Text 165
Text 165
Text
Verš
kṛṣṇendriya-prīti-icchā dhare ‘prema’ nāma
kṛṣṇendriya-prīti-icchā dhare ‘prema’ nāma
Synonyms
Synonyma
Translation
Překlad
The desire to gratify one’s own senses is kāma [lust], but the desire to please the senses of Lord Kṛṣṇa is prema [love].
Touha po uspokojení vlastních smyslů je kāma (chtíč), ale touha po uspokojení smyslů Pána Kṛṣṇy je prema (láska).
Purport
Význam
The revealed scriptures describe pure love as follows:
Zjevená písma popisují čistou lásku následovně:
yad bhāva-bandhanaṁ yūnoḥ sa premā parikīrtitaḥ
saty api dhvaṁsa-kāraṇe
yad bhāva-bandhanaṁ yūnoḥ
sa premā parikīrtitaḥ
“If there is ample reason for the dissolution of a conjugal relationship and yet such a dissolution does not take place, such a relationship of intimate love is called pure.”
„Nedojde-li k rozpadu milostného vztahu i přesto, že je k tomu vážný důvod, označuje se takový vztah důvěrné lásky za čistý.“
The predominated gopīs were bound to Kṛṣṇa in such pure love. For them there was no question of sexual love based on sense gratification. Their only engagement in life was to see Kṛṣṇa happy in all respects, regardless of their own personal interests. They dedicated their souls only for the satisfaction of the Personality of Godhead, Śrī Kṛṣṇa. There was not the slightest tinge of sexual love between the gopīs and Kṛṣṇa.
Ovládnuté gopī byly touto čistou láskou poutány ke Kṛṣṇovi. Pro ně sexuální láska založená na ukájení smyslů nepřipadala v úvahu. Jejich jedinou náplní života bylo starat se o to, aby byl Kṛṣṇa ve všech ohledech šťastný, bez ohledu na jejich osobní zájmy. Svoji duši zasvětily výhradně uspokojení Osobnosti Božství, Śrī Kṛṣṇy. Mezi gopīmi a Kṛṣṇou tedy neexistoval sebemenší náznak sexuální lásky.
The author of Śrī Caitanya-caritāmṛta asserts with authority that sexual love is a matter of personal sense enjoyment. All the regulative principles in the Vedas pertaining to desires for popularity, fatherhood, wealth and so on are different phases of sense gratification. Acts of sense gratification may be performed under the cover of public welfare, nationalism, religion, altruism, ethical codes, Biblical codes, health directives, fruitive action, bashfulness, tolerance, personal comfort, liberation from material bondage, progress, family affection or fear of social ostracism or legal punishment, but all these categories are different subdivisions of one substance — sense gratification. All such good acts are performed basically for one’s own sense gratification, for no one can sacrifice his personal interest while discharging these much-advertised moral and religious principles. But above all this is a transcendental stage in which one feels himself to be only an eternal servitor of Kṛṣṇa, the absolute Personality of Godhead. All acts performed in this sense of servitude are called pure love of God because they are performed for the absolute sense gratification of Śrī Kṛṣṇa. However, any act performed for the purpose of enjoying its fruits or results is an act of sense gratification. Such actions are visible sometimes in gross and sometimes in subtle forms.
Autor Śrī Caitanya-caritāmṛty zde oprávněně prohlašuje, že sexuální láska je osobní smyslový požitek. Všechny védské usměrňující zásady týkající se touhy po slávě, rodičovství, bohatství a tak dále jsou různé stupně uspokojování smyslů. Činnosti určené k uspokojení smyslů lze vykonávat pod rouškou obecného blaha, nacionalismu, náboženství, altruismu, morálních zásad, biblických zásad, zdravotních předpisů, plodonosných činností, ostýchavosti, tolerance, osobního pohodlí, vysvobození z hmotného otroctví, pokroku, rodinné náklonnosti, strachu ze společenského nátlaku nebo ze zákonem stanoveného trestu, ale toto vše jsou pouze různé podskupiny stejné podstaty – uspokojování smyslů. Všechny tyto dobré činnosti jsou v podstatě vykonávány pro osobní uspokojení smyslů, protože při následování těchto obecně vychvalovaných morálních a náboženských zásad není nikdo schopen obětovat vlastní zájmy. Nad tímto vším je však transcendentální úroveň, kde se považujeme pouze za věčné služebníky Kṛṣṇy, absolutní Osobnosti Božství. Všechny činnosti konané s tímto služebnickým postojem se nazývají čistá láska k Bohu, protože jsou určeny pro absolutní smyslový požitek Śrī Kṛṣṇy. Na druhou stranu každá činnost konaná pro požitek z jejích plodů či výsledků je uspokojováním smyslů. Tyto činnosti je vidět někdy v hrubých a někdy v jemných podobách.