Text 22

Text

Verš

krandanera chale balāila hari-nāma
nārī saba ‘hari’ bale, — hāse gaura-dhāma

Synonyms

Synonyma

krandanera — of crying; chale — on the pretense of; balāila — caused to speak; hari-nāma — the holy name of the Lord; nārī — ladies; saba — all; ‘hari’ bale — chant the holy name of the Lord; hāse — laughs; gaura-dhāma — Lord Śrī Caitanya as a child.

krandanera — pláče; chale — pod záminkou; balāila — způsobil, že říkaly; hari-nāma — svaté jméno Pána; nārī — ženy; saba — všechny; ̀hari' bale — zpívají svaté jméno Pána; hāse — směje se; gaura-dhāma — Pán Śrī Caitanya jako dítě.

Translation

Překlad

The Lord caused all the ladies to chant the holy names of the Hare Kṛṣṇa mahā-mantra on the plea of His crying, and while they chanted the Lord would smile.

Pod záminkou pláče přiměl Pán všechny ženy zpívat svatá jména, Hare Kṛṣṇa mahā-mantru. Když zpívaly, Pán se smál.

Purport

Význam

In the Caitanya-bhāgavata this pastime is described as follows: “The Lord, with His beautiful eyes, would cry, but He would stop immediately upon hearing the Hare Kṛṣṇa mahā-mantra. When the ladies, understanding the fun of the Lord, discovered that He would cry and then stop upon hearing the chanting of the Hare Kṛṣṇa mantra, they all took it as a clue to chant Hare Kṛṣṇa as soon as the Lord cried. Thus it became a regular function. The Lord would cry, and the ladies would begin chanting the Hare Kṛṣṇa mahā-mantra, clapping their hands. In this way all the ladies of the neighboring houses would assemble in the home of Śacīmātā to join in the saṅkīrtana movement twenty-four hours a day. As long as the ladies continued to chant the Hare Kṛṣṇa mahā-mantra, the Lord would not cry but would very pleasingly smile upon them.”

V Caitanya-bhāgavatě je tato zábava popsána tímto způsobem: „Pán s krásnýma očima plakal, ale přestal hned, jak uslyšel Hare Kṛṣṇa mahā-mantru. Jakmile ženy pochopily tuto Pánovu zábavu a zjistily, že přestane plakat, když slyší zpívání Hare Kṛṣṇa mantry, všechny braly Jeho pláč jako podnět, aby zpívaly Hare Kṛṣṇa. Tak se to stalo pravidlem. Pán se rozplakal a ženy vždy začaly zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru a tleskat. Takto se ženy ze sousedních domů dvacet čtyři hodin denně scházely v domě Śacīmāty, aby se přidávaly k saṅkīrtanovému hnutí. Dokud zpívaly Hare Kṛṣṇa mahā-mantru, Pán neplakal, ale mile se na ně usmíval.“