Skip to main content

Text 19

Text 19

Text

Verš

rājan patir gurur alaṁ bhavatāṁ yadūnāṁ
daivaṁ priyaḥ kula-patiḥ kva ca kiṅkaro vaḥ
astv evam aṅga bhagavān bhajatāṁ mukundo
muktiṁ dadāti karhicit sma na bhakti-yogam
rājan patir gurur alaṁ bhavatāṁ yadūnāṁ
daivaṁ priyaḥ kula-patiḥ kva ca kiṅkaro vaḥ
astv evam aṅga bhagavān bhajatāṁ mukundo
muktiṁ dadāti karhicit sma na bhakti-yogam

Synonyms

Synonyma

rājan — O King; patiḥ — master; guruḥ — spiritual master; alam — certainly; bhavatām — of your; yadūnām — of the Yadus; daivam — God; priyaḥ — very dear; kula-patiḥ — head of the family; kva — even sometimes; ca — also; kiṅkaraḥ — order carrier; vaḥ — you; astu — there is; evam — thus; aṅga — however; bhagavān — the Supreme Personality of Godhead; bhajatām — those who are in devotional service; mukundaḥ — Lord Kṛṣṇa; muktim — liberation; dadāti — gives; karhicit — sometimes; sma — certainly; na — not; bhakti-yogam — devotional service.

rājan — ó králi; patiḥ — vládce; guruḥ — duchovní mistr; alam — jistě; bhavatām — váš; yadūnām — Yaduovců; daivam — Bůh; priyaḥ — velice drahý; kula-patiḥ — hlava rodiny; kva — někdy dokonce; ca — také; kiṅkaraḥ — vykonavatel rozkazů; vaḥ — vám; astu — je; evam — tak; aṅga — nicméně; bhagavān — Nejvyšší Osobnost Božství; bhajatām — těch, kteří oddaně slouží; mukundaḥ — Pán Kṛṣṇa; muktim — osvobození; dadāti — dává; karhicit — někdy; sma — jistě; na — ne; bhakti-yogam — oddanou službu.

Translation

Překlad

[The great sage Śukadeva said:] “My dear Mahārāja Parīkṣit, the Supreme Personality of Godhead Kṛṣṇa is always ready to help you. He is your master, guru, God, and very dear friend, and also the head of your family. Yet sometimes He agrees to act as your servant or order-carrier. You are greatly fortunate because this relationship is possible only by bhakti-yoga. The Lord can give liberation [mukti] very easily, but He does not very easily give one bhakti-yoga, because by that process He is bound to the devotee.”

(Velký mudrc Śukadeva řekl:) „Můj drahý Mahārāji Parīkṣite, Nejvyšší Osobnost Božství Kṛṣṇa je vždy připraven vám pomoci. Je vaším vládcem, guruem, Bohem, velice drahým přítelem i hlavou vaší rodiny, a přesto někdy jedná jako váš rodinný služebník nebo posel. Máte velké štěstí, protože tento vztah je možný pouze díky bhakti-yoze. Pán může snadno udělit osvobození (mukti), ale bhakti-yogu tak snadno nedává, protože tímto procesem si Jej oddaný zaváže.“

Purport

Význam

This passage is a quotation from Śrīmad-Bhāgavatam (5.6.18). While Śukadeva Gosvāmī was describing the character of Ṛṣabhadeva, he distinguished between bhakti-yoga and liberation by reciting this verse. In relationship with the Yadus and Pāṇḍavas, the Lord acted sometimes as their master, sometimes as their advisor, sometimes as their friend, sometimes as the head of their family and sometimes even as their servant. Kṛṣṇa once had to carry out an order of Yudhiṣṭhira’s by carrying a letter Yudhiṣṭhira had written to Duryodhana regarding peace negotiations. Similarly, He also became the chariot driver of Arjuna. This illustrates that in bhakti-yoga there is a relationship established between the Supreme Personality of Godhead and the devotee. Such a relationship is established in the transcendental mellows known as dāsya, sakhya, vātsalya and mādhurya. If a devotee wants simple liberation, he gets it very easily from the Supreme Personality of Godhead, as confirmed by Bilvamaṅgala Ṭhākura. Muktiḥ svayaṁ mukulitāñjali sevate ’smān: for a devotee, mukti is not very important because mukti is always standing on his doorstep waiting to serve him in some way. A devotee, therefore, must be attracted by the behavior of the inhabitants of Vṛndāvana, who live in a relationship with Kṛṣṇa. The land, water, cows, trees and flowers serve Kṛṣṇa in śānta-rasa, His servants serve Him in dāsya-rasa, and His cowherd friends serve Him in sakhya-rasa. Similarly, the elder gopīs and gopas serve Kṛṣṇa as father and mother, uncle and other relatives, and the young gopīs, the cowherd girls, serve Kṛṣṇa in conjugal love.

Tento odstavec je citát ze Śrīmad-Bhāgavatamu (5.6.18). Když Śrī Śukadeva Gosvāmī popisoval Ṛṣabhadevův charakter, citováním tohoto verše odlišil bhakti-yogu a osvobození. Ve svém vztahu k Yaduovcům a Pāṇḍuovcům Pán někdy jednal jako jejich vládce, někdy jako rádce, přítel, hlava rodiny, a jindy dokonce jako jejich sluha. Jednou musel vykonat Yudhiṣṭhirův pokyn a doručit dopis, který Yudhiṣṭhira napsal Duryodhanovi ohledně mírových jednání. Jindy se zase stal Arjunovým vozatajem. To jasně dokresluje, že v bhakti-yoze je mezi Nejvyšší Osobností Božství a oddaným vztah založený na transcendentálních náladách, známých jako dāsya, sakhya, vātsalya a mādhurya. Chce-li oddaný od Nejvyšší Osobnosti Božství jen osvobození, snadno je od Něho získá, což potvrzuje i Bilvamaṅgala Ṭhākura. Muktiḥ svayaṁ mukulitāñjali sevate 'smān – pro oddaného není mukti nijak zvláště důležité, protože neustále stojí u jeho dveří a čeká, jak by mu mohlo sloužit. Oddaný tedy musí být přitahován chováním obyvatel Vrindávanu, kteří žijí ve vztahu s Kṛṣṇou. Země, voda, krávy, stromy a květiny Kṛṣṇovi slouží v śānta-rase, Jeho služebníci v dāsya-rase a Jeho přátelé pasáčci v sakhya-rase. Starší gopī a gopové Kṛṣṇovi slouží jako otec a matka, strýc a další příbuzní, a mladé gopī, pasačky, slouží Kṛṣṇovi s milostnou láskou.

While executing devotional service, one must be naturally inclined to serve Kṛṣṇa in one of these transcendental relationships. That is the actual success of life. For a devotee, to get liberation is not very difficult. Even one who is unable to establish a relationship with Kṛṣṇa can achieve liberation by merging into the Brahman effulgence. This is called sāyujya-mukti. Vaiṣṇavas never accept sāyujya-mukti, although sometimes they accept the other forms of liberation, namely sārūpya, sālokya, sāmīpya and sārṣṭi. A pure devotee, however, does not accept any kind of mukti. He wants only to serve Kṛṣṇa in a transcendental relationship. This is the perfectional stage of spiritual life. Māyāvādī philosophers desire to merge into the existence of the Brahman effulgence, although this aspect of liberation is always neglected by devotees. Śrīla Prabodhānanda Sarasvatī Ṭhākura, describing this kind of mukti, which is called kaivalya, or becoming one with the Supreme, has said, kaivalyaṁ narakāyate: “Becoming one with the Supreme is as good as going to hell.” Therefore the ideal of Māyāvāda philosophy, becoming one with the Supreme, is hellish for a devotee; he never accepts it. Māyāvādī philosophers do not know that even if they merge into the effulgence of the Supreme, this will not give them ultimate rest. An individual soul cannot live in the Brahman effulgence in a state of inactivity; after some time, he must desire to be active. However, since he is not aware of his relationship with the Supreme Personality of Godhead and therefore has no spiritual activity, he must come down for further activities in this material world. This is confirmed in Śrīmad-Bhāgavatam (10.2.32):

Při oddané službě musí mít oddaný přirozený sklon sloužit Kṛṣṇovi v jednom z těchto transcendentálních vztahů. To je opravdový úspěch v životě. Získat osvobození není pro oddaného vůbec těžké. Dokonce i ten, kdo není schopen navázat vztah s Kṛṣṇou, může získat osvobození splynutím se září Brahmanu. Tomu se říká sāyujya-mukti. Vaiṣṇavové sāyujya- mukti nikdy nepřijmou, i když někdy přijmou některou z ostatních forem osvobození, jmenovitě sārūpya, sālokya, sāmīpya a sārṣṭi. Čistý oddaný ale žádný z těchto druhů osvobození nepřijme, protože chce jen v transcendentálním vztahu sloužit Kṛṣṇovi. To představuje úroveň dokonalosti v duchovním životě. Māyāvādští filosofové touží po splynutí se září Brahmanu, i když oddaní tento druh osvobození vždy ignorují. Śrīla Prabodhānanda Sarasvatī Ṭhākura při popisování tohoto druhu mukti, zvaného kaivalya neboli ztotožnění se s Nejvyšším, řekl: kaivalyaṁ narakāyate – „splynout s Pánem je stejné jako jít do pekla.“ Ideál māyāvādské filosofie, kterým je splynutí s Nejvyšším, je pro oddaného pekelný a nikdy jej nepřijme. Māyāvādští filosofové nevědí, že i když splynou se září Nejvyššího, nenajdou tam konečný klid. Individuální duše nemůže žít v záři Brahmanu ve stavu nečinnosti, a tak po nějakém čase začne znovu toužit po činnosti. Protože si však není vědoma svého vztahu s Nejvyšší Osobností Božství, a není tedy duchovně činná, musí znovu sestoupit do tohoto hmotného světa a vykonávat další činnosti zde. To je potvrzeno ve Śrīmad-Bhāgavatamu (10.2.32):

āruhya kṛcchreṇa paraṁ padaṁ tataḥ
patanty adho ’nādṛta-yuṣmad-aṅghrayaḥ
āruhya kṛcchreṇa paraṁ padaṁ tataḥ
patanty adho 'nādṛta-yuṣmad-aṅghrayaḥ

Because Māyāvādī philosophers have no information regarding the transcendental service of the Lord, even after attaining liberation from material activities and merging into the Brahman effulgence, they must come down again to this material world to open hospitals or schools or perform similar philanthropic activities.

Protože māyāvādští filosofové nemají žádné poznatky o transcendentální službě Pánu, musí dokonce i poté, co dosáhli osvobození od hmotných činností a splynuli se září Brahmanu, znovu sestoupit do tohoto hmotného světa, aby otevírali nemocnice, školy nebo se věnovali podobným filantropickým činnostemi.