásky k Bohu, je přirozeným znakem to, že se oddaný nepovažuje za oddaného, ale vždy si myslí, že nemá ani kapku lásky ke Kṛṣṇovi.̀ “