Skip to main content
Library » Śrī Caitanya-caritāmṛta » Ādi-līlā » CHAPTER SEVENTEEN

Text 302

Text 302

Text

Verš

tihaṅ śyāma, — vaṁśī-mukha, gopa-vilāsī
ihaṅ gaura — kabhu dvija, kabhu ta’ sannyāsī
tihaṅ śyāma, — vaṁśī-mukha, gopa-vilāsī
ihaṅ gaura — kabhu dvija, kabhu ta’ sannyāsī

Synonyms

Synonyma

tihaṅ — in kṛṣṇa-līlā; śyāma — blackish color; vaṁśī-mukha — a flute in the mouth; gopa-vilāsī — an enjoyer as a cowherd boy; ihaṅ — now; gaura — fair complexion; kabhu — sometimes; dvija — brāhmaṇa; kabhu — sometimes; ta’ — certainly; sannyāsī — in the renounced order of life.

tihaṅ — při kṛṣṇa-līle; śyāma — načernalou barvu; vaṁśī-mukha — flétnu v ústech; gopa-vilāsī — ten, kdo si užívá jako pasáček krav; ihaṅ — nyní; gaura — se světlou pletí; kabhu — někdy; dvija — brāhmaṇa; kabhu — někdy; ta' — jistě; sannyāsī — ve stavu odříkání.

Translation

Překlad

In kṛṣṇa-līlā the Lord’s complexion is blackish. Holding a flute to His mouth, He enjoys as a cowherd boy. Now the selfsame person has appeared with a fair complexion, sometimes acting as a brāhmaṇa and sometimes accepting the renounced order of life.

V kṛṣṇa-līle je Pánova pleť načernalá. U svých úst drží flétnu a užívá si jako pasáček krav. Nyní se ta samá osoba zjevila se světlou pletí a někdy jedná jako brāhmaṇa a někdy přijímá stav odříkání.