TEXT 9

Devanagari

Dévanágarí

यज्ञार्थात्कर्मणोऽन्यत्र लोकोऽयं कर्मबन्धनः ।
तदर्थं कर्म कौन्तेय मुक्तसङ्गः समाचर ॥ ९ ॥

Text

Verš

yajñārthāt karmaṇo ’nyatra
loko ’yaṁ karma-bandhanaḥ
tad-arthaṁ karma kaunteya
mukta-saṅgaḥ samācara

Synonyms

Synonyma

yajña-arthāt — done only for the sake of Yajña, or Viṣṇu; karmaṇaḥ — than work; anyatra — otherwise; lokaḥ — world; ayam — this; karma-bandhanaḥ — bondage by work; tat — of Him; artham — for the sake; karma — work; kaunteya — O son of Kuntī; mukta-saṅgaḥ — liberated from association; samācara — do perfectly.

yajña-arthāt — konaná pouze pro Yajñu neboli Viṣṇua; karmaṇaḥ — než práce; anyatra — jinak; lokaḥ — svět; ayam — tento; karma-bandhanaḥ — spoutanost prací; tat — Jeho; artham — ve prospěch; karma — práce; kaunteya — ó synu Kuntī; mukta-saṅgaḥ — osvobozený od styku; samācara — vykonávej dokonale.

Translation

Překlad

Work done as a sacrifice for Viṣṇu has to be performed; otherwise work causes bondage in this material world. Therefore, O son of Kuntī, perform your prescribed duties for His satisfaction, and in that way you will always remain free from bondage.

Práci je třeba konat jako oběť Viṣṇuovi — jinak živou bytost svazuje v tomto hmotném světě. Konej proto své předepsané povinnosti pro Jeho uspokojení, synu Kuntī. Tak nebudeš nikdy poután.

Purport

Význam

Since one has to work even for the simple maintenance of the body, the prescribed duties for a particular social position and quality are so made that that purpose can be fulfilled. Yajña means Lord Viṣṇu, or sacrificial performances. All sacrificial performances also are meant for the satisfaction of Lord Viṣṇu. The Vedas enjoin: yajño vai viṣṇuḥ. In other words, the same purpose is served whether one performs prescribed yajñas or directly serves Lord Viṣṇu. Kṛṣṇa consciousness is therefore performance of yajña as it is prescribed in this verse. The varṇāśrama institution also aims at satisfying Lord Viṣṇu. Varṇāśramācāravatā puruṣeṇa paraḥ pumān/ viṣṇur ārādhyate (Viṣṇu Purāṇa 3.8.8).

Jelikož člověk musí pracovat už jen pro samotné udržení těla při životě, předepsané povinnosti vztahující se na jeho dané společenské postavení a na jeho vlastnosti jsou uspořádány tak, aby tohoto účelu bylo možné dosáhnout. Yajña znamená Pán Viṣṇu či obětní obřady. Všechny obětní obřady jsou také určeny k uspokojení Pána Viṣṇua. Vedy nabádají: yajño vai viṣṇuḥ. Jinými slovy, ať už někdo koná předepsané yajñi či přímo slouží Pánu Viṣṇuovi, slouží tím stejnému cíli. Systém jednání s vědomím Kṛṣṇy je tedy provádění yajñi, jak předepisuje tento verš. Rovněž varnášramské zřízení je zaměřené na uspokojení Pána Viṣṇua—varṇāśramācāravatā puruṣeṇa paraḥ pumān / viṣṇur ārādhyate. (Viṣṇu Purāṇa 3.8.8)

Therefore one has to work for the satisfaction of Viṣṇu. Any other work done in this material world will be a cause of bondage, for both good and evil work have their reactions, and any reaction binds the performer. Therefore, one has to work in Kṛṣṇa consciousness to satisfy Kṛṣṇa (or Viṣṇu); and while performing such activities one is in a liberated stage. This is the great art of doing work, and in the beginning this process requires very expert guidance. One should therefore act very diligently, under the expert guidance of a devotee of Lord Kṛṣṇa, or under the direct instruction of Lord Kṛṣṇa Himself (under whom Arjuna had the opportunity to work). Nothing should be performed for sense gratification, but everything should be done for the satisfaction of Kṛṣṇa. This practice will not only save one from the reaction of work, but also gradually elevate one to transcendental loving service of the Lord, which alone can raise one to the kingdom of God.

Každý má tedy pracovat, aby uspokojil Viṣṇua. Jakákoliv jiná práce vykonaná v tomto hmotném světě se stane příčinou otroctví, neboť dobré i zlé činy přinášejí reakce a každá reakce konatele spoutává. Proto musí člověk pracovat s vědomím Kṛṣṇy, aby uspokojil Kṛṣṇu (Viṣṇua) — když tak jedná, je na úrovni osvobození. Takový druh práce je velké umění a na počátku tohoto procesu je zapotřebí velmi zkušeného vedení. Každý by tedy měl snaživě jednat pod zkušeným vedením Kṛṣṇova oddaného, nebo podle osobních pokynů samotného Pána Kṛṣṇy (jako měl možnost Arjuna). Nic nemá být děláno s vidinou smyslového požitku — vše se má dělat s cílem uspokojit Kṛṣṇu. Takové jednání člověka nejen ochrání před reakcemi za jeho činy, ale také ho postupně pozvedne k transcendentální láskyplné službě Pánu, která samotná ho může přenést do království Boha.