Skip to main content

Text 142

Text 142

Text

Verš

sei sarva-vedera ‘abhidheya’ nāma
sādhana-bhakti haite haya premera udgama
sei sarva-vedera ‘abhidheya’ nāma
sādhana-bhakti haite haya premera udgama

Synonyms

Synonyma

sei sarva-vedera — that is the essence of all Vedic literature; abhidheya nāma — the process called abhidheya, or devotional activities; sādhana-bhakti — another name of this process, “devotional service in practice”; haite — from this; haya — there is; premera — of love of Godhead; udgama — awakening.

sei sarva-vedera — toto je esence veškeré védské literatury; abhidheya nāma — proces zvaný abhidheya neboli oddané činnosti; sādhana-bhakti — další jméno tohoto procesu, „oddaná služba v praxi“; haite — z toho; haya — nastane; premera — lásky k Bohu; udgama — probuzení.

Translation

Překlad

“By practicing this regulated devotional service under the direction of the spiritual master, certainly one awakens his dormant love of Godhead. This process is called abhidheya.

„Praktikováním této usměrněné oddané služby pod vedením duchovního mistra člověk probudí svoji nerozvinutou lásku k Bohu. Tento proces se nazývá abhidheya.“

Purport

Význam

By the practice of devotional service, beginning with hearing and chanting, the impure heart of a conditioned soul is purified, and thus he can understand his eternal relationship with the Supreme Personality of Godhead. That eternal relationship is described by Śrī Caitanya Mahāprabhu: jīvera ‘svarūpa’ haya kṛṣṇera ‘nitya-dāsa.’ “The living entity is an eternal servitor of the Supreme Personality of Godhead.” When one is convinced about this relationship, which is called sambandha, he then acts accordingly. That is called abhidheya. The next step is prayojana-siddhi, or fulfillment of the ultimate goal of one’s life. If one can understand his relationship with the Supreme Personality of Godhead and act accordingly, automatically his mission in life is fulfilled. The Māyāvādī philosophers miss even the first stage in self-realization because they have no conception of God’s being personal. He is the master of all, and He is the only person who can accept the service of all living entities, but since this knowledge is lacking in Māyāvāda philosophy, Māyāvādīs do not have knowledge even of their relationship with God. They wrongly think that everyone is God or that everyone is equal to God. Therefore, since the real position of the living entity is not clear to them, how can they advance further? Although they are very much puffed up at being liberated, Māyāvādī philosophers very shortly fall down again to material activities due to their neglecting the lotus feet of the Lord. That is called patanty adhaḥ:

Praktikováním oddané služby, počínaje nasloucháním a opěvováním, se nečisté srdce očistí, a podmíněná duše tak může pochopit svůj věčný vztah s Nejvyšší Osobností Božství. Tento věčný vztah popsal Śrī Caitanya Mahāprabhu takto: jīvera`svarūpa' haya kṛṣṇera`nitya-dāsa' – „Živá bytost je věčným služebníkem Nejvyšší Osobnosti Božství.“ Kdo je o tomto vztahu, kterému se říká sambandha, přesvědčen, bude podle toho jednat. Tomu se říká abhidheya. Dalším krokem je prayojana-siddhi neboli uskutečnění konečného životního cíle. Ten, kdo je schopen pochopit svůj vztah s Nejvyšší Osobností Božství a jednat podle toho, automaticky splní poslání svého života. Māyāvādští filosofové propásnou dokonce již první úroveň seberealizace, protože nemají představu o osobní povaze Boha. On je Pánem všech a je jedinou osobou, která může přijímat službu od všech živých bytostí. Protože však v māyāvādské filosofii toto poznání zcela schází, nevědí nic ani o svém vztahu k Bohu. Mylně se domnívají, že všichni jsou Bůh nebo že se všichni Bohu vyrovnají. Pokud jim tedy není jasné pravé postavení živé bytosti, jak mohou pokročit dále? I když jsou velice pyšní na to, že jsou osvobození, rychle padají znovu na úroveň hmotných činností, protože opomíjejí lotosové nohy Pána. Tomu se říká patanty adhaḥ:

ye ’nye ’ravindākṣa vimukta-māninas
tvayy asta-bhāvād aviśuddha-buddhayaḥ
āruhya kṛcchreṇa paraṁ padaṁ tataḥ
patanty adho ’nādṛta-yuṣmad-aṅghrayaḥ
ye ’nye ’ravindākṣa vimukta-māninas
tvayy asta-bhāvād aviśuddha-buddhayaḥ
āruhya kṛcchreṇa paraṁ padaṁ tataḥ
patanty adho ’nādṛta-yuṣmad-aṅghrayaḥ

(Bhāg. 10.2.32)

(Bhāg. 10.2.32)

Here it is said that persons who think themselves liberated but do not execute devotional service, not knowing their relationship with the Lord, are certainly misled. One must know his relationship with the Lord and act accordingly. Then the fulfillment of his life’s mission will be possible.

Zde je řečeno, že ti, kdo se považují za osvobozené, ale nevykonávají oddanou službu, protože neznají svůj vztah s Pánem, jsou pomýlení. Svůj vztah s Pánem musíme znát a jednat podle toho. Potom bude možné splnit poslání našeho života.