Text 11

Text

Verš

vadanti tat tattva-vidas
tattvaṁ yaj jñānam advayam
brahmeti paramātmeti
bhagavān iti śabdyate

Synonyms

Synonyma

vadanti — they say; tat — that; tattva-vidaḥ — learned souls; tattvam — the Absolute Truth; yat — which; jñānam — knowledge; advayam — nondual; brahma — Brahman; iti — thus; paramātmā — Paramātmā; iti — thus; bhagavān — Bhagavān; iti — thus; śabdyate — is known.

vadanti — říkají; tat — že; tattva-vidaḥ — učené duše; tattvam — Absolutní Pravda; yat — jež; jñānam — poznání; advayam — nedvojné; brahma — Brahman; iti — takto; paramātmā — Paramātmā; iti — takto; bhagavān — Bhagavān; iti — takto; śabdyate — je známá.

Translation

Překlad

“Learned transcendentalists who know the Absolute Truth say that it is nondual knowledge and is called impersonal Brahman, the localized Paramātmā and the Personality of Godhead.”

„Učení transcendentalisté, kteří znají Absolutní Pravdu, říkají, že se jedná o nedvojné poznání, které se nazývá neosobní Brahman, lokalizovaná Paramātmā a Osobnost Božství.“

Purport

Význam

This Sanskrit verse appears as the eleventh verse of the First Canto, second chapter, of Śrīmad-Bhāgavatam, where Sūta Gosvāmī answers the questions of the sages headed by Śaunaka Ṛṣi concerning the essence of all scriptural instructions. Tattva-vidaḥ refers to persons who have knowledge of the Absolute Truth. They can certainly understand knowledge without duality because they are on the spiritual platform. The Absolute Truth is known sometimes as Brahman, sometimes as Paramātmā and sometimes as Bhagavān. Persons who are in knowledge of the truth know that one who tries to approach the Absolute simply by mental speculation will ultimately realize the impersonal Brahman, and one who tries to approach the Absolute through yoga practice will be able to realize Paramātmā, but one who has complete knowledge and spiritual understanding realizes the spiritual form of Bhagavān, the Personality of Godhead.

Tento sanskrtský verš se objevuje jako jedenáctý ve druhé kapitole prvního zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, kde Sūta Gosvāmí odpovídá na otázky mudrců vedených Śaunakou Ṛṣim, kteří se ho ptali, co je podstatou všech pokynů písem. Slova tattva-vidaḥ označují osoby, jež mají poznání o Absolutní Pravdě, a protože jsou na duchovní úrovni, mohou toto poznání prosté protikladů pochopit. Absolutní Pravda je známá někdy jako Brahman, někdy jako Paramātmā a někdy jako Bhagavān. Ti, kdo znají pravdu, vědí, že člověk, který se snaží přiblížit k Absolutnímu pouze mentální spekulací, realizuje neosobní Brahman a ten, kdo se snaží přiblížit k Absolutnímu pomocí yogy, může realizovat Paramātmu. Ti však, jejichž poznání a duchovní pochopení jsou úplné, realizují duchovní podobu Bhagavāna, Osobnosti Božství.

Devotees of the Personality of Godhead know that Śrī Kṛṣṇa, the son of the King of Vraja, is the Absolute Truth. They do not discriminate between Śrī Kṛṣṇa’s name, form, qualities and pastimes. One who wants to separate the Lord’s absolute name, form and qualities from the Lord Himself must be understood to be lacking in absolute knowledge. A pure devotee knows that when he chants the transcendental name “Kṛṣṇa,” Śrī Kṛṣṇa is present as transcendental sound. He therefore chants with full respect and veneration. When he sees the forms of Śrī Kṛṣṇa, he does not see anything different from the Lord. If one sees otherwise, he must be considered untrained in absolute knowledge. This lack of absolute knowledge is called māyā. One who is not Kṛṣṇa conscious is ruled by the spell of māyā under the control of a duality in knowledge. In the Absolute, all manifestations of the Supreme Lord are nondual, just as the multifarious forms of Viṣṇu, the controller of māyā, are nondual. Empiric philosophers who pursue the impersonal Brahman accept only the knowledge that the personality of the living entity is not different from the personality of the Supreme Lord, and mystic yogīs who try to locate the Paramātmā accept only the knowledge that the pure soul is not different from the Supersoul. The absolute conception of a pure devotee, however, includes all others. A devotee does not see anything except in its relationship with Kṛṣṇa, and therefore his realization is the most perfect of all.

Oddaní Osobnosti Božství vědí, že Śrī Kṛṣṇa, syn krále Vradži, je Absolutní Pravda, a nedělají rozdíly mezi Jeho jménem, podobou, vlastnostmi a zábavami. Pokud se někdo snaží oddělovat Pánovo absolutní jméno, podobu a vlastnosti od Pána samotného, znamená to, že postrádá absolutní poznání. Čistý oddaný ví, že když zpívá transcendentální jméno „Kṛṣṇa“, Śrī Kṛṣṇa je přítomen v podobě transcendentálního zvuku. Zpívá proto s naprostou vážností a úctou. Když vidí podoby Śrī Kṛṣṇy, nevidí nic, co by bylo od Pána oddělené. Vidí-li je někdo jinak, musí být považován za člověka, který není zběhlý v absolutním poznání. Tento nedostatek absolutního poznání se nazývá māyā. Ten, kdo si není vědom Kṛṣṇy, je ovládán kouzelnou mocí māyi, což znamená, že v poznání vidí protiklady. Na absolutní úrovni se od sebe žádné expanze Nejvyššího Pána neliší, stejně jako se od sebe neliší různé podoby Viṣṇua, vládce māyi. Empiričtí filosofové, jejichž cílem je neosobní Brahman, přijímají pouze to, že osobnost živé bytosti se neliší od osobnosti Nejvyššího Pána, a mystičtí yogī, jež se snaží nalézt Paramātmu, přijímají pouze poznání, že čistá duše se neliší od Nadduše. Absolutní pojetí čistého oddaného však zahrnuje vše ostatní. Oddaný vidí vše pouze ve vztahu ke Kṛṣṇovi, a proto je jeho realizace ze všech nejdokonalejší.