Skip to main content

Text 72

Text 72

Text

Verš

mūrkha tumi, tomāra nāhika vedāntādhikāra
‘kṛṣṇa-mantra’ japa sadā, — ei mantra-sāra
mūrkha tumi, tomāra nāhika vedāntādhikāra
‘kṛṣṇa-mantra’ japa sadā, — ei mantra-sāra

Synonyms

Synonyma

mūrkha tumi — You are a fool; tomāra — Your; nāhika — there is not; vedānta — Vedānta philosophy; adhikāra — qualification to study; kṛṣṇa-mantra — the hymn of Kṛṣṇa (Hare Kṛṣṇa); japa — chant; sadā — always; ei — this; mantra — hymn; sāra — essence of all Vedic knowledge.

mūrkha tumi — jsi hlupák; tomāra — Tvoje; nāhika — není; vedānta — filosofii vedānty; adhikāra — schopnost studovat; kṛṣṇa-mantra — Kṛṣṇova mantra (Hare Kṛṣṇa); japa — pronášet; sadā — neustále; ei — tento; mantra — chvalozpěv; sāra — podstata veškerého védského poznání.

Translation

Překlad

“ ‘You are a fool,’ he said. ‘You are not qualified to study Vedānta philosophy, and therefore You must always chant the holy name of Kṛṣṇa. This is the essence of all mantras, or Vedic hymns.

„,Jsi hlupák,̀ řekl. ,Nejsi schopen studovat filosofii vedānty, a proto musíš neustále zpívat svaté jméno Kṛṣṇy. To je podstatou všech manter neboli védských hymnů.̀“

Purport

Význam

Śrī Bhaktisiddhānta Sarasvatī Gosvāmī Mahārāja comments in this connection, “One can become perfectly successful in the mission of his life if he acts exactly according to the words he hears from the mouth of his spiritual master.” This acceptance of the words of the spiritual master is called śrauta-vākya, which indicates that the disciple must carry out the spiritual master’s instructions without deviation. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura remarks in this connection that a disciple must accept the words of his spiritual master as his life and soul. Śrī Caitanya Mahāprabhu here confirms this by saying that since His spiritual master ordered Him only to chant the holy name of Kṛṣṇa, He always chanted the Hare Kṛṣṇa mahā-mantra according to this direction (‘kṛṣṇa-mantra’ japa sadā, — ei mantra-sāra).

Śrī Bhaktisiddhānta Sarasvatī Gosvāmī Mahārāja to komentuje takto: „Člověk může být dokonale úspěšný při naplňování poslání svého života, bude-li jednat v naprostém souladu se slovy, která slyší z úst svého duchovního mistra.“ Toto přijímání slov duchovního mistra se nazývá śrauta-vākya, což vyjadřuje, že se žák musí řídit pokyny duchovního mistra bez odchylek. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura v tomto ohledu poznamenává, že pro žáka se musejí stát slova jeho duchovního mistra vším. Śrī Caitanya Mahāprabhu to zde potvrzuje, když říká, že Mu Jeho duchovní mistr nařídil, aby jenom zpíval svaté jméno Kṛṣṇy, a tak On podle tohoto nařízení zpívá Hare Kṛṣṇa mahā-mantru neustále (̀kṛṣṇa-mantra' japa sadā, N —— ei mantra-sāra).

Kṛṣṇa is the origin of everything. Therefore when a person is fully Kṛṣṇa conscious it is to be understood that his relationship with Kṛṣṇa has been fully confirmed. Lacking Kṛṣṇa consciousness, one is only partially related with Kṛṣṇa and is therefore not in his constitutional position. Although Śrī Caitanya Mahāprabhu is the Supreme Personality of Godhead Kṛṣṇa, the spiritual master of the entire universe, He nevertheless took the position of a disciple in order to teach by example how a devotee should strictly follow the orders of a spiritual master in executing the duty of always chanting the Hare Kṛṣṇa mahā-mantra. One who is very much attracted to the study of Vedānta philosophy must take lessons from Śrī Caitanya Mahāprabhu. In this age, no one is actually competent to study Vedānta, and therefore it is better that one chant the holy name of the Lord, which is the essence of all Vedic knowledge, as Kṛṣṇa Himself confirms in the Bhagavad-gītā (15.15):

Kṛṣṇa je původem všeho. Je-li si tedy někdo plně vědom Kṛṣṇy, rozumí se tím, že jeho vztah s Kṛṣṇou byl zcela potvrzen. Bez vědomí Kṛṣṇy je náš vztah s Kṛṣṇou pouze částečný, a to není naše přirozené postavení. Přestože je Śrī Caitanya Mahāprabhu Nejvyšší Osobnost Božství Kṛṣṇa, duchovní mistr celého vesmíru, přijal roli žáka, aby svým příkladem učil, jak přísně má oddaný následovat příkazy duchovního mistra při plnění své povinnosti neustále zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru. Osoba příliš připoutaná ke studiu filosofie vedānty se musí poučit od Śrī Caitanyi Mahāprabhua. V tomto věku ve skutečnosti nikdo není schopen studovat vedāntu, a proto je lepší zpívat svaté jméno Pána, které je podstatou veškerého védského poznání, jak sám Kṛṣṇa potvrzuje v Bhagavad-gītě (15.15).

vedaiś ca sarvair aham eva vedyo
vedānta-kṛd veda-vid eva cāham
vedaiś ca sarvair aham eva vedyo
vedānta-kṛd veda-vid eva cāham

“By all the Vedas, I am to be known. Indeed, I am the compiler of Vedānta, and I am the knower of the Vedas.

„Všechny Védy jsou určeny k poznání Mě. Já jsem sestavil Vedāntu a jsem znalcem Véd.“

Only fools give up the service of the spiritual master and think themselves advanced in spiritual knowledge. In order to check such fools, Caitanya Mahāprabhu Himself presented the perfect example of how to be a disciple. A spiritual master knows very well how to engage each disciple in a particular duty, but if a disciple, thinking himself more advanced than his spiritual master, gives up his orders and acts independently, he checks his own spiritual progress. Every disciple must consider himself completely unaware of the science of Kṛṣṇa and must always be ready to carry out the orders of the spiritual master to become competent in Kṛṣṇa consciousness. A disciple should always remain a fool before his spiritual master. Therefore sometimes pseudo spiritualists accept a spiritual master who is not even fit to become a disciple because they want to keep him under their control. This is useless for spiritual realization.

Pouze hlupáci zanechávají služby duchovnímu mistrovi, a přesto si myslí, že jsou duchovně pokročilí. Caitanya Mahāprabhu osobně ukázal příklad, jak být žákem, aby tyto hlupáky zastavil. Duchovní mistr ví velice dobře, jak každého žáka zaměstnat příslušnými povinnostmi. Pokud si ale žák myslí, že je pokročilejší než duchovní mistr, a tak přestane následovat jeho pokyny a jedná nezávisle, sám si zastaví svůj duchovní pokrok. Každý žák se musí považovat za úplně nevzdělaného ve vědě o Kṛṣṇovi a musí být vždy připravený vykonávat pokyny duchovního mistra, aby se kvalifikoval k praktikování vědomí Kṛṣṇy. Žák by měl před svým duchovním mistrem zůstat vždy hlupákem. Pseudospiritualisté proto někdy přijímají duchovního mistra, který není schopen být ani žákem, protože ho chtějí ovládat. To však duchovní realizaci nijak nenapomůže.

One who imperfectly knows Kṛṣṇa consciousness cannot know Vedānta philosophy. A showy display of Vedānta study without Kṛṣṇa consciousness is a feature of the external energy, māyā, and as long as one is attracted by the inebrieties of this ever-changing material energy, he deviates from devotion to the Supreme Personality of Godhead. An actual follower of Vedānta philosophy is a devotee of Lord Viṣṇu, who is the greatest of the great and the maintainer of the entire universe. Unless one surpasses the field of activities in service to the limited, one cannot reach the unlimited. Knowledge of the unlimited is actual brahma-jñāna, or knowledge of the Supreme. Those who are addicted to fruitive activities and speculative knowledge cannot understand the value of the holy name of Lord Kṛṣṇa, which is always completely pure, eternally liberated and full of spiritual bliss. One who has taken shelter of the holy name of the Lord, which is identical with the Lord, does not have to study Vedānta philosophy, for he has already completed all such study.

Ten, kdo dokonale nezná vědomí Kṛṣṇy, nemůže znát ani filosofii vedānty. Pouhé předvádění studia vedānty bez vědomí Kṛṣṇy je projevem vnější energie, māyi, a dokud člověka přitahuje mámení této věčně se měnící energie, je oddanosti Nejvyšší Osobnosti Božství neustále vzdálen. Skutečným následovníkem filosofie vedānty je oddaný Pána Śrī Viṣṇua, největšího z velkých a udržovatele celého vesmíru. Dokud člověk nepřekoná pole činností ve službě omezenému, nemůže dosáhnout neomezeného. Poznání neomezeného je skutečná brahma-jñāna neboli poznání o Nejvyšším. Ti, kdo lpí na plodonosných činnostech a spekulativním poznání, nemohou pochopit hodnotu vždy čistého, věčně osvobozeného a naprosto duchovně blaženého svatého jména Pána Kṛṣṇy. Svaté jméno se od Pána neliší a ten, kdo přijal útočiště u Pánova svatého jména, už nemusí studovat filosofii vedānty, neboť již dospěl k závěru veškerého studia.

One who is unfit to chant the holy name of Kṛṣṇa but thinks that the holy name is different from Kṛṣṇa and thus takes shelter of Vedānta study in order to understand Him must be considered a number one fool, as confirmed by Caitanya Mahāprabhu by His personal behavior, and philosophical speculators who want to make Vedānta philosophy an academic career are also considered to be within the material energy. A person who always chants the holy name of the Lord, however, is already beyond the ocean of nescience, and thus even a person born in a low family who engages in chanting the holy name of the Lord is considered to be beyond the study of Vedānta philosophy. In this connection Śrīmad-Bhāgavatam (3.33.7) states:

Ten, kdo není schopen zpívat svaté jméno Kṛṣṇy, ale myslí si, že se svaté jméno od Kṛṣṇy liší, a proto se uchýlí ke studiu vedānty, aby Kṛṣṇu poznal, musí být považován za prvotřídního hlupáka, což Caitanya Mahāprabhu potvrdil svým vlastním chováním. Filosofičtí spekulanti, kteří si chtějí z filosofie vedānty udělat akademickou kariéru, se také nacházejí pod vlivem hmotné energie. Člověk, který neustále zpívá svaté jméno Pána, však již překonal oceán nevědomosti, a tak i osoba narozená v nízko postavené rodině, ale zpívající svaté jméno Pána, překonala studium vedāntské filosofie. Śrīmad-Bhāgavatam (3.33.7) v této souvislosti uvádí:

aho bata śva-paco ’to garīyān
yaj-jihvāgre vartate nāma tubhyam
tepus tapas te juhuvuḥ sasnur āryā
brahmānūcur nāma gṛṇanti ye te
aho bata śvapaco 'to garīyān
yaj-jihvāgre vartate nāma tubhyam
tepus tapas te juhuvuḥ sasnur āryā
brahmānūcur nāma gṛṇanti ye te

“If a person born in a family of dog-eaters takes to the chanting of the holy name of Kṛṣṇa, it is to be understood that in his previous life he must have executed all kinds of austerities and penances and performed all the Vedic yajñas.” Another quotation states:

„Jestliže člověk narozený v rodině pojídačů psů začne zpívat svaté jméno Kṛṣṇy, znamená to, že ve svém minulém životě již musel vykonat všechny druhy odříkání, azkeze a védských yajñí.“ Další citát říká:

ṛg-vedo ’tha yajur-vedaḥsāma-vedo ’py atharvaṇaḥ
adhītās tena yenoktaṁ
harir ity akṣara-dvayam
ṛg-vedo 'tha yajur-vedaḥ
sāma-vedo 'py atharvaṇaḥ
adhītās tena yenoktaṁ
harir ity akṣara-dvayam

“A person who chants the two syllables ha-ri has already studied the four Vedas — Sāma, Ṛg, Yajur and Atharva.

„Ten, kdo zpívá dvě slabiky ha-ri, již prostudoval čtyři Védy – Sāma, Ṛg, Yajur a Atharva.

Taking advantage of these verses, there are some sahajiyās who, taking everything very cheaply, consider themselves elevated Vaiṣṇavas but do not care even to touch the Vedānta-sūtra or Vedānta philosophy. A real Vaiṣṇava should, however, study Vedānta philosophy, but if after studying Vedānta one does not adopt the chanting of the holy name of the Lord, he is no better than a Māyāvādī. Therefore, one should not be a Māyāvādī, yet one should not be unaware of the subject matter of Vedānta philosophy. Indeed, Caitanya Mahāprabhu exhibited His knowledge of Vedānta in His discourses with Prakāśānanda Sarasvatī. Thus it is to be understood that a Vaiṣṇava should be completely conversant with Vedānta philosophy, yet he should not think that studying Vedānta is all in all and therefore be unattached to the chanting of the holy name. A devotee must know the importance of simultaneously understanding Vedānta philosophy and chanting the holy names. If by studying Vedānta one becomes an impersonalist, he has not been able to understand Vedānta. This is confirmed in the Bhagavad-gītā (15.15). Vedānta means “the end of knowledge.” The ultimate end of knowledge is knowledge of Kṛṣṇa, who is identical with His holy name. Cheap Vaiṣṇavas (sahajiyās) do not care to study the Vedānta philosophy as commented upon by the four ācāryas. In the Gauḍīya-sampradāya there is a Vedānta commentary called the Govinda-bhāṣya, but the sahajiyās consider such commentaries to be untouchable philosophical speculation, and they consider the ācāryas to be mixed devotees. Thus they clear their way to hell.

Někteří sahajiyové, kteří berou vše na lehkou váhu, zneužívají těchto veršů a považují se za vznešené vaiṣṇavy, přičemž se Vedānta-sūtry nebo filosofie vedānty ani nedotknou. Skutečný vaiṣṇava by však měl filosofii vedānty studovat. Pokud ovšem po prostudování vedānty člověk nezačne zpívat svaté jméno Pána, není o nic lepší než māyāvadī. Takže bychom neměli být ani māyāvādī, ani neznalí vedāntské filosofie. Śrī Caitanya Mahāprabhu předvedl svoji znalost vedānty při rozhovorech s Prakāśānandou Sarasvatīm. Měli bychom tedy vědět, že vaiṣṇava má být zcela obeznámen s filosofií vedānty, ale nemá si myslet, že studium vedānty je vším, a tak nemít vztah ke zpívání svatého jména. Oddaný musí pochopit, jak je důležité současně chápat filosofii vedānty a zpívat svatá jména. Stane-li se někdo na základě studia vedānty impersonalistou, znamená to, že jí neporozuměl. To je potvrzeno v Bhagavad-gītě (15.15). Vedānta znamená „vrchol poznání“. Konečným vrcholem poznání je poznání o Kṛṣṇovi, který se neliší od svého svatého jména. Laciní vaiṣṇavové (sahajiyové) se nezajímají o studium vedāntské filosofie, jak ji vysvětlili čtyři hlavní ācāryové. Gauḍīya-sampradāya má k vedāntě komentář zvaný Govinda-bhāṣya, ale sahajiyové takové komentáře považují za nedotknutelné filosofické spekulace a ācāryi považují za smíšené oddané. Tím si chystají cestu do pekla.