Text 143

Text

Verš

kṛṣṇera caraṇe haya yadi anurāga
kṛṣṇa vinu anyatra tāra nāhi rahe rāga

Synonyms

Synonyma

kṛṣṇera — of Kṛṣṇa; caraṇe — at the lotus feet; haya — becomes; yadi — if; anurāga — attachment; kṛṣṇa — the Supreme Personality of Godhead; vinu — without; anyatra — anywhere else; tāra — his; nāhi — there does not; rahe — remain; rāga — attachment.

kṛṣṇera — Kṛṣṇy; caraṇe — k lotosovým nohám; haya — bude; yadi — když; anurāga — připoutanost; kṛṣṇa — Nejvyšší Osobnost Božství; binu — bez; anyatra — kdekoliv jinde; tāra — jeho; nāhi — ne; rahe — zůstane; rāga — připoutanost.

Translation

Překlad

“If one develops his love of Godhead and becomes attached to the lotus feet of Kṛṣṇa, gradually he loses his attachment to everything else.

„Rozvine-li člověk lásku k Bohu a přilne k lotosovým nohám Kṛṣṇy, ztratí postupně svoji připoutanost ke všemu ostatnímu.“

Purport

Význam

This is a test of advancement in devotional service. As stated in Śrīmad-Bhāgavatam (11.2.42), bhaktiḥ pareśānubhavo viraktir anyatra ca: in bhakti, a devotee’s only attachment is Kṛṣṇa; he no longer wants to maintain his attachments to many other things. Although Māyāvādī philosophers are supposed to be very much advanced on the path of liberation, we see that after some time they descend to politics and philanthropic activities. Many big sannyāsīs who were supposedly liberated and very advanced have come down again to materialistic activities, although they left this world as mithyā (false). When a devotee develops in devotional service, however, he no longer has attachments to such philanthropic activities. He is simply inspired to serve the Lord, and he engages his entire life in such service. This is the difference between Vaiṣṇava and Māyāvādī philosophers. Devotional service, therefore, is practical, whereas Māyāvāda philosophy is merely mental speculation.

To je test pokroku v oddané službě. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (11.2.42) je řečeno: bhaktiḥ pareśānubhavo viraktir anyatra ca – v bhakti je pro oddaného jediným poutem Kṛṣṇa; oddaný již déle nechce být připoután k mnoha jiným věcem. I když jsou māyāvādští filosofové údajně velice pokročilí na cestě osvobození, vidíme, že po nějaké době klesají a věnují se politice a lidumilným činnostem. Mnoho velkých sannyāsīch, kteří již byli považováni za osvobozené a velice pokročilé, se znovu vrátilo k materialistickým činnostem, přestože již předtím tento svět opustili jako neskutečný (mithyā). Když však oddaný udělá pokrok v oddané službě, už ho tyto lidumilné činnosti nepřitahují. Chce pouze sloužit Pánu a celý svůj život věnuje této oddané službě. To je rozdíl mezi vaiṣṇavským a māyāvādským filosofem. Oddaná služba je proto praktická, kdežto māyāvādská filosofie je pouze mentální spekulace.