TEXT 20

Devanagari

Dévanágarí

त्यक्त्वा कर्मफलासङ्गं नित्यतृप्तो निराश्रयः ।
कर्मण्यभिप्रवृत्तोऽपि नैव किञ्चित्करोति सः ॥ २० ॥

Text

Verš

tyaktvā karma-phalāsaṅgaṁ
nitya-tṛpto nirāśrayaḥ
karmaṇy abhipravṛtto ’pi
naiva kiñcit karoti saḥ

Synonyms

Synonyma

tyaktvā — having given up; karma-phala-āsaṅgam — attachment for fruitive results; nitya — always; tṛptaḥ — being satisfied; nirāśrayaḥ — without any shelter; karmaṇi — in activity; abhipravṛttaḥ — being fully engaged; api — in spite of; na — does not; eva — certainly; kiñcit — anything; karoti — do; saḥ — he.

tyaktvā — zříkající se; karma-phala-āsaṅgam — lpění na plodech jednání; nitya — vždy; tṛptaḥ — spokojený; nirāśrayaḥ — bez jakéhokoliv útočiště; karmaṇi — činností; abhipravṛttaḥ — plně zaměstnán; api — ačkoliv; na — ne; eva — jistě; kiñcit — cokoliv; karoti — dělá; saḥ — on.

Translation

Překlad

Abandoning all attachment to the results of his activities, ever satisfied and independent, he performs no fruitive action, although engaged in all kinds of undertakings.

Jak se zříká veškeré připoutanosti k výsledkům svých činností a je vždy spokojen a na nikom nezávisí, nekoná žádnou plodonosnou práci, přestože je zaměstnán nejrůznějšími projekty.

Purport

Význam

This freedom from the bondage of actions is possible only in Kṛṣṇa consciousness, when one is doing everything for Kṛṣṇa. A Kṛṣṇa conscious person acts out of pure love for the Supreme Personality of Godhead, and therefore he has no attraction for the results of the action. He is not even attached to his personal maintenance, for everything is left to Kṛṣṇa. Nor is he anxious to secure things, nor to protect things already in his possession. He does his duty to the best of his ability and leaves everything to Kṛṣṇa. Such an unattached person is always free from the resultant reactions of good and bad; it is as though he were not doing anything. This is the sign of akarma, or actions without fruitive reactions. Any other action, therefore, devoid of Kṛṣṇa consciousness, is binding upon the worker, and that is the real aspect of vikarma, as explained hereinbefore.

Nebýt spoután činy je možné jedině na úrovni vědomí Kṛṣṇy, kdy se vše dělá pro Kṛṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství. Ten, kdo si je vědom Kṛṣṇy, jedná z čisté lásky k Němu, a proto ho nijak nepřitahují výsledky činností. Nelpí dokonce ani na zaopatřování se — všechno nechává na Kṛṣṇovi. Také neusiluje o to, aby si obstaral různé věci, ani aby si chránil ty, které již vlastní. Koná svou povinnost, jak nejlépe umí, a vše nechává na Kṛṣṇovi. Taková neulpívající osoba je vždy oproštěná od výsledných reakcí za dobré a špatné činy; je to jako kdyby nic nekonala. To je příznak akarmy, jednání zbaveného jeho plodů. Každý jiný čin, neprovázený vědomím Kṛṣṇy, konatele poutá — a jak bylo vysvětleno dříve, to je skutečný rys vikarmy.