Skip to main content

Text 92

Text 92

Text

Verš

nāca, gāo, bhakta-saṅge kara saṅkīrtana
kṛṣṇa-nāma upadeśi’ tāra’ sarva-jana
nāca, gāo, bhakta-saṅge kara saṅkīrtana
kṛṣṇa-nāma upadeśi’ tāra’ sarva-jana

Synonyms

Synonyma

nāca — go on dancing; gāo — chant; bhakta-saṅge — in the society of devotees; kara — continue; saṅkīrtana — chanting of the holy name in assembly; kṛṣṇa-nāma — the holy name of Kṛṣṇa; upadeśi’ — by instructing; tāra’ — deliver; sarva-jana — all fallen souls.

nāca — pokračuj v tančení; gāo — zpívej; bhakta-saṅge — ve společnosti oddaných; kara — prováděj dále; saṅkīrtana — společné zpívání svatého jména; kṛṣṇa-nāma — svaté jméno Kṛṣṇy; upadeśi' — tím, že budeš učit; tāra' — osvoboď; sarva-jana — všechny pokleslé duše.

Translation

Překlad

“ ‘My dear child, continue dancing, chanting and performing saṅkīrtana in association with devotees. Furthermore, go out and preach the value of chanting kṛṣṇa-nāma, for by this process You will be able to deliver all fallen souls.’

„,Mé drahé dítě, pokračuj v tančení, zpívání a provádění saṅkīrtanu ve společnosti oddaných. Choď také kázat o důležitosti zpívání kṛṣṇa-nāmy, protože tím budeš schopen osvobodit všechny pokleslé duše.̀“

Purport

Význam

It is another ambition of the spiritual master to see his disciples not only chant, dance and follow the regulative principles but also preach the saṅkīrtana movement to others in order to deliver them, for the Kṛṣṇa consciousness movement is based on the principle that one should become as perfect as possible in devotional service oneself and also preach the cult for others’ benefit. There are two classes of unalloyed devotees — namely, goṣṭhy-ānandīs and bhajanānandīs. Bhajanānandī refers to one who is satisfied to cultivate devotional service for himself, and goṣṭhy-ānandī is one who is not satisfied simply to become perfect himself but wants to see others also take advantage of the holy name of the Lord and advance in spiritual life. The outstanding example is Prahlāda Mahārāja. When he was offered a benediction by Lord Nṛsiṁhadeva, Prahlāda Mahārāja said:

Dalším přáním duchovního mistra je vidět své žáky nejen zpívat, tančit a dodržovat zásady písem, ale též kázat saṅkīrtanové hnutí ostatním, aby mohli být osvobozeni, protože hnutí pro vědomí Kṛṣṇy je založeno na principu snahy dosáhnout sám co největší dokonalosti v oddané službě a to samé kázat pro dobro druhých. Ryzí oddaní se dělí do dvou skupin – goṣṭhy-ānandī a bhajanānandī. Bhajanānandī je ten, kdo je spokojen s rozvíjením své osobní oddané služby, zatímco goṣṭhy-ānandī se nespokojí pouze s tím, že sám dosáhne dokonalosti, ale chce vidět, že také ostatní mají ze svatého jména Pána prospěch a že dělají pokrok v duchovním životě. Vynikajícím příkladem je Prahlāda Mahārāja. Když mu Pán Nṛsiṁhadeva nabídl požehnání, Prahlāda Mahārāja řekl:

naivodvije para duratyaya-vaitaraṇyās
tvad-vīrya-gāyana-mahāmṛta-magna-cittaḥ
śoce tato vimukha-cetasa indriyārtha-
māyā-sukhāya bharam udvahato vimūḍhān
naivodvije para duratyaya-vaitaraṇyās
tvad-vīrya-gāyana-mahāmṛta-magna-cittaḥ
śoce tato vimukha-cetasa indriyārtha-
-māyā-sukhāya bharam udvahato vimūḍhān

“My dear Lord, I have no problems and want no benediction from You because I am quite satisfied to chant Your holy name. This is sufficient for me because whenever I chant I immediately merge in an ocean of transcendental bliss. I only lament to see others bereft of Your love. They are rotting in material activities for transient material pleasure and spoiling their lives toiling all day and night simply for sense gratification, with no attachment for love of Godhead. I am simply lamenting for them and devising various plans to deliver them from the clutches of māyā.” (Bhāg. 7.9.43)

„Můj drahý Pane, já nemám žádné problémy a nechci od Tebe žádné požehnání, protože jsem spokojen se zpíváním Tvého svatého jména. To mi stačí, protože kdykoliv začnu zpívat, ponořím se okamžitě do oceánu transcendentální blaženosti. Naříkám jen, když vidím ty, kteří lásku k Tobě necítí. Hnijí v hmotných činnostech kvůli prchavému světskému štěstí a svoje životy promrhají tím, že se ve dne v noci pachtí jen za smyslovým požitkem a o lásku k Bohu nestojí. Truchlím nad nimi a vymýšlím různé plány, jak je vysvobodit ze spárů māyi.“ (Bhāg. 7.9.43)

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura explains in his Anubhāṣya, “A person who has attracted the attention of the spiritual master by his sincere service likes to dance and chant with similarly developed Kṛṣṇa conscious devotees. The spiritual master authorizes such a devotee to deliver fallen souls in all parts of the world. Those who are not advanced prefer to chant the Hare Kṛṣṇa mantra in a solitary place.” Such activities constitute, in the language of Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura, a type of cheating process in the sense that they imitate the activities of exalted personalities like Haridāsa Ṭhākura. One should not attempt to imitate such exalted devotees. Rather, everyone should endeavor to preach the cult of Śrī Caitanya Mahāprabhu in all parts of the world and thus become successful in spiritual life. One who is not very expert in preaching may chant in a secluded place, avoiding bad association, but for one who is actually advanced, preaching and meeting people who are not engaged in devotional service are not disadvantages. A devotee gives the nondevotees his association but is not affected by their misbehavior. Thus by the activities of a pure devotee even those who are bereft of love of Godhead get a chance to become devotees of the Lord one day. In this connection Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura advises that one discuss the verse in Śrīmad-Bhāgavatam beginning naitat samācarej jātu manasāpi hy anīśvaraḥ (10.33.30), and the following verse in Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.2.255):

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura ve své Anubhāṣyi vysvětluje: „Ten, kdo na sebe svou upřímnou službou upoutal pozornost duchovního mistra, rád tančí a zpívá se stejně pokročilými oddanými, kteří si jsou vědomi Kṛṣṇy. Duchovní mistr takového oddaného zmocní, aby mohl osvobozovat pokleslé duše ve všech částech světa. Ti, kdo nejsou tak pokročilí, dávají přednost zpívání Hare Kṛṣṇa mantry v ústraní.“ Podle Śrīly Bhaktisiddhānty Sarasvatīho Ṭhākura je takové jednání podvodem, protože představuje snahu napodobovat vznešené osobnosti, jako byl Haridāsa Ṭhākura. Tak vznešené oddané bychom se neměli pokoušet napodobovat. Každý by se měl raději snažit kázat učení Śrī Caitanyi Mahāprabhua ve všech částech světa, a tak dosáhnout úspěchu v duchovním životě. Pokud někdo v kázání není moc zkušený, může zpívat v ústraní a vyhýbat se špatné společnosti, ale pro toho, kdo je skutečně pokročilý, není kázání a setkávání se s lidmi, kteří se nevěnují oddané službě, nijak na závadu. Oddaný poskytuje neoddaným svoji společnost, ale jejich špatným chováním se nenechá ovlivnit. Jednání čistého oddaného dává i těm, kteří postrádají lásku k Bohu, naději, že se jednoho dne stanou oddanými Pána. V této souvislosti nám Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura doporučuje prostudovat verš ze Śrīmad- Bhāgavatamu začínající slovy naitat samācarej jātu manasāpi hy anīśvaraḥ (10.33.30) a také následující verš z Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.2.255)

anāsaktasya viṣayānyathārham upayuñjataḥ
nirbandhaḥ kṛṣṇa-sambandhe
yuktaṁ vairāgyam ucyate
anāsaktasya viṣayān
yathārham upayuñjataḥ
nirbandhaḥ kṛṣṇa-sambandhe
yuktaṁ vairāgyam ucyate

One should not imitate the activities of great personalities. One should be detached from material enjoyment and should accept everything in connection with Kṛṣṇa’s service.

Neměli bychom napodobovat činnosti vznešených osobností. Měli bychom být odpoutáni od smyslového požitku a vše přijímat ve vztahu ke službě Kṛṣṇovi.