Text 119
Text 119
Text
Verš
kṣetra-jñākhyā tathā parā
avidyā-karma-saṁjñānyā
tṛtīyā śaktir iṣyate
kṣetra-jñākhyā tathā parā
avidyā-karma-saṁjñānyā
tṛtīyā śaktir iṣyate
Synonyms
Synonyma
viṣṇu-śaktiḥ — the potency of Lord Viṣṇu; parā — spiritual; proktā — it is said; kṣetra-jña-ākhyā — the potency known as kṣetra-jña; tathā — as well as; parā — spiritual; avidyā — ignorance; karma — fruitive activities; saṁjñā — known as; anyā — other; tṛtīyā — third; śaktiḥ — potency; iṣyate — known thus.
Translation
Překlad
“ ‘The potency of Lord Viṣṇu is summarized in three categories — namely, the spiritual potency, the living entities and ignorance. The spiritual potency is full of knowledge; the living entities, although belonging to the spiritual potency, are subject to bewilderment; and the third energy, which is full of ignorance, is always visible in fruitive activities.’
„,Energie Pána Viṣṇua je rozdělena do tří kategorií: duchovní energie, živé bytosti a nevědomost. Duchovní energie je plná poznání, živé bytosti sice patří k duchovní energii, ale mohou být zmateny, a třetí energii, která je plná nevědomosti, je vždy vidět v plodonosných činnostech.̀“
Purport
Význam
This is a quotation from the Viṣṇu Purāṇa (6.7.61).
Toto je citát z Viṣṇu Purāṇy (6.7.61).
In the previous verse, quoted from the Bhagavad-gītā, it has been established that the living entities are to be categorized among the Lord’s potencies. The Lord is potent, and there are varieties of potencies (parāsya śaktir vividhaiva śrūyate). Now, in this quotation from the Viṣṇu Purāṇa, this is further confirmed. There are varieties of potencies, and they have been divided into three categories — namely, spiritual, marginal and external.
V předešlém verši, citovaném z Bhagavad-gīty, bylo ukázáno, že se živé bytosti řadí mezi Pánovy energie. Pán je vlastníkem energií různého druhu (parāsya śaktir vividhaiva śrūyate). V tomto citátu z Viṣṇu Purāṇy je to ještě potvrzeno. Existuje mnoho různých energií a dělí se do tří kategorií: na duchovní, okrajové a hmotné.
The spiritual potency is manifested in the spiritual world. Kṛṣṇa’s form, qualities, activities and entourage are all spiritual. This is confirmed in the Bhagavad-gītā (4.6):
Duchovní energie je projevená v duchovním světě. Kṛṣṇova podoba, vlastnosti, činnosti a doprovod – to vše je duchovní. To potvrzuje Bhagavad-gītā (4.6):
prakṛtiṁ svām adhiṣṭhāya sambhavāmy ātma-māyayā
bhūtānām īśvaro 'pi san
prakṛtiṁ svām adhiṣṭhāya
sambhavāmy ātma-māyayā
“Although I am unborn and My transcendental body never deteriorates, and although I am the Lord of all living entities, by My spiritual potency I still appear in every millennium in My original transcendental form.” Ātma-māyā refers to the spiritual potency. When Kṛṣṇa comes to this or any other universe, He does so with His spiritual potency. We take birth by the force of the material potency, but as stated here with reference to the Viṣṇu Purāṇa, the kṣetra-jña, or living entity, belongs to the spiritual potency; thus when we free ourselves from the clutches of the material potency we can also enter the spiritual world.
„Ačkoliv jsem nezrozený a Mé transcendentální tělo nikdy nezaniká a ačkoliv jsem Pánem všech živých bytostí, přesto se v každém věku zjevuji působením svojí duchovní energie ve své původní transcendentální podobě.“ Ātma-māyā znamená duchovní energie. Když Kṛṣṇa přichází do tohoto nebo kteréhokoliv jiného vesmíru, přichází se svou duchovní energií. My se rodíme vlivem hmotné energie, ale jak je řečeno zde s odkazem na Viṣṇu Purāṇu, kṣetra-jña neboli živá bytost patří k duchovní energii, takže když se vysvobodíme ze spárů hmotné energie, můžeme také vstoupit do duchovního světa.
The material potency is the energy of darkness, or complete ignorance of spiritual activities. In the material potency, the living entity engages himself in fruitive activities, thinking that he can be happy through expansion in terms of material energy. This fact is prominently manifest in this Age of Kali because human society, not understanding the spiritual nature, is busily expanding in material activities. The men of the present day are almost unaware of their spiritual identity. They think that they are products of the elements of the material world and that everything will end with the annihilation of the body. Therefore they conclude that as long as one has a material body consisting of material senses, one should enjoy the senses as much as possible. Since they are atheists, they do not care whether there is a next life. Such activities are described in this verse as avidyā-karma-saṁjñānyā.
Hmotná energie je energií temnoty neboli úplného zapomnění na duchovní činnosti. V oblasti hmotné energie je živá bytost zaneprázdněná činnostmi konanými pro plody a myslí si, že rozvoj hmotné energie ji učiní šťastnou. Tato skutečnost je zřejmá hlavně v současném věku Kali, protože lidská společnost horlivě rozšiřuje své materialistické činnosti, aniž by chápala duchovní přírodu. Dnešní lidé si téměř vůbec neuvědomují svoji duchovní totožnost. Myslí si, že jsou výtvory prvků hmotného světa a že se zničením těla bude všemu konec. To je přivádí k závěru, že dokud mají hmotné tělo skládající se z hmotných smyslů, měli by si těchto smyslů co nejvíce užívat. Protože jsou ateisté, o příští život se nestarají. Tyto činnosti jsou v tomto verši popsány jako avidyā-karma-saṁjñānyā.
The material energy is separated from the spiritual energy of the Supreme Personality of Godhead. Thus although it is originally created by the Supreme Lord, He is not actually present within it. The Lord also confirms in the Bhagavad-gītā (9.4), mat-sthāni sarva-bhūtāni: “Everything is resting on Me.” This indicates that everything is resting on His own energy. For example, the planets are resting within outer space, which is the separated energy of Kṛṣṇa. The Lord explains in the Bhagavad-gītā (7.4):
Hmotná energie je od duchovní energie Nejvyšší Osobnosti Božství oddělená, a tak v ní Pán ve skutečnosti není přítomný, i když ji původně stvořil. V Bhagavad-gītě (9.4) Pán také potvrzuje, že: mat-sthāni sarva-bhūtāni – „Vše spočívá na Mně.“ To naznačuje, že vše spočívá na Jeho energii. Planety například spočívají ve vesmírném prostoru, což je Kṛṣṇova oddělená energie. V Bhagavad-gītě (7.4) Pán vysvětluje:
ahaṅkāra itīyaṁ me bhinnā prakṛtir aṣṭadhā
khaṁ mano buddhir eva ca
ahaṅkāra itīyaṁ me
bhinnā prakṛtir aṣṭadhā
“Earth, water, fire, air, ether, mind, intelligence and false ego — all together these eight constitute My separated material energies.” The separated energy acts as if it were independent, but here it is said that although such energies are certainly factual, they are not independent but merely separated.
„Země, voda, oheň, vzduch, éter, mysl inteligence a falešné ego – všech těchto osm prvků dohromady tvoří Mé oddělené hmotné energie.“ Oddělená energie jedná, jako kdyby byla nezávislá, ale zde je řečeno, že i když jsou tyto energie skutečné, nejsou nezávislé, ale pouze oddělené.
The separated energy can be understood from a practical example. I compose books by speaking into a dictaphone, and when the dictaphone is replayed, it appears that I am speaking personally, but actually I am not. I spoke personally, but then the dictaphone tape, which is separate from me, acts exactly like me. Similarly, the material energy originally emanates from the Supreme Personality of Godhead, but it acts separately, although the energy is supplied by the Lord. This is also explained in the Bhagavad-gītā (9.10): mayādhyakṣeṇa prakṛtiḥ sūyate sa-carācaram. “This material nature is working under My direction, O son of Kuntī, and it is producing all moving and unmoving beings.” Under the guidance or superintendence of the Supreme Personality of Godhead, the material energy works as if independent, although it is not actually independent.
Oddělenou energii je možné pochopit na praktickém příkladu. Tyto knihy sestavuji tak, že je diktuji do diktafonu. Když se záznam z diktafonu přehrává, vypadá to, že hovořím já osobně, ale ve skutečnosti tomu tak není. Předtím jsem mluvil, ale nyní pásek diktafonu, který je ode mne oddělený, jedná přesně tak jako já. Hmotná energie také pochází původně z Nejvyšší Osobnosti Božství, ale jedná odděleně, i když ji dodává Pán. To je také vysvětleno v Bhagavad-gītě (9.10): mayādhyakṣeṇa prakṛtiḥ sūyate sa-carācaram – „Tato hmotná příroda jedná pod Mým dohledem, ó synu Kuntí, a přivádí na svět všechny pohyblivé i nehybné bytosti.“ Hmotná energie tedy pod vedením nebo dohledem Nejvyšší Osobnosti Božství jedná, jako by byla nezávislá, přestože ve skutečnosti nezávislá není.
In this verse from the Viṣṇu Purāṇa the total energy of the Supreme Personality of Godhead is classified in three divisions — namely, the spiritual or internal potency of the Lord, the marginal potency, or kṣetra-jña (the living entity), and the material potency, which is separated from the Supreme Personality of Godhead and appears to act independently. When Śrīla Vyāsadeva, by meditation and self-realization, saw the Supreme Personality of Godhead, he also saw the separated energy of the Lord standing behind Him (apaśyat puruṣaṁ pūrṇaṁ māyāṁ ca tad-apāśrayam). Vyāsadeva also realized that it is this separated energy of the Lord, the material energy, that covers the knowledge of the living entities (yayā sammohito jīva ātmānaṁ tri-guṇātmakam). The separated, material energy bewilders the living entities (jīvas), and thus they work very hard under its influence, not knowing that they are not fulfilling their mission in life. Unfortunately, most of them think that they are the body and should therefore enjoy the material senses irresponsibly since when death comes everything will be finished. This atheistic philosophy also flourished in India, where it was sometimes propagated by Cārvāka Muni, who said:
V tomto verši z Viṣṇu Purāṇy je celková energie Nejvyšší Osobnosti Božství rozdělena do tří kategorií, a to na duchovní neboli vnitřní energii Pána, okrajovou energii neboli kṣetra-jña (živé bytosti) a na energii hmotnou, která je od Nejvyšší Osobnosti Božství oddělená a vypadá, jako by jednala nezávisle. Když Śrīla Vyāsadeva viděl díky své meditaci a seberealizaci Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, viděl také, jak Jeho oddělená energie stojí za Ním (apaśyat puruṣaṁ pūrṇaṁ māyāṁ ca tad-apāśrayam). Vyāsadeva si také uvědomil, že právě tato Pánova oddělená energie halí poznání živých bytostí (yayā sammohito jīva ātmānaṁ tri-guṇātmakam). Oddělená, hmotná energie mate živé bytosti (jīvy), a ty pod jejím vlivem těžce pracují, aniž by si byly vědomy toho, že neplní poslání svého života. Většina z nich si naneštěstí myslí, že jsou tělo, a že by si proto měly nezodpovědně užívat hmotných smyslů, protože až přijde smrt, bude se vším konec. Tato ateistická filosofie vzkvétala i v Indii, kde ji jednu dobu hlásal Cārvāka Muni, který říkal:
bhasmī-bhūtasya dehasya kutaḥ punar āgamano bhavet
yāvaj jīvet sukhaṁ jīvet
bhasmī-bhūtasya dehasya kutaḥ
punar āgamano bhavet
His theory was that as long as one lives one should eat as much ghee as possible. In India, ghee (clarified butter) is a basic ingredient in preparing many varieties of food. Since everyone wants to enjoy nice food, Cārvāka Muni advised that one eat as much ghee as possible. One may say, “I have no money. How shall I purchase ghee?” Cārvāka Muni, however, says, “If you have no money, then beg, borrow or steal, but in some way secure ghee and enjoy life.” For one who further objects that he will be held accountable for such unauthorized activities as begging, borrowing and stealing, Cārvāka Muni replies, “You will not be held responsible. As soon as your body is burned to ashes after death, everything is finished.”
Jeho teorie říkala, že dokud člověk žije, měl by jíst tolik ghí, kolik je jen možné. V Indii je ghí (přepuštěné máslo) základem pro přípravu mnoha druhů pokrmů. A protože si každý chce užívat dobrých jídel, Cārvāka Muni radil, abychom jedli ghí co nejvíce. Někdo ale může říct: „Nemám peníze, za co ghí koupím?“ Cārvāka Muni říká: „Když nemáš peníze, tak žebrej, půjčuj si nebo kraď, ale hlavně si nějak opatři ghí a užívej si života.“ Tomu, kdo dále namítá, že se za tyto nedovolené činnosti, jako je žebrání, půjčování a krádeže, bude muset zodpovídat, Cārvāka Muni odpovídá: „Nebudeš se zodpovídat. Jakmile bude tvé tělo po smrti spáleno na popel, se vším bude konec.“
This is called ignorance. From the Bhagavad-gītā it is understood that one does not die with the annihilation of his body (na hanyate hanyamāne śarīre). The annihilation of one body involves changing to another (tathā dehāntara-prāptiḥ). Therefore, to perform irresponsible activities in the material world is very dangerous. Without knowledge of the spirit soul and its transmigration, people are allured by the material energy to engage in many such activities, as if one could become happy simply by dint of material knowledge, without reference to spiritual existence. Therefore the entire material world and its activities are referred to as avidyā-karma-saṁjñānyā.
Tomu se říká nevědomost. Z Bhagavad-gīty víme, že se zánikem těla neumíráme (na hanyate hanyamāne śarīre). Zničení jednoho těla znamená výměnu za jiné (tathā dehāntara-prāptiḥ). Dopouštět se v hmotném světě nezodpovědných činností je tedy velmi nebezpečné. Lidi bez poznání o duchovní duši a jejím převtělování hmotná energie svádí k mnoha takovým činnostem, jako kdyby bylo možné být šťastný jen díky hmotnému poznání bez ohledu na duchovní existenci. Celý hmotný svět a jeho činnosti jsou proto označeny jako avidyā-karma-saṁjñānyā.
In order to dissipate the ignorance of the human beings who work under the material energy, which is separated from the Supreme Personality of Godhead, the Lord comes down to revive their original nature of spiritual activities (yadā yadā hi dharmasya glānir bhavati bhārata). As soon as they deviate from their original nature, the Lord comes to teach them, sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja: “My dear living entities, give up all material activities and simply surrender unto Me for protection.” (Bg. 18.66)
Aby Pán rozptýlil nevědomost lidských bytostí jednajících pod vlivem hmotné energie, jež je od Nejvyšší Osobnosti Božství oddělená, sestupuje a obnovuje jejich původní povahu vyznačující se duchovními činnostmi (yadā yadā hi dharmasya glānir bhavati bhārata). Když se od své původní povahy odchýlí, Pán přichází, aby je učil: sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja – „Mé drahé živé bytosti, vzdejte se všech hmotných činností a jednoduše se odevzdejte pod Moji ochranu.“ (Bg. 18.66)
It is the statement of Cārvāka Muni that one should beg, borrow or steal money to purchase ghee and enjoy life (ṛṇaṁ kṛtvā ghṛtaṁ pibet). Thus even the greatest atheist of India recommends that one eat ghee, not meat. No one could conceive of human beings’ eating meat like tigers and dogs, but men have become so degraded that they are just like animals and can no longer claim to have a human civilization.
Cārvāka Muni řekl, abychom žebrali, půjčovali si či kradli peníze, abychom si mohli koupit ghí a užívat si života (ṛṇaṁ kṛtvā ghṛtaṁ pibet). Dokonce i největší ateista Indie tedy doporučuje jíst ghí, ne maso. Nikdo by si dříve nedokázal představit lidské bytosti, které jedí maso jako tygři a psi, ale lidé tak zdegradovali, že připomínají zvířata, a již nemohou tvrdit, že jejich civilizace je lidská.