Skip to main content

TEXTS 13-14

TEXTS 13-14

Devanagari

Dévanágarí

समं कायशिरोग्रीवं धारयन्नचलं स्थिर: ।
सम्प्रेक्ष्य नासिकाग्रं स्वं दिशश्चानवलोकयन् ॥ १३ ॥
प्रशान्तात्मा विगतभीर्ब्रह्मचारिव्रते स्थित: ।
मन: संयम्य मच्च‍ित्तो युक्त आसीत मत्पर: ॥ १४ ॥

Text

Verš

samaṁ kāya-śiro-grīvaṁ
dhārayann acalaṁ sthiraḥ
samprekṣya nāsikāgraṁ svaṁ
diśaś cānavalokayan
samaṁ kāya-śiro-grīvaṁ
dhārayann acalaṁ sthiraḥ
samprekṣya nāsikāgraṁ svaṁ
diśaś cānavalokayan
praśāntātmā vigata-bhīr
brahmacāri-vrate sthitaḥ
manaḥ saṁyamya mac-citto
yukta āsīta mat-paraḥ
praśāntātmā vigata-bhīr
brahmacāri-vrate sthitaḥ
manaḥ saṁyamya mac-citto
yukta āsīta mat-paraḥ

Synonyms

Synonyma

samam — straight; kāya — body; śiraḥ — head; grīvam — and neck; dhārayan — holding; acalam — unmoving; sthiraḥ — still; samprekṣya — looking; nāsikā — of the nose; agram — at the tip; svam — own; diśaḥ — on all sides; ca — also; anavalokayan — not looking; praśānta — unagitated; ātmā — mind; vigata-bhīḥ — devoid of fear; brahmacāri-vrate — in the vow of celibacy; sthitaḥ — situated; manaḥ — mind; saṁyamya — completely subduing; mat — upon Me (Kṛṣṇa); cittaḥ — concentrating the mind; yuktaḥ — the actual yogī; āsīta — should sit; mat — Me; paraḥ — the ultimate goal.

samam — zpříma; kāya — tělo; śiraḥ — hlavu; grīvam — šíji; dhārayan — držící; acalam — nehybný; sthiraḥ — stálý; samprekṣya — hledící; nāsikā — nosu; agram — na špičku; svam — svou; diśaḥ — na všechny strany; ca — také; anavalokayan — nedívá se; praśānta — nevzrušená; ātmā — mysl; vigata-bhīḥ — prostý strachu; brahmacāri-vrate — při dodržování slibu celibátu; sthitaḥ — setrvávající; manaḥ — mysl; saṁyamya — zcela ovládající; mat — na Mě (Kṛṣṇu); cittaḥ — soustřeďující mysl; yuktaḥ — pravý yogī; āsīta — má sedět; mat — Mě; paraḥ — vrcholný cíl.

Translation

Překlad

One should hold one’s body, neck and head erect in a straight line and stare steadily at the tip of the nose. Thus, with an unagitated, subdued mind, devoid of fear, completely free from sex life, one should meditate upon Me within the heart and make Me the ultimate goal of life.

Yogī má držet tělo, šíji a hlavu vzpřímeně a neustále upřeně hledět na špičku nosu. S nevzrušenou, ovládnutou myslí, beze strachu a za dodržování slibu naprostého celibátu má v srdci meditovat o Mně a učinit Mě vrcholným cílem svého života.

Purport

Význam

The goal of life is to know Kṛṣṇa, who is situated within the heart of every living being as Paramātmā, the four-handed Viṣṇu form. The yoga process is practiced in order to discover and see this localized form of Viṣṇu, and not for any other purpose. The localized viṣṇu-mūrti is the plenary representation of Kṛṣṇa dwelling within one’s heart. One who has no program to realize this viṣṇu-mūrti is uselessly engaged in mock yoga practice and is certainly wasting his time. Kṛṣṇa is the ultimate goal of life, and the viṣṇu-mūrti situated in one’s heart is the object of yoga practice. To realize this viṣṇu-mūrti within the heart, one has to observe complete abstinence from sex life; therefore one has to leave home and live alone in a secluded place, remaining seated as mentioned above. One cannot enjoy sex life daily at home or elsewhere and attend a so-called yoga class and thus become a yogī. One has to practice controlling the mind and avoiding all kinds of sense gratification, of which sex life is the chief. In the rules of celibacy written by the great sage Yājñavalkya it is said:

Cílem života je znát Kṛṣṇu, jenž dlí v srdci každé živé bytosti ve čtyřruké podobě Viṣṇua, Paramātmy. Proces yogy se podstupuje pouze proto, aby yogī tuto lokalizovanou podobu Viṣṇua mohl objevit a vidět. Lokalizovaná viṣṇu-mūrti je úplným zastoupením Kṛṣṇy v našem srdci. Takzvaný yogī, jehož zájmem není poznat tuto podobu, jen zbytečně napodobuje yogu a ztrácí čas. Kṛṣṇa je vrcholným cílem života a viṣṇu-mūrti v srdcích všech je cílem yogy. Aby někdo mohl vnímat tuto viṣṇu-mūrti v srdci, musí se zcela zdržet pohlavního života; proto musí odejít z domova do ústraní, kde má žít sám a sedět podle výše uvedeného popisu. Není možné, aby se každý den doma nebo někde jinde oddával sexu, přitom navštěvoval takzvané kurzy yogy a tak se stal yogīnem. Musí se učit ovládat mysl a vyhýbat se všem druhům smyslového požitku, z nichž je sex tím hlavním. V pravidlech celibátu, které sepsal velký mudrc Yājñavalkya, stojí:

karmaṇā manasā vācā
sarvāvasthāsu sarvadā
sarvatra maithuna-tyāgo
brahmacaryaṁ pracakṣate
karmaṇā manasā vācā
sarvāvasthāsu sarvadā
sarvatra maithuna-tyāgo
brahmacaryaṁ pracakṣate

“The vow of brahmacarya is meant to help one completely abstain from sex indulgence in work, words and mind – at all times, under all circumstances and in all places.” No one can perform correct yoga practice through sex indulgence. Brahmacarya is taught, therefore, from childhood, when one has no knowledge of sex life. Children at the age of five are sent to the guru-kula, or the place of the spiritual master, and the master trains the young boys in the strict discipline of becoming brahmacārīs. Without such practice, no one can make advancement in any yoga, whether it be dhyāna, jñāna or bhakti. One who, however, follows the rules and regulations of married life, having a sexual relationship only with his wife (and that also under regulation), is also called a brahmacārī. Such a restrained householder brahmacārī may be accepted in the bhakti school, but the jñāna and dhyāna schools do not even admit householder brahmacārīs. They require complete abstinence without compromise. In the bhakti school, a householder brahmacārī is allowed controlled sex life because the cult of bhakti-yoga is so powerful that one automatically loses sexual attraction, being engaged in the superior service of the Lord. In the Bhagavad-gītā (2.59) it is said:

“Slib brahmacaryi má živé bytosti pomoci úplně se zdržet sexuálních projevů v činech, slovech a mysli — vždy, všude a za všech okolností.” Nikdo nemůže provádět pravou yogu tím, že se bude oddávat sexu. Brahmacarya se proto učí již od dětství, kdy ještě člověk o pohlavním životě nic neví. Chlapci jsou v pěti letech posíláni do gurukuly neboli místa, kde žije duchovní učitel, pod jehož vedením se učí přísné disciplíně života brahmacārīnů. Bez této průpravy nemůže nikdo dosáhnout pokroku v žádné yoze, ať je to dhyāna, jñāna nebo bhakti. Ten, kdo se však řídí védskými zásadami manželského života a má pohlavní styk pouze se svou ženou (a to usměrněný), je rovněž nazýván brahmacārī. Takový zdrženlivý hospodář-brahmacārī může být přijat do školy bhakti. Školy jñāny a dhyāny ovšem tyto brahmacārīny nepřijímají a vyžadují naprostou zdrženlivost, bez kompromisu. Škola bhakti dovoluje hospodáři-brahmacārīnovi usměrněný pohlavní život, protože bhakti-yoga má takovou moc, že oddaný zaměstnaný touto službou na vyšší úrovni, službou Pánu — přirozeně ztrácí zájem o sex. V Bhagavad-gītě (2.59) čteme:

viṣayā vinivartante
nirāhārasya dehinaḥ
rasa-varjaṁ raso ’py asya
paraṁ dṛṣṭvā nivartate
viṣayā vinivartante
nirāhārasya dehinaḥ
rasa-varjaṁ raso ’py asya
paraṁ dṛṣṭvā nivartate

Whereas others are forced to restrain themselves from sense gratification, a devotee of the Lord automatically refrains because of superior taste. Other than the devotee, no one has any information of that superior taste.

Zatímco jiní se musí od smyslového požitku násilím odvracet, oddaný Pána od něho upouští přirozeně, jelikož poznal vyšší chuť. Nikdo jiný než oddaný o této vyšší chuti neví.

Vigata-bhīḥ. One cannot be fearless unless one is fully in Kṛṣṇa consciousness. A conditioned soul is fearful due to his perverted memory, his forgetfulness of his eternal relationship with Kṛṣṇa. The Bhāgavatam (11.2.37) says, bhayaṁ dvitīyābhiniveśataḥ syād īśād apetasya viparyayo ’smṛtiḥ. Kṛṣṇa consciousness is the only basis for fearlessness. Therefore, perfect practice is possible for a person who is Kṛṣṇa conscious. And since the ultimate goal of yoga practice is to see the Lord within, a Kṛṣṇa conscious person is already the best of all yogīs. The principles of the yoga system mentioned herein are different from those of the popular so-called yoga societies.

Vigata-bhīḥ — beze strachu můžeme být jedině tehdy, když jsme si plně vědomi Kṛṣṇy. Podmíněná duše se bojí proto, že má zvrácenou paměť neboli že zapomněla na svůj věčný vztah s Kṛṣṇou. V Bhāgavatamu (11.2.37) stojí: bhayaṁ dvitīyābhiniveśataḥ syād īśād apetasya viparyayo 'smṛtiḥ — vědomí Kṛṣṇy je jediným možným základem pro stav beze strachu. Dokonalého provádění yogy je proto schopný ten, kdo si je vědom Kṛṣṇy. A jelikož je konečným cílem yogy vidět Pána ve svém nitru, je již nyní nejlepším ze všech yogínů. Zde uvedené zásady zmíněného systému yogy se viditelně liší od zásad takzvaných jógových spolků, které jsou dnes populární.