Text 121
Text 121
Text
Verš
‘vyāsa bhrānta’ — bali’ tāra uṭhāila vivāda
‘vyāsa bhrānta’ — bali’ tāra uṭhāila vivāda
Synonyms
Synonyma
Translation
Překlad
“In his Vedānta-sūtra Śrīla Vyāsadeva has described that everything is but a transformation of the energy of the Lord. Śaṅkarācārya, however, has misled the world by commenting that Vyāsadeva was mistaken. Thus he has raised great opposition to theism throughout the entire world.
„Ve své Vedānta-sūtře Śrīla Vyāsadeva napsal, že vše je pouhou přeměnou Pánovy energie. Śaṅkarācārya nicméně zmátl svět tvrzením, že Vyāsadeva udělal chybu. Tak způsobil, že se na celém světě zvedl velký odpor k teismu.“
Purport
Význam
Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura explains, “In the Vedanta-sūtra of Śrīla Vyāsadeva it is definitely stated that all cosmic manifestations result from transformations of various energies of the Lord. Śaṅkarācārya, however, not accepting the energy of the Lord, thinks that it is the Lord who is transformed. He has taken many clear statements from the Vedic literature and twisted them to try to prove that if the Lord, or the Absolute Truth, were transformed, His oneness would be disturbed. Thus he has accused Śrīla Vyāsadeva of being mistaken. In developing his philosophy of monism, therefore, he has established vivarta-vāda, or the Māyāvāda theory of illusion.”
Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura vysvětluje: „Ve Vedānta-sūtře Śrīly Vyāsadevy je s konečnou platností řečeno, že celé vesmírné stvoření je výsledkem přeměn různých energií Pána. Śaṅkarācārya však Pánovu energii neuznává, a myslí si, že Pán je tím, co se přeměnilo. Vzal mnoho jasných tvrzení Véd, překroutil jejich význam, a tak se snažil dokázat, že kdyby se Pán neboli Absolutní Pravda přeměnil, Jeho jednota by byla narušena. Tak nařkl Śrīlu Vyāsadevu z omylu. Aby rozvinul svou filosofii monismu, zavedl vivarta-vādu neboli māyāvādskou teorii iluze.“
In the Brahma-sūtra, Second chapter, the first aphorism is as follows: tad-ananyatvam ārambhaṇa-śabdādibhyaḥ. commenting on this sūtra in his Śārīraka-bhāṣya, Śaṅkarācārya has introduced the statement vācārambhaṇaṁ vikāro nāmadheyam from the Chāndogya Upaniṣad (6.1.4) to try to prove that acceptance of the transformation of the energy of the Supreme Lord is faulty. He has tried to defy this transformation of energy in a misguided way, which will be explained later. Since his conception of God is impersonal, he does not believe that the entire cosmic manifestation is a transformation of the energies of the Lord, for as soon as one accepts the various energies of the Absolute Truth, one must immediately accept the Absolute Truth to be personal, not impersonal. A person can create many things by the transformation of his energy. For example, a businessman transforms his energy by establishing many big factories or business organizations, yet he remains a person although his energy has been transformed into these many factories or business concerns. The Māyāvādī philosophers do not understand this simple fact. Their tiny brains and poor fund of knowledge cannot afford them sufficient enlightenment to realize that when a man’s energy is transformed, the man himself is not transformed but remains the same person.
První aforismus druhé kapitoly Brahma-sūtry zní: tad-ananyatvam ārambhaṇa-śabdādibhyaḥ. Śaṅkarācārya v komentáři k této sūtře ve své Śārīraka-bhāṣyi použil výrok vācārambhaṇaṁ vikāro nāmadheyam z Chāndogya Upaniṣady (6.1.4) ve snaze dokázat, že pojetí přeměny energie Nejvyššího Pána je mylné. Pokusil se tuto přeměnu energie zavádějícím způsobem popřít, což bude vysvětleno později. Kvůli svému neosobnímu pojetí Boha nevěří tomu, že celý vesmírný projev je přeměnou energií Pána, protože jakmile uznáme rozmanité energie Absolutní Pravdy, musíme také okamžitě uznat, že Absolutní Pravda je osobní, nikoliv neosobní. Osoba může přeměnou své energie vyrobit mnoho věcí. Podnikatel například vynakládá svoji energii na výstavbu mnoha velkých továren nebo obchodních organizací, ale přestože se jeho energie přeměnila na mnoho takových továren či obchodních spolků, on sám zůstává stále osobou. Māyāvādští filosofové tuto jednoduchou skutečnost nechápou. Jejich titěrné mozky a chabé poznání jim neposkytují dostatečné osvícení, aby si uvědomili, že když se energie člověka přemění, samotný člověk se nepřemění a zůstává stejnou osobou.
Not believing in the fact that the energy of the Absolute Truth is transformed, Śaṅkarācārya has propounded his theory of illusion. This theory states that although the Absolute Truth is never transformed, we think that it is transformed, which is an illusion. Śaṅkarācārya does not believe in the transformation of the energy of the Absolute Truth, for he claims that everything is one and that the living entity is therefore also one with the Supreme. This is the Māyāvāda theory.
Śaṅkarācārya nevěřil skutečnosti, že se energie Absolutní Pravdy přeměňuje, a proto zavedl teorii iluze. Ta říká, že Absolutní Pravda nikdy přeměnami neprochází, ale my si pod vlivem iluze myslíme, že se mění. Śaṅkarācārya v přeměnu energie Absolutní Pravdy nevěří, a tak tvrdí, že všechno je jedno, a že živá bytost je tedy také totožná s Nejvyšším. To je māyāvādská teorie.
Śrīla Vyāsadeva has explained that the Absolute Truth is a person who has different potencies. Merely by His desire that there be creation and by His glance (sa aikṣata), He created this material world (sa asṛjata). After creation, He remains the same person: He is not transformed into everything. One should accept that the Lord has inconceivable energies and that it is by His order and will that varieties of manifestations have come into existence. In the Vedic literature it is said, sa-tattvato ’nyathā-buddhir vikāra ity udāhṛtaḥ. This mantra indicates that from one fact another fact is generated. For example, a father is one fact, and a son generated from the father is a second fact. Thus both of them are truths, although one is generated from the other. This generation of a second, independent truth from a first truth is called vikāra, or transformation resulting in a by-product. The Supreme Brahman is the Absolute Truth, and the energies that have emanated from Him and are existing separately, such as the living entities and the cosmic manifestation, are also truths. This is an example of transformation, which is called vikāra or pariṇāma. To give another example of vikāra, milk is a truth, but the same milk may be transformed into yogurt. Thus yogurt is a transformation of milk, although the ingredients of yogurt and milk are the same.
Śrīla Vyāsadeva vysvětlil, že Absolutní Pravda je osoba s různými energiemi. Pouhou svojí touhou po stvoření a svým pohledem (sa aikṣata) stvořila tento hmotný svět (sa asṛjata). Po stvoření se nepřemění ve všechno, ale zůstává stejnou osobou. Musíme uznat, že Pán má nepochopitelné energie a že pouze Jeho nařízením a Jeho vůlí vznikají různé výtvory. Ve védské literatuře se říká sa-tattvato 'nyathā-buddhir vikāra ity udāhṛtaḥ. Tato mantravyjadřuje, že jedna skutečnost pochází z jiné skutečnosti. Otec je například jedna skutečnost a syn, který z tohoto otce pochází, je druhá skutečnost. Oba jsou tedy pravda, i když je jeden zplozen druhým. Toto stvoření druhé nezávislé pravdy z první se nazývá vikāra neboli přeměna, jejímž výsledkem je vedlejší produkt. Nejvyšší Brahman je Absolutní Pravda a energie, které z Něj vyšly a existují odděleně, jako živé bytosti a vesmírný projev, jsou také pravdy. To je příklad přeměny zvané vikāra či pariṇāma. Dalším příkladem vikāry je mléko, které je skutečné, ale dá se také proměnit v jogurt. Jogurt je tedy proměněné mléko, i když složky zůstávají stejné.
In the Chāndogya Upaniṣad there is the following mantra: aitad-ātmyam idaṁ sarvam. This mantra indicates without a doubt that the entire world is Brahman. The Absolute Truth has inconceivable energies, as confirmed in the Śvetāśvatara Upaniṣad (parāsya śaktir vividhaiva śrūyate), and the entire cosmic manifestation is evidence of these different energies of the Supreme Lord. The Supreme Lord is a fact, and therefore whatever is created by the Supreme Lord is also factual. Everything is true and complete (pūrṇam), but the original pūrṇam, the complete Absolute Truth, always remains the same. Pūrṇāt pūrṇam udacyate pūrṇasya pūrṇam ādāya. The Absolute Truth is so perfect that although innumerable energies emanate from Him and manifest creations which appear to be different from Him, He nevertheless maintains His personality. He never deteriorates under any circumstances.
V Chāndogya Upaniṣadě je následující mantra: aitad-ātmyam idaṁ sarvam. Tato mantra bez pochyb vyjadřuje, že celý svět je Brahman. Śvetāśvatara Upaniṣad potvrzuje, že Absolutní Pravda má nepochopitelné energie (parāsya śaktir vividhaiva śrūyate), a celé vesmírné stvoření je důkazem těchto různých energií Nejvyššího Pána. Nejvyšší Pán je skutečnost, a proto je vše, co stvoří, také skutečné. Vše je pravdivé a úplné (pūrṇam), ale původní pūrṇam,úplná Absolutní Pravda, zůstává vždy stejná. Pūrṇāt pūrṇam udacyate pūrṇasya pūrṇam ādāya. Absolutní Pravda je tak dokonalá, že i když z ní emanují nesčetné energie a projevuje stvoření, která se od Ní zdánlivě liší, zachovává si svoji osobnost. Za žádných okolností nedegeneruje.
It is to be concluded that the entire cosmic manifestation is a transformation of the energy of the Supreme Lord, not of the Supreme Lord or Absolute Truth Himself, who always remains the same. The material world and the living entities are transformations of the energy of the Lord, the Absolute Truth or Brahman, who is the original source. In other words, the Absolute Truth, Brahman, is the original ingredient, and the other manifestations are transformations of this ingredient. This is also confirmed in the Taittirīya Upaniṣad (3.1): yato vā imāni bhūtāni jāyante. “This entire cosmic manifestation is made possible by the Absolute Truth, the Supreme Personality of Godhead.” In this verse it is indicated that Brahman, the Absolute Truth, is the original cause and that the living entities (jīvas) and the cosmic manifestation are effects of this cause. The cause being a fact, the effects are also factual. They are not illusion. Śaṅkarācārya has inconsistently tried to prove that it is an illusion to accept the material world and the jīvas as by-products of the Supreme Lord because (in his conception) the existence of the material world and the jīvas is different and separate from that of the Absolute Truth. With this jugglery of understanding, Māyāvādī philosophers have propagated the slogan brahma satyaṁ jagan mithyā, which declares that the Absolute Truth is fact but the cosmic manifestation and the living entities are simply illusions, or that all of them are in fact the Absolute Truth and that the material world and living entities do not separately exist.
Správným závěrem tedy je, že celý vesmírný projev je přeměnou energie Nejvyššího Pána, a ne přeměnou samotného Nejvyššího Pána, Absolutní Pravdy, který zůstává stále stejný. Hmotný svět a živé bytosti jsou přeměnami energie Pána, Absolutní Pravdy neboli Brahmanu, původního zdroje. Absolutní Pravda, Brahman, je jinými slovy původní složkou a ostatní projevy jsou přeměny této složky. To je potvrzeno také v Taittirīya Upaniṣadě (3.1): yato vā imāni bhūtāni jāyante – „Celé toto vesmírné stvoření vzniklo díky Absolutní Pravdě, Nejvyšší Osobnosti Božství.“ Tento verš vyjadřuje, že Brahman, Absolutní Pravda, je původní příčina a že živé bytosti (jīvy) a vesmírný projev jsou následky této příčiny. A protože je příčina skutečná, následky jsou také skutečné. Nejsou iluzí. Śaṅkarācārya se nelogicky snažil dokázat, že uznat hmotný svět a jīvy jako vedlejší produkty Nejvyššího Pána je iluze, protože (podle jeho názoru) existence hmotného světa a jīv je odlišná a oddělená od existence Absolutní Pravdy. S tímto zkomoleným pochopením prosazují māyāvādští filosofové slogan brahma satyaṁ jagan mithyā, který říká, že Absolutní Pravda je skutečnost, kdežto hmotný projev a živé bytosti jsou jednoduše iluze, nebo že to vše je ve skutečnosti Absolutní Pravda a že hmotný svět a živé bytosti odděleně neexistují.
It is therefore to be concluded that Śaṅkarācārya, in order to present the Supreme Lord, the living entities and the material nature as indivisible and ignorant, tries to cover the glories of the Supreme Personality of Godhead. He maintains that the material cosmic manifestation is mithyā, or false, but this is a great blunder. If the Supreme Personality of Godhead is a fact, how can His creation be false? Even in ordinary dealings, one cannot think the material cosmic manifestation to be false. Therefore Vaiṣṇava philosophers say that the cosmic creation is not false but temporary. It is separated from the Supreme Personality of Godhead, but since it is wonderfully created by the energy of the Lord, to say that it is false is blasphemous.
Závěrem tedy je, že se Śaṅkarācārya snaží zakrýt slávu Nejvyšší Osobnosti Božství proto, aby mohl Nejvyššího Pána, živé bytosti a hmotnou přírodu představovat jako nedělitelné a nevědomé. Tvrdí, že hmotný vesmírný projev je mithyā neboli falešný, ale to je hrubá chyba. Je-li Nejvyšší Osobnost Božství skutečnost, jak by mohlo být Jeho stvoření neskutečné? Ani v běžném životě nelze tento hmotný vesmírný projev považovat za neskutečný. Vaiṣṇavští filosofové proto říkají, že tento svět není neskutečný, ale dočasný. Je sice od Nejvyšší Osobnosti Božství oddělený, ale jelikož je úžasně stvořen Pánovou energií, byla by urážka říci, že je neskutečný.
Nondevotees factually appreciate the wonderful creation of material nature, but they cannot appreciate the intelligence and energy of the Supreme Personality of Godhead, who is behind this material creation. Śrīpāda Rāmānujācārya, however, refers to a sūtra from the Aitareya Upaniṣad (1.1.1), ātmā vā idam agra āsīt, which points out that the supreme ātmā, the Absolute Truth, existed before the creation. One may argue, “If the Supreme Personality of Godhead is completely spiritual, how is it possible for Him to be the origin of creation and have within Himself both material and spiritual energies?” To answer this challenge, Śrīpāda Rāmānujācārya quotes a mantra from the Taittirīya Upaniṣad (3.1) that states:
Neoddaní ve skutečnosti obdivují úžasné stvoření hmotné přírody, ale nejsou schopni ocenit inteligenci a energii Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, který za tímto stvořením stojí. Śrīpāda Rāmānujācārya se nicméně odvolává na sūtru: ātmā vā idam agra āsīt z Aitareya Upaniṣady (1.1.1), kde je zdůrazněno, že nejvyšší ātmā, Absolutní Pravda, existovala před stvořením. Někdo by mohl namítat, že: „Když je Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, zcela duchovní, jak je možné, aby byl původem stvoření a měl v sobě jak hmotné, tak duchovní energie?“ Na tuto výzvu Śrīpāda Rāmānujācārya odpovídá citací mantry z Taittirīya Upaniṣady (3.1), která říká:
yena jātāni jīvanti
yat prayanty abhisaṁviśanti
yena jātāni jīvanti
yat prayanty abhisaṁviśanti
This mantra confirms that the entire cosmic manifestation emanates from the Absolute Truth, rests upon the Absolute Truth and after annihilation again reenters the body of the Absolute Truth, the Supreme Personality of Godhead. The living entity is originally spiritual, and when he enters the spiritual world or the body of the Supreme Lord, he still retains his identity as an individual soul. In this connection Śrīpāda Rāmānujācārya gives the example that when a green bird enters a green tree it does not become one with the tree: it retains its identity as a bird, although it appears to merge with the greenness of the tree. To give another example, an animal that enters a forest keeps its individuality, although apparently the beast merges with the forest. Similarly, in material existence, both the material energy and the living entities of the marginal potency maintain their individuality. Thus although the energies of the Supreme Personality of Godhead interact within the cosmic manifestation, each keeps its separate individual existence. Merging with the material or spiritual energies, therefore, does not involve loss of individuality. According to Śrī Rāmānujapāda’s theory of Viśiṣṭādvaita, although all the energies of the Lord are one, each keeps its individuality (vaiśiṣṭya).
Tato mantra potvrzuje, že celé vesmírné stvoření vychází z Absolutní Pravdy, spočívá na Absolutní Pravdě a po zničení znovu vstoupí do těla Absolutní Pravdy, Nejvyšší Osobnosti Božství. Živá bytost je původně duchovní, a když vstoupí do duchovního světa nebo do těla Nejvyššího Pána, udržuje si i nadále svoji totožnost jako individuální duše. V této souvislosti Śrīpāda Rāmānujācārya používá přirovnání, že když zelený pták vletí do zeleného stromu, nestává se tímto stromem, ale ponechává si svoji totožnost ptáka, i když to vypadá, že splynul se zelení stromu. Dalším příkladem může být zvíře, které si udržuje svoji individualitu i poté, co vstoupí do lesa, přestože s ním zdánlivě splyne. Podobně si v hmotném světě udržují svoji individualitu jak hmotná energie, tak živé bytosti náležící k okrajové energii. A tak i když uvnitř vesmírného projevu dochází ke vzájemnému působení energií Nejvyšší Osobnosti Božství, každá z nich si udržuje svoji oddělenou individuální existenci. Splynutí s hmotnými nebo duchovními energiemi proto neznamená ztrátu individuality. Podle Rāmānujācāryovy teorie viśiṣṭādvaity si všechny Pánovy energie udržují svoji individualitu (vaiśiṣṭya), i když jsou jedna a tatáž energie.
Śrīpāda Śaṅkarācārya has tried to mislead the readers of the Vedānta-sūtra by misinterpreting the words ānanda-mayo ’bhyāsāt, and he has even tried to find fault with Vyāsadeva. All the aphorisms of the Vedānta-sūtra need not be examined here, however, since we intend to present the Vedānta-sūtra in a separate volume.
Śrīpāda Śaṅkarācārya se snažil zavádějícím vysvětlováním slov ānanda- mayo 'bhyāsāt zmást čtenáře Vedānta-sūtry, a dokonce se snažil na Vyāsadevovi najít chyby. Nyní však není třeba procházet zde všechny aforismy Vedānta-sūtry, protože ji plánujeme vydat jako samostatnou knihu.