Skip to main content

TEXT 63

TEXT 63

Devanagari

Dévanágarí

क्रोधाद्भ‍वति सम्मोहः सम्मोहात्स्मृतिविभ्रमः ।
स्मृतिभ्रंशाद्बुद्धिनाशो बुद्धिनाशात्प्रणश्यति ॥ ६३ ॥

Text

Verš

krodhād bhavati sammohaḥ
sammohāt smṛti-vibhramaḥ
smṛti-bhraṁśād buddhi-nāśo
buddhi-nāśāt praṇaśyati
krodhād bhavati sammohaḥ
sammohāt smṛti-vibhramaḥ
smṛti-bhraṁśād buddhi-nāśo
buddhi-nāśāt praṇaśyati

Synonyms

Synonyma

krodhāt — from anger; bhavati — takes place; sammohaḥ — perfect illusion; sammohāt — from illusion; smṛti — of memory; vibhramaḥ — bewilderment; smṛti-bhraṁśāt — after bewilderment of memory; buddhi-nāśaḥ — loss of intelligence; buddhi-nāśāt — and from loss of intelligence; praṇaśyati — one falls down.

krodhāt — z hněvu; bhavati — nastává; sammohaḥ — úplná iluze; sammohāt — z iluze; smṛti — paměti; vibhramaḥ — zmatení; smṛti-bhraṁśāt — po zmatení paměti; buddhi-nāśaḥ — ztráta inteligence; buddhi-nāśāt — a ze ztráty inteligence; praṇaśyati — osoba poklesne.

Translation

Překlad

From anger, complete delusion arises, and from delusion bewilderment of memory. When memory is bewildered, intelligence is lost, and when intelligence is lost one falls down again into the material pool.

Z hněvu povstává naprostá iluze a z iluze zmatení paměti. Když je zmatena paměť, dojde ke ztrátě inteligence, a když je ztracena inteligence, padá živá bytost znovu do hmotné tůně.

Purport

Význam

Śrīla Rūpa Gosvāmī has given us this direction:

Śrīla Rūpa Gosvāmī nás ve svém díle Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.2.256) učí:

prāpañcikatayā buddhyā
hari-sambandhi-vastunaḥ
mumukṣubhiḥ parityāgo
vairāgyaṁ phalgu kathyate
prāpañcikatayā buddhyā
hari-sambandhi-vastunaḥ
mumukṣubhiḥ parityāgo
vairāgyaṁ phalgu kathyate

(Bhakti-rasāmṛta-sindhu 1.2.258)

(Bhakti-rasāmṛta-sindhu 1.2.258)

By development of Kṛṣṇa consciousness one can know that everything has its use in the service of the Lord. Those who are without knowledge of Kṛṣṇa consciousness artificially try to avoid material objects, and as a result, although they desire liberation from material bondage, they do not attain to the perfect stage of renunciation. Their so-called renunciation is called phalgu, or less important. On the other hand, a person in Kṛṣṇa consciousness knows how to use everything in the service of the Lord; therefore he does not become a victim of material consciousness. For example, for an impersonalist, the Lord, or the Absolute, being impersonal, cannot eat. Whereas an impersonalist tries to avoid good eatables, a devotee knows that Kṛṣṇa is the supreme enjoyer and that He eats all that is offered to Him in devotion. So, after offering good eatables to the Lord, the devotee takes the remnants, called prasādam. Thus everything becomes spiritualized, and there is no danger of a downfall. The devotee takes prasādam in Kṛṣṇa consciousness, whereas the nondevotee rejects it as material. The impersonalist, therefore, cannot enjoy life, due to his artificial renunciation; and for this reason, a slight agitation of the mind pulls him down again into the pool of material existence. It is said that such a soul, even though rising up to the point of liberation, falls down again due to his not having support in devotional service.

Rozvinutím vědomí Kṛṣṇy lze poznat, že vše má své použití ve službě Pánu. Ti, kteří o vědomí Kṛṣṇy nic nevědí, se nepřirozeně snaží vyhýbat hmotným objektům, a výsledkem je, že i když se chtějí vysvobodit z pout hmoty, nedosáhnou dokonalé úrovně odříkání. Jejich takzvané odříkání se nazývá phalgu, méně důležité. Naopak ten, kdo si je vědom Kṛṣṇy, ví, jak vše použít ve službě Pánu, a proto nepadne za obět hmotnému vědomí. Zastánci impersonalismu jsou například toho názoru, že Pán či Absolutno jakožto neosobní nemůže jíst. Impersonalista se snaží vyhýbat dobrému jídlu, ale oddaný ví, že Kṛṣṇa je nejvyšší poživatel a že jí vše, co Mu je s oddaností nabízeno. A po obětování chutného jídla Pánu oddaný přijímá k jídlu zbytky zvané prasādam. Tak se vše zduchovní a nehrozí mu, že by poklesl. Oddaný přijímá prasādam vědom si Kṛṣṇy, zatímco neoddaný ho považuje za hmotné, a tak ho odmítá. Impersonalista si tedy kvůli svému nepřirozenému odříkání nemůže užívat života, a proto ho i nepatrné vzrušení mysli stáhne zpět do tůně hmotné existence. Je řečeno, že i když taková duše dospěje k osvobození, znovu poklesne, jelikož nemá oporu v oddané službě.