Skip to main content

Text 136

Text 136

Text

Verš

ṭhākura kahe, — “gharera dravya brāhmaṇe kara dāna
ei ghare āsi’ tumi karaha viśrāma
ṭhākura kahe, — “gharera dravya brāhmaṇe kara dāna
ei ghare āsi’ tumi karaha viśrāma

Synonyms

Synonyma

ṭhākura kahe — Śrīla Haridāsa Ṭhākura said; gharera — at home; dravya — articles; brāhmaṇe — to the brāhmaṇas; kara dāna — give as charity; ei ghare — in this room; āsi’ — returning; tumi — you; karaha viśrāma — stay.

ṭhākura kahe — Śrīla Haridāsa Ṭhākura řekl; gharera — doma; dravya — věci; brāhmaṇebrāhmaṇům; kara dāna — rozdej jako milodary; ei ghare — do této místnosti; āsi' — vrať se a; tumi — ty; karaha viśrāma — zůstaň.

Translation

Překlad

Haridāsa Ṭhākura replied, “Immediately go home and distribute to the brāhmaṇas whatever property you have. Then come back to this room and stay here forever in Kṛṣṇa consciousness.

Haridāsa Ṭhākura odpověděl: „Jdi okamžitě domů a vše, co máš, rozdej brāhmaṇům. Potom se sem vrať a navždy tu zůstaň s vědomím Kṛṣṇy.“

Purport

Význam

Haridāsa Ṭhākura’s instruction that the prostitute should distribute to the brāhmaṇas all the property she had at home is very significant. Haridāsa Ṭhākura never advised the prostitute to give charity to the so-called daridra-nārāyaṇas (“poor Nārāyaṇas”) or any other such persons. According to Vedic civilization, charity should be given only to the qualified brāhmaṇas. As stated in the Bhagavad-gītā (18.42):

VÝZNAM: Pokyn Haridāse Ṭhākura prostitutce, aby veškerý majetek, který má doma, rozdala brāhmaṇům, je velmi důležitý. Haridāsa Ṭhākura jí nikdy neřekl, aby rozdala milodary takzvaným daridra-nārāyaṇům („chudým Nārāyaṇům“) nebo jim podobným. Podle védské civilizace by se měly milodary rozdávat pouze kvalifikovaným brāhmaṇům. Bhagavad-gītā (18.42) uvádí:

śamo damas tapaḥ śaucaṁkṣāntir ārjavam eva ca
jñānaṁ vijñānam āstikyaṁ
brahma-karma svabhāva-jam
śamo damas tapaḥ śaucaṁ
kṣāntir ārjavam eva ca
jñānaṁ vijñānam āstikyaṁ
brahma-karma svabhāva-jam

The brahminical qualifications are truthfulness, control of the senses and mind, tolerance, simplicity, knowledge, practical application of transcendental knowledge in one’s life, and full faith in the Supreme Personality of Godhead. Persons engaged in pursuing spiritual understanding have no time to earn their livelihood. They depend completely on the mercy of the Lord, who says in the Bhagavad-gītā (9.22) that He personally carries to them all their necessities (yoga-kṣemaṁ vahāmy aham).

Vlastnostmi brāhmaṇů jsou pravdomluvnost, ovládání smyslů a mysli, snášenlivost, upřímnost, poznání, praktické uplatnění transcendentálního poznání v životě a naprostá víra v Nejvyšší Osobnost Božství. Ti, kdo rozvíjejí duchovní poznání, nemají čas se starat o obživu, a jsou proto plně závislí na milosti Pána, který v Bhagavad-gītě (9.22) říká, že jim osobně dodává vše, co potřebují (yoga-kṣemaṁ vahāmy aham).

The Vedic civilization recommends that one give charity to brāhmaṇas and sannyāsīs, not to the so-called daridra-nārāyaṇas. Nārāyaṇa cannot be daridra, nor can daridra be Nārāyaṇa, for these are contradictory terms. Atheistic men invent such concoctions and preach them to fools, but charity should actually be given to brāhmaṇas and sannyāsīs because whatever money they get they spend for Kṛṣṇa. Whatever charity one gives to a brāhmaṇa goes to Kṛṣṇa, who says in the Bhagavad-gītā (9.27):

Védská civilizace doporučuje dávat milodary brāhmaṇům a sannyāsīm, ne takzvaným daridra-nārāyaṇům. Nārāyaṇa nemůže být daridra a daridra nemůže být Nārāyaṇa, protože tyto dva výrazy si odporují. Takové výmysly zavádějí ateisté a káží je hlupákům, ale milodary se ve skutečnosti musí dávat brāhmaṇům a sannyāsīm, protože ti všechny peníze, které dostanou, utratí pro Kṛṣṇu. Každý milodar darovaný brāhmaṇovi jde ke Kṛṣṇovi, který v Bhagavad-gītě (9.27) říká:

yat karoṣi yad aśnāsiyaj juhoṣi dadāsi yat
yat tapasyasi kaunteya
tat kuruṣva mad-arpaṇam
yat karoṣi yad aśnāsi
yaj juhoṣi dadāsi yat
yat tapasyasi kaunteya
tat kuruṣva mad-arpaṇam

“Whatever you do, whatever you eat, whatever you offer or give away, and whatever austerities you perform — do that, O son of Kuntī, as an offering to Me.” Everything actually belongs to Kṛṣṇa, but so-called civilized men unfortunately think that everything belongs to them. This is the mistake of materialistic civilization. The prostitute (veśyā) had earned money by questionable means, and therefore Haridāsa Ṭhākura advised her to distribute to the brāhmaṇas whatever she possessed. When Śrīla Rūpa Gosvāmī retired from family life, he distributed fifty percent of his income to the brāhmaṇas and Vaiṣṇavas. A brāhmaṇa knows what the Absolute Truth is, and a Vaiṣṇava, knowing the Absolute Truth, acts on behalf of the Absolute Truth, the Supreme Personality of Godhead. Generally one earns money by many questionable means. Therefore at some time one should retire and distribute whatever one has to the brāhmaṇas and Vaiṣṇavas who engage in devotional service by preaching the glories of the Supreme Personality of Godhead.

„Vše, co děláš, vše, co jíš, vše, co obětuješ nebo daruješ, i veškerou askezi, kterou provádíš, konej to, ó synu Kuntī, jako oběť Mně.“ Vše ve skutečnosti patří Kṛṣṇovi, ale takzvaní civilizovaní lidé si bohužel myslí, že vše patří jim. To je chyba materialistické civilizace. Prostitutka (veśyā) se živila pochybným způsobem, a proto jí Haridāsa Ṭhākura poradil, aby vše, co má, rozdala brāhmaṇům. Když se rodinného života zříkal Śrīla Rūpa Gosvāmī, rozdal padesát procent svého jmění brāhmaṇům a vaiṣṇavům. Brāhmaṇa ví, co je Absolutní Pravda, a vaiṣṇava Absolutní Pravdu nejen zná, ale také v zájmu Absolutní Pravdy, Nejvyšší Osobnosti Božství, jedná. Protože si člověk obvykle vydělává různými pochybnými způsoby, měl by se v určité době všeho zříci a rozdat vše, co má, brāhmaṇům a vaiṣṇavům, kteří se věnují oddané službě kázáním slávy Nejvyšší Osobnosti Božství.