Skip to main content
Library » Śrī Caitanya-caritāmṛta » Antya-līlā » CHAPTER THREE

Text 59

Text 59

Text

Verš

nāmera akṣara-sabera ei ta’ svabhāva
vyavahita haile nā chāḍe āpana-prabhāva
nāmera akṣara-sabera ei ta’ svabhāva
vyavahita haile nā chāḍe āpana-prabhāva

Synonyms

Synonyma

nāmera — of the holy name; akṣara — letters; sabera — of all; ei — this; ta’ — certainly; svabhāva — the characteristic; vyavahita haile — even when improperly uttered; nā — do not; chāḍe — give up; āpana-prabhāva — their own spiritual influence.

nāmera — svatého jména; akṣara — písmen; sabera — všech; ei — toto; ta' — zajisté; svabhāva — vlastnost; vyavahita haile — i když jsou nesprávně vyslovena; nā — ne; chāḍe — přicházejí o; āpana-prabhāva — svůj duchovní účinek.

Translation

Překlad

“The letters of the holy name have so much spiritual potency that they act even when uttered improperly.

„Písmena svatého jména mají takovou duchovní sílu, že působí, i když jsou nesprávně vyslovena.“

Purport

Význam

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura states that the word vyavahita (“improperly uttered”) is not used here to refer to the mundane vibration of the letters of the alphabet. Such negligent utterance for the sense gratification of materialistic persons is not a vibration of transcendental sound. Utterance of the holy name while one engages in sense gratification is an impediment on the path toward achieving ecstatic love for Kṛṣṇa. On the other hand, if one who is eager for devotional service utters the holy name even partially or improperly, the holy name, which is identical with the Supreme Personality of Godhead, exhibits its spiritual potency because of that person’s offenseless utterance. Thus one is relieved from all unwanted practices, and one gradually awakens his dormant love for Kṛṣṇa.

VÝZNAM: Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura říká, že slovo vyavahita („nesprávně vysloveno“) zde není použito pro označení světské vibrace písmen abecedy. Takové nedbalé vyslovování pro uspokojení materialistů není vibrací transcendentálního zvuku. Pronášení svatého jména při uspokojování smyslů je překážkou na cestě dosažení extatické lásky ke Kṛṣṇovi. Pokud však na druhé straně ten, kdo dychtí po oddané službě, vysloví svaté jméno byť jen částečně či nesprávně, svaté jméno, které se neliší od Nejvyšší Osobnosti Božství, projeví svou duchovní sílu, protože bylo vysloveno bez přestupků. Tak je tato osoba zbavena všech nežádoucích činností a postupně probudí svou spící lásku ke Kṛṣṇovi.