Text 115
Text 115
Text
Verš
viṣṇu-nindā āra nāhi ihāra upara
viṣṇu-nindā āra nāhi ihāra upara
Synonyms
Synonyma
Translation
Překlad
“One who considers the transcendental body of Lord Viṣṇu to be made of material nature is the greatest offender at the lotus feet of the Lord. There is no greater blasphemy against the Supreme Personality of Godhead.
„Osoba, která považuje transcendentální tělo Pána Viṣṇua za výtvor hmotné přírody, se dopouští té největší urážky u lotosových nohou Pána. Horší urážka Nejvyšší Osobnosti Božství neexistuje.“
Purport
Význam
Śrī Bhaktisiddhānta Sarasvatī Gosvāmī explains that the variegated personal feature of the Absolute Truth is the viṣṇu-tattva and that the material energy, which creates this cosmic manifestation, is the energy of Lord Viṣṇu. The creative force is merely the energy of the Lord, but the foolish conclude that because the Lord has distributed Himself in an impersonal form He has no separate existence. The impersonal Brahman, however, cannot possess energies, nor do the Vedic literatures state that māyā (the illusory energy) is covered by another māyā. There are hundreds and thousands of references, however, to viṣṇu-māyā (parāsya śaktiḥ), or the energy of Lord Viṣṇu. In the Bhagavad-gītā (7.14) Kṛṣṇa refers to mama māyā (“My energy”). Māyā is controlled by the Supreme Personality of Godhead; it is not that He is covered by māyā. Therefore Lord Viṣṇu cannot be a product of the material energy. In the beginning of the Vedānta-sūtra it is said, janmādy asya yataḥ, indicating that the material energy is also an emanation of the Supreme Brahman. How then could He be covered by the material energy? If that were possible, material energy would be greater than the Supreme Brahman. Even these simple arguments, however, cannot be understood by the Māyāvādī philosophers, and therefore the term māyayāpahṛta-jñāna, which is applied to them in the Bhagavad-gītā, is extremely appropriate. Anyone who thinks that Lord Viṣṇu is a product of the material energy, as explained by Sadānanda Yogīndra, should immediately be understood to be insane, for his knowledge has been stolen by the illusory energy.
Śrī Bhaktisiddhānta Sarasvatī Gosvāmī vysvětluje, že různorodý osobní aspekt Absolutní Pravdy je viṣṇu-tattva a že hmotná energie, která vytváří tento vesmírný projev, je energie Pána Viṣṇua. Tato tvořivá síla není nic jiného než Pánova energie, ale hlupáci docházejí k závěru, že Pán postrádá oddělenou existenci, protože se přeměnil do neosobní podoby. Neosobní Brahman však nemůže vlastnit žádné energie, ani se ve védské literatuře neuvádí, že by byla māyā (matoucí energie) pokryta další māyou. Naopak existují stovky a tisíce odkazů na viṣṇu-māyu (parāsya śaktiḥ) neboli energii Pána Viṣṇua. V Bhagavad-gītě (7.14) Kṛṣṇa říká mama māyā („Moje energie“). Māyu ovládá Nejvyšší Osobnost Božství, a ne že On je zahalen māyou. Pán Viṣṇu proto nemůže být výtvorem hmotné energie. Na začátku Vedānta-sūtry se říká janmādy asya yataḥ, což znamená, že hmotná energie také pochází z Nejvyššího Brahmanu. Jak by potom mohl být hmotnou energií zahalen? Kdyby to bylo možné, byla by hmotná energie mocnější než Nejvyšší Brahman. Māyāvādští filosofové však nejsou schopni pochopit ani tyto nejjednodušší argumenty, a proto se na ně naprosto přesně hodí termín māyayāpahṛta-jñāna, kterým jsou označeni v Bhagavad-gītě. Každý, kdo si myslí, že Pán Viṣṇu je výtvorem hmotné energie, jak to vysvětluje Sadānanda Yogīndra, by měl být okamžitě považován za duševně chorého, protože jeho poznání unesla iluzorní energie.
Lord Viṣṇu cannot be placed within the category of the demigods. Those who are actually bewildered by the Māyāvāda philosophy and are still in the darkness of ignorance consider Lord Viṣṇu to be a demigod, in defiance of the Ṛg-vedic mantra oṁ tad viṣṇoḥ paramaṁ padam (“Viṣṇu is always in a superior position”). This mantra is confirmed in the Bhagavad-gītā: mattaḥ parataraṁ nānyat — there is no truth superior to Lord Kṛṣṇa, or Viṣṇu. Thus only those whose knowledge has been bewildered consider Lord Viṣṇu to be a demigod and therefore suggest that one may worship either Lord Viṣṇu, the goddess Kālī (Durgā) or whomever one likes and achieve the same result. This is an ignorant conclusion that is not accepted in the Bhagavad-gītā (9.25), which distinctly says, yānti deva-vratā devān . . . yānti mad-yājino ’pi mām: The worshipers of the demigods will be promoted to the respective planets of the demigods, but devotees of the Supreme Lord will go back home, back to Godhead. Lord Kṛṣṇa explains very clearly in the Bhagavad-gītā (7.14) that His material energy is very difficult to overcome: daivī hy eṣā guṇa-mayī mama māyā duratyayā. Māyā’s influence is so strong that even learned scholars and spiritualists are also covered by māyā and think themselves to be as good as the Supreme Personality of Godhead. Actually, however, to free oneself from the influence of māyā one must surrender to the Supreme Personality of Godhead, as Kṛṣṇa also states in the Bhagavad-gītā (7.14): mām eva ye prapadyante māyām etāṁ taranti te. It is to be concluded, therefore, that Lord Viṣṇu does not belong to this material creation but to the spiritual world. To misconceive Lord Viṣṇu to have a material body or to equate Him with the demigods is the most offensive blasphemy against Lord Viṣṇu, and offenders against the lotus feet of Lord Viṣṇu cannot advance in spiritual knowledge. They are called māyayāpahṛta-jñāna, or those whose knowledge has been stolen by the influence of illusion.
Pán Viṣṇu nemůže být zařazen do kategorie polobohů. Ti, kdo jsou opravdu pomateni māyāvādskou filosofií a setrvávají stále v temnotě nevědomosti, považují Pána Viṣṇua za poloboha, čímž se dostávají do rozporu s mantrou z Ṛg Vedy: oṁ tad viṣṇoḥ paramaṁ padam („Viṣṇu je vždy v nadřazeném postavení“). Tato mantra je potvrzena v Bhagavad-gītě: mattaḥ parataraṁ nānyat – není vyšší pravdy, než je Pán Kṛṣṇa neboli Viṣṇu. Tak pouze ti, jejichž poznání bylo zmateno, považují Pána Viṣṇua za poloboha, a tak navrhují, že můžeme uctívat Pána Viṣṇua, bohyni Kālī (Durgu), nebo kohokoliv jiného, a vždy dosáhneme stejného výsledku. Tento závěr pochází z nevědomosti. Bhagavad-gītā (9.25) jej nepřijímá a jasně říká: yānti deva- vratā devān ... yānti mad-yājino 'pi mām – uctívači polobohů se dostanou na planety těchto polobohů, ale oddaní Nejvyššího Pána půjdou zpátky domů, zpátky k Bohu. V Bhagavad-gītě (7.14) Pán Kṛṣṇa zcela jasně vysvětluje, že Jeho hmotnou energii je velmi těžké překonat: daivī hy eṣā guṇa-mayī mama māyā duratyayā. Vliv māyi je tak silný, že zahaluje i vzdělané učence a duchovně založené lidi, a ti si potom myslí, že jsou stejně dobří jako Nejvyšší Osobnost Božství. Pokud se však někdo chce z vlivu māyi vysvobodit, musí se Nejvyšší Osobnosti Božství odevzdat, jak také Kṛṣṇa říká v Bhagavad-gītě (7.14): mām eva ye prapadyante māyām etāṁ taranti te. Závěr je, že Pán Viṣṇu nepatří do tohoto hmotného stvoření, ale do duchovního světa. Mylně se o Pánu Viṣṇuovi domnívat, že má hmotné tělo, nebo Jej srovnávat s polobohy jsou vůči Němu ty nejhorší urážky a ti, kdo se jich dopouštějí, nemohou v duchovním poznání pokročit. Nazývají se māyayāpahṛta-jñāna neboli „ti, jejichž poznání odnesla iluze“.
One who thinks that there is a difference between Lord Viṣṇu’s body and His soul dwells in the darkest region of ignorance. There is no difference between Lord Viṣṇu’s body and Viṣṇu’s soul, for they are advaya-jñāna, one knowledge. In this world there is a difference between the material body and the spiritual soul, but in the spiritual world everything is spiritual and there are no such differences. The greatest offense of the Māyāvādī philosophers is to consider Lord Viṣṇu and the living entities to be one and the same. In this connection the Padma Purāṇa states, arcye viṣṇau śilā-dhīr guruṣu nara-matir vaiṣṇave jāti-buddhiḥ . . . yasya vā nārakī saḥ: “One who considers the arcā-mūrti, the worshipable Deity of Lord Viṣṇu, to be stone, the spiritual master to be an ordinary human being, and a Vaiṣṇava to belong to a particular caste or creed is possessed of hellish intelligence.” One who follows such conclusions is doomed.
Ten, kdo si myslí, že je nějaký rozdíl mezi tělem a duší Pána Viṣṇua, se nachází v nejtemnějších končinách nevědomosti. Mezi tělem Pána Viṣṇua a duší Pána Viṣṇua žádný rozdíl není, protože jsou advaya-jñāna, jedno poznání. V tomto světě je rozdíl mezi hmotným tělem a duchovní duší, ale v duchovním světě je vše duchovní a tyto rozdíly tam neexistují. Největší přestupek, kterého se māyāvādští filosofové dopouštějí, je považovat Pána Viṣṇua a živé bytosti za totožné. V této souvislosti Padma Purāṇa říká: arcye viṣṇau śilā-dhīr guruṣu nara-matir vaiṣṇave jāti-buddhiḥ ... yasya vā nārakī saḥ – „Ten, kdo považuje arcā-mūrti, uctívané Božstvo Pána Viṣṇua za pouhý kámen, duchovního mistra za obyčejnou živou bytost a vaiṣṇavu za příslušníka určité kasty nebo vyznání má pekelnou inteligenci.“ Ten, kdo následuje tyto závěry, je ztracen.