TEXT 16

Devanagari

Dévanágarí

एवं प्रवर्तितं चक्रं नानुवर्तयतीह यः ।
अघायुरिन्द्रियारामो मोघं पार्थ स जीवति ॥ १६ ॥

Text

Verš

evaṁ pravartitaṁ cakraṁ
nānuvartayatīha yaḥ
aghāyur indriyārāmo
moghaṁ pārtha sa jīvati

Synonyms

Synonyma

evam — thus; pravartitam — established by the Vedas; cakram — cycle; na — does not; anuvartayati — adopt; iha — in this life; yaḥ — one who; agha-āyuḥ — whose life is full of sins; indriya-ārāmaḥ — satisfied in sense gratification; mogham — uselessly; pārtha — O son of Pṛthā (Arjuna); saḥ — he; jīvati — lives.

evam — takto; pravartitam — stanovený Vedami; cakram — koloběh; na — ne; anuvartayati — převezme; iha — v tomto životě; yaḥ — ten, kdo; agha-āyuḥ — jehož život je plný hříchů; indriya-ārāmaḥ — spokojený ze smyslového požitku; mogham — zbytečně; pārtha — ó synu Pṛthy (Arjuno); saḥ — on; jīvati — žije.

Translation

Překlad

My dear Arjuna, one who does not follow in human life the cycle of sacrifice thus established by the Vedas certainly leads a life full of sin. Living only for the satisfaction of the senses, such a person lives in vain.

Můj milý Arjuno, ten, kdo v lidském životě nepřijme za svůj koloběh oběti takto stanovený Vedami, vede život plný hříchu. Žije pouze pro ukojení smyslů, a proto žije zbytečně.

Purport

Význam

The mammonist philosophy of “work very hard and enjoy sense gratification” is condemned herein by the Lord. Therefore, for those who want to enjoy this material world, the above-mentioned cycle of performing yajñas is absolutely necessary. One who does not follow such regulations is living a very risky life, being condemned more and more. By nature’s law, this human form of life is specifically meant for self-realization, in either of the three ways – namely karma-yoga, jñāna-yoga or bhakti-yoga. There is no necessity of rigidly following the performances of the prescribed yajñas for the transcendentalists who are above vice and virtue; but those who are engaged in sense gratification require purification by the above-mentioned cycle of yajña performances. There are different kinds of activities. Those who are not Kṛṣṇa conscious are certainly engaged in sensory consciousness; therefore they need to execute pious work. The yajña system is planned in such a way that sensory conscious persons may satisfy their desires without becoming entangled in the reaction of sense-gratificatory work. The prosperity of the world depends not on our own efforts but on the background arrangement of the Supreme Lord, directly carried out by the demigods. Therefore, the yajñas are directly aimed at the particular demigods mentioned in the Vedas. Indirectly, it is the practice of Kṛṣṇa consciousness, because when one masters the performance of yajñas one is sure to become Kṛṣṇa conscious. But if by performing yajñas one does not become Kṛṣṇa conscious, such principles are counted as only moral codes. One should not, therefore, limit his progress only to the point of moral codes, but should transcend them, to attain Kṛṣṇa consciousness.

Zde Pán odsuzuje mamonářskou filozofii “těžce pracuj a užívej si smyslového požitku”. Pro ty, kdo si chtějí užívat tohoto hmotného světa, je tedy výše uvedený koloběh konání obětí naprosto nezbytný. Každý, kdo se neřídí těmito pravidly, žije velice nebezpečný život a jeho situace je stále beznadějnější. Je zákonem přírody, že lidská forma života je určena pro seberealizaci. Ti, kdo se přímo věnují seberealizaci jednou ze tří metod — karma-yogou, jñāna-yogou nebo bhakti-yogou — nemusí přísně dodržovat konání předepsaných yajñí; těchto transcendentalistů se zásadně netýkají neřesti a ctnosti. Avšak osoby, které se oddávají smyslovému požitku, se musí výše uvedeným koloběhem obětních obřadů očistit. Lidé jednají různými způsoby. Ti, kteří si nejsou vědomi Kṛṣṇy, jednají s vědomím zaměřeným na smysly, a proto je třeba, aby se věnovali zbožným činnostem. Systém obětí je uzpůsobený tak, aby lidé, jejichž vědomí je zaměřené na smysly, mohli ukojit své touhy, aniž by se zapletli do reakcí za práci konanou s cílem smyslového požitku. Blahobyt světa nezávisí na našem úsilí, ale na skrytém řízení Nejvyššího Pána, které přímo uskutečňují polobozi. Proto jsou yajñi přímo zaměřeny na určité polobohy, jmenované ve Vedách. Zároveň nepřímo slouží rozvinutí vědomí Kṛṣṇy, neboť jakmile člověk ovládá konání yajñí, vědomí Kṛṣṇy se jistě projeví. Pokud ovšem konáním yajñí k vědomí Kṛṣṇy nedospěje, jsou tyto praktiky jen morálními zásadami. Člověk by proto neměl svůj pokrok zastavovat u morálních zásad, ale dostat se nad ně, aby nabyl vědomí Kṛṣṇy.