Skip to main content

Text 29

Text 29

Text

Verš

māṭi — deha, māṭi — bhakṣya, dekhaha vicāri’
avicāre deha doṣa, ki balite pāri
māṭi — deha, māṭi — bhakṣya, dekhaha vicāri’
avicāre deha doṣa, ki balite pāri

Synonyms

Synonyma

māṭi — dirt; deha — this body; māṭi — dirt; bhakṣya — eatable; dekhaha — just try to see; vicāri’ — by consideration; avicāre — without considering; deha — you put; doṣa — fault upon Me; ki — what; balite — to say; pāri — I am able.

māṭi — hlína; deha — toto tělo; māṭi — hlína; bhakṣya — jídlo; dekhaha — snaž se vidět; vicāri' — s uvážením; avicāre — bez rozmyslu; deha — jsi obvinila; doṣa — Mě z toho, že dělám něco špatného; ki — co; balite — říci; pāri — mohu.

Translation

Překlad

“This body is a transformation of dirt, and the eatables are also a transformation of dirt. Please reflect upon this. You are blaming Me without consideration. What can I say?”

„Toto tělo je přeměněná hlína a jídlo také. Zvaž to, prosím. Bezdůvodně Mě tu obviňuješ. Co ti na to mám říct?“

Purport

Význam

This is an explanation of the Māyāvāda philosophy, which takes everything to be one. The necessities of the body, namely eating, sleeping, mating and defending, are all unnecessary in spiritual life. When one is elevated to the spiritual platform, there are no more bodily necessities, and in activities pertaining to the bodily necessities there are no spiritual considerations. In other words, the more we eat, sleep, have sex and try to defend ourselves, the more we engage in material activities. Unfortunately, Māyāvādī philosophers consider devotional activities to be bodily activities. They cannot understand the simple explanation in the Bhagavad-gītā (14.26):

Zde je vyložena māyāvādská filosofie, která říká, že je všechno jedno. Tělesné potřeby, jako je jedení, spaní, pohlavní styk a obrana, jsou v duchovním životě zbytečné. Je-li někdo na duchovní úrovni, nemá tělesné potřeby, a na tělesných činnostech není nic duchovního. Jinými slovy, čím více jíme, spíme, máme sex a snažíme se bránit, tím více se věnujeme hmotným činnostem. Māyāvādští filosofové naneštěstí považují oddané činnosti za tělesné. Nechápou jednoduché vysvětlení Bhagavad-gīty (14.26):

māṁ ca yo ’vyabhicāreṇabhakti-yogena sevate
sa guṇān samatītyaitān
brahma-bhūyāya kalpate
māṁ ca yo 'vyabhicāreṇa
bhakti-yogena sevate
sa guṇān samatītyaitān
brahma-bhūyāya kalpate

“Anyone who engages in spiritual devotional service without motivation, rendering such service for the satisfaction of the Lord, is elevated immediately to the spiritual platform, and all his activities are spiritual.” Brahma-bhūyāya refers to Brahman (spiritual) activities. Although Māyāvādī philosophers are very eager to merge into the Brahman effulgence, they have no Brahman activities. To a certain extent they recommend Brahman activities, which for them means engagement in studying the Vedānta and Sāṅkhya philosophies, but their interpretations are but dry speculation. Lacking the varieties of spiritual activity, they cannot stay for long on that platform of simply studying Vedānta or Sāṅkhya philosophy.

„Každý, kdo se věnuje duchovní oddané službě bez osobní motivace a slouží jen pro uspokojení Pána, je okamžitě povýšen na duchovní úroveň a všechny jeho činnosti jsou duchovní.“ Brahma-bhūyāya se vztahuje na činnosti na úrovni Brahmanu (duchovní činnosti). I když māyāvādští filosofové dychtí splynout se září Brahmanu, neprovádějí žádné činnosti Brahmanu. Do jisté míry sice činnosti Brahmanu, což pro ně znamená studium vedānty a sāṅkhyi, doporučují, ale jejich výklady nejsou nic než suchá spekulace. A jelikož postrádají duchovní činnosti, nemohou na této úrovni pouhého studia vedānty a sāṅkhyi zůstat dlouho.

Life is meant for varieties of enjoyment. The living entity is by nature full of an enjoying spirit, as stated in the Vedānta-sūtra (1.1.12): ānanda-mayo ’bhyāsāt. In devotional service the activities are variegated and full of enjoyment. As stated in the Bhagavad-gītā (9.2), all devotional activities are easy to perform (su-sukhaṁ kartum) and are eternal and spiritual (avyayam). Since Māyāvādī philosophers cannot understand this, they take it for granted that a devotee’s activities (śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ smaraṇaṁ pāda-sevanam, etc.) are all material and are therefore māyā. They also consider Kṛṣṇa’s advent in this universe and His activities to be māyā. Therefore, because they consider everything māyā, they are known as Māyāvādīs.

Život je určen k různorodým požitkům. Živá bytost má přirozeně silné sklony k požitkářství, jak uvádí Vedānta-sūtra (1.1.12): ānanda-mayo 'bhyāsāt. Činnosti v oddané službě jsou různorodé a přinášejí mnoho požitku. Bhagavad-gītā (9.2) uvádí, že všechny oddané činnosti se snadno vykonávají (su-sukhaṁ kartum) a jsou věčné a duchovní (avyayam). Māyāvādī tomu však nejsou schopni porozumět, a tak jsou přesvědčeni, že všechny činnosti oddaného (śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ smaraṇaṁ pāda-sevanam a tak dále) jsou hmotné a tudíž māyā. Za māyu považují i Kṛṣṇovo sestoupení do tohoto vesmíru a Jeho činnosti. Protože vše považují za māyu, jsou známí jako māyāvādī.

Actually, any activities performed favorably for the satisfaction of the Lord, under the direction of the spiritual master, are spiritual. But for a person to disregard the order of the spiritual master and act by concoction, accepting his nonsensical activities to be spiritual, is māyā. One must achieve the favor of the Supreme Personality of Godhead through the mercy of the spiritual master. Therefore one must first please the spiritual master, and if he is pleased, then we should understand that the Supreme Personality of Godhead is also pleased. But if the spiritual master is displeased by our actions, they are not spiritual. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura confirms this: yasya prasādād bhagavat-prasādo yasyāprasādān na gatiḥ kuto ’pi. Activities that please the spiritual master must be considered spiritual, and they should be accepted as satisfying to the Lord.

Ve skutečnosti jsou všechny činnosti vykonané pro potěšení Pána a pod vedením duchovního mistra duchovní. Māyā však je, když nedbáme na pokyny duchovního mistra, jednáme podle vlastních výmyslů, a ještě tyto nesmyslné činnosti považujeme za duchovní. Přízeň Nejvyšší Osobnosti Božství musíme získat skrze milost duchovního mistra. Nejdříve bychom tedy měli uspokojit duchovního mistra, a když on je potěšen, můžeme vědět, že je potěšen také Nejvyšší Pán, Osobnost Božství. Je-li však duchovní mistr s našimi činnostmi nespokojen, potom nejsou duchovní. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura to také potvrzuje: yasya prasādād bhagavat-prasādo yasyāprasādān na gatiḥ kuto 'pi. Činnosti, které těší duchovního mistra, musí být považovány za duchovní a je třeba vědět, že těší Pána.

Lord Caitanya Mahāprabhu, as the supreme spiritual master, instructed His mother about the Māyāvāda philosophy. By saying that the body is dirt and eatables are also dirt, He implied that everything is māyā. This is Māyāvāda philosophy. The philosophy of the Māyāvādīs is defective because it maintains that everything is māyā but the nonsense they speak. While saying that everything is māyā, the Māyāvādī philosopher loses the opportunity of devotional service, and therefore his life is doomed. Śrī Caitanya Mahāprabhu therefore advised, māyāvādi-bhāṣya śunile haya sarva-nāśa (Cc. Madhya 6.169). If one accepts the Māyāvāda philosophy, his advancement is doomed forever.

Pán Caitanya Mahāprabhu jako nejvyšší duchovní mistr poučil svoji matku o māyāvādské filosofii. Když řekl, že tělo je hlína a jídlo je také hlína, chtěl naznačit, že všechno je māyā. To je filosofie māyāvādy. Māyāvādská filosofie je chybná, protože tvrdí, že všechno je māyā – s výjimkou nesmyslů, které říkají. Když māyāvādský filosof říká, že vše je māyā, ztrácí možnost vykonávat oddanou službu, a tak je jeho život odsouzen ke zkáze. Śrī Caitanya Mahāprabhu proto radí: māyāvādi-bhāṣya śunile haya sarva-nāśa (Cc.Madhya 6.169). Pokrok toho, kdo přijme māyāvādskou filosofii, je navždy zmařen.