Text 70

Text

Verš

prabhāve dekhiye tomā sākṣāt nārāyaṇa
hīnācāra kara kene, ithe ki kāraṇa

Synonyms

Synonyma

prabhāve — in Your opulence; dekhiye — I see; tomā — You; sākṣāt — directly; nārāyaṇa — the Supreme Personality of Godhead; hīna-ācāra — lower-class behavior; kara — You do; kene — why; ithe — in this; ki — what is; kāraṇa — reason.

prabhāve — ve Tvém majestátu; dekhiye — vidím; tomā — Ty; sākṣāt — přímo; nārāyaṇa — Nejvyšší Osobnost Božství; hīna-ācāra — nízké chování; kara — projevuješ; kene — proč; ithe — toho; ki — co je; kāraṇa — důvodem.

Translation

Překlad

“You look as brilliant as if You were Nārāyaṇa Himself. Will You kindly explain the reason that You have adopted the behavior of lower-class people?”

„Záříš, jako kdybys byl samotný Nārāyaṇa. Můžeš nám tedy vysvětlit, proč se chováš jako lidé z nižších tříd?“

Purport

Význam

Due to renunciation, Vedānta study, meditation and the strict regulative principles of their daily routine, Māyāvādī sannyāsīs are certainly in a position to execute pious activities. Thus Prakāśānanda Sarasvatī, on account of his piety, could understand that Caitanya Mahāprabhu was not an ordinary person but the Supreme Personality of Godhead. Sākṣāt nārāyaṇa: he considered Him to be Nārāyaṇa Himself. Māyāvādī sannyāsīs address one another as Nārāyaṇa because they think that they are all going to be Nārāyaṇa or merge with Nārāyaṇa in the next life. Prakāśānanda Sarasvatī appreciated that Caitanya Mahāprabhu had already directly become Nārāyaṇa and did not need to wait until His next life. One difference between the Vaiṣṇava and Māyāvādī philosophies is that Māyāvādī philosophers think that after giving up their bodies they are going to become Nārāyaṇa by merging with His body, whereas Vaiṣṇava philosophers understand that after the body dies they are going to have a transcendental, spiritual body in which to associate with Nārāyaṇa.

Díky svému odříkání, studiu vedānty, meditaci a přísným zásadám, které každý den dodržují, jsou māyāvādští sannyāsī zajisté na úrovni zbožných činností. Na základě své zbožnosti tedy Prakāśānanda Sarasvatī chápal, že Caitanya Mahāprabhu není obyčejný člověk, ale Nejvyšší Osobnost Božství. Slova sākṣāt nārāyaṇa vyjadřují, že Ho považoval za samotného Nārāyaṇa. Māyāvādští sannyāsī se navzájem oslovují jako Nārāyaṇa, protože si představují, že se všichni stanou Nārāyaṇem nebo že s Nārāyaṇem splynou v příštím životě. Prakāśānanda Sarasvatī ocenil, že Caitanya Mahāprabhu se už Nārāyaṇem stal a že nemusí čekat na svůj další život. Jedním z rozdílů mezi filosofií vaiṣṇavů a māyāvādīch je, že māyāvādští filosofové si myslí, že se poté, co opustí toto tělo, stanou Nārāyaṇem tak, že splynou s Jeho tělem, kdežto vaiṣṇavští filosofové vědí, že poté, co toto tělo zemře, budou mít transcendentální, duchovní tělo, ve kterém se budou s Nārāyaṇem sdružovat.