Skip to main content

Text 117

Text 117

Text

Verš

siddhānta baliyā citte nā kara alasa
ihā ha-ite kṛṣṇe lāge sudṛḍha mānasa
siddhānta baliyā citte nā kara alasa
ihā ha-ite kṛṣṇe lāge sudṛḍha mānasa

Synonyms

Synonyma

siddhānta — conclusion; baliyā — considering; citte — in the mind; kara — do not be; alasa — lazy; ihā — this; ha-ite — from; kṛṣṇe — in Lord Kṛṣṇa; lāge — becomes fixed; su-dṛḍha — very firm; mānasa — the mind.

siddhānta — závěr; baliyā — zvažující; citte — v mysli; kara — nebuď; alasa — líný; ihā — toto; ha-ite — od; kṛṣṇe — v Pánu Kṛṣṇovi; lāge — ustálí se; su-dṛḍha — velmi pevná; mānasa — mysl.

Translation

Překlad

A sincere student should not neglect the discussion of such conclusions, considering them controversial, for such discussions strengthen the mind. Thus one’s mind becomes attached to Śrī Kṛṣṇa.

Upřímný student by neměl rozhovory o těchto závěrech zanedbávat a považovat je za rozporuplné, protože posilují mysl, která díky nim přilne ke Śrī Kṛṣṇovi.

Purport

Význam

There are many students who, in spite of reading the Bhagavad-gītā, misunderstand Kṛṣṇa because of imperfect knowledge and conclude Him to be an ordinary historical personality. This one must not do. One should be particularly careful to understand the truth about Kṛṣṇa. If because of laziness one does not come to know Kṛṣṇa conclusively, one will be misguided about the cult of devotion, like those who declare themselves advanced devotees and imitate the transcendental symptoms sometimes observed in liberated souls. Although the use of thoughts and arguments is a most suitable process for inducing an uninitiated person to become a devotee, neophytes in devotional service must always alertly understand Kṛṣṇa through the vision of the revealed scriptures, the bona fide devotees and the spiritual master. Unless one hears about Śrī Kṛṣṇa from such authorities, one cannot make advancement in devotion to Śrī Kṛṣṇa. The revealed scriptures mention nine means of attaining devotional service, of which the first and foremost is hearing from authority. The seed of devotion cannot sprout unless watered by the process of hearing and chanting. One should submissively receive the transcendental messages from spiritually advanced sources and chant the very same messages for one’s own benefit as well as the benefit of one’s audience.

Je mnoho studentů, kteří, přestože čtou Bhagavad-gītu, Kṛṣṇovo postavení kvůli svému nedokonalému poznání špatně pochopí a docházejí k závěru, že je obyčejnou historickou postavou. To nesmí být náš případ. Pravdu o Kṛṣṇovi se musíme snažit pochopit velmi pečlivě. Jestliže kvůli lenosti nedospějeme k úplnému poznání Kṛṣṇy, naše představa oddané služby bude zavádějící, jako v případě těch, kteří se prohlašují za pokročilé oddané a napodobují transcendentální příznaky, jež lze někdy vidět u osvobozených duší. I když je zvažování a argumentace velmi vhodný způsob, jak nezasvěceného člověka přivést k tomu, aby se stal oddaným, začátečníci v oddané službě musí vždy dbát na to, aby Kṛṣṇu poznali pohledem zjevených písem, pravých oddaných a duchovního mistra. Dokud o Śrī Kṛṣṇovi neuslyšíme od těchto autorit, nemůžeme dělat v oddanosti Śrī Kṛṣṇovi žádný pokrok. Zjevená písma se zmiňují o devíti způsobech, kterými lze dosáhnout oddané služby, a mezi nimi stojí jako první a nejdůležitější naslouchání autoritě. Semínko oddanosti nemůže vyklíčit, dokud není zaléváno procesem naslouchání a opěvování. Tato transcendentální poselství bychom měli s pokorou přijmout z duchovně pokročilých zdrojů, a potom ta samá poselství přednášet ku prospěchu svému i těch, kdo nás poslouchají.

When Brahmā described the situation of pure devotees freed from the culture of empiric philosophy and fruitive actions, he recommended the process of hearing from persons who are on the path of devotion. Following in the footsteps of such liberated souls, who are able to vibrate real transcendental sound, can lead one to the highest stage of devotion, and thus one can become a mahā-bhāgavata. From the teachings of Lord Caitanya Mahāprabhu to Sanātana Gosvāmī (Madhya 22.65) we learn:

Poté, co Brahmā popsal situaci čistých oddaných, kteří se již nezajímají o empirickou filosofii a plodonosné činnosti, doporučil proces naslouchání osobám, které kráčejí po cestě oddanosti. Kráčení ve stopách těchto osvobozených duší, jež jsou schopné pronášet skutečný transcendentální zvuk, nás může dovést do nejvyššího stádia oddanosti, a tak se z nás mohou stát mahā-bhāgavatové. Když Pán Caitanya Mahāprabhu učil Sanātanu Gosvāmīho, řekl (Madhya 22.65):

śāstra-yuktye sunipuṇa, dṛḍha-śraddhā yāṅra
‘uttama-adhikārī’ sei tāraye saṁsāra
śāstra-yuktye sunipuṇa, dṛḍha-śraddhā yāṅra
̀uttama-adhikārī' sei tāraye saṁsāra

“A person who is expert in understanding the conclusion of the revealed scriptures and who fully surrenders to the cause of the Lord is actually able to deliver others from the clutches of material existence.” Śrīla Rūpa Gosvāmī, in his Upadeśāmṛta (3), advises that to make rapid advancement in the cult of devotional service one should be very active and should persevere in executing the duties specified in the revealed scriptures and confirmed by the spiritual master. Accepting the path of liberated souls and the association of pure devotees enriches such activities.

„Vysvobozovat ostatní ze spárů hmotné existence je skutečně schopen ten, kdo dokonale chápe závěry zjevených písem a plně se odevzdává Pánovu plánu.“ Śrīla Rūpa Gosvāmī nás ve své Upadeśāmṛtě (3) nabádá, že pokud si přejeme rychlý pokrok v oddané službě, měli bychom být velmi aktivní a vytrvalí při konání povinností předepsaných zjevenými písmy a potvrzených duchovním mistrem. Přijetí cesty osvobozených duší a sdružování se s čistými oddanými tyto činnosti ještě obohatí.

Imitation devotees, who wish to advertise themselves as elevated Vaiṣṇavas and who therefore imitate the previous ācāryas but do not follow them in principle, are condemned in the words of Śrīmad-Bhāgavatam (2.3.24) as stone-hearted. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura has commented on their stone-hearted condition as follows: bahir aśru-pulakayoḥ sator api yad dhṛdayaṁ na vikriyeta tad aśma-sāram iti kaniṣṭhādhikāriṇām eva aśru-pulakādi-mattve ’pi aśma-sāra-hṛdayatayā nindaiṣā. “Those who shed tears by practice but whose hearts have not changed are to be known as stone-hearted devotees of the lowest grade. Their imitation crying, induced by artificial practice, is always condemned.” The desired change of heart referred to above is visible in the reluctance to do anything not congenial to the devotional way. To create such a change of heart, conclusive discussion about Śrī Kṛṣṇa and His potencies is absolutely necessary. False devotees may think that simply shedding tears will lead one to the transcendental plane, even if one has not had a factual change in heart, but such a practice is useless if there is no transcendental realization. False devotees, lacking the conclusion of transcendental knowledge, think that artificially shedding tears will deliver them. Similarly, other false devotees think that studying books of the previous ācāryas is unadvisable, like studying dry empiric philosophies. But Śrīla Jīva Gosvāmī, following the previous ācāryas, has inculcated the conclusions of the scriptures in the six theses called the Ṣaṭ-sandarbhas. False devotees who have very little knowledge of such conclusions fail to achieve pure devotion for want of zeal in accepting the favorable directions for devotional service given by self-realized devotees. Such false devotees are like impersonalists, who also consider devotional service no better than ordinary fruitive actions.

Imitátoři oddaných, kteří chtějí vystupovat jako pokročilí vaiṣṇavové, a proto napodobují předešlé ācāryi, aniž by je následovali v principech, jsou ve Śrīmad-Bhāgavatamu (2.3.24) odsouzeni jako lidé s kamenným srdcem. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura o jejich kamenném srdci říká: bahir aśru-pulakayoḥ sator api yad dhṛdayaṁ na vikriyeta tad aśma-sāram iti kaniṣṭhādhikāriṇām eva aśru-pulakādi-mattve 'pi aśma-sāra-hṛdayatayā nindaiṣā – „Ti, kdo se naučili ronit slzy, aniž by se změnila jejich srdce, jsou známí jako oddaní na nejnižší úrovni se srdcem z kamene. Jejich uměle nacvičený a předstíraný nářek si za všech okolností zaslouží odsouzení.“ Ta skutečná změna v srdci, o které byla zmínka dříve, se projeví neochotou dělat cokoliv, co není v souladu s oddanou službou. Aby k takové změně došlo, jsou plodné diskuse o Śrī Kṛṣṇovi a Jeho energiích absolutně nezbytné. Falešní oddaní si mohou myslet, že je pouhé ronění slz přivede na transcendentální úroveň, i když skutečná změna v srdci nenastala. Pokud však nepřijde transcendentální realizace, jsou takové praktiky k ničemu. Falešní oddaní neznají závěry transcendentálního poznání, a proto si myslí, že je vysvobodí umělé ronění slz. Jiný druh falešných oddaných si zase myslí, že studovat knihy předešlých ācāryů je stejně nevhodné jako studium suchých empirických filosofií. Śrīla Jīva Gosvāmī však po vzoru předešlých ācāryů hlásá závěry písem v šesti kompozicích zvaných Ṣaṭ-sandarbhy. Falešní oddaní vědí o těchto závěrech velmi málo, a tak nedosáhnou čisté oddané služby, protože jim chybí nadšení přijmout v oddané službě příznivé vedení, jež poskytují seberealizovaní oddaní. Tito falešní oddaní jsou jako impersonalisté, kteří si také myslí, že oddaná služba není o nic lepší než obyčejné plodonosné činnosti.