Skip to main content

TEXT 4

TEXT 4

Devanagari

Dévanágarí

अर्जुन उवाच
अपरं भवतो जन्म परं जन्म विवस्वतः ।
कथमेतद्विजानीयां त्वमादौ प्रोक्तवानिति ॥ ४ ॥

Text

Verš

arjuna uvāca
aparaṁ bhavato janma
paraṁ janma vivasvataḥ
katham etad vijānīyāṁ
tvam ādau proktavān iti
arjuna uvāca
aparaṁ bhavato janma
paraṁ janma vivasvataḥ
katham etad vijānīyāṁ
tvam ādau proktavān iti

Synonyms

Synonyma

arjunaḥ uvāca — Arjuna said; aparam — junior; bhavataḥ — Your; janma — birth; param — superior; janma — birth; vivasvataḥ — of the sun-god; katham — how; etat — this; vijānīyām — shall I understand; tvam — You; ādau — in the beginning; proktavān — instructed; iti — thus.

arjunaḥ uvāca — Arjuna řekl; aparam — mladší; bhavataḥ — Tvé; janma — zrození; param — vyšší; janma — zrození; vivasvataḥ — boha Slunce; katham — jak; etat — toto; vijānīyām — mám pochopit; tvam — Ty; ādau — na počátku; proktavān — učil jsi; iti — takto.

Translation

Překlad

Arjuna said: The sun-god Vivasvān is senior by birth to You. How am I to understand that in the beginning You instructed this science to him?

Arjuna řekl: Bůh Slunce Vivasvān je starší než Ty. Jak mám pochopit, že jsi ho na počátku učil tuto vědu?

Purport

Význam

Arjuna is an accepted devotee of the Lord, so how could he not believe Kṛṣṇa’s words? The fact is that Arjuna is not inquiring for himself but for those who do not believe in the Supreme Personality of Godhead or for the demons who do not like the idea that Kṛṣṇa should be accepted as the Supreme Personality of Godhead; for them only Arjuna inquires on this point, as if he were himself not aware of the Personality of Godhead, or Kṛṣṇa. As it will be evident from the Tenth Chapter, Arjuna knew perfectly well that Kṛṣṇa is the Supreme Personality of Godhead, the fountainhead of everything and the last word in transcendence. Of course, Kṛṣṇa also appeared as the son of Devakī on this earth. How Kṛṣṇa remained the same Supreme Personality of Godhead, the eternal original person, is very difficult for an ordinary man to understand. Therefore, to clarify this point, Arjuna put this question before Kṛṣṇa so that He Himself could speak authoritatively. That Kṛṣṇa is the supreme authority is accepted by the whole world, not only at present but from time immemorial, and the demons alone reject Him. Anyway, since Kṛṣṇa is the authority accepted by all, Arjuna put this question before Him in order that Kṛṣṇa would describe Himself without being depicted by the demons, who always try to distort Him in a way understandable to the demons and their followers. It is necessary that everyone, for his own interest, know the science of Kṛṣṇa. Therefore, when Kṛṣṇa Himself speaks about Himself, it is auspicious for all the worlds. To the demons, such explanations by Kṛṣṇa Himself may appear to be strange because the demons always study Kṛṣṇa from their own standpoint, but those who are devotees heartily welcome the statements of Kṛṣṇa when they are spoken by Kṛṣṇa Himself. The devotees will always worship such authoritative statements of Kṛṣṇa because they are always eager to know more and more about Him. The atheists, who consider Kṛṣṇa an ordinary man, may in this way come to know that Kṛṣṇa is superhuman, that He is sac-cid-ānanda-vigraha – the eternal form of bliss and knowledge – that He is transcendental, and that He is above the domination of the modes of material nature and above the influence of time and space. A devotee of Kṛṣṇa, like Arjuna, is undoubtedly above any misunderstanding of the transcendental position of Kṛṣṇa. Arjuna’s putting this question before the Lord is simply an attempt by the devotee to defy the atheistic attitude of persons who consider Kṛṣṇa to be an ordinary human being, subject to the modes of material nature.

Arjuna je uznávaný oddaný Pána — jak by tedy mohl nedůvěřovat Kṛṣṇovým slovům? Ve skutečností se Arjuna neptá kvůli sobě, ale kvůli těm, kteří nevěří v Nejvyšší Osobnost Božství, tedy kvůli démonům, kterým se nelíbí představa, že by měli Kṛṣṇu přijmout za Nejvyššího Pána. Pouze kvůli nim klade Arjuna tuto otázku, jako kdyby si sám nebyl vědom svrchovanosti Osobnosti Božství, Kṛṣṇy. Jak se ukáže v desáté kapitole, Arjuna velmi dobře věděl, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství, zdroj všeho a vrchol transcendence. Kṛṣṇa se ovšem také zjevil coby syn Devakī na této Zemi. Jak je možné, že zůstával toutéž Nejvyšší Osobností Božství, věčnou původní osobou, je pro obyčejného člověka velmi obtížné pochopit. Pro objasnění položil Arjuna Kṛṣṇovi svou otázku, aby vše mohl autoritativně vysvětlit sám Pán. Kṛṣṇu uznává za nejvyšší autoritu celý svět — nejen v současnosti, ale již od nepaměti — a pouze démoni Ho odmítají jako takového přijmout. Jelikož je tedy Kṛṣṇa všemi uznávanou autoritou, Arjuna se Ho takto zeptal, aby se Kṛṣṇa sám představil v pravém světle — místo toho, aby Ho popisovali démoni, kteří se Ho vždy snaží vylíčit zkresleně; tak, jak je to pochopitelné pro ně samotné a jejich následovníky. Je nezbytné, aby každý ve svém vlastním zájmu znal vědu o Kṛṣṇovi. Když tedy o sobě hovoří sám Kṛṣṇa, je to příznivé pro všechny světy. Démonům mohou taková vysvětlení od samotného Kṛṣṇy připadat podivná, protože vždy zkoumají Kṛṣṇu ze svého vlastního hlediska, ale ti, kdo jsou Mu oddáni, výroky o Kṛṣṇovi pronesené Jím samotným srdečně vítají. Oddaní budou tyto Kṛṣṇovy autoritativní výroky vždy ctít, protože se o Něm neustále chtějí dozvídat víc a víc. Ateisté, kteří Kṛṣṇu považují za obyčejného člověka, se tak mohou dozvědět, že Kṛṣṇa je nadlidská osoba, je věčnou podobou blaženosti a poznání (sac-cid-ānanda-vigraha), je transcendentální a stojí nad panstvím kvalit hmotné přírody a času a prostoru. U oddaného Kṛṣṇy, jako je Arjuna, samozřejmě nepřipadá v úvahu jakékoliv mylné pochopení Kṛṣṇova transcendentálního postavení. To, že Arjuna klade Pánovi tuto otázku, je jednoduše snaha oddaného pokořit ateistický postoj těch, kteří Kṛṣṇu považují za obyčejnou lidskou bytost, podléhající vlivu kvalit hmotné přírody.