Text 24

Text

Verš

prabhāte kukkura cāhi’ kāṅhā nā pāila
sakala vaiṣṇavera mane camatkāra haila

Synonyms

Synonyma

prabhāte — in the morning; kukkura — the dog; cāhi’ — looking for; kāṅhā — anywhere; nā pāila — not found; sakala vaiṣṇavera — of all the Vaiṣṇavas present; mane — in the minds; camatkāra haila — there was great astonishment.

prabhāte — ráno; kukkura — psa; cāhi' — když hledali; kāṅhā — kdekoliv; nā pāila — nenašli; sakala vaiṣṇavera — všech přítomných vaiṣṇavů; mane — v myslích; camatkāra haila — byl velký úžas.

Translation

Překlad

In the morning they looked for the dog, but it could not be found anywhere. All the Vaiṣṇavas were astonished.

Ráno psa hledali znovu, ale nemohli ho nikde najít. Všichni vaiṣṇavové nad tím žasli.

Purport

Význam

Śivānanda Sena’s attachment to the dog was a great boon for that animal. The dog appears to have been a street dog. Since it naturally began to follow Śivānanda Sena while he was going to Jagannātha Purī with his party, he accepted it into his party and maintained it the same way he was maintaining the other devotees. It appears that although on one occasion the dog was not allowed aboard a boat, Śivānanda did not leave the dog behind but paid more money just to induce the boatman to take the dog across the river. Then when the servant forgot to feed the dog and the dog disappeared, Śivānanda, being very anxious, sent ten men to find it. When they could not find it, Śivānanda observed a fast. Thus it appears that somehow or other Śivānanda had become attached to the dog.

Připoutanost Śivānandy Seny k psovi byla pro to zvíře velkým požehnáním. Zdá se, že se jednalo o toulavého psa. A protože se k Śivānandovi Senovi spontánně přidal, když šel s oddanými do Džagannáth Purí, Śivānanda Sena ho přijal do své skupiny a staral se o něho stejně jako o ostatní oddané. Při jedné příležitosti nebylo psovi dovoleno vstoupit na loď, ale Śivānanda ho tam nenechal, a raději zaplatil více, aby převozníka přiměl psa převézt přes řeku. Když potom služebník zapomněl psa nakrmit a pes zmizel, Śivānanda zažíval úzkost a poslal deset lidí, aby ho našli. Protože psa nenašli, držel půst. Z toho je zřejmé, že Śivānanda Sena vyvinul k psovi určité pouto.

As will be evident from the following verses, the dog got the mercy of Śrī Caitanya Mahāprabhu and was immediately promoted to Vaikuṇṭha to become an eternal devotee. Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura has therefore sung, tumi ta’ ṭhākura, tomāra kukkura, baliyā jānaha more (Śaraṇāgati 19). He thus offers to become the dog of a Vaiṣṇava. There are many other instances in which the pet animal of a Vaiṣṇava was delivered back home to Vaikuṇṭhaloka, back to Godhead. Such is the benefit of somehow or other becoming the favorite of a Vaiṣṇava. Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura has also sung, kīṭa-janma ha-u yathā tuyā dāsa (Śaraṇāgati 11). There is no harm in taking birth again and again. Our only desire should be to take birth under the care of a Vaiṣṇava. Fortunately we had the opportunity to be born of a Vaiṣṇava father who took care of us very nicely. He prayed to Śrīmatī Rādhārāṇī that in the future we would become a servant of the eternal consort of Śrī Kṛṣṇa. Thus somehow or other we are now engaged in that service. We may conclude that even as dogs we must take shelter of a Vaiṣṇava. The benefit will be the same as that which accrues to an advanced devotee under a Vaiṣṇava’s care.

Jak vyplyne z dalších veršů, pes dostal milost Śrī Caitanyi Mahāprabhua a byl okamžitě povýšen na Vaikuṇṭhu, aby se stal věčným oddaným. Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura proto zpíval: tumi ta' ṭhākura tomāra kukkura, baliyā jānaha more (Śaraṇāgati 19). Chce se stát psem vaiṣṇavy. Je mnoho dalších příkladů, kdy bylo oblíbené zvíře nějakého vaiṣṇavy osvobozeno a vrátilo se domů na Vaikuṇṭhu, zpátky k Bohu. Tak takový je prospěch, který se dostaví, pokud se člověk nějakým způsobem stane oblíbencem vaiṣṇavy. Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura také zpíval: kīṭa-janma ha-u yathā tuyā dāsa (Śaraṇāgati 11). Na opětovném rození není nic špatného. Naší jedinou touhou by mělo být narodit se v péči vaiṣṇavy. My jsme naštěstí měli tu možnost narodit se otci, který byl vaiṣṇava a velmi hezky se o nás staral. Modlil se ke Śrīmatī Rādhārāṇī, aby se z nás v budoucnosti stal služebník této věčné společnice Śrī Kṛṣṇy. Nyní se tedy nějakým způsobem věnujeme této službě. Závěr je, že dokonce i jako pes se musíme uchýlit pod ochranu vaiṣṇavy. Potom získáme stejný prospěch, jaký potká pokročilého oddaného, o kterého se stará vaiṣṇava.