TEXT 71

Devanagari

Dévanágarí

विहाय कामान्यः सर्वान्पुमांश्चरति निःस्पृहः ।
निर्ममो निरहङ्कार स शान्तिमधिगच्छति ॥ ७१ ॥

Text

Verš

vihāya kāmān yaḥ sarvān
pumāṁś carati niḥspṛhaḥ
nirmamo nirahaṅkāraḥ
sa śāntim adhigacchati

Synonyms

Synonyma

vihāya — giving up; kāmān — material desires for sense gratification; yaḥ — who; sarvān — all; pumān — a person; carati — lives; niḥspṛhaḥ — desireless; nirmamaḥ — without a sense of proprietorship; nirahaṅkāraḥ — without false ego; saḥ — he; śāntim — perfect peace; adhigacchati — attains.

vihāya — zříkající se; kāmān — hmotných tužeb po smyslovém požitku; yaḥ — kdo; sarvān — všech; pumān — osoba; carati — žije; niḥspṛhaḥ — bez tužeb; nirmamaḥ — bez vlastnického pocitu; nirahaṅkāraḥ — bez falešného ega; saḥ — on; śāntim — dokonalého klidu a míru; adhigacchati — dosáhne.

Translation

Překlad

A person who has given up all desires for sense gratification, who lives free from desires, who has given up all sense of proprietorship and is devoid of false ego – he alone can attain real peace.

Skutečného klidu dosáhne jedině ten, kdo odmítl všechny touhy po smyslovém požitku a žije bez tužeb, zřekl se jakéhokoliv pocitu vlastnictví a je prostý falešného ega.

Purport

Význam

To become desireless means not to desire anything for sense gratification. In other words, desire for becoming Kṛṣṇa conscious is actually desirelessness. To understand one’s actual position as the eternal servitor of Kṛṣṇa, without falsely claiming this material body to be oneself and without falsely claiming proprietorship over anything in the world, is the perfect stage of Kṛṣṇa consciousness. One who is situated in this perfect stage knows that because Kṛṣṇa is the proprietor of everything, everything must be used for the satisfaction of Kṛṣṇa. Arjuna did not want to fight for his own sense satisfaction, but when he became fully Kṛṣṇa conscious he fought because Kṛṣṇa wanted him to fight. For himself there was no desire to fight, but for Kṛṣṇa the same Arjuna fought to his best ability. Real desirelessness is desire for the satisfaction of Kṛṣṇa, not an artificial attempt to abolish desires. The living entity cannot be desireless or senseless, but he does have to change the quality of the desires. A materially desireless person certainly knows that everything belongs to Kṛṣṇa (īśāvāsyam idaṁ sarvam), and therefore he does not falsely claim proprietorship over anything. This transcendental knowledge is based on self-realization – namely, knowing perfectly well that every living entity is an eternal part and parcel of Kṛṣṇa in spiritual identity, and that the eternal position of the living entity is therefore never on the level of Kṛṣṇa or greater than Him. This understanding of Kṛṣṇa consciousness is the basic principle of real peace.

Být bez tužeb znamená netoužit po ničem, co má za cíl uspokojení smyslů. Jinými slovy, toužíme-li po vědomí Kṛṣṇy, jsme ve skutečnosti prosti tužeb. Chápat své skutečné postavení věčného Kṛṣṇova služebníka a neprohlašovat mylně hmotné tělo za sebe samotného ani si nepřivlastňovat neprávem nic na světě je dokonalá úroveň vědomí Kṛṣṇy. Ten, kdo se na ní nachází, ví, že vlastníkem všeho je Kṛṣṇa, a proto se vše musí používat k Jeho uspokojení. Arjuna nechtěl bojovat, aby uspokojil vlastní smysly, ale když dospěl k úplnému vědomí Kṛṣṇy, bojoval proto, že to po něm žádal Kṛṣṇa. Pro sebe bojovat nechtěl, ale pro Kṛṣṇu tentýž Arjuna bojoval, jak nejlépe uměl. Skutečně nemít touhy znamená toužit po uspokojení Kṛṣṇy; ne se nepřirozeně snažit všechny touhy zapudit. Živá bytost nemůže být bez tužeb, bez citu, ale musí změnit jejich povahu. Ten, kdo nemá hmotné touhy, dobře ví, že vše patří Kṛṣṇovi (īśāvāsyam idaṁ sarvam), a proto netvrdí, že něco vlastní. Takové transcendentální poznání se zakládá na seberealizaci — na jistotě, že každá živá bytost je věčnou nedílnou duchovní částí Kṛṣṇy a její věčné postavení tedy nikdy není na úrovni Kṛṣṇova postavení nebo výše. Toto porozumění vědomí Kṛṣṇy je základním principem skutečného klidu.