Skip to main content

Text 44

Text 44

Text

Verš

mālī manuṣya āmāra nāhi rājya-dhana
phala-phula diyā kari’ puṇya upārjana
mālī manuṣya āmāra nāhi rājya-dhana
phala-phula diyā kari’ puṇya upārjana

Synonyms

Synonyma

mālī — gardener; manuṣya — man; āmāra — My; nāhi — there is none; rājya — kingdom; dhana — wealth; phala — fruit; phula — flowers; diyā — giving; kari’ — do; puṇya — piety; upārjana — achievement.

mālī — zahradník; manuṣya — člověk; āmāra — Moje; nāhi — není; rājya — království; dhana — bohatství; phala — plody; phula — květy; diyā — dávající; kari' — činím; puṇya — zbožnost; upārjana — dosažení.

Translation

Překlad

“I am merely a gardener. I have neither a kingdom nor very great riches. I simply have some fruits and flowers that I wish to utilize to achieve piety in My life.

„Jsem jenom zahradník. Nemám ani království, ani velké bohatství. Mám jen nějaké ovoce a květy, které chci využít tak, abych v životě dosáhl zbožnosti.“

Purport

Význam

In performing welfare activities for human society, Śrī Caitanya Mahāprabhu presents Himself as being not very rich, thus indicating that a man need not be rich or opulent to act for the welfare of humanity. Sometimes rich men are very proud that they can perform beneficial activities for human society whereas others cannot. A practical example is that when there is a scarcity of food in India on account of meager rainfall, some members of the richer class very proudly distribute foodstuffs, making huge arrangements with the help of the government, as if merely by such activities people will be benefited. Suppose there were no food grain. How would the rich men distribute food? Production of grain is completely in the hands of God. If there were no rain, there would be no grain, and these so-called rich men would be unable to distribute grain to the people.

Při své službě lidské společnosti se Śrī Caitanya Mahāprabhu představuje jako nepříliš velký boháč, čímž naznačuje, že ten, kdo chce prospívat lidstvu, nemusí být bohatý. Zámožní lidé jsou někdy pyšní na to, že mohou pro lidstvo dělat něco prospěšného, což ostatní nemohou. Praktickým příkladem toho jsou období, kdy je v Indii kvůli suchu nedostatek potravin. Tehdy někteří členové bohatších vrstev s pomocí vlády velice okázalým způsobem pyšně rozdávají jídlo, jako kdyby pouze tyto činnosti měly lidem přinést prospěch. Dejme tomu, že by nebyly žádné obilniny. Jak by potom boháči rozdávali jídlo? Úroda obilí je zcela v Božích rukách. Kdyby nepršelo, nebylo by obilí, a tak by tito boháči nemohli lidem nic rozdávat.

The real purpose of life, therefore, is to satisfy the Supreme Personality of Godhead. Śrīla Rūpa Gosvāmī describes in his Bhakti-rasāmṛta-sindhu that devotional service is so exalted that it is beneficial and auspicious for every man. Śrī Caitanya Mahāprabhu also declared that to propagate the bhakti cult of devotional service in human society, one does not need to be very rich. Anyone who knows the art can do it and thus render the highest benefit to humanity. Lord Caitanya Mahāprabhu takes the part of a gardener because although a gardener is naturally not a very rich man, he has some fruits and flowers. Any man can collect some fruits and flowers and satisfy the Supreme Personality of Godhead in devotional service, as the Lord recommends in the Bhagavad-gītā (9.26):

Skutečným životním cílem tedy je uspokojit Nejvyšší Osobnost Božství. Śrīla Rūpa Gosvāmī ve svém Bhakti-rasāmṛta-sindhu píše, že oddaná služba je tak vznešená, že je příznivá a přínosná pro každého člověka. Śrī Caitanya Mahāprabhu také prohlásil, že k šíření bhakti, učení o oddané službě, není třeba být velkým boháčem. Každý, kdo toto umění ovládá, to může dělat, a tak lidstvu prokazovat tu nejlepší službu. Pán Caitanya Mahāprabhu přijímá roli zahradníka, protože zahradník obvykle není moc bohatý, ale má ovoce a květy. Každý může pro uspokojení Nejvyšší Osobnosti Božství oddanou službou získat nějaké ovoce a květy, jak Pán doporučuje v Bhagavad-gītě (9.26):

patraṁ puṣpaṁ phalaṁ toyaṁyo me bhaktyā prayacchati
tad ahaṁ bhakty-upahṛtam
aśnāmi prayatātmanaḥ
patraṁ puṣpaṁ phalaṁ toyaṁ
yo me bhaktyā prayacchati
tad ahaṁ bhakty-upahṛtam
aśnāmi prayatātmanaḥ

One cannot satisfy the Supreme Lord by his riches, wealth or opulent position, but anyone can collect a little fruit or a flower and offer it to the Lord. The Lord says that if one brings such an offering in devotion, He will accept it and eat it. When Kṛṣṇa eats, the entire world becomes satisfied. There is a story in the Mahābhārata illustrating how by Kṛṣṇa’s eating, the sixty thousand disciples of Durvāsā Muni were all satisfied. Therefore it is a fact that if by our life (prāṇaiḥ), by our wealth (arthaiḥ), by our intelligence (dhiyā) or by our words (vācā) we can satisfy the Supreme Personality of Godhead, naturally the entire world will become happy. Therefore our main duty is to satisfy the Supreme Godhead by our actions, our money and our words. This is very simple. Even if one does not have money, he can preach the Hare Kṛṣṇa mantra to everyone. One can go everywhere, to every home, and request everyone to chant the Hare Kṛṣṇa mantra. Thus the entire world situation will become very happy and peaceful.

Bohatstvím, majetkem a vysokým postavením nikdo Nejvyššího Pána neuspokojí, ale každý si může obstarat kousek ovoce nebo květ a obětovat je Pánu. Pán říká, že pokud Mu tyto věci obětujeme s oddaností, přijme je a sní je. Když Kṛṣṇa jí, uspokojí to celý svět. V Mahābhāratě je popsán příběh, jak bylo tím, že se Kṛṣṇa najedl, uspokojeno šedesát tisíc žáků Durvāsy Muniho. Pokud se nám tedy podaří naším životem (prāṇaiḥ), majetkem (arthaiḥ), inteligencí (dhiyā) nebo slovy (vācā) uspokojit Nejvyšší Osobnost Božství, celý svět bude přirozeně šťastný. Naší hlavní povinností proto je svými činnostmi, penězi a slovy uspokojovat Nejvyššího Pána. To je velmi jednoduché. I když je člověk bez peněz, může každého učit o Hare Kṛṣṇa mantře. Může jít všude, do každého domu, a všechny žádat, aby zpívali Hare Kṛṣṇa mantru. Tak na celém světě zavládne štěstí a mír.