TEXT 35

Devanagari

Dévanágarí

श्रीभगवानुवाच
असंशयं महाबाहो मनो दुर्निग्रहं चलम् ।
अभ्यासेन तु कौन्तेय वैराग्येण च गृह्यते ॥ ३५ ॥

Text

Verš

śrī-bhagavān uvāca
asaṁśayaṁ mahā-bāho
mano durnigrahaṁ calam
abhyāsena tu kaunteya
vairāgyeṇa ca gṛhyate

Synonyms

Synonyma

śrī-bhagavān uvāca — the Personality of Godhead said; asaṁśayam — undoubtedly; mahā-bāho — O mighty-armed one; manaḥ — the mind; durnigraham — difficult to curb; calam — flickering; abhyāsena — by practice; tu — but; kaunteya — O son of Kuntī; vairāgyeṇa — by detachment; ca — also; gṛhyate — can be so controlled.

śrī-bhagavān uvāca — Pán, Osobnost Božství, pravil; asaṁśayam — nepochybně; mahā-bāho — ó muži mocných paží; manaḥ — mysl; durnigraham — stěží ovládnutelná; calam — přelétavá; abhyāsena — neustálým cvičením; tu — ale; kaunteya — ó synu Kuntī; vairāgyeṇa — odpoutaností; ca — také; gṛhyate — tak může být ovládnuta.

Translation

Překlad

Lord Śrī Kṛṣṇa said: O mighty-armed son of Kuntī, it is undoubtedly very difficult to curb the restless mind, but it is possible by suitable practice and by detachment.

Śrī Kṛṣṇa pravil: Ó synu Kuntī, válečníku mocných paží, ovládnout neklidnou mysl je nepochybně velmi těžké, ale lze toho dosáhnout náležitým cvičením a odpoutaností.

Purport

Význam

The difficulty of controlling the obstinate mind, as expressed by Arjuna, is accepted by the Personality of Godhead. But at the same time He suggests that by practice and detachment it is possible. What is that practice? In the present age no one can observe the strict rules and regulations of placing oneself in a sacred place, focusing the mind on the Supersoul, restraining the senses and mind, observing celibacy, remaining alone, etc. By the practice of Kṛṣṇa consciousness, however, one engages in nine types of devotional service to the Lord. The first and foremost of such devotional engagements is hearing about Kṛṣṇa. This is a very powerful transcendental method for purging the mind of all misgivings. The more one hears about Kṛṣṇa, the more one becomes enlightened and detached from everything that draws the mind away from Kṛṣṇa. By detaching the mind from activities not devoted to the Lord, one can very easily learn vairāgya. Vairāgya means detachment from matter and engagement of the mind in spirit. Impersonal spiritual detachment is more difficult than attaching the mind to the activities of Kṛṣṇa. This is practical because by hearing about Kṛṣṇa one becomes automatically attached to the Supreme Spirit. This attachment is called pareśānubhava, spiritual satisfaction. It is just like the feeling of satisfaction a hungry man has for every morsel of food he eats. The more one eats while hungry, the more one feels satisfaction and strength. Similarly, by discharge of devotional service one feels transcendental satisfaction as the mind becomes detached from material objectives. It is something like curing a disease by expert treatment and appropriate diet. Hearing of the transcendental activities of Lord Kṛṣṇa is therefore expert treatment for the mad mind, and eating the foodstuff offered to Kṛṣṇa is the appropriate diet for the suffering patient. This treatment is the process of Kṛṣṇa consciousness.

Pán, Osobnost Božství, souhlasí s Arjunou, že ovládnout umíněnou mysl je těžké. Zároveň však říká, že je to možné—lze toho dosáhnout neustálým cvičením a odpoutaností. V čem spočívá toto cvičení? V současném věku nikdo nedokáže dodržovat přísná pravidla a usměrnění — odejít na posvátné místo, soustředit mysl na Nadduši, krotit smysly a mysl, zachovávat celibát, zůstávat sám a tak dále. Při rozvíjení vědomí Kṛṣṇy se však osoba zaměstnává devíti druhy oddané služby Pánu, z nichž je na prvním místě naslouchání o Kṛṣṇovi. To je transcendentální metoda, která má nesmírnou sílu a očišťuje mysl od všech nejasností. Čím více oddaný naslouchá o Kṛṣṇovi, tím více je osvícený a odpoutaný od všeho, co odvádí mysl od Kṛṣṇy. Tím, že odpoutá mysl od činností, které nejsou zasvěceny Pánu, si může snadno osvojit vairāgyu. Vairāgya je odpoutanost od hmoty a upoutání mysli na duchovní činnosti. Dosáhnout duchovní úrovně odpoutanosti, jak o to usilují impersonalisté, je těžší než připoutat mysl k činnostem Kṛṣṇy. To je praktické, neboť nasloucháním o Kṛṣṇovi se každý přirozeně upne k Nejvyšší Duši. Tato připoutanost se nazývá pareśānubhava, duchovní uspokojení. Podobá se pocitu spokojenosti, který vnímá hladový člověk při každém soustu jídla. Čím více jí, tím více se cítí spokojenější a silnější. Při oddané službě každý pociťuje transcendentální uspokojení s tím, jak se mysl odpoutává od hmotných cílů. Je to něco podobného jako léčení choroby odbornou lékařskou péčí a vhodnou dietou. Naslouchání o transcendentálních činnostech Pána Kṛṣṇy je odbornou léčbou pro šílenou mysl a jídlo obětované Kṛṣṇovi je správnou dietou pro trpícího pacienta. Tato léčba představuje proces rozvíjení vědomí Kṛṣṇy.