Skip to main content

TEXT 24

TEXT 24

Devanagari

Dévanágarí

अव्यक्तं व्यक्तिमापन्नं मन्यन्ते मामबुद्धय: ।
परं भावमजानन्तो ममाव्ययमनुत्तमम् ॥ २४ ॥

Text

Verš

avyaktaṁ vyaktim āpannaṁ
manyante mām abuddhayaḥ
paraṁ bhāvam ajānanto
mamāvyayam anuttamam
avyaktaṁ vyaktim āpannaṁ
manyante mām abuddhayaḥ
paraṁ bhāvam ajānanto
mamāvyayam anuttamam

Synonyms

Synonyma

avyaktam — nonmanifested; vyaktim — personality; āpannam — achieved; manyante — think; mām — Me; abuddhayaḥ — less intelligent persons; param — supreme; bhāvam — existence; ajānantaḥ — without knowing; mama — My; avyayam — imperishable; anuttamam — the finest.

avyaktam — neprojevený; vyaktim — osobnost; āpannam — získal; manyante — považují; mām — Mne; abuddhayaḥ — méně inteligentní; param — svrchovanou; bhāvam — existenci; ajānantaḥ — neznající; mama — Moji; avyayam — nechřadnoucí; anuttamam — nejvznešenější.

Translation

Překlad

Unintelligent men, who do not know Me perfectly, think that I, the Supreme Personality of Godhead, Kṛṣṇa, was impersonal before and have now assumed this personality. Due to their small knowledge, they do not know My higher nature, which is imperishable and supreme.

Neinteligentní lidé, kteří Mě dokonale neznají, si myslí, že Já, Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇa, jsem byl dříve neosobní a nyní jsem přijal tuto osobní podobu. Jelikož mají omezené poznání, neznají Mou vyšší povahu, která je neměnná a svrchovaná.

Purport

Význam

Those who are worshipers of demigods have been described as less intelligent persons, and here the impersonalists are similarly described. Lord Kṛṣṇa in His personal form is here speaking before Arjuna, and still, due to ignorance, impersonalists argue that the Supreme Lord ultimately has no form. Yāmunācārya, a great devotee of the Lord in the disciplic succession of Rāmānujācārya, has written a very appropriate verse in this connection. He says,

Za méně inteligentní již byli prohlášeni ti, kdo uctívají polobohy, a v tomto verši jsou podobně popisováni impersonalisté. Pán Kṛṣṇa zde ve své osobní podobě hovoří k Arjunovi, ale impersonalisté se přesto z nevědomosti přou, že Nejvyšší Pán z konečného hlediska podobu nemá. Yāmunācārya, velký oddaný Pána patřící k učednické posloupnosti Śrī Rāmānujācāryi, napsal v této souvislosti dva příhodné verše:

tvāṁ śīla-rūpa-caritaiḥ parama-prakṛṣṭaiḥ
sattvena sāttvikatayā prabalaiś ca śāstraiḥ
prakhyāta-daiva-paramārtha-vidāṁ mataiś ca
naivāsura-prakṛtayaḥ prabhavanti boddhum
tvāṁ śīla-rūpa-caritaiḥ parama-prakṛṣṭaiḥ
sattvena sāttvikatayā prabalaiś ca śāstraiḥ
prakhyāta-daiva-paramārtha-vidāṁ mataiś ca
naivāsura-prakṛtayaḥ prabhavanti boddhum

“My dear Lord, devotees like Vyāsadeva and Nārada know You to be the Personality of Godhead. By understanding different Vedic literatures, one can come to know Your characteristics, Your form and Your activities, and one can thus understand that You are the Supreme Personality of Godhead. But those who are in the modes of passion and ignorance, the demons, the nondevotees, cannot understand You. They are unable to understand You. However expert such nondevotees may be in discussing Vedānta and the Upaniṣads and other Vedic literatures, it is not possible for them to understand the Personality of Godhead.” (Stotra-ratna 12)

“Můj milý Pane! Oddaní, jako jsou Vyāsadeva a Nārada, Tě znají a vědí, že jsi Osobnost Božství. Pochopením různých védských písem může každý poznat Tvé vlastnosti, podobu a činnosti, a tak si uvědomit, že jsi Nejvyšší Osoba. Avšak ti, kdo jsou pod vlivem kvalit vášně a nevědomosti — démoni či neoddaní — Tě poznat nemohou. Nejsou schopni Ti porozumět. Bez ohledu na to, jak znalecky umějí rozebírat Vedāntu, Upaniṣady a jiná védská písma, nedokáží poznat Osobnost Božství.” (Stotra-ratna 12)

In the Brahma-saṁhitā it is stated that the Personality of Godhead cannot be understood simply by study of the Vedānta literature. Only by the mercy of the Supreme Lord can the Personality of the Supreme be known. Therefore in this verse it is clearly stated that not only are the worshipers of the demigods less intelligent, but those nondevotees who are engaged in Vedānta and speculation on Vedic literature without any tinge of true Kṛṣṇa consciousness are also less intelligent, and for them it is not possible to understand God’s personal nature. Persons who are under the impression that the Absolute Truth is impersonal are described as abuddhayaḥ, which means those who do not know the ultimate feature of the Absolute Truth. In the Śrīmad-Bhāgavatam it is stated that supreme realization begins from the impersonal Brahman and then rises to the localized Supersoul – but the ultimate word in the Absolute Truth is the Personality of Godhead. Modern impersonalists are still less intelligent, for they do not even follow their great predecessor Śaṅkarācārya, who has specifically stated that Kṛṣṇa is the Supreme Personality of Godhead. Impersonalists, therefore, not knowing the Supreme Truth, think Kṛṣṇa to be only the son of Devakī and Vasudeva, or a prince, or a powerful living entity. This is also condemned in the Bhagavad-gītā (9.11). Avajānanti māṁ mūḍhā mānuṣīṁ tanum āśritam: “Only the fools regard Me as an ordinary person.”

V Brahma-saṁhitě stojí, že Osobnosti Božství nelze porozumět pouhým studiem Vedānty. Poznat Nejvyššího coby Osobu je možné jedině Jeho milostí. Proto je v tomto verši jasně řečeno, že méně inteligentní nejsou jen uctívatelé polobohů, ale i neoddaní, kteří studují Vedāntu a spekulují nad védskou literaturou bez jediné stopy pravého vědomí Kṛṣṇy; tito jedinci nemohou poznat osobní povahu Boha. Ti, kdo se domnívají, že Absolutní Pravda je neosobní, jsou nazváni abuddhayaḥ — to vyjadřuje, že neznají Její konečný aspekt. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu je uvedeno, že realizace Nejvyššího začíná u neosobního Brahmanu a poté pokračuje k lokalizované Nadduši, ale vrcholem poznání Absolutní Pravdy je Osobnost Božství. Moderní impersonalisté jsou ještě méně inteligentní než ostatní, neboť nenásledují ani svého slavného předchůdce Śaṅkarācāryu, který výslovně prohlásil, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Božská Osobnost. Impersonalisté neznalí Nejvyšší Pravdy si myslí, že Kṛṣṇa je pouze synem Devakī a Vasudevy, popřípadě nějakým princem či mocnou živou bytostí. Toto pojetí je rovněž odsouzeno v Bhagavad-gītě, kde Kṛṣṇa říká: avajānanti māṁ mūḍhā mānuṣīṁ tanum āśritam — “Jedině hlupáci Mě považují za obyčejnou bytost.” (Bg. 9.11)

The fact is that no one can understand Kṛṣṇa without rendering devotional service and without developing Kṛṣṇa consciousness. The Bhāgavatam (10.14.29) confirms this:

Skutečnost je taková, že nikdo nedokáže Kṛṣṇu poznat, aniž by vykonával oddanou službu a rozvinul vědomí Kṛṣṇy. Bhāgavatam (10.14.29) to dokládá takto:

athāpi te deva padāmbuja-dvaya-
prasāda-leśānugṛhīta eva hi
jānāti tattvaṁ bhagavan-mahimno
na cānya eko ’pi ciraṁ vicinvan
athāpi te deva padāmbuja-dvaya-
prasāda-leśānugṛhīta eva hi
jānāti tattvaṁ bhagavan-mahimno
na cānya eko ’pi ciraṁ vicinvan

“My Lord, if one is favored by even a slight trace of the mercy of Your lotus feet, he can understand the greatness of Your personality. But those who speculate to understand the Supreme Personality of Godhead are unable to know You, even though they continue to study the Vedas for many years.” One cannot understand the Supreme Personality of Godhead, Kṛṣṇa, or His form, quality or name simply by mental speculation or by discussing Vedic literature. One must understand Him by devotional service. When one is fully engaged in Kṛṣṇa consciousness, beginning by chanting the mahā-mantra – Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare/ Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare – then only can one understand the Supreme Personality of Godhead. Nondevotee impersonalists think that Kṛṣṇa has a body made of this material nature and that all His activities, His form and everything are māyā. These impersonalists are known as Māyāvādīs. They do not know the ultimate truth.

“Můj Pane, pokud je někdo poctěn byť jen kapkou milosti z Tvých lotosových nohou, může porozumět velikosti Tvé osobnosti. Ti, kdo se však snaží Tebe, Nejvyšší Osobnost Božství, poznat pomocí spekulace, nemohou uspět, ani když budou studovat Vedy po mnoho let.” Kṛṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství, Jeho podobu, vlastnosti a jméno, nelze poznat pouhou myšlenkovou spekulací nebo hovory na téma védské literatury. Je třeba vykonávat oddanou službu. Porozumět Nejvyšší Osobnosti Božství může živá bytost jedině tehdy, když se plně věnuje rozvíjení vědomí Kṛṣṇy, které začíná zpíváním mahā-mantry Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Impersonalisté nejsou Pánu Kṛṣṇovi oddáni a myslí si, že Jeho tělo je tvořené prvky hmotné přírody a že všechny Jeho činnosti, podoba a další aspekty jsou māyā. Jsou známí pod jménem māyāvādīni a neznají konečnou pravdu.

The twentieth verse clearly states, kāmais tais tair hṛta-jñānāḥ prapadyante ’nya-devatāḥ: “Those who are blinded by lusty desires surrender unto the different demigods.” It is accepted that besides the Supreme Personality of Godhead, there are demigods who have their different planets, and the Lord also has a planet. As stated in the twenty-third verse, devān deva-yajo yānti mad-bhaktā yānti mām api: the worshipers of the demigods go to the different planets of the demigods, and those who are devotees of Lord Kṛṣṇa go to the Kṛṣṇaloka planet. Although this is clearly stated, the foolish impersonalists still maintain that the Lord is formless and that these forms are impositions. From the study of the Gītā does it appear that the demigods and their abodes are impersonal? Clearly, neither the demigods nor Kṛṣṇa, the Supreme Personality of Godhead, are impersonal. They are all persons; Lord Kṛṣṇa is the Supreme Personality of Godhead, and He has His own planet, and the demigods have theirs.

V dvacátém verši se jasně říká: kāmais tais tair hṛta-jñānāḥ prapadyante 'nya-devatāḥ — “Ti, kdo jsou zaslepeni chtivými touhami, se odevzdávají různým polobohům.” Je potvrzeno, že kromě Nejvyšší Osobnosti Božství existují také polobozi, kterým patří různé planety, a svou planetu má i Pán. Ve dvacátém třetím verši stojí: devān deva-yajo yānti mad-bhaktā yānti mām api — uctívatelé polobohů dospějí na jejich planety a oddaní Pána Kṛṣṇy dosáhnou Kṛṣṇovy planety, Kṛṣṇaloky. Přestože je to jednoznačně řečeno, pošetilí impersonalisté stále tvrdí, že Pán je beztvarý a že tyto podoby nejsou skutečné. Vyplývá snad ze studia Gīty, že polobozi se svými sídly jsou neosobní? Naopak — je zcela zřejmé, že neosobní nejsou ani polobozi, ani Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství. Všichni jsou to osoby — Pán Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství, má svou planetu a polobozi mají zase své.

Therefore the monistic contention that ultimate truth is formless and that form is imposed does not hold true. It is clearly stated here that it is not imposed. From the Bhagavad-gītā we can clearly understand that the forms of the demigods and the form of the Supreme Lord are simultaneously existing and that Lord Kṛṣṇa is sac-cid-ānanda, eternal blissful knowledge. The Vedic literature confirms that the Supreme Absolute Truth is knowledge and blissful pleasure, vijñānam ānandam brahma (Bṛhad-āraṇyaka Upaniṣad 3.9.28), and that He is the reservoir of unlimited auspicious qualities, ananta-kalyāna-guṇātmako ’sau (Viṣṇu Purāṇa 6.5.84). And in the Gītā the Lord says that although He is aja (unborn), He still appears. These are the facts that we should understand from the Bhagavad-gītā. We cannot understand how the Supreme Personality of Godhead can be impersonal; the imposition theory of the impersonalist monist is false as far as the statements of the Gītā are concerned. It is clear herein that the Supreme Absolute Truth, Lord Kṛṣṇa, has both form and personality.

Monistické tvrzení, že konečná pravda je beztvará a že podoba je klam, tedy není pravdivé. Zde je jasně řečeno, že podoba není iluze. Z Bhagavad-gīty jednoznačně vyplývá, že jak podoby polobohů, tak podoba Nejvyššího Pána existují, a že Pán Kṛṣṇa je sac-cid-ānanda, podobou vyznačující se věčností, blažeností a poznáním. Rovněž Vedy dokládají, že Nejvyšší Absolutní Pravda je svou povahou plná blaženosti (ānanda-mayo 'bhyāsāt) a že je zdrojem neomezeně mnoha příznivých vlastností. A v Gītě Pán říká, že se zjevuje, přestože je aja (nezrozený). To jsou skutečnosti, které bychom měli z Bhagavad-gīty vyrozumět. Nechápeme, jak by Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, mohl být neosobní — teorie monistů-impersonalistů je z hlediska výroků Gīty klamná. Z těch jasně vyplývá, že Nejvyšší Absolutní Pravda je Osobnost Božství, Pán Kṛṣṇa, jenž má jak podobu, tak osobnost.