TEXT 12

Devanagari

Dévanágarí

मोघाशा मोघकर्माणो मोघज्ञाना विचेतस: ।
राक्षसीमासुरीं चैव प्रकृतिं मोहिनीं श्रिता: ॥ १२ ॥

Text

Verš

moghāśā mogha-karmāṇo
mogha-jñānā vicetasaḥ
rākṣasīm āsurīṁ caiva
prakṛtiṁ mohinīṁ śritāḥ

Synonyms

Synonyma

mogha-āśāḥ — baffled in their hopes; mogha-karmāṇaḥ — baffled in fruitive activities; mogha-jñānāḥ — baffled in knowledge; vicetasaḥ — bewildered; rākṣasīm — demonic; āsurīm — atheistic; ca — and; eva — certainly; prakṛtim — nature; mohinīm — bewildering; śritāḥ — taking shelter of.

mogha-āśāḥ — ti, jejichž naděje jsou zmařeny; mogha-karmāṇaḥ — ti, jejichž plodonosné činnosti jsou zmařeny; mogha-jñānāḥ — ti, jejichž poznání je zbytečné; vicetasaḥ — zmatení; rākṣasīm — démonské; āsurīm — ateistické; ca — a; eva — jistě; prakṛtim — povahy; mohinīm — matoucí; śritāḥ — přijímají útočiště u.

Translation

Překlad

Those who are thus bewildered are attracted by demonic and atheistic views. In that deluded condition, their hopes for liberation, their fruitive activities, and their culture of knowledge are all defeated.

Takto zmatené jedince přitahují démonské a ateistické principy. Když jsou tímto způsobem oklamáni, jejich naděje na osvobození, práce s vidinou jejích plodů i rozvoj poznání jsou zmařeny.

Purport

Význam

There are many devotees who assume themselves to be in Kṛṣṇa consciousness and devotional service but at heart do not accept the Supreme Personality of Godhead, Kṛṣṇa, as the Absolute Truth. For them, the fruit of devotional service – going back to Godhead – will never be tasted. Similarly, those who are engaged in fruitive pious activities and who are ultimately hoping to be liberated from this material entanglement will never be successful either, because they deride the Supreme Personality of Godhead, Kṛṣṇa. In other words, persons who mock Kṛṣṇa are to be understood to be demonic or atheistic. As described in the Seventh Chapter of Bhagavad-gītā, such demonic miscreants never surrender to Kṛṣṇa. Therefore their mental speculations to arrive at the Absolute Truth bring them to the false conclusion that the ordinary living entity and Kṛṣṇa are one and the same. With such a false conviction, they think that the body of any human being is now simply covered by material nature and that as soon as one is liberated from this material body there is no difference between God and himself. This attempt to become one with Kṛṣṇa will be baffled because of delusion. Such atheistic and demoniac cultivation of spiritual knowledge is always futile. That is the indication of this verse. For such persons, cultivation of the knowledge in the Vedic literature, like the Vedānta-sūtra and the Upaniṣads, is always baffled.

Je mnoho oddaných, kteří navenek vystupují, jako by si byli vědomi Kṛṣṇy a věnovali se oddané službě, ale v srdci nepřijímají Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇu, za Absolutní Pravdu. Tyto osoby nikdy neochutnají plod oddané služby — návrat k Bohu. Úspěšní nebudou ani ti, kdo se věnují plodonosným zbožným činnostem s konečným cílem vysvobodit se z tohoto hmotného zapletení, protože se Osobnosti Božství, Nejvyššímu Pánu Kṛṣṇovi, vysmívají. Jinými slovy — ti, kdo zesměšňují Kṛṣṇu, jsou démoni či ateisté. V sedmé kapitole Bhagavad-gīty stojí, že tito ničemové se Kṛṣṇovi nikdy neodevzdávají. Jejich myšlenková spekulace, pomocí které chtějí dospět k Absolutní Pravdě, je tak přivede k nesprávnému závěru, že obyčejná živá bytost a Kṛṣṇa jsou jedno a totéž. Na základě tohoto mylného přesvědčení si myslí, že tělo každé lidské bytosti je nyní pouze pokryto hmotnou energií a že jakmile se někdo z hmotného těla vysvobodí, neliší se od Boha. Tento pokus ztotožnit se s Kṛṣṇou bude zmařen, protože vychází z iluze. Verš uvádí, že toto ateistické a démonské pěstování duchovního poznání je v každém případě bezcenné. Pokud se takové osoby snaží proniknout do poznání védských spisů, jako je Vedānta-sūtra a Upaniṣady, jejich snaha vždy skončí neúspěchem.

It is a great offense, therefore, to consider Kṛṣṇa, the Supreme Personality of Godhead, to be an ordinary man. Those who do so are certainly deluded because they cannot understand the eternal form of Kṛṣṇa. The Bṛhad-viṣṇu-smṛti clearly states:

Považovat Kṛṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství, za obyčejného člověka je tedy velký přestupek. Ti, kdo to dělají, jsou oklamáni, neboť nemohou porozumět Kṛṣṇově věčné podobě. Bṛhad-viṣṇu-smṛti doslova uvádí:

yo vetti bhautikaṁ dehaṁ
kṛṣṇasya paramātmanaḥ
sa sarvasmād bahiṣ-kāryaḥ
śrauta-smārta-vidhānataḥ
mukhaṁ tasyāvalokyāpi
sa-celaṁ snānam ācaret

“One who considers the body of Kṛṣṇa to be material should be driven out from all rituals and activities of the śruti and the smṛti. And if one by chance sees his face, one should at once take bath in the Ganges to rid himself of infection.” People jeer at Kṛṣṇa because they are envious of the Supreme Personality of Godhead. Their destiny is certainly to take birth after birth in the species of atheistic and demoniac life. Perpetually, their real knowledge will remain under delusion, and gradually they will regress to the darkest region of creation.

“Toho, kdo považuje tělo Kṛṣṇy za hmotné, je třeba vyhnat od všech obřadů a činností prováděných podle śruti a smṛti. A pokud se stane, že někdo zahlédne jeho tvář, měl by se okamžitě vykoupat v Ganze, aby se zbavil nákazy.” Kṛṣṇovi, Nejvyšší Osobnosti Božství, se lidé smějí, protože Mu závidí. O jejich osudu nelze pochybovat — čekají je opakovaná zrození v životních druzích vyznačujících se ateistickou a démonskou povahou. Jejich poznání bude trvale zahaleno iluzí a postupně budou směřovat do nejtemnějších končin stvoření.