Skip to main content

Text 140

Text 140

Text

Verš

tāṅre ‘nirviśeṣa’ kahi, cic-chakti nā māni
ardha-svarūpa nā mānile pūrṇatā haya hāni
tāṅre ‘nirviśeṣa’ kahi, cic-chakti nā māni
ardha-svarūpa nā mānile pūrṇatā haya hāni

Synonyms

Synonyma

tāṅre — unto Him; nirviśeṣa — impersonal; kahi — we say; cit-śakti — spiritual energy; — do not; māni — accept; ardha — half; svarūpa — form; — not; mānile — accepting; pūrṇatā — fullness; haya — becomes; hāni — defective.

tāṅre — Jemu; nirviśeṣa — neosobní; kahi — říkáme; cit-śakti — duchovní energie; — ne; māni — přijímáme; ardha — půlku; svarūpa — podoba; — ne; mānile — přijímající; pūrṇatā — úplnost; haya — stane se; hāni — vadné.

Translation

Překlad

“When we speak of the Supreme as impersonal, we deny His spiritual potencies. Logically, if you accept half of the truth, you cannot understand the whole.

„Hovoříme-li o Nejvyšším jako o neosobním, popíráme tím Jeho duchovní energie. Je logické, že když přijmete poloviční pravdu, nemůžete pochopit celek.“

Purport

Význam

In the Upaniṣads it is said:

V Upaniṣadách je řečeno:

oṁ pūrṇam adaḥ pūrṇam idaṁpūrṇāt pūrṇam udacyate
pūrṇasya pūrṇam ādāya
pūrṇam evāvaśiṣyate
oṁ pūrṇam adaḥ pūrṇam idaṁ
pūrṇāt pūrṇam udacyate
pūrṇasya pūrṇam ādāya
pūrṇam evāvaśiṣyate

This verse, which is mentioned in the Īśopaniṣad, Bṛhad-āraṇyaka Upaniṣad and many other Upaniṣads, indicates that the Supreme Personality of Godhead is full in six opulences. His position is unique, for He possesses all riches, strength, influence, beauty, knowledge and renunciation. Brahman means the greatest, but the Supreme Personality of Godhead is greater than the greatest, just as the sun globe is greater than the sunshine, which is all-pervading in the universe. Although the sunshine that spreads all over the universes appears very great to the less knowledgeable, greater than the sunshine is the sun itself, and greater than the sun is the sun-god. Similarly, impersonal Brahman is not the greatest, although it appears to be so. Impersonal Brahman is only the bodily effulgence of the Supreme Personality of Godhead, but the transcendental form of the Lord is greater than both the impersonal Brahman and localized Paramātmā. Therefore whenever the word “Brahman” is used in the Vedic literature, it is understood to refer to the Supreme Personality of Godhead.

Tento verš, který najdeme v Īśopaniṣadě, Bṛhad-āraṇyaka Upaniṣadě a mnoha dalších Upaniṣadāch, uvádí, že Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je úplný ve svých šesti vznešených atributech. Jeho postavení je výjimečné, protože vlastní veškeré bohatství, sílu, vliv, krásu, poznání a odříkání. Brahman znamená největší, ale Nejvyšší Osobnost Božství je větší než největší, podobně jako je planeta Slunce větší než sluneční záře, která proniká celým vesmírem. I když se méně vzdělaným lidem může tato sluneční záře, šířící se po celém vesmíru, jevit jako veliká, samotné Slunce je větší, a větší než Slunce je bůh Slunce. Stejně tak není největší neosobní Brahman, i když to tak vypadá. Neosobní Brahman je pouze tělesná záře Nejvyšší Osobnosti Božství, ale transcendentální podoba Pána je větší než neosobní Brahman i lokalizovaná Paramātmā. Proto kdekoliv je ve védské literatuře použito slovo „Brahman“, rozumí se tím Nejvyšší Osobnost Božství.

In the Bhagavad-gītā the Lord is also addressed as Parabrahman. Māyāvādīs and others sometimes misunderstand Brahman because every living entity is also Brahman. Therefore Kṛṣṇa is referred to as Parabrahman (the Supreme Brahman). In the Vedic literature, whenever the words “Brahman” or “Parabrahman” are used, they are to be understood to refer to the Supreme Personality of Godhead, Kṛṣṇa. This is their real meaning. Since the entire Vedic literature deals with the subject of Brahman, Kṛṣṇa is therefore the ultimate goal of Vedic understanding. The impersonal brahmajyoti rests on the personal form of the Lord. Therefore although the impersonal effulgence, the brahmajyoti, is the first realization, one must enter into it, as mentioned in the Īśopaniṣad, to find the Supreme Person, and then one’s knowledge is perfect. The Bhagavad-gītā (7.19) also confirms this: bahūnāṁ janmanām ante jñānavān māṁ prapadyate. One’s search for the Absolute Truth by dint of speculative knowledge is complete when one comes to the point of understanding Kṛṣṇa and surrenders unto Him. That is the real point of perfectional knowledge.

I v Bhagavad-gītě je Pán osloven jako Parabrahman. Māyāvādī a další si někdy Brahman špatně vykládají, protože každá živá bytost je také Brahman. Kṛṣṇa je proto označován jako Parabrahman (Nejvyšší Brahman). Kdykoliv je tedy ve védské literatuře použito slovo Brahman nebo Parabrahman, rozumí se tím Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇa. To je skutečný význam těchto slov. A protože celá védská literatura pojednává o Brahmanu, je Kṛṣṇa konečným cílem védského poznání. Neosobní brahmajyoti spočívá na Pánově osobní podobě. I když je tedy tato neosobní záře brahmajyoti prvotní realizací, člověk musí vstoupit do ní, jak je řečeno v Īśopaniṣadě, aby našel Nejvyšší Osobu, a potom je jeho poznání dokonalé. Bhagavad-gītā (7.19) to také potvrzuje: bahūnāṁ janmanām ante jñānavān maṁ prapadyate. Hledání Absolutní Pravdy pomocí spekulativního poznání je úplné, když poznáme Kṛṣṇu a odevzdáme se Mu. To je skutečný cíl dokonalého poznání.

Partial realization of the Absolute Truth as impersonal Brahman denies the complete opulences of the Lord. This is a hazardous understanding of the Absolute Truth. Unless one accepts all the features of the Absolute Truth — namely impersonal Brahman, localized Paramātmā and ultimately the Supreme Personality of Godhead — one’s knowledge is imperfect. Śrīpāda Rāmānujācārya, in his Vedārtha-saṅgraha, says, jñānena dharmeṇa svarūpam api nirūpitam, na tu jñāna-mātraṁ brahmeti katham idam avagamyate. He thus indicates that the real identity of the Absolute Truth must be understood in terms of both His knowledge and His characteristics. Simply to understand the Absolute Truth to be full of knowledge is not sufficient. In the Vedic literature (Muṇḍaka Up. 1.1.9) we find the statement yaḥ sarva-jñaḥ sarva-vit, which means that the Absolute Truth knows everything perfectly, but we also learn from the Vedic description parāsya śaktir vividhaiva śrūyate that not only does He know everything, but He also acts accordingly by utilizing His different energies. Thus to understand that Brahman, the Supreme, is conscious is not sufficient. One must know how He consciously acts through His different energies. Māyāvāda philosophy simply informs us of the consciousness of the Absolute Truth but does not give us information of how He acts with His consciousness. That is the defect of that philosophy.

Částečná realizace Absolutní Pravdy jako neosobního Brahmanu upírá Pánovi Jeho úplný majestát. Jedná se o nebezpečné pochopení Absolutní Pravdy. Dokud člověk nepřijme všechny rysy Absolutní Pravdy – neosobní Brahman, lokalizovanou Paramātmu a nakonec Nejvyšší Osobnost Božství – jeho poznání zůstává nedokonalé. Śrīpāda Rāmānujācārya ve svém díle Vedārtha-saṅgraha říká: jñānena dharmeṇa svarūpam api nirūpitam, na tu jñāna-mātraṁ brahmeti katham idam avagamyate. Tím naznačuje, že skutečná totožnost Absolutní Pravdy musí být chápána jak z hlediska jejího poznání, tak z hlediska jejích vlastností. Chápat Absolutní Pravdu pouze jako plnou poznání nestačí. Ve védské literatuře (Muṇḍaka Up. 1.1.9) nacházíme výrok yaḥ sarva-jñaḥ sarva-vit, což znamená, že Absolutní Pravda zná vše dokonale, ale z védského výroku parāsya śaktir vividhaiva śrūyate se dále dozvídáme, že nejen vše zná, ale také podle toho jedná s použitím svých různých energií. Pochopit, že Brahman, Nejvyšší, je vědomý, tedy není dostačující. Je třeba vědět, že prostřednictvím svých různých energií vědomě jedná. Māyāvādská filosofie nás pouze informuje o vědomí Absolutní Pravdy, ale nedává nám informaci o tom, jak vědomá Absolutní Pravda jedná. To je nedostatek této filosofie.