Skip to main content

CHAPTER NINETEEN

KAPITOLA DEVATENÁCTÁ

The Inconceivable Behavior of Lord Śrī Caitanya Mahāprabhu

Nepochopitelné chování Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua

The following summary of chapter nineteen is given by Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura in his Amṛta-pravāha-bhāṣya. Every year, Śrī Caitanya Mahāprabhu asked Jagadānanda Paṇḍita to visit His mother in Navadvīpa with gifts of cloth and prasādam. After one such visit, Jagadānanda Paṇḍita returned to Purī with a sonnet that Advaita Ācārya had written. When Śrī Caitanya Mahāprabhu read it, His ecstasy was so great that all the devotees feared that the Lord would very soon pass away. The Lord’s condition was so serious that at night He would bruise and bloody His face by rubbing it against the walls. To stop this, Svarūpa Dāmodara asked Śaṅkara Paṇḍita to stay at night in the same room with the Lord.

Následující shrnutí devatenácté kapitoly předkládá ve své Amṛta-pravāha-bhāśyi Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura. Śrī Caitanya Mahāprabhu každý rok žádal Jagadānandu Paṇḍita, aby navštívil Jeho matku v Navadvípu a předal jí jako dary látku a prasādam. Po jedné takové návštěvě se Jagadānanda Paṇḍita vrátil do Purí se sonetem, který napsal Advaita Ācārya. Po jeho přečtení Śrī Caitanya Mahāprabhu upadl do takové extáze, že oddaní dostali strach, aby brzy neodešel z tohoto světa. Pánův stav byl tak vážný, že v noci dřel tvářemi o zeď, až je měl celé od krve. Svarūpa Dāmodara tomu chtěl zabránit, a proto požádal Śaṅkaru Paṇḍita, aby v noci zůstával s Pánem ve stejném pokoji.

This chapter further describes how Lord Śrī Caitanya Mahāprabhu entered the Jagannātha-vallabha garden during the full-moon night of Vaiśākha (April-May) and experienced various transcendental ecstasies. Overwhelmed with ecstatic love at suddenly seeing Lord Śrī Kṛṣṇa beneath an aśoka tree, He exhibited various symptoms of spiritual madness.

Tato kapitola dále vypráví o tom, jak Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu jedné noci za úplňku v měsíci Vaiśākha (duben-květen) vstoupil do zahrady Džagannáth-vallabha a prožíval různé transcendentální extáze. Dojatý extází lásky z toho, že pod jedním aśokovým stromem najednou spatřil Pána Śrī Kṛṣṇu, projevil různé příznaky duchovního šílenství.

Text 1:
Lord Śrī Caitanya Mahāprabhu, the most exalted of all devotees of mothers, spoke like a madman and rubbed His face against the walls. Overwhelmed by emotions of ecstatic love, He would sometimes enter the Jagannātha-vallabha garden to perform His pastimes. I offer my respectful obeisances unto Him.
Text 1:
Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu, nevznešenější z těch, kdo jsou oddaní svým matkám, mluvil jako šílenec a odíral si tváře o zdi. Zaplavený emocemi extatické lásky někdy chodil do zahrady zvané Džagannáth-vallabha, aby se tam oddával svým zábavám. S úctou se Mu klaním.
Text 2:
All glories to Śrī Caitanya Mahāprabhu! All glories to Lord Nityānanda! All glories to Advaita Ācārya! And all glories to all the devotees of Lord Caitanya Mahāprabhu!
Text 2:
Sláva Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi! Sláva Pánu Nityānandovi! Sláva Advaitovi Ācāryovi! Sláva všem oddaným Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua!
Text 3:
In the ecstasy of love of Kṛṣṇa, Śrī Caitanya Mahāprabhu thus behaved like a madman, talking insanely all day and night.
Text 3:
Śrī Caitanya Mahāprabhu se tak v extázi lásky ke Kṛṣṇovi choval jako šílenec a celý den a noc mluvil jako blázen.
Text 4:
Jagadānanda Paṇḍita was a very dear devotee of Śrī Caitanya Mahāprabhu. The Lord derived great pleasure from his activities.
Text 4:
Jagadānanda Paṇḍita byl velmi drahý oddaný Śrī Caitanyi Mahāprabhua a Pán v jeho činnostech nacházel velké potěšení.
Text 5:
Knowing His mother to be greatly afflicted by separation from Him, the Lord would send Jagadānanda Paṇḍita to Navadvīpa every year to console her.
Text 5:
Pán věděl, jak Jeho matka trpí odloučením od Něho, a tak každý rok posílal Jagadānandu Paṇḍita do Navadvípu, aby ji utěšil.
Text 6:
Śrī Caitanya Mahāprabhu told Jagadānanda Paṇḍita, “Go to Nadia and offer My obeisances to My mother. Touch her lotus feet in My name.
Text 6:
Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl Jagadānandovi Paṇḍitovi: „Jdi do Nadie a pokloň se tam Mé matce. Dotkni se Mým jménem jejích lotosových nohou.“
Text 7:
“Tell her for Me, ‘Please remember that I come here every day and offer My respects to your lotus feet.
Text 7:
„Vyřiď jí ode Mne toto: ,Mysli prosím na to, že sem chodím každý den, abych vzdal úctu tvým lotosovým nohám.̀  “
Text 8:
“ ‘Any day you desire to feed Me, I certainly come and accept what you offer.
Text 8:
„  ,Kterýkoliv den, kdy zatoužíš dát Mi najíst, Já přicházím a přijímám vše, co nabízíš.̀  “
Text 9:
“ ‘I have given up service to you and have accepted the vow of sannyāsa. I have thus become mad and have destroyed the principles of religion.
Text 9:
„  ,Opustil jsem službu tobě a složil slib sannyāsīho. Zešílel jsem tak a zničil náboženské zásady.̀  “
Text 10:
“ ‘Mother, please do not take this as an offense, for I, your son, am completely dependent upon you.
Text 10:
„  ,Matko, nepovažuj to prosím za přestupek, protože Já, tvůj syn, na tobě zcela závisím.̀  “
Text 11:
“ ‘I am staying here at Nīlācala, Jagannātha Purī, according to your order. As long as I live, I shall not leave this place.’ ”
Text 11:
„  ,Zde v Níláčale, Džagannáth Purí, pobývám na tvůj pokyn. Dokud budu žít, nemohu toto místo opustit.̀  “
Text 12:
Following the order of Paramānanda Purī, Śrī Caitanya Mahāprabhu sent His mother the prasāda clothing left by Lord Jagannātha after His pastimes as a cowherd boy.
Text 12:
Na pokyn Paramānandy Purīho poslal Śrī Caitanya Mahāprabhu své matce prasādam-oblečení, které Pán Jagannātha zanechal po svých zábavách pasáčka.
Text 13:
Śrī Caitanya Mahāprabhu very carefully brought first-class prasādam from Lord Jagannātha and sent it in separate packages to His mother and the devotees at Nadia.
Text 13:
Śrī Caitanya Mahāprabhu s velkou péčí obstaral prvotřídní prasādam od Pána Jagannātha a v oddělených balíčcích je poslal své matce a oddaným v Nadii.
Text 14:
Śrī Caitanya Mahāprabhu is the topmost gem of all devotees of mothers. He rendered service to His mother even after He had accepted the vow of sannyāsa.
Text 14:
Śrī Caitanya Mahāprabhu je tím nejvzácnějším drahokamem mezi těmi, kdo jsou oddaní svým matkám. Sloužil své matce i po přijetí slibu sannyāsīho.
Text 15:
Jagadānanda Paṇḍita thus went to Nadia, and when he met Śacīmātā, he conveyed to her all the Lord’s salutations.
Text 15:
Jagadānanda Paṇḍita tak odešel do Nadie, a když se setkal se Śacīmātou, vyřídil jí veškeré Pánovy poklony.
Text 16:
He then met all the other devotees, headed by Advaita Ācārya, and gave them the prasādam of Jagannātha. After staying for one month, he took permission from mother Śacī to leave.
Text 16:
Poté se setkal se všemi oddanými v čele s Advaitou Ācāryou a předal jim prasādam od Jagannātha. Po měsíčním pobytu požádal matku Śacī, aby mu dovolila odejít.
Text 17:
When he went to Advaita Ācārya and also asked His permission to return, Advaita Prabhu gave him a message to deliver to Śrī Caitanya Mahāprabhu.
Text 17:
Když přišel za Advaitou Ācāryou, aby Ho také požádal o svolení k návratu, Advaita Prabhu mu dal zprávu pro Śrī Caitanyu Mahāprabhua.
Text 18:
Advaita Ācārya had written a sonnet in equivocal language with an import that Śrī Caitanya Mahāprabhu could understand but others could not.
Text 18:
Advaita Ācārya napsal krátkou báseň v dvojsmyslném jazyce, jejíž význam mohl pochopit jen Śrī Caitanya Mahāprabhu, a nikdo jiný.
Text 19:
In His sonnet, Advaita Prabhu first offered His obeisances hundreds and thousands of times unto the lotus feet of Lord Śrī Caitanya Mahāprabhu. He then submitted the following statement at His lotus feet.
Text 19:
Ve své básni se Advaita Ācārya nejprve stokrát a tisíckrát klaní lotosovým nohám Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua a potom u Jeho lotosových nohou předkládá následující prohlášení:
Text 20:
“Please inform Śrī Caitanya Mahāprabhu, who is acting like a madman, that everyone here has become mad like Him. Inform Him also that in the marketplace rice is no longer in demand.
Text 20:
„Vyřiď prosím Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi, který se chová jako šílenec, že zde už všichni zešíleli jako On. Vyřiď Mu také, že na trhu už není poptávka po rýži.“
Text 21:
“Further tell Him that those now mad in ecstatic love are no longer interested in the material world. Also tell Śrī Caitanya Mahāprabhu that one who has also become a madman in ecstatic love [Advaita Prabhu] has spoken these words.”
Text 21:
„Dále Mu vyřiď, že ti, kdo zešíleli v extázi lásky, se už nezajímají o hmotný svět. Také Mu vyřiď, že tato slova vyřkl ten, který také zešílel v extázi lásky (Advaita Prabhu).“
Text 22:
When he heard Advaita Ācārya’s statement, Jagadānanda Paṇḍita began to laugh, and when he returned to Jagannātha Purī, Nīlācala, he informed Caitanya Mahāprabhu of everything.
Text 22:
Když Jagadānanda Paṇḍita slyšel, co Advaita Ācārya říká, začal se smát. Po návratu do Džagannáth Purí, Níláčaly, vše vyřídil Caitanyovi Mahāprabhuovi.
Text 23:
After hearing the equivocal sonnet by Advaita Ācārya, Śrī Caitanya Mahāprabhu quietly smiled. “That is His order,” He said. Then He fell silent.
Text 23:
Po vyslechnutí této dvojsmyslné básně Advaity Ācāryi se Śrī Caitanya Mahāprabhu tiše usmál a řekl: „To je Jeho nařízení.“ Pak se odmlčel.
Text 24:
Although he knew the secret, Svarūpa Dāmodara Gosvāmī inquired from the Lord, “What is the meaning of this sonnet? I could not understand it.”
Text 24:
Svarūpa Dāmodara Gosvāmī sice znal to tajemství, ale přesto se Pána zeptal: „Co tato báseň znamená? Nepochopil jsem ji.“
Text 25:
Śrī Caitanya Mahāprabhu replied, “Advaita Ācārya is a great worshiper of the Lord and is very expert in the regulative principles enjoined in the Vedic literatures.
Text 25:
Śrī Caitanya Mahāprabhu odpověděl: „Advaita Ācārya je velkým ctitelem Pána a odborníkem na usměrňující zásady dané védskými písmy.“
Text 26:
“Advaita Ācārya invites the Lord to come and be worshiped, and to perform the worship He keeps the Deity for some time.
Text 26:
„Advaita Ācārya zve Pána, aby přišel a nechal se uctívat, a aby Ho mohl uctívat, nechává si Božstvo nějakou dobu u sebe.“
Text 27:
“After the worship is completed, He sends the Deity somewhere else. I do not know the meaning of this sonnet, nor do I know what is in Advaita Prabhu’s mind.
Text 27:
„Když s uctíváním skončí, pošle Božstvo někam jinam. Já nevím, jaký má tato báseň význam, ani nevím, co má Advaita Prabhu na mysli.“
Text 28:
“Advaita Ācārya is a great mystic. No one can understand Him. He is expert in writing sonnets that even I Myself cannot understand.”
Text 28:
„Advaita Ācārya je velký mystik, kterého nikdo nepochopí. Dokáže psát mistrné básně, které ani Já sám nemohu pochopit.“
Text 29:
Hearing this, all the devotees were astonished, especially Svarūpa Dāmodara, who became somewhat morose.
Text 29:
Po vyslechnutí těchto slov všichni oddaní užasli, zvláště Svarūpa Dāmodara, který z toho byl poněkud mrzutý.
Text 30:
From that day on, Śrī Caitanya Mahāprabhu’s emotional state changed markedly; His feelings of separation from Kṛṣṇa doubled in intensity.
Text 30:
Od toho dne se emotivní stav Śrī Caitanyi Mahāprabhua výrazně změnil; Jeho pocity odloučení od Kṛṣṇy zdvojnásobily svou intenzitu.
Text 31:
As His feelings of separation in the ecstasy of Śrīmatī Rādhārāṇī increased at every moment, the Lord’s activities, both day and night, were now wild, insane performances.
Text 31:
Když takto Pánovy pocity odloučení v extázi Śrīmatī Rādhārāṇī narůstaly každým okamžikem, Jeho činnosti ve dne i v noci začaly být opravdu šílené a bláznivé.
Text 32:
Suddenly there awoke within Śrī Caitanya Mahāprabhu the scene of Lord Kṛṣṇa’s departure to Mathurā, and He began exhibiting the symptom of ecstatic madness known as udghūrṇā.
Text 32:
Ve Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi se náhle probudila scéna odjezdu Pána Kṛṣṇy do Mathury a začal projevovat příznak extatického šílenství známý jako udghūrṇā.
Text 33:
Śrī Caitanya Mahāprabhu spoke like a madman, holding Rāmānanda Rāya by the neck, and He questioned Svarūpa Dāmodara, thinking him to be His gopī friend.
Text 33:
Śrī Caitanya Mahāprabhu držel Rāmānandu Rāye okolo krku a mluvil jako šílenec. Svarūpy Dāmodara se ptal, jako kdyby byl jednou z Jeho přítelkyň, gopī.
Text 34:
Just as Śrīmatī Rādhārāṇī inquired from Her personal friend Viśākhā, Śrī Caitanya Mahāprabhu, reciting that very verse, began speaking like a madman.
Text 34:
Tak jako se Śrīmatī Rādhārāṇī ptala své blízké přítelkyně Viśākhy, Śrī Caitanya Mahāprabhu mluvil jako šílený, když recitoval stejný verš.
Text 35:
“ ‘My dear friend, where is Kṛṣṇa, who is like the moon rising from the ocean of Mahārāja Nanda’s dynasty? Where is Kṛṣṇa, His head decorated with a peacock feather? Where is He? Where is Kṛṣṇa, whose flute produces such a deep sound? Oh, where is Kṛṣṇa, whose bodily luster is like the luster of the blue indranīla jewel? Where is Kṛṣṇa, who is so expert in rāsa dancing? Oh, where is He, who can save My life? Kindly tell Me where to find Kṛṣṇa, the treasure of My life and best of My friends. Feeling separation from Him, I hereby condemn Providence, the shaper of My destiny.’
Text 35:
„  ,Má drahá přítelkyně, kde je Kṛṣṇa, měsíc vycházející z oceánu dynastie Mahārāje Nandy? Kde je Kṛṣṇa s hlavou ozdobenou pavím perem? Kde je? Kde je Kṛṣṇa, jehož flétna vydává tak hluboký tón? Ó, kde je Kṛṣṇa, jehož tělesná záře připomíná modrý drahokam indranīla? Kde je Kṛṣṇa, ten mistr tance rāsa? Kde je ten, který Mi může zachránit život? Řekněte Mi prosím, kde najdu Kṛṣṇu, poklad Mého života a nejlepšího z Mých přátel? Cítím od Něho odloučení a tímto odsuzuji Prozřetelnost, tvůrce Mého osudu.`  “
Text 36:
“The family of Mahārāja Nanda is just like an ocean of milk, wherein Lord Kṛṣṇa has arisen like the full moon to illuminate the entire universe. The eyes of the residents of Vraja are like cakora birds that continuously drink the nectar of His bodily luster and thus live peacefully.
Text 36:
„Rodina Mahārāje Nandy je jako oceán mléka, ze kterého jako měsíc v úplňku vyšel Pán Kṛṣṇa, který ozařuje celý vesmír. Oči vradžských obyvatel jsou jako ptáci cakora, kteří neustále pijí nektar Jeho tělesné krásy, a díky tomu žijí v klidu.“
Text 37:
“My dear friend, where is Kṛṣṇa? Kindly let Me see Him. My heart breaks at not seeing His face even for a moment. Kindly show Him to Me immediately; otherwise I cannot live.
Text 37:
„Má drahá přítelkyně, kde je Kṛṣṇa? Prosím tě, dovol Mi Ho spatřit. Když byť jen okamžik nevidím Jeho tvář, puká Mi srdce. Okamžitě Mi Ho prosím ukaž, jinak nebudu moci dále žít.“
Text 38:
“The women of Vṛndāvana are just like lilies growing hot in the sun of lusty desires. But moonlike Kṛṣṇa makes them all jubilant by bestowing upon them the nectar of His hands. O My dear friend, where is My moon now? Save My life by showing Him to Me!
Text 38:
„Ženy z Vrindávanu jsou jako lilie rozpalující se na slunci chtivých tužeb. Měsíci podobný Kṛṣṇa je však činí všechny šťastnými tím, že je obdařuje nektarem svých dlaní. Ó Má drahá přítelkyně, kde je tento Můj měsíc nyní? Ukaž Mi Ho, a zachraň Mi tak život!“
Text 39:
“My dear friend, where is that beautiful helmet with a peacock feather upon it like a rainbow upon a new cloud? Where are those yellow garments, shining like lightning? And where is that necklace of pearls that resemble flocks of herons flying in the sky? The blackish body of Kṛṣṇa triumphs over the new blackish rain cloud.
Text 39:
„Má drahá přítelkyně, kde je ta překrásná helmice ozdobená pavím perem, jako čerstvý mrak ozdobený duhou? Kde jsou ty žluté šaty, zářící jako blesk? Kde je ten perlový náhrdelník, připomínající hejna volavek na obloze? Kṛṣṇovo načernalé tělo pokořuje čerstvý černavý dešťový mrak.“
Text 40:
“If a person’s eyes even once capture that beautiful body of Kṛṣṇa, it remains always prominent within his heart. Kṛṣṇa’s body resembles the sap of the mango tree, for when it enters the minds of women, it will not come out, despite great endeavor. Thus Kṛṣṇa’s extraordinary body is like a thorn of the seyā berry tree.
Text 40:
„Jestliže něčí oči byť jen jednou zahlédnou překrásné Kṛṣṇovo tělo, bude v srdci takové osoby vždy zaujímat význačné postavení. Kṛṣṇovo tělo připomíná šťávu mangovníku, protože když vstoupí do myslí žen, už ho odtamtud ani s velkou námahou nelze odstranit. Kṛṣṇovo neobyčejné tělo je proto jako trn bobulovitého stromu seyā.“
Text 41:
“Kṛṣṇa’s bodily luster shines like the indranīla gem and surpasses the luster of the tamāla tree. The luster of His body drives the entire world mad because Providence has made it transparent by refining the essence of the mellow of conjugal love and mixing it with moonshine.
Text 41:
„Kṛṣṇovo tělo září jako drahokam indranīla a překonává i barvu tamālového stromu. Záře Jeho těla přivádí celý svět k šílenství, protože Prozřetelnost ji zprůzračnila tím, že přečistila esenci nálady milostné lásky a smíchala ji s měsíčním svitem.“
Text 42:
“The deep vibration of Kṛṣṇa’s flute surpasses the thundering of new clouds and attracts the aural reception of the entire world. Thus the inhabitants of Vṛndāvana rise and pursue that sound, drinking the showering nectar of Kṛṣṇa’s bodily luster like thirsty cātaka birds.
Text 42:
„Hluboké tóny Kṛṣṇovy flétny překonávají hřmění čerstvých mračen a přitahují sluch celého světa. Obyvatelé Vrindávanu proto vstávají, běží za tím zvukem a jako žízniví ptáci cātaka pijí proudy nektaru záře Kṛṣṇova těla.“
Text 43:
“Kṛṣṇa is the reservoir of art and culture, and He is the panacea that saves My life. O My dear friend, since I live without Him, who is the best among My friends, I condemn the duration of My life. I think that Providence has cheated Me in many ways.
Text 43:
„Kṛṣṇa je schránkou umění i kultury a lékem, který Mi zachrání život. Ó Má drahá přítelkyně, protože žiji bez Něho, jenž je nejlepším z Mých přátel, zatracuji délku svého života. Myslím, že Mě Prozřetelnost mnoha způsoby podvádí.“
Text 44:
“Why does Providence continue the life of one who does not wish to live?” This thought aroused anger and lamentation in Śrī Caitanya Mahāprabhu, who then recited a verse from Śrīmad-Bhāgavatam that chastises Providence and makes an accusation against Kṛṣṇa.
Text 44:
„Proč ta Prozřetelnost nechává žít někoho, kdo žít nechce?“ Tato myšlenka ve Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi probudila hněv i nářek, a tehdy recitoval verš ze Śrīmad-Bhāgavatamu, který kárá Prozřetelnost a obviňuje Kṛṣṇu.
Text 45:
“ ‘O Providence, you have no mercy! You bring embodied souls together through friendship and affection, but before their desires are fulfilled, you separate them. Your activities are like the foolish pranks of children.’
Text 45:
„  ,Ó Prozřetelnosti, jsi nemilosrdná! Skrze přátelství a náklonnost spojuješ vtělené duše a rozděluješ je ještě předtím, než se jejich touhy naplní. Tvoje činnosti jsou jako hloupé šprýmy malých dětí.̀  “
Text 46:
“Providence, you do not know the purport of loving affairs, and therefore you baffle all Our endeavors. This is very childish of you. If We could catch you, We would give you such a lesson that you would never again make such arrangements.
Text 46:
„Prozřetelnosti, ty neznáš podstatu milostných vztahů, a proto maříš všechny naše snahy. To je od tebe dětinské. Jestli tě někdy chytíme, dáme ti za vyučenou tak, že už to nikdy znovu neuděláš.“
Text 47:
“Oh, cruel Providence! You are very unkind, for you bring together in love people who are rarely in touch with each other. Then, after you have made Them meet but before They are fulfilled, you again spread Them far apart.
Text 47:
„Ó krutá Prozřetelnosti! Jsi nemilosrdná, protože v lásce spojíš lidi, kteří se mohou jen vzácně stýkat. Poté, když jsi je spojila, je zase rozdělíš ještě dřív, než dojdou naplnění.“
Text 48:
“O Providence, you are so unkind! You reveal the beautiful face of Kṛṣṇa and make the mind and eyes greedy, but after they have drunk that nectar for only a moment, you whisk Kṛṣṇa away to another place. This is a great sin because you thus take away what you have given as charity.
Text 48:
„Ó Prozřetelnosti, jsi tak nemilosrdná! Nejdřív ukážeš Kṛṣṇovu překrásnou tvář a způsobíš, že po ní začnou mysl a oči dychtit, ale jakmile se tohoto nektaru jen na okamžik napijí, odeženeš Kṛṣṇu jinam. To je velký hřích, protože si bereš zpátky to, co jsi jednou darovala.“
Text 49:
“O misbehaved Providence! If you reply to Us, ‘Akrūra is actually at fault; why are You angry with me?’ then I say to you, ‘Providence, you have taken the form of Akrūra and have stolen Kṛṣṇa away. No one else would behave like this.’
Text 49:
„Ó neslušná Prozřetelnosti! Pokud nám řekneš: ,Vinen je ve skutečnosti Akrūra, proč se zlobíte na mě?̀, potom ti odpovím: ,To ty, Prozřetelnosti, jsi přijala podobu Akrūry a ukradla jsi nám Kṛṣṇu. Nikdo jiný by se tak nezachoval.̀  “
Text 50:
“But this is the fault of My own destiny. Why should I needlessly accuse you? There is no intimate relationship between you and Me. Kṛṣṇa, however, is My life and soul. It is We who live together, and it is He who has become so cruel.
Text 50:
„To je ale chyba Mého vlastního osudu. Proč bych měla zbytečně obviňovat tebe? Mezi tebou a Mnou není žádný důvěrný vztah. Kṛṣṇa je však pro Mne vším. To s Ním žijeme pohromadě a On je tím, kdo se zachoval tak krutě.“
Text 51:
“He for whom I have left everything is personally killing Me with His own hands. Kṛṣṇa has no fear of killing women. Indeed, I am dying for Him, but He doesn’t even turn back to look at Me. Within a moment, He has broken off Our loving affairs.
Text 51:
„Ten, kvůli kterému jsem vše opustila, Mě nyní vlastnoručně zabíjí. Kṛṣṇa nemá žádný strach ze zabíjení žen. Naopak, Já pro Něho umírám, ale On se ani neotočí, aby se na Mne podíval. V okamžiku přerušil všechny Naše milostné styky.“
Text 52:
“Yet why should I be angry with Kṛṣṇa? It is the fault of My own misfortune. The fruit of My sinful activities has ripened, and therefore Kṛṣṇa, who has always been dependent on My love, is now indifferent. This means that My misfortune is very strong.”
Text 52:
„Ale proč bych se měla na Kṛṣṇu zlobit? Je to chyba Mého vlastního neštěstí. Plod Mých hříšných činností uzrál, a proto je Kṛṣṇa, který vždy závisel na Mé lásce, nyní vůči Mně netečný. To znamená, že Mé neštěstí je opravdu velké.“
Text 53:
In this way, Śrī Caitanya Mahāprabhu lamented in the mood of separation, “Alas, alas! O Kṛṣṇa, where have You gone?” Feeling in His heart the ecstatic emotions of the gopīs, Śrī Caitanya Mahāprabhu agonized in their words, saying, “O Govinda! O Dāmodara! O Mādhava!”
Text 53:
Takto Śrī Caitanya Mahāprabhu naříkal v náladě odloučení: „Běda, běda! Ó Kṛṣṇo, kam jsi odešel?“ Ve svém srdci prožíval Śrī Caitanya Mahāprabhu extatické pocity gopī a jejich slovy zoufale naříkal: „Ó Govindo! Ó Dāmodare! Ó Mādhavo!“
Text 54:
Svarūpa Dāmodara and Rāmānanda Rāya then devised various means to pacify the Lord. They sang songs of meeting that transformed His heart and made His mind peaceful.
Text 54:
Svarūpa Dāmodara a Rāmānanda Rāya vymýšleli různé způsoby, jak Pána uklidnit. Zpívali písně o setkání, které změnily Pánovo srdce a uklidnily Jeho mysl.
Text 55:
As Śrī Caitanya Mahāprabhu lamented in this way, half the night passed. Then Svarūpa Dāmodara made the Lord lie down in the room known as the Gambhīrā.
Text 55:
Śrī Caitanya Mahāprabhu strávil takovýmto naříkáním polovinu noci. Svarūpa Dāmodara Ho pak uložil v místnosti zvané Gambhíra.
Text 56:
After the Lord was made to lie down, Rāmānanda Rāya returned home, and Svarūpa Dāmodara and Govinda lay down at the door of the Gambhīrā.
Text 56:
Poté, co byl Pán uložen, se Rāmānanda Rāya vrátil domů a Svarūpa Dāmodara a Govinda si lehli přede dveře Gambhíry.
Text 57:
Śrī Caitanya Mahāprabhu stayed awake all night, chanting the Hare Kṛṣṇa mahā-mantra, His mind overwhelmed by spiritual ecstasy.
Text 57:
Mysl Śrī Caitanyi Mahāprabhua byla přemožena duchovní extází, a tak zůstal celou noc vzhůru a zpíval Hare Kṛṣṇa mahā-mantru.
Text 58:
Feeling separation from Kṛṣṇa, Śrī Caitanya Mahāprabhu was so distraught that in great anxiety He stood up and began rubbing His face against the walls of the Gambhīrā.
Text 58:
Śrī Caitanya Mahāprabhu byl z odloučení od Kṛṣṇy natolik rozrušený, že s velkou úzkostí vstal a začal dřít svou tvář o stěny Gambhíry.
Text 59:
Blood oozed from the many injuries on His mouth, nose and cheeks, but due to His ecstatic emotions, the Lord did not know it.
Text 59:
Z mnoha oděrek na ústech, nose a tvářích Mu tekla krev, ale On o tom kvůli svým extatickým emocím ani nevěděl.
Text 60:
In ecstasy, Śrī Caitanya Mahāprabhu rubbed His face against the walls all night long, making a peculiar sound, “goṅ-goṅ,” which Svarūpa Dāmodara could hear through the door.
Text 60:
Celou noc dřel Śrī Caitanya Mahāprabhu v extázi svůj obličej o zdi a vydával přitom zvláštní zvuk „goṅ, goṅ“, který Svarūpa Dāmodara slyšel přes dveře.
Text 61:
Lighting a lamp, Svarūpa Dāmodara and Govinda entered the room. When they saw the Lord’s face, they were filled with sorrow.
Text 61:
Svarūpa Dāmodara s Govindou zažehli lampu a vstoupili do místnosti. Pohled na Pánovu tvář je naplnil zármutkem.
Text 62:
They brought the Lord to His bed, calmed Him and then asked, “Why have You done this to Yourself?”
Text 62:
Položili Pána na lůžko, uklidnili Ho a zeptali se: „Proč sis to udělal?“
Text 63:
Śrī Caitanya Mahāprabhu replied, “I was in such anxiety that I could not stay in the room. I wanted to go out, and therefore I wandered about the room, looking for the door.
Text 63:
Śrī Caitanya Mahāprabhu odpověděl: „Byl jsem tak plný úzkosti, že jsem v té místnosti nemohl vydržet. Chtěl jsem se dostat ven, a tak jsem chodil po místnosti a hledal dveře.“
Text 64:
“Unable to find the door, I kept hitting the four walls with My face. My face was injured, and it bled, but I still could not get out.”
Text 64:
„Nemohl jsem najít dveře a stále jsem tváří narážel do čtyř zdí. Byl jsem zraněný a krvácel jsem, ale ven jsem se stejně nedostal.“
Text 65:
In this state of madness, Śrī Caitanya Mahāprabhu’s mind was unsteady. Whatever He said or did was all symptomatic of madness.
Text 65:
Mysl Śrī Caitanyi Mahāprabhua vtomto stavu šílenství nenacházela klid. Vše, co říkal nebo co dělal, byly příznaky šílenství.
Text 66:
Svarūpa Dāmodara was very anxious, but then he had an idea. The following day, he and the other devotees considered it together.
Text 66:
Svarūpa Dāmodara si dělal velké starosti, ale potom dostal nápad. Dalšího dne ho společně s ostatními oddanými zvažoval.
Text 67:
After consulting with one another, they entreated Śrī Caitanya Mahāprabhu to allow Śaṅkara Paṇḍita to lie down in the same room with Him.
Text 67:
Poté, co se poradili, poprosili Śrī Caitanyu Mahāprabhua, aby dovolil Śaṅkarovi Paṇḍitovi spát s Ním v jednom pokoji.
Text 68:
Thus Śaṅkara Paṇḍita lay at the feet of Śrī Caitanya Mahāprabhu, and the Lord placed His legs upon Śaṅkara’s body.
Text 68:
Śaṅkara Paṇḍita si tedy lehl Pánovi k nohám a On si položil nohy na jeho tělo.
Text 69:
Śaṅkara became celebrated by the name Prabhu-pādopādhāna [“the pillow of Śrī Caitanya Mahāprabhu”]. He was like Vidura, as Śukadeva Gosvāmī previously described him.
Text 69:
Śaṅkara se stal známý jako Prabhu-pādopādhana („polštář Śrī Caitanyi Mahāprabhua“). Byl jako Vidura, jak ho dříve popsal Śukadeva Gosvāmī.
Text 70:
“When submissive Vidura, the resting place of the legs of Lord Kṛṣṇa, had thus spoken to Maitreya, Maitreya began speaking, his hair standing on end due to the transcendental pleasure of discussing topics concerning Lord Kṛṣṇa.”
Text 70:
„Když takto pokorný Vidura, polštář pod nohama Pána Śrī Kṛṣṇy, promluvil k Maitreyovi, Maitreya začal mluvit a z transcendentální blaženosti z rozhovorů týkajících se Pána Kṛṣṇy se mu zježily chlupy na těle.“
Text 71:
Śaṅkara massaged the legs of Śrī Caitanya Mahāprabhu, but while massaging he would fall asleep and thus lie down.
Text 71:
Śaṅkara masíroval Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi nohy, ale usínal při tom, a tak si lehl.
Text 72:
He would lie asleep without a covering on his body, and Śrī Caitanya Mahāprabhu would get up and wrap him with His own quilt.
Text 72:
A protože usnul bez přikrývky na těle, Śrī Caitanya Mahāprabhu vstal a zahalil ho svou vlastní.
Text 73:
Śaṅkara Paṇḍita would always fall asleep, but he would quickly awaken, sit up and again begin massaging the legs of Śrī Caitanya Mahāprabhu. In this way he would stay awake the entire night.
Text 73:
Śaṅkara Paṇḍita neustále usínal, ale vždy se hned zase rychle probudil, posadil se a pokračoval v masírování nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Takto zůstával celou noc vzhůru.
Text 74:
Out of fear of Śaṅkara, Śrī Caitanya Mahāprabhu could neither leave His room nor rub His lotuslike face against the walls.
Text 74:
Protože měl Śrī Caitanya Mahāprabhu ze Śaṅkary strach, neopovážil se opustit místnost ani dřít svou lotosu podobnou tvář o zeď.
Text 75:
This pastime of Śrī Caitanya Mahāprabhu’s has been described very nicely by Raghunātha dāsa Gosvāmī in his book known as Gaurāṅga-stava-kalpavṛkṣa.
Text 75:
Tuto zábavu Śrī Caitanyi Mahāprabhua krásně popsal Raghunātha dāsa Gosvāmī ve své knize zvané Gaurāṅga-stava-kalpavṛkṣa.
Text 76:
“Because of separation from His many friends in Vṛndāvana, who were like His own life, Śrī Caitanya Mahāprabhu spoke like a madman. His intelligence was transformed. Day and night He rubbed His moonlike face against the walls, and blood flowed from the injuries. May that Śrī Caitanya Mahāprabhu rise in my heart and make me mad with love.”
Text 76:
„Śrī Caitanya Mahāprabhu v odloučení od svých mnoha vrindávanských přátel, kteří Mu byli vlastním životem, mluvil jako šílený. Jeho inteligence se změnila. Dnem i nocí dřel svou měsíci podobnou tvář o zdi, až Mu z ran tekla krev. Nechť tento Śrī Caitanya Mahāprabhu vyjde v mém srdci a poblázní mě láskou.“
Text 77:
In this way Śrī Caitanya Mahāprabhu stayed immersed day and night in an ocean of ecstatic love for Kṛṣṇa. Sometimes He was submerged, and sometimes He floated.
Text 77:
Śrī Caitanya Mahāprabhu tak ve dne v noci zůstával pohroužený v oceánu extatické lásky ke Kṛṣṇovi. Někdy se topil a někdy plaval na hladině.
Text 78:
One full-moon night in the month of Vaiśākha [April-May], Śrī Caitanya Mahāprabhu went to a garden.
Text 78:
Jedné úplňkové noci v měsíci Vaiśākha (duben-květen) šel Śrī Caitanya Mahāprabhu do zahrady.
Text 79:
The Lord, along with His devotees, entered one of the nicest gardens, called Jagannātha-vallabha.
Text 79:
Pán s oddanými vstoupil do jedné z nejkrásnějších zahrad, zvané Džagannáth-vallabha.
Text 80:
In the garden were fully blossomed trees and creepers exactly like those in Vṛndāvana. Bumblebees and birds like the śuka, śārī and pika talked with one another.
Text 80:
V zahradě byly stromy a rostliny v plném květu, právě takové jako ve Vrindávanu. Čmeláci a ptáci jako śuka, śārī a pika spolu rozmlouvali.
Text 81:
A mild breeze was blowing, carrying the fragrance of aromatic flowers. The breeze had become a guru and was teaching all the trees and creepers how to dance.
Text 81:
Vanul jemný vánek nesoucí vůni květů. Tento vánek se stal guruem a všechny stromy a rostliny učil tancovat.
Text 82:
Brightly illuminated by the full moon, the trees and creepers glittered in the light.
Text 82:
Stromy a popínavé rostliny se třpytily, jasně ozářené světlem úplňku.
Text 83:
The six seasons, especially spring, seemed present there. Seeing the garden, Śrī Caitanya Mahāprabhu, the Supreme Personality of Godhead, was very happy.
Text 83:
Zdálo se, že tam je přítomných šest ročních období, zvláště jaro. Śrī Caitanya Mahāprabhu, Nejvyšší Osobnost Božství, byl z pohledu na tu zahradu velmi šťastný.
Text 84:
In this atmosphere, the Lord had His associates sing the verse from the Gīta-govinda beginning with the words “lalita-lavaṅga-latā” as He danced and wandered about with them.
Text 84:
V této atmosféře Pán tančil a procházel se v doprovodu svých společníků, které nechal zpívat verš z Gīta-govindy začínající slovy „lalita-lavaṅga-latā“.
Text 85:
As He thus wandered around every tree and creeper, He came beneath an aśoka tree and suddenly saw Lord Kṛṣṇa.
Text 85:
Když se tak procházel okolo každého stromu a rostliny, přišel pod jeden aśokový strom, kde náhle spatřil Pána Kṛṣṇu.
Text 86:
When He saw Kṛṣṇa, Śrī Caitanya Mahāprabhu began running very swiftly, but Kṛṣṇa smiled and disappeared.
Text 86:
Jakmile Śrī Caitanya Mahāprabhu uviděl Kṛṣṇu, velkou rychlostí se k Němu rozběhl. Kṛṣṇa se však jen usmál a zmizel.
Text 87:
Having gotten Kṛṣṇa and then lost Him, Śrī Caitanya Mahāprabhu fell to the ground unconscious.
Text 87:
Śrī Caitanya Mahāprabhu získal Kṛṣṇu, ale záhy Ho ztratil, což způsobilo, že v bezvědomí padl na zem.
Text 88:
The entire garden was filled with the scent of Lord Śrī Kṛṣṇa’s transcendental body. When Śrī Caitanya Mahāprabhu smelled it, He fell unconscious at once.
Text 88:
Celá zahrada byla prosycena vůní transcendentálního těla Pána Śrī Kṛṣṇy. Jakmile tuto vůni Śrī Caitanya Mahāprabhu ucítil, okamžitě upadl do bezvědomí.
Text 89:
But the scent of Kṛṣṇa’s body incessantly entered His nostrils, and the Lord became mad to relish it.
Text 89:
Vůně Kṛṣṇova těla však neustále vstupovala do Pánových nosních dírek, a On začal šílet ve snaze si ji vychutnat.
Text 90:
Śrīmatī Rādhārāṇī once spoke a verse to Her gopī friends describing how She hankers for the transcendental scent of Kṛṣṇa’s body. Śrī Caitanya Mahāprabhu recited that same verse and made its meaning clear.
Text 90:
Śrīmatī Rādhārāṇī řekla jednou svým přítelkyním gopīm verš, ve kterém popisuje, jak touží po transcendentální vůni Kṛṣṇova těla. Śrī Caitanya Mahāprabhu recitoval ten samý verš a objasnil jeho význam.
Text 91:
“ ‘The scent of Kṛṣṇa’s transcendental body surpasses the aroma of musk and attracts the minds of all women. The eight lotuslike parts of His body distribute the fragrance of lotuses mixed with that of camphor. His body is anointed with aromatic substances like musk, camphor, sandalwood and aguru. O My dear friend, that Personality of Godhead, also known as the enchanter of Cupid, always increases the desire of My nostrils.’
Text 91:
„  ,Vůně Kṛṣṇova transcendentálního těla překonává vůni pižma a přitahuje mysli všech žen. Osm lotosu podobných částí Jeho těla šíří vůni lotosů smíchanou s vůní kafru. Jeho tělo je potřené vonnými mastmi, jako je pižmo, kafr, santál a aguru. Ó Má drahá přítelkyně, tento Pán, Osobnost Božství, známý také jako ten, kdo okouzluje Amora, neustále zvětšuje touhu Mých nosních dírek.̀  “
Text 92:
“The scent of Kṛṣṇa’s body surpasses the fragrances of musk and the bluish lotus flower. Spreading throughout the fourteen worlds, it attracts everyone and makes the eyes of all women blind.
Text 92:
„Vůně Kṛṣṇova těla překonává vůni pižma i modrého lotosu. Šíří se po čtrnácti světech, každého přitahuje a oslepuje oči všech žen.“
Text 93:
“My dear friend, the scent of Kṛṣṇa’s body enchants the entire world. It especially enters the nostrils of women and remains seated there. Thus it captures them and forcibly brings them to Kṛṣṇa.
Text 93:
„Má drahá přítelkyně, vůně Kṛṣṇova těla okouzluje celý svět. Vstupuje zvláště do nosních dírek žen, kde se usazuje napořád. Tak se jich zmocní a násilím přivádí ke Kṛṣṇovi.“
Text 94:
“Kṛṣṇa’s eyes, navel and face, hands and feet are like eight lotus flowers on His body. From those eight lotuses emanates a fragrance like a mixture of camphor and lotus. That is the scent associated with His body.
Text 94:
„Kṛṣṇovy oči, pupek, tvář, ruce a nohy jsou jako osm lotosových květů na Jeho těle, ze kterých vychází vůně podobná směsi kafru a lotosu. To je vůně, která se pojí s Jeho tělem.“
Text 95:
“When sandalwood pulp is mixed with aguru, kuṅkuma, musk and camphor and spread on Kṛṣṇa’s body, it combines with Kṛṣṇa’s own original bodily perfume and seems to cover it.
Text 95:
„Když se santálová pasta smíchá s aguru, kuṅkumou, pižmem a kafrem a rozetře se po Kṛṣṇově těle, spojí se s Kṛṣṇovou původní tělesnou vůní a zdá se, že ji překrývá.“
Text 96:
“The scent of Kṛṣṇa’s transcendental body is so attractive that it enchants the bodies and minds of all women. It bewilders their nostrils, loosens their belts and hair, and makes them madwomen. All the women of the world come under its influence, and therefore the scent of Kṛṣṇa’s body is like a plunderer.
Text 96:
„Vůně Kṛṣṇova transcendentálního těla je tak přitažlivá, že okouzluje těla a mysli všech žen. Mate jejich nosní dírky, povoluje jim opasky, rozpouští jim vlasy a přivádí je k šílenství. Pod její vliv se dostávají všechny ženy světa, a proto je tato vůně Kṛṣṇova těla jako nějaký drancíř.“
Text 97:
“Falling completely under its influence, the nostrils yearn for it continuously, although sometimes they obtain it and sometimes not. When they do they drink their fill, though they still want more and more, but if they don’t, out of thirst they die.
Text 97:
„Nosní dírky se touto vůní nechají zcela ovládnout a neustále po ní dychtí, i když ji někdy získají a někdy ne. Když ji získají, pijí, co se do nich vejde, a přesto chtějí víc a víc. Pokud ji ale nezískají, umírají žízní.“
Text 98:
“The dramatic actor Madana-mohana has opened a shop of scents that attract the women of the world to be His customers. He delivers the scents freely, but they make the women all so blind they cannot find the path returning home.”
Text 98:
„Divadelní herec Madana-mohana si otevřel obchod s vůněmi, které přitahují ženy celého světa, aby se staly Jeho zákaznicemi. Své vůně rozdává zdarma, ale všechny ženy jsou jimi potom tak oslepené, že nemohou najít cestu zpátky domů.“
Text 99:
Śrī Caitanya Mahāprabhu, His mind thus stolen by the scent of Kṛṣṇa’s body, ran here and there like a bumblebee. He ran to the trees and plants, hoping that Lord Kṛṣṇa would appear, but instead He found only that scent.
Text 99:
Mysl Śrī Caitanyi Mahāprabhua byla unešena vůní Kṛṣṇova těla, a tak běhal sem a tam ke stromům a rostlinám jako čmelák v naději, že se Pán Kṛṣṇa objeví, ale místo toho nacházel jen tuto vůni.
Text 100:
Both Svarūpa Dāmodara and Rāmānanda Rāya sang to the Lord, who danced and enjoyed happiness until the morning arrived. Then the Lord’s two associates devised a plan to bring Him to external consciousness.
Text 100:
Svarūpa Dāmodara i Rāmānanda Rāya Pánu zpívali a On tančil a užíval si štěstí, dokud nenastalo ráno. Tehdy tito dva Pánovi společníci vymysleli plán, jak Ho přivést k vnějšímu vědomí.
Text 101:
Thus, I, Kṛṣṇadāsa, the servant of Śrīla Rūpa Gosvāmī, have sung of four divisions of the Lord’s pastimes in this chapter: the Lord’s devotion to His mother, His words of madness, His rubbing His face against the walls at night, and His dancing at the appearance of Lord Kṛṣṇa’s fragrance.
Text 101:
Tak jsem já, Kṛṣṇadāsa, služebník Śrīly Rūpy Gosvāmīho, v této kapitole zpíval o čtyřech druzích Pánových zábav: o Pánově oddanosti své matce, o Jeho bláznivém mluvení, o tom, jak v noci dřel tvářemi o zdi a jak tančil při zjevení vůně Pána Kṛṣṇy.
Text 102:
Śrī Caitanya Mahāprabhu thus returned to external consciousness. He then bathed and went to see Lord Jagannātha.
Text 102:
Tak se Śrī Caitanya Mahāprabhu vrátil k vnějšímu vědomí. Potom se vykoupal a šel navštívit Pána Jagannātha.
Text 103:
The pastimes of Lord Kṛṣṇa are uncommonly full of transcendental potency. It is a characteristic of such pastimes that they do not fall within the jurisdiction of experimental logic and arguments.
Text 103:
Zábavy Pána Kṛṣṇy jsou neobyčejně plné transcendentální energie. Příznačné pro ně je to, že jsou mimo dosah experimentální logiky a argumentů.
Text 104:
When transcendental love of Kṛṣṇa awakens in someone’s heart, even a learned scholar cannot comprehend his activities.
Text 104:
Když se v něčím srdci probudí transcendentální láska ke Kṛṣṇovi, pak ani učenec nedokáže pochopit činnosti takové osoby.
Text 105:
“The activities and symptoms of that exalted personality in whose heart love of Godhead has awakened cannot be understood even by the most learned scholar.”
Text 105:
„Činnosti a příznaky té vznešené osobnosti, v jejímž srdci se probudila láska k Bohu, nedokáže pochopit ani ten největší učenec.“
Text 106:
The activities of Śrī Caitanya Mahāprabhu are undoubtedly uncommon, especially His talking like a madman. Therefore, one who hears of these pastimes should not put forward mundane arguments. He should simply hear the pastimes with full faith.
Text 106:
Činnosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua a zvláště Jeho bláznivé řeči jsou jistě neobyčejné. Ten, kdo o těchto zábavách naslouchá, by neměl vznášet světské argumenty. Měl by jednoduše naslouchat – s plnou vírou.
Text 107:
The evidence of the truth of these talks is found in Śrīmad-Bhāgavatam. There, in the section of the Tenth Canto known as the Bhramara-gīta, “The Song to the Bumblebee,” Śrīmatī Rādhārāṇī speaks insanely in ecstatic love for Kṛṣṇa.
Text 107:
Důkaz pravdivosti těchto řečí se nachází ve Śrīmad-Bhāgavatamu. Tam, v části desátého zpěvu známé jako Bhramara-gītā, „Píseň pro čmeláka“, Śrīmatī Rādhārāṇī mluví jako šílená v extázi lásky ke Kṛṣṇovi.
Text 108:
The songs of the queens at Dvārakā, which are mentioned at the end of the Tenth Canto of Śrīmad-Bhāgavatam, have a very special meaning. They are not understood even by the most learned scholars.
Text 108:
Písně královen z Dváraky, které jsou uvedené na konci desátého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, mají velmi zvláštní význam, takže jim nerozumí ani ti největší učenci.
Text 109:
If one becomes a servant of the servants of Śrī Caitanya Mahāprabhu and Lord Nityānanda Prabhu and is favored by Them, he can believe in all these discourses.
Text 109:
Všem těmto pojednáním dokáže věřit ten, kdo se stane služebníkem služebníků Śrī Caitanyi Mahāprabhua a Pána Nityānandy Prabhua, a získá Jejich přízeň.
Text 110:
Just try to hear these topics with faith, for there is great pleasure even in hearing them. That hearing will destroy all miseries pertaining to the body, mind and other living entities, and the unhappiness of false arguments as well.
Text 110:
Snažte se s vírou naslouchat těmto vyprávěním, protože už v pouhém takovém poslechu se nachází velká blaženost. Toto naslouchání zničí všechny druhy utrpení způsobené tělem, myslí a jinými živými bytostmi, stejně jako utrpení způsobené mylnými argumenty.
Text 111:
Śrī Caitanya-caritāmṛta is ever-increasingly fresh. For one who hears it again and again, the heart and ear become pacified.
Text 111:
Śrī Caitanya-caritāmṛta je stále více svěží. Kdo jí opakovaně naslouchá, uklidní své srdce i uši.
Text 112:
Praying at the lotus feet of Śrī Rūpa and Śrī Raghunātha, always desiring their mercy, I, Kṛṣṇadāsa, narrate Śrī Caitanya-caritāmṛta, following in their footsteps.
Text 112:
Já, Kṛṣṇadāsa, kráčím ve stopách Śrī Rūpy a Śrī Raghunātha a vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.