Text 32

Text

Verš

māṭira vikāra ghaṭe pāni bhari’ āni
māṭi-piṇḍe dhari yabe, śoṣi’ yāya pāni”

Synonyms

Synonyma

māṭira — of the dirt; vikāra — transformation; ghaṭe — in the waterpot; pāni — water; bhari’ — filling; āni — I can bring; māṭi — of dirt; piṇḍe — on the lump; dhari — I hold; yabe — when; śoṣi’ — soaking; yāya — goes; pāni — the water.

māṭira — hlíny; vikāra — přeměna; ghaṭe — do hliněného hrnce; pāni — vodu; bhari' — když naplním; āni — mohu přinést; māṭi — hlíny; piṇḍe — na hroudě; dhari — držím; yabe — když; śoṣi' — vsakující; yāya — jde; pāni — voda.

Translation

Překlad

“In a waterpot, which is a transformation of dirt, I can bring water very easily. But if I poured water on a lump of dirt, the lump would soak up the water, and my labor would be useless.”

„V nádobě na vodu, která je také přeměněná hlína, mohu vodu snadno přenášet. Pokud bych ale nalila vodu na hroudu hlíny, vsákla by se a moje námaha by byla zbytečná.“

Purport

Význam

This simple philosophy propounded by Śacīmātā, even though she is a woman, can defeat the Māyāvādī philosophers who speculate on oneness. The defect of Māyāvāda philosophy is that it does not accept the variety that is useful for practical purposes. Śacīmātā gave the example that although an earthen pot and a lump of dirt are basically one, for practical purposes the waterpot is useful whereas the lump of dirt is useless. Sometimes scientists argue that matter and spirit are one, with no difference between them. Factually, in a higher sense, there is no difference between matter and spirit, but one should have the practical knowledge that matter, being an inferior state of existence, is useless for our spiritual, blissful life, whereas spirit, being a finer state, is full of bliss. In this connection the Bhāgavatam gives the example that dirt and fire are practically one and the same. From the earth grow trees, and from their wood come fire and smoke. Nevertheless, for heat we can utilize the fire but not the earth, smoke or wood. Therefore, for the ultimate realization of the goal of life, we are concerned with the fire of the spirit, not the dull wood or earth of matter.

I když je Śacīmātā žena, tato jednoduchá filosofie, kterou podává, může porazit māyāvādské filosofy, spekulující o jednotě. Problémem māyāvādské filosofie je, že neuznává různorodost, tak užitečnou pro praktické účely. Śacīmātā uvedla příklad, že hliněný hrnec a hrouda hlíny jsou v podstatě jedno a totéž, ale pro praktické využití je nádoba na vodu užitečná, kdežto hrouda hlíny je k ničemu. Vědci někdy tvrdí, že hmota a duše jsou jedno a totéž a že mezi nimi není rozdíl. Mezi hmotnou a duchovní energií opravdu ve vyšším smyslu rozdíl není, ale člověk by měl mít praktické poznání, že hmota jakožto nižší stav bytí je pro náš duchovní, blažený život neužitečná, kdežto duchovní energie je díky své jemnější povaze plná blaženosti. V této souvislosti uvádí Bhāgavatam příklad, že hlína a oheň jsou v zásadě jedno a totéž. Ze země rostou stromy a z jejich dřeva pochází oheň a dým. Pro ohřátí však potřebujeme oheň, a ne hlínu, dým či dřevo. Pro konečnou realizaci životního cíle nás proto zajímá oheň duše, a ne tupé dřevo či hlína hmoty.