Text 211

Text

Verš

śrī-rūpa kahena, — “āmi kichui nā jāni
yei mahāprabhu kahāna, sei kahi vāṇī”

Synonyms

Synonyma

śrī-rūpa kahena — Śrīla Rūpa Gosvāmī replies; āmi — I; kichui — anything; nā jāni — do not know; yei — whatever; mahāprabhu kahāna — Śrī Caitanya Mahāprabhu makes me say or write; sei — that; kahi — I speak; vāṇī — transcendental words.

śrī-rūpa kahena — Śrīla Rūpa Gosvāmī odpovídá; āmi — já; kichui nā jāni — nic nevím; yei — cokoliv; mahāprabhu kahāna — Śrī Caitanya Mahāprabhu mě přiměje říci či napsat; sei — to; kahi — říkám; vāṇī — transcendentální slova.

Translation

Překlad

Śrī Rūpa Gosvāmī said, “I do not know anything. The only transcendental words I can utter are those which Śrī Caitanya Mahāprabhu makes me speak.

Śrī Rūpa Gosvāmī řekl: „Já nic nevím. Jediná transcendentální slova, jež jsem schopen vyslovit, jsou ta, která mi do úst vkládá Śrī Caitanya Mahāprabhu.“

Purport

Význam

The poet or writer dealing with transcendental subject matters is not an ordinary writer or translator. Because he is empowered by the Supreme Personality of Godhead, whatever he writes becomes very effective. The principle of being empowered by the Supreme Personality of Godhead is essential. A materialistic poet who describes in his poetry the material activities of men and women cannot describe the transcendental pastimes of the Lord or the transcendental conclusions of devotional service. Śrīla Sanātana Gosvāmī has therefore warned all neophyte devotees that one should not hear from the mouth of a non-Vaiṣṇava:

Básník či spisovatel píšící na transcendentální témata není obyčejným spisovatelem či překladatelem. Vše, co píše, bude mít velký účinek, protože je zmocněn Nejvyšší Osobností Božství. Zmocnění Nejvyšší Osobností Božství je podstatné. Materialistický básník, jehož poezie pojednává o materialistických činnostech mužů a žen, není schopen popsat transcendentální zábavy Pána ani transcendentální závěry oddané služby. Śrīla Sanātana Gosvāmī proto všechny začínající oddané varoval, aby nenaslouchali neoddaným:

avaiṣṇava-mukhodgīrṇaṁ pūtaṁ hari-kathāmṛtam
śravaṇaṁ naiva kartavyaṁ sarpocchiṣṭaṁ yathā payaḥ

avaiṣṇava-mukhodgīrṇaṁ
pūtaṁ hari-kathāmṛtam
śravaṇaṁ naiva kartavyaṁ
sarpocchiṣṭaṁ yathā payaḥ

(Padma Purāṇa)

“One should not hear anything about Kṛṣṇa from a non-Vaiṣṇava. Milk touched by the lips of a serpent has poisonous effects; similarly, talks about Kṛṣṇa given by a non-Vaiṣṇava are also poisonous.”

„Od neoddaného bychom neměli naslouchat ničemu o Kṛṣṇovi. Mléko, kterého se dotkla hadí tlama, má jedovaté účinky. Podobně jedovaté jsou i výklady o Kṛṣṇovi vyřčené neoddaným.“

Unless one is a fully unalloyed devotee of the Lord, one should not try to describe the pastimes of Kṛṣṇa in poetry, for it will be only mundane. There are many descriptions of Kṛṣṇa’s Bhagavad-gītā written by persons whose consciousness is mundane and who are not qualified by pure devotion. Although they attempted to write transcendental literature, they could not fully engage even a single devotee in Kṛṣṇa’s service. Such literature is mundane, and therefore, as warned by Śrī Sanātana Gosvāmī, one should not touch it.

Dokud člověk není naprosto čistým oddaným Pána, neměl by se snažit o básnické líčení Kṛṣṇových zábav, protože to bude jen světské. Existuje mnoho podání Kṛṣṇovy Bhagavad-gīty napsaných lidmi se světským vědomím, kteří se nekvalifikovali čistou oddaností. I když se pokoušeli psát transcendentální literaturu, nedokázali ve službě Kṛṣṇovi zaměstnat ani jednoho oddaného. Śrī Sanātana Gosvāmī nás tedy varuje, že taková literatura je světská, a my bychom se jí proto neměli ani dotknout.