Text 102

Text

Verš

doṣa-guṇa-vicāra — ei alpa kari’ māni
kavitva-karaṇe śakti, tāṅhā se vākhāni

Synonyms

Synonyma

doṣa-guṇa-vicāra — therefore to criticize one’s poetry as good or bad; ei — this; alpa — negligible; kari’ — making; māni — I consider; kavitva — poetic ingenuity; karaṇe — in performing; śakti — power; tāṅhā — that; se — we; vākhāni — describe.

doṣa-guṇa-vicāra — proto kritizovat něčí poezii jako dobrou nebo špatnou; ei — to; alpa — zanedbatelné; kari' — činící; māni — považuji; kavitva — básnickou vynalézavost; karaṇe — v provádění; śakti — schopnost; tāṅhā se — to; vākhāni — popisujeme.

Translation

Překlad

“Such mistakes should be considered negligible. One should see only how such poets have displayed their poetic power.

„Takové chyby jsou zanedbatelné. Měli bychom vidět pouze to, jak tito básníci projevovali svoje básnické schopnosti.“

Purport

Význam

In Śrīmad-Bhāgavatam (1.5.11) it is said:

Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (1.5.11) je řečeno:

tad-vāg-visargo janatāgha-viplavo
yasmin prati-ślokam abaddhavaty api
nāmāny anantasya yaśo ’ṅkitāni yat
śṛṇvanti gāyanti gṛṇanti sādhavaḥ

tad-vāg-visargo janatāgha-viplavo
yasmin prati-ślokam abaddhavaty api
nāmāny anantasya yaśo 'ṅkitāni yat
śṛṇvanti gāyanti gṛṇanti sādhavaḥ

“In explaining the glories of the Lord, inexperienced men may compose poetry with many faults, but because it contains glorification of the Lord, great personalities read it, hear it and chant it.” Despite its minute literary discrepancies, one must study poetry on the merit of its subject matter. According to Vaiṣṇava philosophy, any literature that glorifies the Lord, whether properly written or not, is first class. There need be no other considerations. The poetic compositions of Bhavabhūti, or Śrīkaṇṭha, include Mālatī-mādhava, Uttara-carita, Vīra-carita and many similar Sanskrit dramas. This great poet was born during the time of Bhojarāja as the son of Nīlakaṇṭha, a brāhmaṇa. Kālidāsa flourished during the time of Mahārāja Vikramāditya, and he became the state poet. He composed some thirty or forty Sanskrit dramas, including Kumāra-sambhava, Abhijñāna-śakuntalā and Megha-dūta. His drama Raghu-vaṁśa is especially famous. We have already described Jayadeva in chapter thirteen of the Ādi-līlā.

„Při vysvětlování Pánovy slávy může nezkušený člověk složit poezii, která bude mít mnoho nedostatků, ale vznešené osobnosti ji budou i přesto číst, poslouchat a zpívat, protože obsahuje velebení Pána.“ Člověk musí takovou poezii studovat kvůli jejímu obsahu, i když jsou v ní nepatrné literární nedostatky. Podle vaiṣṇavské filosofie je každá kniha, jež oslavuje Pána, prvotřídní, ať je napsaná správně, nebo ne. Nic jiného není třeba brát v úvahu. K básnickým kompozicím Bhavabhūtiho neboli Śrīkaṇṭhy patří sanskrtská dramata jako Mālātī-mādhava, Uttara-carita, Vīra-carita a mnoho dalších. Tento velký básník se narodil za vlády Bhojarāje jako syn brāhmaṇy Nīlakaṇṭhy. Kālidāsa žil za časů Mahārāje Vikramādityi a stal se státním básníkem. Složil asi třicet nebo čtyřicet sanskrtských dramat, včetně Kumāra-sambhavy, Abhijñāna-śakuntaly a Megha-dūty. Zvláště známé je jeho drama Raghu-vaṁśa. Jayadevu jsme již popsali ve třinácté kapitole Ādi-līly.