Text 87

Text

Verš

tvāṁ śīla-rūpa-caritaiḥ parama-prakṛṣṭaiḥ
sattvena sāttvikatayā prabalaiś ca śāstraiḥ
prakhyāta-daiva-paramārtha-vidāṁ mataiś ca
naivāsura-prakṛtayaḥ prabhavanti boddhum

Synonyms

Synonyma

tvām — You; śīla — character; rūpa — forms; caritaiḥ — by acts; parama — most; prakṛṣṭaiḥ — eminent; sattvena — by uncommon power; sāttvikatayā — with the quality of predominant goodness; prabalaiḥ — great; ca — and; śāstraiḥ — by the scriptures; prakhyāta — renowned; daiva — divine; parama-artha-vidām — of those who know the highest goal; mataiḥ — by the opinions; ca — and; na — not; eva — certainly; āsura-prakṛtayaḥ — those whose disposition is demoniac; prabhavanti — are able; boddhum — to know.

tvām — Ty; śīla — charakter; rūpa — podoby; caritaiḥ — činnostmi; parama — velice; prakṛṣṭaiḥ — význačnými; sattvena — neobvyklou mocí; sāttvikatayā — s převažující kvalitou dobra; prabalaiḥ — vznešenými; ca — a; śāstraiḥ — písmy; prakhyāta — proslulých; daiva — božských; parama-artha-vidām — těch, kdo znají nejvyšší cíl; mataiḥ — podle názorů; ca — a; na — ne; eva — jistě; āsura-prakṛtayaḥ — osoby s démonskou povahou; prabhavanti — jsou schopni; boddhum — znát.

Translation

Překlad

“O my Lord, those influenced by demoniac principles cannot realize You, although You are clearly the Supreme by dint of Your exalted activities, forms, character and uncommon power, which are confirmed by all the revealed scriptures in the quality of goodness and the celebrated transcendentalists in the divine nature.”

„Ó můj Pane, ti, kdo jsou ovlivněni démonskými principy, Tě nemohou poznat, i když je jasné, že jsi Nejvyšší, o čemž svědčí Tvé vznešené činnosti, podoby, Tvůj charakter a neobyčejná moc. To potvrzují všechna zjevená písma kvality dobra a také oslavovaní transcendentalisté božské povahy.“

Purport

Význam

This is a verse from the Stotra-ratna (12) of Yāmunācārya, the spiritual master of Rāmānujācārya. The authentic scriptures describe the transcendental activities, features, form and qualities of Kṛṣṇa, and Kṛṣṇa explains Himself in the Bhagavad-gītā, the most authentic scripture in the world. He is further explained in Śrīmad-Bhāgavatam, which is considered the explanation of the Vedānta-sūtra. Lord Kṛṣṇa is accepted as the Supreme Personality of Godhead by these authentic scriptures, not simply by vox populi. In the modern age a certain class of fools think that they can vote anyone into the position of God, as they can vote a man into the position of a political executive head. But the transcendental Supreme Personality of Godhead is perfectly described in the authentic scriptures. In the Bhagavad-gītā the Lord says that only fools deride Him, thinking that anyone can speak like Kṛṣṇa.

Tento verš pochází ze Stotra-ratny (12), kterou napsal Yamunācārya, duchovní mistr Rāmānujācāryi. Transcendentální činnosti, rysy, podoba a vlastnosti Kṛṣṇy jsou popsány v hodnověrných písmech a Kṛṣṇa sám sebe vysvětluje v Bhagavad-gītě, nejhodnověrnějším písmu na světě. Dále je vysvětlen ve Śrīmad-Bhāgavatamu, který je považován za výklad Vedānta-sūtry. Pán Kṛṣṇa je tedy přijímán jako Nejvyšší Osobnost Božství na základě těchto zjevených písem, ne na základě názorů lidí. V moderní době si jistá skupina hlupáků myslí, že mohou Bohem zvolit kohokoliv, stejně jako je někdo zvolen politickým vůdcem. Transcendentální Nejvyšší Osobnost Božství však dokonale popisují hodnověrná písma. V Bhagavad-gītě Pán říká, že pouze hlupáci se Mu vysmívají a myslí si, že jako Kṛṣṇa může mluvit každý.

Even according to historical references, Kṛṣṇa’s activities are most uncommon. Kṛṣṇa has affirmed, “I am God,” and He has acted accordingly. Māyāvādīs think that everyone can claim to be God, but that is their illusion, for no one else can perform such extraordinary activities as Kṛṣṇa. When He was a child on the lap of His mother, He killed the demon Pūtanā. Then He killed the demons Tṛṇāvarta, Vatsāsura and Baka. When He was a little more grown up, He killed the demons Aghāsura and Ṛṣabhāsura. Therefore God is God from the very beginning. The idea that someone can become God by meditation is ridiculous. By hard endeavor one may realize his godly nature, but he will never become God. The asuras, or demons, who think that anyone can become God, are condemned.

Kṛṣṇovy činnosti jsou neobyčejné dokonce i podle historických záznamů. Kṛṣṇa tvrdil: „Jsem Bůh,“ a také podle toho jednal. Māyāvādī si myslí, že o sobě každý může prohlašovat, že je Bůh, ale to je jejich iluze, protože nikdo jiný nemůže provádět tak neobyčejné činnosti jako Kṛṣṇa. Když byl jako dítě na klíně své matky, zabil démonici Pūtanu. Potom zahubil démony Tṛṇāvartu, Vatsāsuru a Baku. Když trochu povyrostl, zabil démony Aghāsuru a Vṛṣabhāsuru. Bůh je tedy Bohem od samého začátku. Nápad, že se někdo může stát Bohem pomocí meditace, je směšný. Tvrdou snahou lze realizovat svoji božskou povahu, ale nikdy se nestaneme Bohem. Asurové neboli démoni, kteří si myslí, že se Bohem může stát kdokoliv, jsou zavrženi.

The authentic scriptures are compiled by personalities like Vyāsadeva, Nārada, Asita and Parāśara, who are not ordinary men. All the followers of the Vedic way of life have accepted these famous personalities, whose authentic scriptures conform to the Vedic literature. Nevertheless, the demoniac do not believe their statements, and they purposely oppose the Supreme Personality of Godhead and His devotees. Today it is fashionable for common men to write whimsical words as so-called incarnations of God and be accepted as authentic by other common men. This demoniac mentality is condemned in the seventh chapter of the Bhagavad-gītā, wherein it is said that those who are miscreants and the lowest of mankind, who are fools and asses, cannot accept the Supreme Personality of Godhead because of their demoniac nature. They are compared to ulūkas, or owls, who cannot open their eyes in the sunlight. Because they cannot bear the sunlight, they hide themselves from it and never see it. They cannot believe that there is such illumination.

Hodnověrná písma sestavily osobnosti, jako je Vyāsadeva, Nārada, Asita a Parāśara, což nejsou obyčejní lidé. Všichni následovníci védského způsobu života tyto slavné osobnosti uznávají, protože jejich hodnověrná písma jsou v naprostém souladu s védskými texty. Ti, kdo mají démonskou povahu, však jejich výrokům nevěří a záměrně vystupují proti Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, a Jeho oddaným. Dnes se mezi obyčejnými lidmi stalo módou psát, co je napadne, a nechat se od dalších obyčejných lidí považovat za inkarnace Boha. Tato démonská mentalita je odsouzena v sedmé kapitole Bhagavad-gīty, kde je řečeno, že lotři a nejnižší z lidí, hlupáci a oslové kvůli své démonské povaze nejsou schopni přijmout Nejvyšší Osobnost Božství. Jsou přirovnáni k ulūkům neboli sovám, které na slunečním světle nemohou otevřít oči. Protože nesnášejí sluneční světlo, schovávájí se před ním, a tak jej nikdy nespatří. Nemohou uvěřit, že by taková záře mohla existovat.