Skip to main content

Text 127

Text 127

Text

Verš

prākṛta-vastute yadi acintya-śakti haya
īśvarera acintya-śakti, — ithe ki vismaya
prākṛta-vastute yadi acintya-śakti haya
īśvarera acintya-śakti, — ithe ki vismaya

Synonyms

Synonyma

prākṛta-vastute — in material things; yadi — if; acintya — inconceivable; śakti — potency; haya — becomes possible; īśvarera — of the Supreme Lord; acintya — inconceivable; śakti — potency; ithe — in this; ki — what; vismaya — wonderful.

prākṛta-vastute — v hmotných věcech; yadi — jestliže; acintya — nepochopitelná; śakti — energie; haya — je možná; īśvarera — Nejvyššího Pána; acintya — nepochopitelná; śakti — energie; ithe — na tom; ki — co; vismaya — úžasného.

Translation

Překlad

“If there is such inconceivable potency in material objects, why should we not believe in the inconceivable potency of the Supreme Personality of Godhead?

„Mají-li tak nepochopitelnou moc hmotné předměty, proč bychom neměli věřit v nepochopitelnou energii Nejvyšší Osobnosti Božství?“

Purport

Význam

The argument of Śrī Caitanya Mahāprabhu described in this verse can be very easily understood even by a common man if he simply thinks of the activities of the sun, which has been giving off unlimited amounts of heat and light since time immemorial and yet has not even slightly decreased in power. Modern science believes that it is by sunshine that the entire cosmic manifestation is maintained, and actually one can see how the actions and reactions of sunshine maintain order throughout the universe. The growth of vegetables and even the rotation of the planets take place due to the heat and light of the sun. Sometimes, therefore, modern scientists consider the sun to be the original cause of creation, not knowing that the sun is only a medium, for it is also created by the supreme energy of the Supreme Personality of Godhead. Aside from the sun and the touchstone, there are many other material things that transform their energy in different ways and yet remain as they are. It is not necessary, therefore, for the original cause, the Supreme Personality of Godhead, to change due to the changes or transformations of His different energies.

Argument Śrī Caitanyi Mahāprabhua popsaný v tomto verši může i obyčejný člověk snadno pochopit na příkladu slunce, které již od nepaměti vydává neomezené množství světla a tepla, a přesto se jeho síla ani trochu nezmenšila. Moderní věda věří tomu, že celý vesmírný projev je udržován právě sluncem, a skutečně můžeme vidět, jak vliv a následky slunečního světla ve vesmíru udržují řád. Růst rostlin, a dokonce i obíhání planet se odehrává díky slunečnímu teplu a světlu. Moderní vědci proto někdy považují slunce za původní příčinu stvoření, aniž by věděli, že je pouze médium, protože je také stvořeno svrchovanou energií Nejvyšší Osobnosti Božství. Vedle slunce a zázračného kamene je tu ještě mnoho dalších hmotných věcí, které přeměňují svoji energii, a přesto zůstávají stejné. Není tedy nutné, aby se původní příčina, Nejvyšší Osobnost Božství, měnila spolu s přeměnami svých různých energií.

The falsity of Śrīpāda Śaṅkarācārya’s explanation of vivarta-vāda and pariṇāma-vāda has been detected by the Vaiṣṇava ācāryas, especially Jīva Gosvāmī, whose opinion is that actually Śaṅkara did not understand the Vedānta-sūtra. In Śaṅkara’s explanation of one sūtra, ānanda-mayo ’bhyāsāt, he has interpreted the affix mayaṭ with such word jugglery that this very explanation proves that he had little knowledge of the Vedānta-sūtra but simply wanted to support his impersonalism through the aphorisms of the Vedānta philosophy. Actually, however, he failed to do so because he could not put forward strong arguments. In this connection, Śrīla Jīva Gosvāmī cites the phrase brahma pucchaṁ pratiṣṭhā (Taittirīya Up. 2.5), which gives Vedic evidence that Brahman is the origin of everything. In explaining this verse, Śrīpāda Śaṅkarācārya interpreted various Sanskrit words in such a way that he implied, according to Jīva Gosvāmī, that Vyāsadeva had very little knowledge of higher logic. Such unscrupulous deviation from the real meaning of the Vedānta-sūtra has created a class of men who by word jugglery try to derive various indirect meanings from the Vedic literatures, especially the Bhagavad-gītā. One of them has even explained that the word kurukṣetra refers to the body. Such interpretations imply, however, that neither Lord Kṛṣṇa nor Vyāsadeva had a proper sense of word usage or etymological adjustment. They lead one to assume that since Lord Kṛṣṇa could not personally sense the meaning of what He was speaking and Vyāsadeva did not know the meaning of what he was writing, Lord Kṛṣṇa left His book to be explained later by the Māyāvādīs. Such interpretations merely prove, however, that their proponents have very little philosophical sense.

Nepravost Śaṅkarācāryových vysvětlení vivarta-vādy a pariṇāma-vādy odhalili vaiṣṇavští ācāryové, zvláště Jīva Gosvāmī, podle jehož názoru Śaṅkarācārya ve skutečnosti nepochopil Vedānta-sūtru. Śaṅkara například v sūtře ānanda-mayo 'bhyāsāt vyložil příponu mayaṭ za pomoci hry se slovy tak, že samotný jeho výklad dokazuje, jak nedostatečné poznání Vedānta-sūtry měl a jak chtěl aforismy vedāntské filosofie pouze podpořit svůj impersonalismus. To se mu ale nepovedlo, protože nebyl schopen předložit pádné argumenty. Śrīla Jīva Gosvāmī v této souvislosti cituje výrok brahma pucchaṁ pratiṣṭhā (Taittirīya Up. 2.5), který je védským důkazem toho, že původem všeho je Brahman. Podle Śrīly Jīvy Gosvāmīho vykládal Śrīpāda Śaṅkarācārya různá sanskrtská slova tak, aby naznačil, že Vyāsadeva neměl téměř žádné poznání o vyšší logice. Tyto bezostyšné úchylky od skutečného významu Vedānta-sūtry vytvořily třídu lidí, kteří se hrou se slovy snaží odvozovat z védské literatury, a zvláště z Bhagavad-gīty, různé nepřímé významy. Jeden z nich dokonce prohlašoval, že slovo kurukṣetra znamená tělo. Tyto výklady naznačují, že ani Pán Kṛṣṇa, ani Vyāsadeva neuměli správně používat slova nebo etymologická pravidla. Chtějí nás tak dovést k závěru, že Pán Kṛṣṇa osobně nevěděl, o čem mluví, a Vyāsadeva nevěděl, co píše, a proto Pán Kṛṣṇa nechal na māyāvādīch, aby Jeho knihu později vysvětlili. Takové výklady však pouze dokazují, že jejich autoři mají pramálo smyslu pro filosofii.

Instead of wasting one’s time falsely deriving such indirect meanings from the Vedānta-sūtra and other Vedic literatures, one should accept the words of these books as they are. In presenting Bhagavad-gītā As It Is, therefore, we have not changed the meaning of the original words. Similarly, if one studies the Vedānta-sūtra as it is, without whimsical and capricious adulteration, one can understand the Vedanta-sūtra very easily. Śrīla Vyāsadeva therefore explains the Vedānta-sūtra, beginning from the first sūtra, janmādy asya yataḥ, in his Śrīmad-Bhāgavatam (1.1.1):

Místo zbytečného ztrácení času scestným odvozováním nepřímých významů z Vedānta-sūtry a další védské literatury bychom měli přijmout slova těchto knih taková, jaká jsou. Proto v našem vydání Bhagavad-gīty takové, jaká je neměníme význam původních slov. Budeme-li studovat i Vedānta-sūtru takovou, jaká je, bez náladového falšování, pak ji velmi snadno pochopíme. Śrīla Vyāsadeva proto vysvětluje Vedānta-sūtru, počínaje první sūtrou janmādy asya yataḥ, ve svém Śrīmad-Bhāgavatamu (1.1.1):

janmādy asya yato ’nvayād itarataś cārtheṣv abhijñaḥ sva-rāṭ
janmādy asya yato 'nvayād itarataś cārtheṣv abhijñaḥ sva-rāṭ

“I meditate upon Him [Lord Śrī Kṛṣṇa], the transcendent reality, who is the primeval cause of all causes, from whom all manifested universes arise, in whom they dwell, and by whom they are destroyed. I meditate upon that eternally effulgent Lord, who is directly and indirectly conscious of all manifestations and yet is fully independent.” The Supreme Personality of Godhead knows very well how to do everything perfectly. He is abhijña, always fully conscious. The Lord therefore says in the Bhagavad-gītā (7.26) that He knows everything, past, present and future, but that no one but a devotee knows Him as He is. Therefore, the Absolute Truth, the Personality of Godhead, is at least partially understood by devotees of the Lord, but the Māyāvādī philosophers, who unnecessarily speculate to understand the Absolute Truth, simply waste their time.

„Medituji o Něm (Pánu Śrī Kṛṣṇovi), transcendentální skutečnosti, jenž je prvotní příčinou všech příčin, z něhož se projevují všechny vesmíry, v němž spočívají a jímž jsou zničeny. Medituji o tomto věčně zářícím Pánu, který si je přímo i nepřímo vědom všech projevů, a přesto je zcela nezávislý.“ Nejvyšší Osobnost Božství dobře ví, jak vše dokonale zařídit. Je abhijña, vždy plně při vědomí. Proto v Bhagavad-gītě (7.26) říká, že zná vše, minulost, současnost i budoucnost, ale Jeho nikdo mimo Jeho oddaných nezná takového, jaký je. Absolutní Pravdu, Osobnost Božství, tedy alespoň částečně znají oddaní Pána, ale māyāvādští filosofové, kteří ve své snaze pochopit Absolutní Pravdu zbytečně spekulují, pouze ztrácejí čas.