TEXT 21

Devanagari

Dévanágarí

यद्यदाचरति श्रेष्ठस्तत्तदेवेतरो जनः ।
स यत्प्रमाणं कुरुते लोकस्तदनुवर्तते ॥ २१ ॥

Text

Verš

yad yad ācarati śreṣṭhas
tat tad evetaro janaḥ
sa yat pramāṇaṁ kurute
lokas tad anuvartate

Synonyms

Synonyma

yat yat — whatever; ācarati — he does; śreṣṭhaḥ — a respectable leader; tat — that; tat — and that alone; eva — certainly; itaraḥ — common; janaḥ — person; saḥ — he; yat — whichever; pramāṇam — example; kurute — does perform; lokaḥ — all the world; tat — that; anuvartate — follows in the footsteps.

yat yat — cokoliv; ācarati — dělá; śreṣṭhaḥ — úctyhodný vůdce; tat — to; tat — a výhradně to; eva — jistě; itaraḥ — obyčejný; janaḥ — člověk; saḥ — on; yat — jakýkoliv; pramāṇam — příklad; kurute — činí; lokaḥ — celý svět; tat — to; anuvartate — následuje.

Translation

Překlad

Whatever action a great man performs, common men follow. And whatever standards he sets by exemplary acts, all the world pursues.

Cokoliv dělá velký člověk, dělají pak i obyčejní lidé. Celý svět následuje vzor, který svým příkladem stanoví.

Purport

Význam

People in general always require a leader who can teach the public by practical behavior. A leader cannot teach the public to stop smoking if he himself smokes. Lord Caitanya said that a teacher should behave properly before he begins teaching. One who teaches in that way is called ācārya, or the ideal teacher. Therefore, a teacher must follow the principles of śāstra (scripture) to teach the common man. The teacher cannot manufacture rules against the principles of revealed scriptures. The revealed scriptures, like Manu-saṁhitā and similar others, are considered the standard books to be followed by human society. Thus the leader’s teaching should be based on the principles of such standard śāstras. One who desires to improve himself must follow the standard rules as they are practiced by the great teachers. The Śrīmad-Bhāgavatam also affirms that one should follow in the footsteps of great devotees, and that is the way of progress on the path of spiritual realization. The king or the executive head of a state, the father and the schoolteacher are all considered to be natural leaders of the innocent people in general. All such natural leaders have a great responsibility to their dependents; therefore they must be conversant with standard books of moral and spiritual codes.

Lidé obvykle potřebují nějakého vůdce, který by je učil vlastním chováním. Vůdce nemůže učit lidi, aby přestali kouřit, jestliže je sám kuřák. Pán Caitanya prohlásil, že než začne učitel vyučovat, má se sám chovat, jak je požadováno. Ten, kdo vyučuje tímto způsobem, je ācārya neboli ideální učitel. Učitel se tedy musí řídit zásadami śāstry (písma), aby učil obyčejné lidi. Nemůže si vymýšlet pravidla, která odporují zásadám zjevených písem. Manu-saṁhitā a podobné zjevené spisy jsou považovány za standardní knihy, kterými by se měla lidská společnost řídit. Učení vůdce se tedy má zakládat na zásadách těchto autoritativních śāster. Ten, kdo se chce zdokonalit, musí dodržovat standardní pravidla po vzoru velkých učitelů. Také Śrīmad-Bhāgavatam dokládá, že je třeba kráčet ve stopách velkých oddaných — tak je možné dosahovat pokroku na cestě duchovní realizace. Král či hlava státu, otec a učitel jsou považováni za přirozené vůdce nevinných lidí. Všichni tito vůdci mají velkou zodpovědnost vůči těm, kteří na nich závisí, a proto musí být dobře obeznámeni se standardními knihami obsahujícími morální a duchovní zákony.