Text 185

Text

Verš

‘udghātyaka’ nāma ei ‘āmukha’ — ‘vīthī’ aṅga
tomāra āge kahi — ihā dhārṣṭyera taraṅga

Translation

Překlad

“This introduction is technically called udghātyaka, and the whole scene is called vīthī. You are so expert in dramatic expression that each of my statements before you is like a wave from an ocean of impudence.

„Tomuto úvodu se odborně říká udghātyaka a celá scéna se nazývá vīthī. Ty jsi však vdramatickém vyjádření tak zkušený, že každý z mých výroků, které tu před tebou pronáším, je jako vlna z oceánu drzosti.“

Purport

Význam

‘udghātyaka’ nāma — a dancing appearance of the player, technically known as udghātyaka; ei āmukha — this is the introduction; vīthī aṅga — the part is called vīthī; tomāra āge — before you; kahi — I say; ihā — this; dhārṣṭyera taraṅga — a wave of impudence.

̀udghātyaka' nāma — odborný název udghātyaka znamená, že herec přitančí; ei āmukha — takový je úvod; vīthī aṅga — část se nazývá vīthī; tomāra āge — před tebou; kahi — říkám; ihā — toto; dhārṣṭyera taraṅga — vlna drzosti.

In this connection Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura again quotes the following verse from the Sāhitya-darpaṇa (6.288):

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura znovu cituje následující verš ze Sāhitya-darpaṇy (6.288).

udghātyakaḥ kathodghātaḥ prayogātiśayas tathā
pravartakāvalagite pañca prastāvanā-bhidāḥ

Thus the technical names for the five kinds of introductory scenes of the drama are listed as udghātyaka, kathodghāta, prayogātiśaya, pravartaka and avalagita. When Śrīla Rāmānanda Rāya inquired which of these five Śrīla Rūpa Gosvāmī had used to accomplish the technical introduction to his drama Lalita-mādhava, Rūpa Gosvāmī replied that he had used the introduction technically called udghātyaka. According to the Bhāratī-vṛtti, three technical terms used are prarocanā, vīthī and prahasanā. Thus Rūpa Gosvāmī also mentioned vīthī, which is a technical term for a certain type of expression. According to the Sāhitya-darpaṇa (6.520):

Odborné názvy pěti druhů úvodních scén divadelní hry jsou udghātyaka, kathodghāta, prayogātiśaya, pravartaka a avalagita. Śrīla Rāmānanda Rāya se zeptal, který z nich Śrīla Rūpa Gosvāmī použil k uvedení své divadelní hry Lalita-mādhava, a Rūpa Gosvāmī odpověděl, že použil úvod s odborným názvem udghātyaka. Podle Bhāratī-vṛtti se používají tři odborné výrazy – prarocanā, vīthī a prahasanā. Rūpa Gosvāmī se proto zmiňuje také o vīthī, což je odborný název pro určitý druh přednesu. Sāhitya-darpaṇa (6.520) říká:

vīthyām eko bhaved aṅkaḥ kaścid eko ’tra kalpyate
ākāśa-bhāṣitair uktaiś citrāṁ pratyuktim āśritaḥ

The vīthī beginning of a drama consists of only one scene. In that scene, one of the heroes enters the stage, and by means of opposing statements uttered by a voice from the sky (offstage), he introduces the abundant conjugal mellow and other mellows to some degree. In the course of the introduction, all the seeds of the play are planted. This introduction is called udghātyaka because the player dances on the stage. This term also indicates that the full moon enters the stage. In this case, when the word naṭatā (“dancing on the stage”) is linked with the moon, its meaning is obscure, but because the meaning becomes very clear when the word naṭatā is linked with Kṛṣṇa, this type of introduction is called udghātyaka.

Začátek hry zvaný vīthī tvoří pouze jedna scéna. V této scéně přijde jeden z hrdinů na jeviště a pomocí protichůdných výroků vyřčených hlasem z nebe (za jevištěm) představí hlavní milostnou náladu a do určité míry i ostatní nálady. Během tohoto úvodu jsou zasazena všechna semena hry. Tomuto úvodu se říká udghātyaka, protože herec na jevišti tančí. Tento výraz také naznačuje, že se na jevišti objeví měsíc v úplňku. V případě, že je slovo naṭatā („tančící na jevišti“) spojené s měsícem, je jeho význam nejasný, ale spojením slova naṭatā s Kṛṣṇou je význam naprosto jasný, a takovému úvodu se říká udghātyaka.

Śrīla Rāmānanda Rāya used highly technical terms when he discussed this subject with Śrīla Rūpa Gosvāmī. Rūpa Gosvāmī stated that Śrīla Rāmānanda Rāya was a greatly learned scholar of bona fide dramatic composition. Thus although Śrīla Rūpa Gosvāmī was quite fit to answer Śrīla Rāmānanda Rāya’s questions, due to his Vaiṣṇava humility he said that his words were impudent. Actually both Rūpa Gosvāmī and Rāmānanda Rāya were scholarly experts in composing poetry and presenting it strictly according to the Sāhitya-darpaṇa and other Vedic literatures.

Śrīla Rāmānanda Rāya ve svém rozhovoru se Śrīlou Rūpou Gosvāmīm použil odborné názvy. Rūpa Gosvāmī řekl, že Śrīla Rāmānanda Rāya je vysoce vzdělaným odborníkem v oboru správné divadelní kompozice. I když byl tedy Śrīla Rūpa Gosvāmī beze zbytku schopen odpovědět na otázky Śrīly Rāmānandy Rāye, ze své vaiṣṇavské pokory řekl, že jeho slova jsou drzá. Ve skutečnosti byli jak Rūpa Gosvāmī, tak Rāmānanda Rāya odborníky ve skládání poezie a jejího přednášení přísně v souladu se Sāhitya-darpaṇou a dalšími védskými texty.