TEXT 29

Devanagari

Dévanágarí

समोऽहं सर्वभूतेषु न मे द्वेष्योऽस्ति न प्रिय: ।
ये भजन्ति तु मां भक्त्य‍ा मयि ते तेषु चाप्यहम् ॥ २९ ॥

Text

Verš

samo ’haṁ sarva-bhūteṣu
na me dveṣyo ’sti na priyaḥ
ye bhajanti tu māṁ bhaktyā
mayi te teṣu cāpy aham

Synonyms

Synonyma

samaḥ — equally disposed; aham — I; sarva-bhūteṣu — to all living entities; na — no one; me — to Me; dveṣyaḥ — hateful; asti — is; na — nor; priyaḥ — dear; ye — those who; bhajanti — render transcendental service; tu — but; mām — unto Me; bhaktyā — in devotion; mayi — are in Me; te — such persons; teṣu — in them; ca — also; api — certainly; aham — I.

samaḥ — stejně nakloněn; aham — Já; sarva-bhūteṣu — všem živým bytostem; na — nikdo; me — pro Mě; dveṣyaḥ — nenáviděný; asti — je; na — ani; priyaḥ — drahý; ye — ti, kdo; bhajanti — prokazují transcendentální službu; tu — ale; mām — Mně; bhaktyā — oddaně; mayi — jsou Moji; te — oni; teṣu — jejich; ca — také; api — jistě; aham — Já.

Translation

Překlad

I envy no one, nor am I partial to anyone. I am equal to all. But whoever renders service unto Me in devotion is a friend, is in Me, and I am also a friend to him.

Vůči nikomu nechovám zášť a nikomu nestraním. Jsem stejně nakloněn všem. Ale každý, kdo Mi oddaně slouží, je Můj přítel — je u Mě — a Já jsem také přítelem jemu.

Purport

Význam

One may question here that if Kṛṣṇa is equal to everyone and no one is His special friend, then why does He take a special interest in the devotees who are always engaged in His transcendental service? But this is not discrimination; it is natural. Any man in this material world may be very charitably disposed, yet he has a special interest in his own children. The Lord claims that every living entity – in whatever form – is His son, and so He provides everyone with a generous supply of the necessities of life. He is just like a cloud which pours rain all over, regardless of whether it falls on rock or land or water. But for His devotees, He gives specific attention. Such devotees are mentioned here: they are always in Kṛṣṇa consciousness, and therefore they are always transcendentally situated in Kṛṣṇa. The very phrase “Kṛṣṇa consciousness” suggests that those who are in such consciousness are living transcendentalists, situated in Him. The Lord says here distinctly, mayi te: “They are in Me.” Naturally, as a result, the Lord is also in them. This is reciprocal. This also explains the words ye yathā māṁ prapadyante tāṁs tathaiva bhajāmy aham: “Whoever surrenders unto Me, proportionately I take care of him.” This transcendental reciprocation exists because both the Lord and the devotee are conscious. When a diamond is set in a golden ring, it looks very nice. The gold is glorified, and at the same time the diamond is glorified. The Lord and the living entity eternally glitter, and when a living entity becomes inclined to the service of the Supreme Lord he looks like gold. The Lord is a diamond, and so this combination is very nice. Living entities in a pure state are called devotees. The Supreme Lord becomes the devotee of His devotees. If a reciprocal relationship is not present between the devotee and the Lord, then there is no personalist philosophy. In the impersonal philosophy there is no reciprocation between the Supreme and the living entity, but in the personalist philosophy there is.

Nyní se někdo může zeptat: je-li Kṛṣṇa stejně nakloněn všem a nikdo není Jeho výjimečným přítelem, proč tedy projevuje zvláštní zájem o své oddané, kteří Mu vždy prokazují transcendentální službu? Kṛṣṇa však nezvýhodňuje — jeho jednání je přirozené. Kterýkoliv člověk v hmotném světě může být dobročinně založený, a přesto bude projevovat zvláštní zájem o své děti. Pán prohlašuje, že každá živá bytost — ať je v jakékoliv podobě — je Jeho synem, a proto každé velkoryse dává hojnost všeho, co potřebuje k životu. Je jako mrak rozdávající déšť všude, bez ohledu na to, zda dopadá na skálu, zemi nebo vodu. Svým oddaným ale Pán věnuje zvláštní pozornost. O těch se zde právě mluví: trvale mají vědomí Kṛṣṇy, a proto jsou vždy u Kṛṣṇy na transcendentální úrovni. Samotný výraz vědomí Kṛṣṇy naznačuje, že ti, kdo mají toto vědomí, jsou živoucí transcendentalisté, přebývající u Něho. Pán zde jasně říká: mayi te — “Jsou Moji.” Z toho přirozeně vyplývá, že Pán je také jejich. Jedná se o vzájemný vztah. To také vysvětluje Kṛṣṇova slova ye yathā māṁ prapadyante tāṁs tathaiva bhajāmy aham — “O každého se starám do té míry, do jaké se Mi odevzdává.” K tomuto transcendentálnímu opětování dochází proto, že Pán i oddaný mají vědomí. Když je diamant vsazen do zlatého prstenu, vypadá velice pěkně. Zlato i diamant vyniknou zároveň. Pán i živá bytost věčně září, a jakmile živá bytost projeví sklon ke službě Nejvyššímu Pánu, vypadá jako zlato. Pán je diamant, a tak vznikne krásná kombinace. Živým bytostem nacházejícím se v čistém stavu se říká oddaní a Nejvyšší Pán se stává oddaným svých oddaných. Tam, kde není vzájemný vztah mezi oddaným a Pánem, chybí osobní filozofie. Neosobní filozofie postrádá vzájemný vztah mezi Nejvyšším a živou bytostí, zatímco v osobní filozofii je přítomen.

The example is often given that the Lord is like a desire tree, and whatever one wants from this desire tree, the Lord supplies. But here the explanation is more complete. The Lord is here stated to be partial to the devotees. This is the manifestation of the Lord’s special mercy to the devotees. The Lord’s reciprocation should not be considered to be under the law of karma. It belongs to the transcendental situation in which the Lord and His devotees function. Devotional service to the Lord is not an activity of this material world; it is part of the spiritual world, where eternity, bliss and knowledge predominate.

Často se uvádí příklad, že Pán je jako strom přání a všem dává, co si od Něho přejí získat. Zde však nacházíme úplnější vysvětlení — Pán je nakloněn svým oddaným. To je projev Jeho zvláštní milosti k nim. Nikdo by se neměl domnívat, že Jeho opětování spadá pod zákon karmy. Náleží k transcendentální úrovni, na které Pán a Jeho oddaní jednají. Oddaná služba Pánu není činností patřící k hmotnému světu — je součástí duchovního světa, který vyniká věčností, blažeností a poznáním.