TEXT 9

Devanagari

Dévanágarí

सञ्जय उवाच
एवमुक्त्वा हृषीकेशं गुडाकेशः परन्तपः ।
न योत्स्य इति गोविन्दामुक्त्वा तूष्णीं बभूव ह ॥ ९ ॥

Text

Verš

sañjaya uvāca
evam uktvā hṛṣīkeśaṁ
guḍākeśaḥ paran-tapaḥ
na yotsya iti govindam
uktvā tūṣṇīṁ babhūva ha

Synonyms

Synonyma

sañjayaḥ uvāca — Sañjaya said; evam — thus; uktvā — speaking; hṛṣīkeśam — unto Kṛṣṇa, the master of the senses; guḍākeśaḥ — Arjuna, the master of curbing ignorance; param-tapaḥ — the chastiser of the enemies; na yotsye — I shall not fight; iti — thus; govindam — unto Kṛṣṇa, the giver of pleasure to the senses; uktvā — saying; tūṣṇīm — silent; babhūva — became; ha — certainly.

sañjayaḥ uvāca — Sañjaya řekl; evam — tak; uktvā — když promluvil; hṛṣīkeśam — ke Kṛṣṇovi, vládci smyslů; guḍākeśaḥ — Arjuna, jenž umí potlačit nevědomost; parantapaḥ — jenž dokáže potrestat nepřátele; na yotsye — nebudu bojovat; iti — takto; govindam — Kṛṣṇovi, který těší smysly; uktvā — když řekl; tūṣṇīm — tichý; babhūva — stal se; ha — jistě.

Translation

Překlad

Sañjaya said: Having spoken thus, Arjuna, chastiser of enemies, told Kṛṣṇa, “Govinda, I shall not fight,” and fell silent.

Sañjaya pravil: Když hubitel nepřátel Arjuna takto promluvil, řekl Kṛṣṇovi: “Govindo, já nebudu bojovat,” a zmlkl.

Purport

Význam

Dhṛtarāṣṭra must have been very glad to understand that Arjuna was not going to fight and was instead leaving the battlefield for the begging profession. But Sañjaya disappointed him again in relating that Arjuna was competent to kill his enemies (paran-tapaḥ). Although Arjuna was, for the time being, overwhelmed with false grief due to family affection, he surrendered unto Kṛṣṇa, the supreme spiritual master, as a disciple. This indicated that he would soon be free from the false lamentation resulting from family affection and would be enlightened with perfect knowledge of self-realization, or Kṛṣṇa consciousness, and would then surely fight. Thus Dhṛtarāṣṭra’s joy would be frustrated, since Arjuna would be enlightened by Kṛṣṇa and would fight to the end.

Dhṛtarāṣṭru muselo velmi potěšit, když slyšel, že Arjuna nemá v úmyslu bojovat a chce opustit bojiště a živit se žebráním. Sañjaya ho ale znovu zklamal tím, že Arjunu popsal jako bojovníka schopného zabíjet své nepřátele (parantapaḥ). Přestože byl Arjuna kvůli rodinným citům v tuto chvíli přemožen nepatřičným zármutkem, odevzdal se Kṛṣṇovi, nejvyššímu duchovnímu mistrovi, jako žák. To naznačovalo, že bude brzy zbaven nářku pocházejícího z citového vztahu k rodině, osvícen dokonalým poznáním o seberealizaci neboli vědomím Kṛṣṇy, a pak bude nepochybně bojovat. Dhṛtarāṣṭrova radost tak má být zkažena, neboť Arjuna bude Kṛṣṇou osvícen a bude bojovat až do konce.