Text 39

Text

Verš

dvādaśa vatsara śeṣa rahilā nīlācale
premāvasthā śikhāilā āsvādana-cchale

Synonyms

Synonyma

dvādaśa — twelve; vatsara — years; śeṣa — balance; rahilā — remained; nīlācale — at Jagannātha Purī; prema-avasthā — a state of ecstasy; śikhāilā — instructed everyone; āsvādana-chale — under the plea of tasting it Himself.

dvādaśa — dvanáct; vatsara — let; śeṣa — zbytek; rahilā — zůstával; nīlācale — v Džagannáth Purí; prema-avasthā — stav extáze; śikhāilā — každého učil; āsvādana-chale — tak, že ji sám vychutnával.

Translation

Překlad

For the remaining twelve years He stayed in Jagannātha Purī, He taught everyone how to taste the transcendental mellow ecstasy of love of Kṛṣṇa by tasting it Himself.

Zbývajících dvanáct let neopustil Džagannáth Purí a učil každého vychutnávat transcendentální náladu extáze lásky ke Kṛṣṇovi tak, že ji vychutnával sám.

Purport

Význam

A person who is advanced in Kṛṣṇa consciousness always feels separation from Kṛṣṇa because such a feeling of separation excels the feeling of meeting Kṛṣṇa. Śrī Caitanya Mahāprabhu, in His last twelve years of existence within this world at Jagannātha Purī, taught the people of the world how, with a feeling of separation, one can develop His dormant love of Kṛṣṇa. Such feelings of separation or meeting with Kṛṣṇa are different stages of love of Godhead. These feelings develop in time when a person seriously engages in devotional service. The highest stage is called prema-bhakti, but this stage is attained by executing sādhana-bhakti. One should not try to elevate himself artificially to the stage of prema-bhakti without seriously following the regulative principles of sādhana-bhakti. Prema-bhakti is the stage of relishing, whereas sādhana-bhakti is the stage of improving in devotional service. Śrī Caitanya Mahāprabhu taught this cult of devotional service in full detail by practical application in His own life. It is said, therefore, āpani ācari’ bhakti śikhāimu sabāre. Śrī Caitanya Mahāprabhu is Kṛṣṇa Himself, and in the role of a kṛṣṇa-bhakta, a devotee of Kṛṣṇa, He instructed the entire world how one can execute devotional service and thus go back home, back to Godhead, in due course of time.

Osoba s pokročilým vědomím Kṛṣṇy cítí neustále odloučení od Kṛṣṇy, neboť pocity odloučení předčí pocity při setkání s Kṛṣṇou. Śrī Caitanya Mahāprabhu během svých posledních dvanácti let pobytu v tomto světě v Džagannáth Purí učil lidi celého světa, jak je možné skrze pocity odloučení probudit svoji neprojevenou lásku ke Kṛṣṇovi. Tyto pocity odloučení nebo setkání s Kṛṣṇou jsou různé úrovně lásky k Bohu a časem se rozvinou u každého, kdo se vážně věnuje oddané službě. Nejvyšší úroveň se nazývá prema-bhakti, ale k té vede cesta přes sādhana-bhakti. Nikdo by se neměl snažit uměle dosáhnout úrovně prema-bhakti, aniž by vážně následoval usměrňující zásady sādhana-bhakti. Prema-bhakti je úroveň vychutnávání, kdežto sādhana-bhakti je úroveň zdokonalování se v oddané službě. Śrī Caitanya Mahāprabhu tuto nauku o oddané službě učil tak, že ji do posledního detailu prakticky uplatňoval ve svém životě. Proto je řečeno: āpani ācari' bhakti śikhāimu sabāre. Śrī Caitanya Mahāprabhu je samotný Kṛṣṇa a v roli kṛṣṇa-bhakty, oddaného Kṛṣṇy, učil celý svět, jak vykonávat oddanou službu, a díky tomu se časem vrátit domů, zpátky k Bohu.