Skip to main content

Text 19

Text 19

Text

Verš

ei tina ṭhākura gauḍīyāke kariyāchena ātmasāt
e tinera caraṇa vandoṅ, tine mora nātha
ei tina ṭhākura gauḍīyāke kariyāchena ātmasāt
e tinera caraṇa vandoṅ, tine mora nātha

Synonyms

Synonyma

ei — these; tina — three; ṭhākura — Deities; gauḍīyāke — the Gauḍīya Vaiṣṇavas; kariyāchena — have done; ātmasāt — absorbed; e — these; tinera — of the three; caraṇa — lotus feet; vandoṅ — I worship; tine — these three; mora — my; nātha — Lords.

ei — tato; tina — tři; ṭhākura — Božstva; gauḍīyāke — gauḍīya-vaiṣṇavů; kariyāchena — učinila; ātmasāt — upoutala na sebe; e — těchto; tinera — tří; caraṇa — lotosové nohy; vandoṅ — uctívám; tine — tato tři; mora — moji; nātha — Pánové.

Translation

Překlad

These three Deities of Vṛndāvana [Madana-mohana, Govinda and Gopīnātha] have absorbed the heart and soul of the Gauḍīya Vaiṣṇavas [followers of Lord Caitanya]. I worship Their lotus feet, for They are the Lords of my heart.

Tato tři Božstva Vrindávanu (Madana-mohana, Govinda a Gopīnātha) upoutala duše gauḍīya-vaiṣṇavů (následovníků Pána Caitanyi). Uctívám lotosové nohy těchto tří Božstev, protože jsou Pány mého srdce.

Purport

Význam

The author of Śrī Caitanya-caritāmṛta offers his respectful obeisances unto the three Deities of Vṛndāvana named Śrī Rādhā-Madana-mohana, Śrī Rādhā-Govindadeva and Śrī Rādhā-Gopīnāthajī. These three Deities are the life and soul of the Bengali Vaiṣṇavas, or Gauḍīya Vaiṣṇavas, who have a natural aptitude for residing in Vṛndāvana. The Gauḍīya Vaiṣṇavas who follow strictly in the line of Śrī Caitanya Mahāprabhu worship the Divinity by chanting transcendental sounds meant to develop a sense of one’s transcendental relationship with the Supreme Lord, a reciprocation of mellows (rasas) of mutual affection, and, ultimately, the achievement of the desired success in loving service. These three Deities are worshiped in three different stages of one’s development. The followers of Śrī Caitanya Mahāprabhu scrupulously follow these principles of approach.

Autor Śrī Caitanya-caritāmṛty se uctivě klaní třem Božstvům z Vrindávanu, která nesou jména Śrī Rādhā-Madana-mohana, Śrī Rādhā-Govindadeva a Śrī Rādhā-Gopīnāthajī. Tato tři Božstva jsou vším pro bengálské neboli gaudské vaiṣṇavy, jež mají přirozený sklon žít ve Vrindávanu. Gauḍīya-vaiṣṇavové, kteří přísně následují principy Śrī Caitanyi Mahāprabhua, uctívají Božstvo zpíváním transcendentálních tónů určených k rozvinutí vědomí transcendentálních vztahů s Nejvyšším Pánem, opětování nálad (ras) vzájemné náklonnosti a které mají nakonec pomoci k dosažení vytouženého úspěchu v láskyplné službě. Zmíněná tři Božstva jsou uctívána ve třech různých stádiích pokročilosti oddaného. Následovníci Śrī Caitanyi Mahāprabhua tato pravidla přistupování k Pánu přísně dodržují.

Gauḍīya Vaiṣṇavas perceive the ultimate objective in Vedic hymns composed of eighteen transcendental letters that adore Kṛṣṇa as Madana-mohana, Govinda and Gopījana-vallabha. Madana-mohana is He who charms Cupid, the god of love, Govinda is He who pleases the senses and the cows, and Gopījana-vallabha is the transcendental lover of the gopīs. Kṛṣṇa Himself is called Madana-mohana, Govinda, Gopījana-vallabha and countless other names as He plays in His different pastimes with His devotees.

Gauḍīya-vaiṣṇavové vnímají konečný cíl ve védských hymnech, které se skládají z osmnácti transcendentálních slabik opěvujících Kṛṣṇu jako Madana-mohana, Govindu a Gopījana-vallabhu. Śrī Madana-mohana okouzluje Amora, boha lásky, Govinda přináší potěšení smyslům a kravám, a Gopījana-vallabha je transcendentální milenec gopī. Kṛṣṇa sám má vedle jmen Madana-mohana, Govinda a Gopījana-vallabha ještě nespočet dalších jmen, a to podle různých zábav, kterým se věnuje se svými oddanými.

The three Deities — Madana-mohana, Govinda and Gopījana-vallabha — have very specific qualities. Worship of Madana-mohana is on the platform of reestablishing our forgotten relationship with the Personality of Godhead. In the material world we are presently in utter ignorance of our eternal relationship with the Supreme Lord. Paṅgoḥ refers to one who cannot move independently by his own strength, and manda-mateḥ is one who is less intelligent because he is too absorbed in materialistic activities. It is best for such persons not to aspire for success in fruitive activities or mental speculation but instead simply to surrender to the Supreme Personality of Godhead. The perfection of life is simply to surrender to the Supreme. In the beginning of our spiritual life we must therefore worship Madana-mohana so that He may attract us and nullify our attachment for material sense gratification. This relationship with Madana-mohana is necessary for neophyte devotees. When one wishes to render service to the Lord with strong attachment, one worships Govinda on the platform of transcendental service. Govinda is the reservoir of all pleasures. When by the grace of Kṛṣṇa and the devotees one reaches perfection in devotional service, he can appreciate Kṛṣṇa as Gopījana-vallabha, the pleasure Deity of the damsels of Vraja.

Tato tři Božstva, Madana-mohana, Govinda a Gopījana-vallabha, mají zvláštní vlastnosti. Uctívání Madana-mohana probíhá na úrovni obnovení našeho zapomenutého vztahu s Osobností Božství. V hmotném světě totiž nyní žijeme v naprostém zapomnění na náš věčný vztah s Nejvyšším Pánem. Slovo paṅgoḥ se vztahuje na toho, kdo není schopen se sám pohybovat, a manda-mateḥ je ten, kdo je méně inteligentní, jelikož je příliš pohroužený v materialistických činnostech. Pro takové osoby je lepší neusilovat o úspěch v plodonosných činnostech či mentální spekulaci, ale raději se odevzdat Nejvyšší Osobnosti Božství. To je dokonalost života – jednoduše se odevzdat Nejvyššímu. Na počátku duchovního života tedy musíme uctívat Madana-mohana, aby nás začal přitahovat, a tak odstranil naši připoutanost k hmotnému uspokojování smyslů. Tento vztah s Madana-mohanem je pro začínající oddané nezbytný. Chce-li potom oddaný sloužit Pánu se silnou připoutaností k Němu, uctívá na úrovni transcendentální služby Govindu. Govinda je zdrojem veškerých radostí. Pokud pak dotyčný dosáhne milostí Kṛṣṇy a oddaných dokonalosti v oddané službě, může Kṛṣṇu vnímat jako Gopījana-vallabhu, Božstvo, které těší vradžské dívky.

Lord Śrī Caitanya Mahāprabhu explained this mode of devotional service in three stages, and therefore these worshipable Deities were installed in Vṛndāvana by different Gosvāmīs. They are very dear to the Gauḍīya Vaiṣṇavas there, who visit the temples at least once a day. Besides the temples of these three Deities, many other temples have been established in Vṛndāvana, such as the temple of Rādhā-Dāmodara of Jīva Gosvāmī, the temple of Śyāmasundara of Śyāmānanda Gosvāmī, the temple of Gokulānanda of Lokanātha Gosvāmī, and the temple of Rādhā-ramaṇa of Gopāla Bhaṭṭa Gosvāmī. There are seven principal temples over four hundred years old that are the most important of the five thousand temples now existing in Vṛndāvana.

Na základě toho, že Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu vysvětlil tuto náladu oddané služby na třech úrovních, instalovali ve Vrindávanu různí Gosvāmī tato uctívaná Božstva. Jsou nesmírně drahá všem místním gauḍīya-vaiṣṇavům, kteří alespoň jedenkrát denně navštěvují Jejich chrámy. Kromě chrámů těchto tří hlavních Božstev bylo ve Vrindávanu založeno mnoho dalších chrámů, mezi něž patří například chrám Rādhā-Dāmodara založený Jīvou Gosvāmīm, chrám Śyāmasundara založený Śyāmānandou Gosvāmīm, chrám Gokulānandy založený Lokanāthem Gosvāmīm a chrám Rādhā-ramaṇa založený Gopālem Bhaṭṭou Gosvāmīm. Existuje tam sedm hlavních chrámů, více než čtyři sta let starých, které jsou mezi stávajícími pěti tisíci chrámy ve Vrindávanu nejdůležitější.

Gauḍīya indicates the part of India between the southern side of the Himalayan Mountains and the northern part of the Vindhyā Hills, which is called Āryāvarta, or the Land of the Āryans. This portion of India is divided into five parts or provinces (Pañca-gauḍadeśa): Sārasvata (Kashmir and Punjab), Kānyakubja (Uttar Pradesh, including the modern city of Lucknow), Madhya-gauḍa (Madhya Pradesh), Maithila (Bihar and part of Bengal) and Utkala (part of Bengal and the whole of Orissa). Bengal is sometimes called Gauḍadeśa, partly because it forms a portion of Maithila and partly because the capital of the Hindu king Rāja Lakṣmaṇa Sena was known as Gauḍa. This old capital later came to be known as Gauḍapura and gradually Māyāpur.

Slovo gauḍīya se vztahuje na část Indie, která se nachází mezi jižním úbočím Himálaje a severním úbočím pohoří Vindhja a jmenuje se Árjávarta neboli země āryů. Tato část země se dělí na pět provincií zvaných Paňča-gaudadéš: Sárasvata (Kašmír a Paňdžáb), Kánjakubdža (Uttarpradéš, včetně současného města Lakhnaú), Madhja-gauda (Madhjapradéš), Maithila (Bihár a část Bengálska) a Utkala (část Bengálska a celá Urísa). Bengálsku se někdy říká Gaudadéš; zčásti proto, že tvoří část Maithily, a také proto, že hlavní město hindského krále Rāje Lakṣmaṇa Seny se nazývalo Gauda. Toto staré hlavní město vešlo později ve známost pod jménem Gaudapur a nakonec jako Májápur.

The devotees of Orissa are called Uḍiyās, the devotees of Bengal are called Gauḍīyas, and the devotees of southern India are known as Drāviḍa devotees. As there are five provinces in Āryāvarta, so Dākṣiṇātya, southern India, is also divided into five provinces, which are called Pañca-draviḍa. The four Vaiṣṇava ācāryas who are the great authorities of the four Vaiṣṇava disciplic successions, as well as Śrīpāda Śaṅkarācārya of the Māyāvāda school, appeared in the Pañca-draviḍa provinces. Among the four Vaiṣṇava ācāryas, who are all accepted by the Gauḍīya Vaiṣṇavas, Śrī Rāmānuja Ācārya appeared in the southern part of Andhra Pradesh at Mahābhūtapurī, Śrī Madhva Ācārya appeared at Pājakam (near Vimānagiri) in the district of Mangalore, Śrī Viṣṇu Svāmī appeared at Pāṇḍya, and Śrī Nimbārka appeared at Muṅgera-patana, in the extreme south.

Uḍiyā je označení pro oddané z Urísy, gauḍīya jsou oddaní z Bengálska a oddaní z jižní Indie jsou známí jako drávidští oddaní. Stejně jako je pět provincií v Árjávartě, je i jižní Indie, zvaná Dákšinátja, rozdělena na pět provincií, kterým se říká Paňča-dravida. Zde se narodili jak čtyři vaiṣṇavští ācāryové, kteří jsou velkými autoritami čtyř vaiṣṇavských posloupností, tak i Śrīpāda Śaṅkarācārya z māyāvādské školy. Z těchto čtyř vaiṣṇavských ācāryů, které gauḍīya-vaiṣṇavové uznávají, se Śrī Rāmānuja Ācārya zjevil v jižní části Ándhrapradéše v Mahábhútapurí, Śrī Madhva Ācārya v Pádžakam (nedaleko Vimánagiri) v okrese Mangalúr, Śrī Viṣṇu Svāmī se zjevil v Pándji a Śrī Nimbārka v Mungéra-pataně zcela na jihu.

Śrī Caitanya Mahāprabhu accepted the chain of disciplic succession from Madhva Ācārya, but the Vaiṣṇavas in His line do not accept the Tattva-vādīs, who also claim to belong to the Madhva-sampradāya. To distinguish themselves clearly from the Tattva-vādī branch of Madhva’s descendants, the Vaiṣṇavas of Bengal prefer to call themselves Gauḍīya Vaiṣṇavas. Śrī Madhva Ācārya is also known as Śrī Gauḍa-pūrṇānanda, and therefore the name Madhva-Gauḍīya-sampradāya is quite suitable for the disciplic succession of the Gauḍīya Vaiṣṇavas. Our spiritual master, Oṁ Viṣṇupāda Śrīmad Bhaktisiddhānta Sarasvatī Gosvāmī Mahārāja, accepted initiation in the Madhva-Gauḍīya-sampradāya.

Třebaže se Śrī Caitanya Mahāprabhu začlenil do učednické posloupnosti Madhvy Ācāryi, vaiṣṇavové Jeho školy neuznávají tattva-vādī, kteří se k Madhvově sampradāyi také hlásí. Vaiṣṇavové z Bengálska se raději prohlašují za gauḍīya-vaiṣṇavy, aby se zřetelně odlišili od tattva-vādské větve Madhvových následovníků. Śrī Madhva Ācārya je známý i jako Śrī Gauḍa-pūrṇānanda, takže Mādhva-gauḍīya-sampradāya je pro učednickou posloupnost gauḍských vaiṣṇavů naprosto vyhovující jméno. Náš duchovní mistr, Oṁ Viṣṇupāda Śrīmad Bhaktisiddhānta Sarasvatī Gosvāmī Mahārāja, přijal zasvěcení v Mādhva-gauḍīya-sampradāyi.